Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 02.03.2015 14:00 do: 02.03.2015 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 16/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty: Návrh na zrušení ustanovení § 50 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, a § 34 odst. 5 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání školský zákon)
Stručná charakteristika: podmínka očkování pro přijetí dítěte do mateřské školy
Označení navrhovatelů: nezl. P. R., zast. zákonnou zástupkyní Mgr. B. Z., právně zast. Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem se sídlem Brno, Burešova 6
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnosti navrhovatele (nezletilý zastoupený v řízení matkou jako zákonnou zástupkyní) proti rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu kraje Vysočina. Tímto rozhodnutím krajský úřad zamítl odvolání navrhovatele proti rozhodnutí ředitelů dvou mateřských škol v Náměšti nad Oslavou, a obě rozhodnutí, na základě kterých nebyl navrhovatel přijat do mateřské školy pro nesplnění podmínek § 50 zákona o ochraně veřejného zdraví, z důvodu, že se nepodrobil stanovenému pravidelnému očkování, krajský úřad potvrdil.
Navrhovatel v ústavní stížnosti mj. namítá, že výše uvedenými rozhodnutími obecných soudů došlo k porušení jeho práva na předškolní vzdělání jako součásti jeho práva na vzdělání dle čl. 33 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť jeho vyloučení z předškolního vzdělání bylo neproporcionální. Úplný zákaz přístupu zdravých nekompletně očkovaných dětí do mateřských škol je podle navrhovatele nepřiměřený a neobstojí ani v testu racionality. Jelikož je daná podmínka očkování pro přístup k předškolnímu vzdělávání neproporcionální, je neproporcionální i zásah do práva na osobní integritu. U ochrany veřejného zdraví před šířením infekčních onemocnění v mateřských školách je podle navrhovatele třeba zkoumat, zda existují mírnější opatření, než úplné vyloučení ze vzdělání, které lze označit za sankci vůči těm, kteří se nechtějí podrobit nařízenému rozsahu očkování. Navrhovatel v rámci své ústavní stížnosti navrhuje zrušení ustanovení § 50 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, a § 34 odst. 5 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon. Z toho důvodu bylo řízení o ústavní stížnosti přerušeno a návrh byl postoupen k rozhodnutí plénu Ústavního soudu.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.03.2015 09:15 do: 03.03.2015 09:45
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: 4 ÚS 2722/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Vladimír Sládeček, DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Návrh na zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2013 č. j. 29 Cdo 2876/2010-483, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 2. 2010 č. j. 5 Cmo 172/2009-312 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 12. 2008 č. j. 50 Cm 95/2007, 50 Cm 97/2007-123.
Stručná charakteristika: návrh akcionářů na určení neplatnosti valné hromady
Označení navrhovatelů: Compas Capital Consult, s. r. o. a Město Otrokovice
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Krajský soud v Brně mimo jiné zamítl návrhy jako akcionářů vedlejší účastnice společnosti Vodovody a kanalizace Zlín, a. s., (vedlejší účastnice) na určení neplatnosti valné hromady vedlejší účastnice konané dne 30. 5. 2007 (výrok I.) a zamítl také návrh stěžovatelky na přiměřené zadostiučinění ve výši 60 000 Kč (výrok II.). Vrchní soud v Olomouci potvrdil napadené usnesení soudu prvého stupně ve věci samé. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelů odmítl jako nepřípustná z důvodu absence zásadního právního významu napadeného rozhodnutí.
