II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.03.2021 08:30 do: 15.03.2021 09:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2007/20
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2020 sp. zn. Nt 901/2019 a jinému zásahu Městského soudu v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. Nt 901/2019 a řízení následujícím
Eventuální akcesorické návrhy: návrh na odklad vykonatelnosti a vydání předběžného opatření
Stručná charakteristika: domovní prohlídka u advokáta, nahrazení nesouhlasu ČAK soudem, listovní tajemství, právo na podnikání, soudní ochrana
Označení navrhovatelů: Mgr. H. H.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
V říjnu 2019 byla v bytě stěžovatele provedena na základě příkazu domovní prohlídka. Tato domovní prohlídka byla vykonána v souvislosti s řízením vedeným u Celní správy České republiky, které je vedeno pro podezření ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku nebo podobné povinné platby. Stěžovatel již při prvotním výslechu před začátkem domovní prohlídky upozornil zasahující policisty, že je advokátem, že v daném bytě vykonává advokacii a že se v bytě nacházejí listiny a elektronika obsahující skutečnosti, na které se vztahuje povinnost mlčenlivosti advokáta. V reakci na to byl přivolán zástupce ČAK, a následně došlo k dobrovolnému vydání listin, které stěžovatel označil za nesouvisející s jeho advokátní praxí, s čímž zástupce ČAK souhlasil. Zbylé listiny, které stěžovatel označil jako podléhající povinnosti mlčenlivosti, byly dále vytříděny zástupcem ČAK, kdy u některých těchto listin zástupce ČAK neudělil policejnímu orgánu souhlas s tím, aby se s jejich obsahem seznámil. Učinil tak s odůvodněním, že tyto listiny zachycují právní službu a vztahuje se na ně tedy povinnost mlčelivosti advokáta. Obdobně pak bylo postupováno i ve vztahu k zajištěné elektronice. Opatřením soudce Obvodního soudu pro Prahu 9 bylo navrženo, aby byl rozhodnutím soudce Městského soudu v Praze ve smyslu ustanovení § 85b odst. 3 trestního řádu nahrazen souhlas zástupce ČAK se seznámením se policejního orgánu s obsahem listin, nacházejících se v prostorách, v nichž advokát vykonává advokacii, a to konkrétně listin a bitových kopií specifikovaných v tomto opatření s tím, že tyto listiny údajně neobsahují skutečnosti, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti advokáta. Návrh byl Městskému soudu předložen dne 5. listopadu 2019. Soudkyně Městského soudu v Praze o návrhu obsaženém v opatření rozhodla napadeným usnesením, a sice tak, že částí výroku pod písm. A u zajištěných listin návrh zamítla a částí výroku pod písm. B u zajištěných bitových kopií nahradila souhlas zástupce ČAK k seznámení se policejního orgánu s obsahem vybraných dat uložených na bitových kopiích pevných disků, kdy zároveň uložila znalci, aby podle v napadeném usnesení jmenovaných klíčových slov tato zájmová data vyhledal a specifikoval ve znaleckém posudku.