Stěžovatelé v prvé řadě namítají překvapivost rozhodnutí vrchního soudu, který jako soud odvolací bez opětovného provedení všech relevantních důkazů či doplnění dokazování v odvolacím řízení sice potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, avšak na základě zcela odlišného skutkového a právního závěru (soud prvního stupně uznal jednání ve shodě, odvolací soud naopak ne), a to aniž by stěžovatele před vydáním rozhodnutí poučil o svém odlišném právním názoru. Stěžovatelé se dále domnívají, že dovolací soud porušil zásadu dvojinstančnosti řízení, neboť se vyjádřil k některým otázkám dříve neprojednaným před nižšími soudy (aplikace zákona o obcích), a to bez toho, aby stěžovatelům umožnil se vyjádřit k daným názorům. Stěžovatelé se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhají zrušení usnesení obecných soudů, neboť se domnívají, že jimi bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo na soudní ochranu a spravedlivý proces, právo vlastnit majetek, podle druhého stěžovatele navíc došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na samosprávu.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.03.2015 13:00 do: 03.03.2015 13:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2301/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip, CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 6. června 2014 č. j. 31 To 199/2014-1931
Stručná charakteristika: zabrání věci v trestním řízení
Označení navrhovatelů: LUMEN ENERGETICKÝ DEVELOPMENT s. r. o., IČ 28457102, se sídlem v Českých Budějovicích, Nemanická 2722, zast. JUDr. Jiřím Teryngelem, advokátem v Praze 5, Ke Klimentce 2186/15
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
V rámci trestního řízení vedeného proti osobám, které vesměs vystupovaly ve vedoucích funkcích ve struktuře stěžovatelky, bylo usnesením Okresního soudu v Liberci rozhodnuto, že se stěžovatelce, vystupující v postavení zúčastněné osoby, s odkazem na ustanovení § 101 odst. 1 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku zabírá částka 1 000 000 Kč. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že v předmětné trestní věci byly rozsudkem Okresního soudu v Liberci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci obžalované osoby shledány vinnými ze spáchání zločinu podplácení. Toho se měly dopustit tím, že z prostředků pocházejících z majetku stěžovatelky nabídly úplatek ve výši 1 000 000 Kč zaměstnanci Energetického regulačního úřadu. Jako protiplnění za nabízený úplatek odsouzení požadovali, aby byly v rozporu se zjištěným skutkovým stavem uvedeným zaměstnancem vypracovány doklady, které by umožnily v budoucím rozhodnutí uvedeným energetickým společnostem provozujícím tzv. solární elektrárny získat potřebnou licenci a zajistit si tak státem garantované ceny výkupu platné do dne 31. prosince 2010, po dobu 20 let, oproti nižším cenám výkupu platným od 1. ledna 2011. Tento zaměstnanec Energetického regulačního úřadu pokus o podplacení nahlásil a výše zmíněná suma byla vzápětí zajištěna a uložena na účet vedený u České národní banky. Finanční prostředky tedy byly majetkem stěžovatelky, která nebyla trestně stíhána a v dané věci vystupovala jako zúčastněná osoba. Krajský soud následně zrušil usnesení okresního soudu a nově napadeným usnesením rozhodl tak, že se předmětná částka zabírá podle ustanovení § 101 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, kdy se ztotožnil s argumentací stěžovatelky, že v projednávané věci nemohlo ani v teoretické rovině dojít k ohrožení bezpečnosti lidí nebo majetku, ježto jsou nezbytné podmínky pro užití institutu zabrání věci dle ustanovení § 101 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku, nicméně je třeba částku zabrat podle písm. a), neboť uvedená částka byla pro obžalované prostředkem pro získání ekonomického prospěchu z trestné činnosti.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že krajský soud ve svém rozhodnutí chybně vyložil a aplikoval ustanovení § 101 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, když částku 1 000 000 Kč zabral jako výnos z trestného činu. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na ochranu majetku a právo na spravedlivý proces.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.03.2015 13:30 do: 03.03.2015 14:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: I. ÚS 1397/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip, CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. ledna 2014 č. j. 4 To 39/2014-537 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 20. prosince 2013 č. j. 3 T 50/2012-522
Stručná charakteristika: náhrada nákladů poškozeného v trestním řízení
Označení navrhovatelů: MUDr. Z. S.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
V trestním řízení vedeném u Městského soudu v Brně vystupovala stěžovatelka jako poškozená, jejíž práva byla porušena obžalovanou, t. č. její zaměstnankyní, když tato nakupovala jménem stěžovatelky a na její účet zdravotnický materiál, který sama, bez stěžovatelčina vědomí, užívala k provádění medicínských zákroků a způsobila tak škodu značného rozsahu. Obžalovaná byla rozsudkem městského ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně za výše uvedené jednání shledána vinnou ze spáchání trestného činu zpronevěry a byla jí uložena povinnost nahradit stěžovatelce uvedenou škodu a vzniklé náklady řízení. Na základě dovolání podaného obžalovanou však Nejvyšší soud obě rozhodnutí zrušil, když dospěl k závěru o nedostatečném prokázání naplnění znaků trestného činu zpronevěry a za nezákonný označil rovněž výrok, týkající se povinnosti nahradit stěžovatelce způsobenou škodu. Stěžovatelka totiž uzavřela ještě před zahájením trestního stíhání s obžalovanou dohodu o narovnání ve smyslu ustanovení § 585 a násl. tehdy platného občanského zákoníku. Jejím předmětem byla náhrada škody způsobené neoprávněnými nákupy zdravotnického materiálu ze strany obžalované za „uplynulé 4 kalendářní roky“. Tím dle Nejvyššího soudu zanikl původní odpovědnostní vztah a byl nahrazen novým, jímž strany odstranily pochybnosti v otázce odpovědnosti za způsobenou škodu, jakož i její výše. Z toho důvodu nemůže být stěžovatelce náhrada škody přiznána v adhezním řízení. Následně bylo ve věci znovu rozhodováno soudy nižších stupňů, které, vázány názorem Nejvyššího soudu, shledaly obžalovanou vinnou ze spáchání trestného činu podvodu ve smyslu ustanovení § 209 odst. 1 a odst. 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník a stěžovatelku odkázaly s jejím nárokem na občanskoprávní řízení. Ústavní stížností napadeným usnesením pak městský soud stěžovatelce se jako poškozené nepřiznal náklady řízení ve výši 121 068 Kč. Dospěl přitom k závěru, že povaha věci a okolnosti případu brání tomu, aby byla odsouzené uložena povinnost nahradit náklady řízení vzniklé stěžovatelce. Za takovou okolnost považuje městský soud dohodu o narovnání, kterou zanikly nejisté závazky mezi odsouzenou a stěžovatelkou a byly nahrazeny závazkem novým. Její náklady proto dle soudu vznikly „v podstatě zbytečně“ a stěžovatelka se měla primárně soustředit na vymáhání nového závazku. Stěžovatelkou podané odvolání pak zamítl napadeným usnesením krajský soud, který se ztotožnil se závěry soudu městského.
Dle stěžovatelky soudy při výkladu ustanovení § 154 odst. 2 trestního řádu nezohlednily nedávnou novelizaci tohoto, jejímž účelem bylo posílení práv poškozeného. Dle tohoto ustanovení je možné nepřiznat poškozenému náhradu jemu vzniklých nákladů řízení toliko ve zcela mimořádných případech, např. kdy sám spoluzavinil vznik škody. Taková situace však v projednávaném případu nenastala. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na ochranu majetku a právo na spravedlivý proces.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.03.2015 14:00 do: 03.03.2015 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3808/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip, CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 17. října 2014 č. j. 19 C 132/2014-52
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý a řádný proces
Označení navrhovatelů: Travel Service, a. s., IČ 25663135, se sídlem K Letišti 1068/30, Praha 6, zast. Mgr. Janou Matysovou, advokátkou se sídlem U Prašné brány 1079/3, Praha 1
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Spol. Travel Service, a.s. (stěžovatelka) se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6, jímž jí byla uložena povinnost zaplatit dvěma cestujícím, jakožto žalobcům, každému 250 EUR a na nákladech řízení částku 13 552 Kč. Přisouzená částka představovala náhradu za zpoždění letu ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů, a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/9. Stěžovatelka tvrdí, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno její základní právo na spravedlivý proces a základní právo na zákonného soudce.
Obvodní soud pro Prahu 6 měl za prokázanou (stěžovatelkou zpochybňovanou) aktivní i pasivní legitimaci účastníků řízení, a dále postavil najisto, že zpoždění letu žalobců přesáhlo tři hodiny (let byl na příletu zpožděn o více než pět hodin). Každému z nich tak dle § 7 odst. 1 písm. a) Nařízení přiznal výše uvedenou náhradu. Soud se zabýval také otázkou, zda událost, kdy se letoun operující let žalobců na předchozím úseku rotace při mezipřistání v Brně střetl s ptákem, je možno považovat za mimořádnou okolnost, jíž nebylo možno zamezit, a zda stěžovatelka učinila vše, co od ní bylo možno požadovat, aby ke zpoždění letu nedošlo. Přitom dospěl k závěru, že „byť srážka s ptákem obecně vzato může být mimořádnou okolností ve smyslu čl. 5 odst. 3 Nařízení“, v daném případě nebylo prokázáno, že stěžovatelka učinila vše proto, aby ke zpoždění letu nedošlo.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.03.2015 15:00 do: 03.03.2015 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1180/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. února 2014 č. j. 20 Co 595/2013-438, spojené s návrhem na odložení vykonatelnosti výroku pod bodem I. napadeného rozsudku
Stručná charakteristika: Právo na spravedlivý proces a právo vyjádřit se ke všem prováděným důkazům
Označení navrhovatelů: J. A.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové byl změněn rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě tak, že se nezletilý J. A. svěřuje do výchovy otce (výrok pod bodem I.). Ve výroku pod bodem II. rozsudku bylo rozhodnuto, že nad výchovou nezletilého se stanoví dohled. Ve výroku pod bodem III. rozsudku bylo rozhodnuto, že rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku o výživném zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení. Ve výroku pod bodem IV. rozsudku bylo rozhodnuto, že tím se mění rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ve výroku o výchově a výživě.