Stěžovatel má za to, že jak napadeným usnesením, konkrétně pak jeho výrokem pod písm. B, kterým bylo rozhodnuto o nahrazení souhlasu zástupce ČAK k seznámení se s obsahem zajištěných bitových kopií pevných disků, tak i postupem soudkyně Městského soudu v Praze bylo zasaženo do základních práv a svobod stěžovatele. Předně stěžovatel uvádí, že účelem a smyslem řízení o nahrazení souhlasu zástupce ČAK se seznámením orgánů činných v trestním řízení je ve smyslu stanoviska Nejvyššího soudu k této problematice ochrana listin, k nimž se váže povinnost mlčenlivosti advokáta, a ochrana práv třetích osob, pro něž advokát vykonává svou profesní činnost. Jako nejzávažnější pochybení soudkyně v této věci vnímá stěžovatel skutečnost, že soudkyně se vůbec nezabývala obsahem bitových kopií pevných disků, u kterých nahradila souhlas zástupce ČAK a které bez jakéhokoli zkoumání jejich obsahu předala znalci, aby ten pomocí klíčových slov vybral relevantní data a tato rovnou poskytl policejnímu orgánu. Odkazuje přitom na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 889/10. Stěžovatel se rovněž domnívá, že bylo zasaženo do jeho práva na řádný výkon advokacie, spadající pod právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost ve smyslu čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.03.2021 09:00 do: 15.03.2021 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1250/20
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. února 2020 č. j. 26 Cdo 4235/2019-231, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. září 2019 č. j. 26 Co 137/2019-184 ve znění opravného usnesení ze dne 16. října 2019 č. j. 26 Co 137/2019-190 a proti rozsudku Okresního soudu Praha - východ ze dne 11. prosince 2018 č. j. 7 C 83/2018-125
Stručná charakteristika: projev vůle ve smlouvě
Označení navrhovatelů: J. M.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Rozsudkem Okresního soudu Praha – východ bylo ve věci žalobce, společnosti Boček, spol. s r.o. (vedlejšího účastníka v řízení před Ústavním soudem) proti žalovanému stěžovateli rozhodnuto, že stěžovatel je povinen do 2 měsíců ode dne právní moci rozsudku vyklidit v rozsudku specifikovaný byt v Říčanech u Prahy. Dále bylo rozhodnuto, že stěžovatel je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že uzavřenou nájemní smlouvu nelze považovat za platnou ve smyslu ust. § 663 a násl. občanského zákoníku, neboť v ní absentuje dohoda o úplatě. Po odvolání stěžovatele Krajský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a stěžovateli uložil uhradit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvostupňového. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítl a stěžovateli uložil uhradit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů dovolacího řízení. Dospěl k závěru, že předmětnou nájemní smlouvu je nutno považovat po dobu trvání smlouvy mezi držiteli akcií za smlouvu o výpůjčce, a po následující dobu za úplatnou smlouvou nájemní s tím, že smlouva je absolutně neplatná, neboť neobsahuje obligatorní náležitosti smlouvy o nájmu bytu (ujednání o úplatě).
Stěžovatel podal ústavní stížnost, neboť obecné soudy podle jeho názoru neposoudily individuální okolnosti případu ve všech jeho souvislostech, nerespektovaly princip autonomie vůle subjektů soukromého práva a zásadu pacta sunt servanda a nedaly přednost výkladu, který vede k závěru o platnosti právního jednání. Dovolacímu soudu pak stěžovatel rovněž vytkl, že jeho rozhodnutí, co do posouzení nájemní smlouvy jako smlouvy smíšené, bylo pro něj zcela překvapivé, a že dovolací soud stěžovatele se svým právním názorem, jenž byl odlišný od výkladu předchozích soudů, neseznámil a nedal mu možnost se k takovému odlišnému právnímu názoru jakkoli vyjádřit.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.03.2021 09:30 do: 15.03.2021 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1338/20
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. března 2020 č. j. 96 Co 314/2019-576
Stručná charakteristika: určení místa vzdělávání