Stěžovatelka mj. namítá, že v odvolacím řízení nebyly řádně provedeny důkazy, tak jak je stanoveno v ust. § 213 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého musí odvolací soud dosud provedené důkazy zopakovat vždy, má-li za to, že je z nich možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení výroků pod body I. a IV. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.03.2015 15:00 do: 03.03.2015 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV.ÚS 3252/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Vlasta Formánková
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost směřující proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. 25 C 348/2013 ze dne 14. července 2014
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst.1 Listiny základních práv a svobod
Označení navrhovatelů: J. Š., zastoupen Mgr. Danielem Slavíkem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Praze 1, Haštalská 791/9
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Obvodní soud pro Prahu 1 uložil stěžovateli zaplatit vedlejšímu účastníkovi – České televizi - částku 1136,14 Kč, představující dlužný televizní poplatek, zákonný úrok z prodlení a náklady řízení ve výši 4.300,- Kč.
Stěžovatel uvádí, že jednání v této věci bylo nařízeno na den 14. července 2014, přičemž dne 30. června 2014 odeslal právní zástupce stěžovatele soudu žádost o odročení jednání, a to z důvodu pracovní neschopnosti. Dne 9. července 2014 byla právnímu zástupci stěžovatele doručena odpověď soudu, ve které soud sděluje, že vzhledem k jednoduchosti věci a výši žalované částky soud nedoložené žádosti o odročení nevyhovuje. S ohledem na tuto skutečnost podle ústavní stížnosti zpracoval právní zástupce stěžovatele obratem vyjádření a navržení důkazů pro jednání ve věci, které dne 10. července 2014 odeslal na příslušný soud. V tomto svém vyjádření navrhoval i nové důkazy k prokázání svých tvrzení. Stěžovatel namítá, že soud se vůbec jeho tvrzeními a důkazy, které dne 10. července 2014, tedy včas, předložil právní zástupce stěžovatele, nezabýval. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí obvodního soudu, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.03.2015 15:30 do: 03.03.2015 16:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV.ÚS 3467/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Vlasta Formánková
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost směřující proti výrokům II. a III. rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 1 Cm 116/2012-123 ze dne 14. srpna 2014
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces dle článku 36 odst.1 Listiny základních práv a svobod
Označení navrhovatelů: V. M., zastoupen Mgr. Martinem Zvoníčkem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem ve Zlíně, Lešetín VI/671
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel se žalobou domáhal po žalovaném vedlejším účastníkovi – Bytovém družstva Podlesí - zaplacení částky 10.000,- Kč s úrokem z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení vedlejšího účastníka vzniklého zaplacením žalované částky stěžovatelem vedlejšímu účastníkovi bez právního důvodu v souvislosti s převodem práv a povinností spojených s členstvím ve vedlejším účastníkovi z Ing. Š. jako převodce tohoto členství na stěžovatele. Krajský soud v Brně žalobu zamítl. Na základě ústavní stížnosti stěžovatele rozsudek krajského soudu Ústavní soud nálezem sp. zn. II. ÚS 1457/13 ze dne 11. března 2014 zrušil. Po zrušení rozsudku krajského Ústavním soudem znovu rozhodl krajský soud tak, že vedlejší účastník je povinen zaplatit stěžovateli částku 5.000,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), že žaloba na zaplacení zbývající částky 5.000,- Kč (dále též jen "předmětná částka") s příslušenstvím se zamítá (výrok II.) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že pochybení krajského soudu, pro něž stěžovatel projednávanou ústavní stížnost podal, jsou stejná jako pochybení předchozí, pro která bylo jeho rozhodnutí Ústavním soudem zrušeno, a závěry předmětného nálezu o tom, že rozhodnutí krajského soudu je založeno jak na skutkovém závěru, který nevyplývá z provedených důkazů, tak také na nesprávném právním posouzení, a o tom, že odůvodnění tohoto rozhodnutí pro svou kusost činí toto rozhodnutí v této části stěží přezkoumatelným, činí stěžovatel obsahem své ústavní stížnosti, neboť krajský soud podle stěžovatele tyto závěry rozhodnutí nerespektoval a s věcí se náležitě nevypořádal. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení výroku II. a III. rozsudku Krajského soudu v Brně, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 04.03.2015 09:00 do: 04.03.2015 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1251/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková, Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 2. 2014 č. j. 3 Ads 28/2013–47