Označení navrhovatelů: M. P.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Ve věci o úpravě poměrů pro dobu před i po rozvodu manželství, o úpravě styku, o výkonu rozhodnutí a o neshodách rodičů (škola, bydliště), Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem ze dne 7. 6. 2019 svěřil nezletilou pro dobu před a po rozvodu manželství svých rodičů do péče stěžovatelky (výrok I.), otci (druhému vedlejšímu účastníkovi řízení) uložil povinnost přispívat na výživu nezletilé částkou 8 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 7. 2019 (výrok II.) a dále upravil styk otce s nezletilou (výrok III.). Soud rovněž udělil stěžovatelce souhlas k přihlášení nezletilé k povinné školní docházce na základní škole v Praze, a to s účinností od 1. 9. 2019 (výrok IV.), rozhodl, že místem bydliště nezletilé je bydliště stěžovatelky (výrok V.), rozhodl, že rozsudek je ve výrocích I., III. a IV. předběžně vykonatelný (výrok VI.), zamítl návrh otce na výkon rozhodnutí usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 26. 9. 2018 (výrok VII.) a rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok VIII.). O odvolání obou rodičů nezletilé proti rozsudku okresního soudu rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem napadeným ústavní stížností tak, že rozsudek okresního soudu ve výrocích I., III. a VI. změnil tak, že ve výroku I. nezletilou svěřil s účinností od měsíce následujícího po právní moci tohoto rozsudku a dále pro dobu po rozvodu manželství rodičů do střídavé péče obou rodičů, a to tak, že v každém lichém týdnu v kalendářním roce bude v péči stěžovatelky a v každém sudém týdnu v kalendářním roce bude v péči otce s tím, že stěžovatelka i otec si budou nezletilou předávat vždy v neděli, kterou týden končí v 18:00 hodin v místě bydliště toho z rodičů, u kterého bude nezletilá dále v péči. Dále krajský soud upravil, kdy úprava střídavé péče vymezená lichými a sudými kalendářními týdny neplatí. Ve výroku II. změnil krajský soud rozsudek okresního soudu tak, že s účinností od měsíce následujícího po právní moci tohoto rozsudku a dále pro dobu po rozvodu manželství rodičů je otec je povinen přispívat na výživu nezletilé částkou 4 000 Kč měsíčně a stěžovatelce uložil povinnost přispívat na výživu nezletilé částkou 1 000 Kč měsíčně. Ve výroku III. změnil rozsudek okresního soudu ve výrocích IV. a V. tak, že určil místo bydliště nezletilé v okrese Litoměřice a že nezletilá bude vykonávat povinnou školní docházku na základní škole v Litoměřicích. Ve výroku IV. krajský soud potvrdil rozsudek okresního soudu ve výroku VII. a dále ve výroku V. rozhodl, že právo na náhradu nákladů řízení za znalečné se nepřiznává a ve výroku VI., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti zejména namítá, že krajský soud nezjistil náležitě skutkový stav věci a svým rozhodnutím nesledoval nejlepší zájem dítěte, rozhodl v rozporu s tímto zájmem a porušil i princip rovnosti účastníků, zejména nezletilé, když nezohlednil její názor. Odvolací soud podle názoru stěžovatelky neposoudil vhodnost školy a vzdálenost bydliště nezletilé, určil nezletilé striktně místo plnění povinné školní docházky, nezohlednil konfliktní situaci v rodině, ani náležitě nezjistil majetkovou situaci na straně otce včetně konkretizace jeho životní úrovně.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 16.03.2021 08:30 do: 16.03.2021 09:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 4012/18
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2018, č. j. 68 Co 383/2018-314
Stručná charakteristika: advokát - odměna
Označení navrhovatelů: J. s.r.o.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka se domáhala po Kooperativa pojišťovně, a. s., Vienna Insurance Group (vedlejší účastnici řízení) zaplacení částky 863 358 Kč s příslušenstvím z titulu nároku na plnění z pojistné smlouvy, která byla mezi účastníky uzavřena dne 26. 8. 2009 pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu činnosti stěžovatelky. Obvodní soud pro Prahu 1 uložil žalované povinnost zaplatit stěžovatelce žalovanou částku s příslušenstvím (výrok I.), uložil jí povinnost zaplatit stěžovatelce náklady řízení ve výši 310 201 Kč (výrok II.) a uložil jí povinnost zaplatit na nákladech řízení státu částku 4 938 Kč (výrok III.). K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze napadeným usnesením změnil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení tak, že jejich výše nově činí 371 628,90 Kč (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud zjistil, že soud prvního stupně vycházel z nesprávné sazby mimosmluvní odměny, když ta činí dle § 7 bod č. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), 11 780 Kč za úkon právní služby namísto soudem prvního stupně počítané sazby 11 700 Kč. Odvolací soud dále stěžovatelce přiznal některé další požadované úkony a k tomu odpovídající režijní paušály navýšené o DPH. K jí požadované úhradě za dostavení se k jednání k soudu prvního stupně dne 26. 5. 2014 odvolací soud dodal, že se nejedná o úkon právní služby, ale o náhradu za promeškaný čas ve výši odpovídající polovině odměny, přičemž k ní nelze přiznat další náhrady podle § 13 odst. 1, odst. 3 advokátního tarifu, neboť se nejedná o náhradu. Další stěžovatelkou požadované náhrady nepřiznal zčásti proto, že taková služba advokáta nevyplývala ze spisu, zčásti proto, že se nejedná o úkony právní služby a dílem je odvolací soud nepovažoval za účelně vynaložené náklady.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti považuje právní názor vyslovený odvolacím soudem k nahlížení do spisu v předmětné věci za nesprávný. Podle stěžovatelky není možné přistoupit na formální závěr, že: "Nahlížení do spisu není vyjmenováno jako úkon právní služby v § 11 advokátního tarifu, a proto za takovouto práci advokáta nepřísluší žádná odměna." Takový závěr je podle stěžovatelky nepochopením a ignorováním skutečnosti, že seznámení se spisem v jakékoliv fázi řízení je výkonem práce advokáta a advokát tuto činnost dělá proto, aby byl seznámen s podklady a mohl řádně poskytovat svou službu. Obecné soudy přitom zprostředkovávají protistraně jen podání druhé strany a nikoliv listinné důkazy, které účastníkům nezasílají. Úkon nahlížení do spisu je tak úkonem účelným. Stěžovatelka dále uvádí, že soud vycházel z nesprávné výše hodnoty úkonu právní služby, která správně měla odpovídat částce 11 780 Kč bez DPH, zatímco soud pracoval s částkou 11 700 Kč bez DPH za jeden úkon právní služby.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 16.03.2021 14:00 do: 16.03.2021 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 61/21
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 27. října 2020 č. j. 13 To 310/2020-185
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: A. H.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pravomocně uznán vinným ze spáchání přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 a 3 trestního zákoníku. Stěžovateli byl za uvedené jednání uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem na zkušební dobu v délce trvání tří let. Stěžovateli byla zároveň uložena povinnost zaplatit poškozené obchodní společnosti JMP – Stavební stroje, s. r. o. na náhradě škody částku 106 000 Kč, se zbytkem svého nároku byla poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Okresní soud usnesením ve veřejném zasedání rozhodl o tom, že stěžovatel vykoná trest odnětí svobody v délce trvání dvou let, neboť ve zkušební době podmíněného odsouzení se dopustil úmyslného majetkového trestného činu a tudíž se neosvědčil. Stěžovatel se veřejného zasedání účastnil bez obhájce. Ze zvukového záznamu vyplývá, že samosoudce stěžovatele poučil o možnosti podat stížnost proti usnesení, ponechat si lhůtu na rozmyšlenou nebo se vzdát práva podat stížnost. Stěžovatel uvedl, že si ponechává lhůtu na rozmyšlenou. V protokolu o veřejném zasedání ze dne 18. 9. 2020 je učiněn záznam o tom, že stěžovatel se navrátil do soudní síně v 11:20 hodin a výslovně uvedl, že si vše rozmyslel, nebude si ponechávat lhůtu na rozmyšlenou a práva stížnosti se vzdává. Stěžovatel byl následně, dle protokolu, poučen o tom, že vzdá-li se stížnosti, nemůže ji již podat a usnesení nabude právní moci. Stěžovatel k tomu dle protokolu uvedl, že poučení rozumí a zároveň souhlasil s vyhotovením zjednodušeného usnesení bez odůvodnění. Tato část veřejného zasedání, poté, co se stěžovatel vrátil do soudní síně a prohlásil, že se vzdává práva podat stížnost, není zvukově zaznamenána. Stěžovateli bylo usnesení okresního soudu doručeno do vlastních rukou dne 5. 10. 2020, přičemž stěžovatel osobně na podatelně okresního soudu dne 6. 10. 2020 podal rukou psanou stížnost proti usnesení okresního soudu s odůvodněním, že byl ve chvíli, kdy se vzdal práva podat stížnost, ve stresu, a netušil, co přesně znamená vzdát se stížnosti. Domníval se, že jde o stížnost na soud nebo soudce, a nechtěl si podáním stížnosti pohoršit. Stěžovatel ve své stížnosti uvádí, že žádá o obnovení práva podat stížnost. Krajský soud napadeným usnesením ze dne 27. 10. 2020 stížnost stěžovatele zamítl jako podanou osobou, která se stížnosti výslovně vzdala podle § 148 odst. 1 písm. b) trestního řádu, neboť usoudil, že stěžovatel byl náležitě poučen o následcích vzdání se práva podat stížnost, což stvrdil svým podpisem.
Stěžovatel namítá, že usnesením krajského soudu bylo zasaženo do jeho práva na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť nebyl řádně poučen o základních procesních právech a o důsledcích nevyužití těchto práv. Procesní předpisy kladou na účastníky řízení stále větší nároky, a proto je důkladné poučení soudem nezbytné. Poučení se pak musí odvíjet od konkrétních okolností věci a především od míry právního vědomí účastníka řízení, není-li zastoupen advokátem (nemá-li obhájce). Stěžovatel se podle svého tvrzení domníval, že stížnost znamená stížnost na konkrétního soudce, nikoliv stížnost jako „odvolání“.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.03.2021 09:30 do: 17.03.2021 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1452/20Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2020 č. j. 20 Cdo 2527/2018-649, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2018 č. j. 20 Co 434/2017-535 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 5. 2017 č. j. 25 C 261/2012-425
Stručná charakteristika: Právo na spravedlivý proces a ochranu vlastnictví
Označení navrhovatelů: V.D.K. a.s.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Mezi stěžovatelkou, společností V. D. KUKA a. s. a Mgr. M. Š. - vedlejší účastnicí 1) jako vlastníky památkově chráněných budov v katastrálním území Hradčany vznikl spor, jímž se zabývaly obecné soudy v rozhodnutích napadených ústavní stížností. Budova č. p. 163, známá jako Dům U tří andělů, byla postavena v roce 1555 a je památkově chráněna. Byla zapsána i na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Nachází se mezi budovami č. p. 162 a 164 v ulici V Úvozu pod Loretánským náměstím. Vlastní ji vedlejší účastnice 1). Úřad městské části pro Prahu 1 dospěl k závěru, že budova je v havarijním stavu a hrozí svévolné zřícení a ohrožení životů a zdraví osob. Nařídil proto původním vlastníkům a později žalované, aby vykonali nezbytné zabezpečovací práce na budově. Stěžovatelka vlastní sousední nemovitost č. p. 164. V roce 2012 žalovaná na základě rozhodnutí úřadu městské části Dům U tří andělů zásadně zrekonstruovala. Dne 18. října 2012 podala stěžovatelka žalobu proti žalované u Obvodního soudu pro Prahu 1. Stěžovatelka uvedla, že „žalovaná původní dům prakticky zbourala“ a stavební úpravy na budově žalované významně zasáhly do vlastnického práva stěžovatelky. Na budově č. p. 164 v jejím vlastnictví se objevily trhliny, zhoršila se světlost, technické podmínky, výhled, zvýšila se vlhkost a je zde nadměrný hluk. Stěžovatelka požádala soud o vydání rozsudku, kterým nařídí žalované „odstranit stále trvající neoprávněný zásah žalované do vlastnického práva žalobkyně, a to tím, že uvede nemovitost č. p. 163 ve stav, ve kterém se nemovitost nacházela ke dni 9. 8. 2011. Obvodní soud stěžovatelce nevyhověl, následně neuspěla ani a odvoláním a dovoláním.
Podstatou toho, proč obecné soudy v posuzované věci zamítly podání stěžovatelky, bylo, že podle nich stěžovatelka k ochraně svého vlastnického práva formulovala žalobní petit tak, že mu nebylo možné podle zjištěného skutkového stavu vyhovět. Zároveň ji soudy poučily, že jejich úkolem není poskytovat jí návod při formulaci žalobního petitu, a pokud se domáhala navrácení nemovitosti žalované do původního stavu, který dle soudem ustanovené znalkyně nebyl možný, bylo nezbytné žalobu zamítnout. Nejvyšší soud pak doplnil, že krom toho, že nebylo možné vyhovět žalobě na ochranu proti hrozící škodě, mohla se stěžovatelka domáhat jiné ochrany, což však neučinila.
Stěžovatelka uvádí, že ačkoli si byl obvodní soud vědom toho, že stavební práce mají závažné dopady na její budovu, svým apelem zvýhodnil žalovanou a rezignoval na ochranu vlastnického práva stěžovatelky. Stěžovatelka považuje za vážné ohrožení svého majetku kromě vlhkosti, narušených štol a trhlin rovněž podezdění a podbetonování štítové zdi, ocelové kotvy do obou štítových zdí, vestavění dvou betonových nosníků do zdi a zátěž štítové zdi střechou. Skutkový stav věci je podle stěžovatelky v extrémním nesouladu s důkazy. Stěžovatelka nesouhlasí ani s výtkou soudů, že nedostatečně přesně formulovala svůj žalobní petit. Situace, kdy soud v rámci řízení odstraňuje informační deficit a teprve následně je formulován výrok rozhodnutí, není nijak výjimečná. Ačkoliv soud správně určil, že se stěžovatelka domáhá odstranění zásahů do konstrukcí jejího domu, dále se tímto obsahem neřídil a omezil se na formální převzetí doslovného návrhu petitu.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.03.2021 10:00 do: 17.03.2021 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3285/19
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 13. 12. 2016, č. j. 20 C 268/2008-720, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 4. 2018, č. j. 30 Co 1/2017-764, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2019, č. j. 28 Cdo 3427/2018-808
Stručná charakteristika: Právo na spravedlivý proces - povinnost soudu zjistit rozhodné skutečnosti
Označení navrhovatelů: Leonhard Josef Colloredo-Mansfeld, zast. advokátem JUDr. Jakubem Fröhlichem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel (syn paní Kristiny Colloredo-Manfeld, do jejíhož procesního postavení vstoupil v průběhu řízení) vystupoval v řízení před obecnými soudy v postavení žalovaného. Žalobcem bylo město Třebechovice pod Orebem, v jehož katastrálním území se nachází pozemky, které jsou předmětem sporu. Tyto pozemky, které byly před druhou světovou válkou ve vlastnictví rodu Colloredo-Mansfeld, byly rozhodnutím Ministerstva zemědělství České republiky, Pozemkového úřadu v Hradci Králové ze dne 10. 10. 2008, vydány dle § 9 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“) a § 3 zákona č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zák. č. 243/1992 Sb.“), vydány do vlastnictví matky stěžovatele; toto rozhodnutí napadl žalobce v řízení před obecnými soudy.
Nárok na předmětné pozemky odvozuje stěžovatel od vlastnického práva dr. Josefa Colloredo-Mansfelda, svého děda. V období Protektorátu Čechy a Morava byly předmětné pozemky zkonfiskovány německou Státní tajnou policií (Gestapo) a ke dni 19. 2. 1942 byl proveden vklad vlastnického práva k nim pro Německou říši v zemských deskách. Po skončení druhé světové války československý stát zkonfiskoval předmětné pozemky jako náležející Německé říši. Byl na ně rovněž vydán konfiskační výměr, který byl později po 25. 2. 1948 zrušen a byly přiděleny obci Štěnkov. Podstata sporu o předmětné pozemky spočívala, stručně řečeno, v tom, zda stěžovateli (resp. jeho matce) svědčilo právo na vydání předmětných pozemků v rámci restitucí po roce 1989, nebo zda pro to nejsou splněny právní podmínky. Obecné soudy dospěly k závěru, že právo na vydání pozemků stěžovateli nesvědčilo, zjednodušeně řečeno