Stručná charakteristika: Rozsah soudního přezkumu
Označení navrhovatelů: APOTEX EUROPE B.V., se sídlem Darwinweg 20, 2333 CR Leiden, Holandsko, a Zentiva, k.s., se sídlem U Kabelovny 130, 102 37 Praha 10
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Rozhodnutím Státního ústavu pro kontrolu léčiv ze dne 18. 12. 2009, byla stanovena výše základní úhrady referenční skupiny č. 28/1 hypolipidemika, statiny; per os, a výše úhrady předmětných přípravků. Obě stěžovatelky napadly výroky rozhodnutí Ústavu o výši základní úhrady referenční skupiny č. 28/1 a o výši a podmínkách úhrady předmětných přípravků odvoláním. Rozhodnutím Ministerstva zdravotnictví České republiky (dále žalovaný) ze dne 12. 2. 2010, byla odvolání stěžovatelek zamítnuta a rozhodnutí Ústavu bylo potvrzeno. Stěžovatelky napadly rozhodnutí žalovaného správní žalobou, Městský soud v Praze však svým žalobu obou stěžovatelek zamítl, a to s odkazem na to, že stěžovatelky jako žalobkyně v podané žalobě proti pravomocnému rozhodnutí Ústavu mohly uplatnit pouze svá procesní práva postupem podle § 65 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „soudní řád správní“ nebo „s. ř. s.“) - tedy pouze práva tzv. zájemníků, nikoli práva hmotná. Nejvyšší správní soud kasační stížnosti stěžovatelek zamítl ústavní stížností napadeným rozsudkem, kdy Nejvyšší správní soud odkázal na svou dosavadní judikaturu citovanou i městským soudem a potvrdil, že v posuzovaném případě může být soudní ochrana poskytnuta pouze v rozsahu práv procesních. Poté se k otázce projednávané nyní Ústavním soudem vyjádřil i rozšířený senát Nejvyššího správního soudu, který ve svém usnesení ze dne 9. 12. 2014 č. j. 4 Ads 35/2013 – 63 překonal názor judikovaný v rozsudku Nejvyššího správního soudu napadeném ústavními stížnostmi, a to pro rozpor výkladu s příslušnou vnitrostátní úpravou, s ústavním pořádkem i s právem EU a rozhodl o tom, že osobám v pozici obdobné pozici stěžovatelek v nyní posuzované věci náleží plný soudní přezkum.
Stěžovatelky ve svých ústavních stížnostech poukazují na to, že v důsledku shora uvedených rozhodnutí obecných soudů došlo k tomu, že jim bylo odepřeno právo na soudní ochranu, pokud jde o nesprávnou konkrétní částku hrazenou na léčivo (tj. na předmětné přípravky) z veřejného zdravotního pojištění. Stejně tak bylo stěžovatelkám odepřeno právo na soudní ochranu, pokud jde o netransparentní postup správních orgánů, který nemá oporu v platných právních předpisech.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 04.03.2015 09:30 do: 04.03.2015 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2852/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková, Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2014 č. j. 3 Tdo 467/2014-35, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 4. 2013 č. j. 2 To 39/2013-1092 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2013 č. j. 52 T 4/2012-956
Stručná charakteristika: Rekognice jako rozhodující důkaz o vině
Označení navrhovatelů: V. V. V.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Rozsudkem Krajského soudu v Brně byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 písm. c), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku ve formě spolupachatelství a za to, spolu se sbíhající trestnou činností, z níž byl uznán vinným dřívějším rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě, odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v délce 11,5 roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu byl uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou a trest propadnutí věci. Napadeným usnesením, výrokem III., Vrchního soudu v Praze bylo stěžovatelovo odvolání zamítnuto jako nedůvodné; jeho dovolání pak napadeným usnesením Nejvyššího soudu bylo shledáno zjevně neopodstatněné.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že byl jako pachatel trestné činnosti ztotožněn výlučně na základě rekognicí provedených před zahájením trestního stíhání v rozporu s trestním řádem, aniž pak měl navíc možnost vyslechnout svědky k těmto rekognicím po zahájení trestního stíhání, čímž mělo dojít ze strany obecných soudů k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces.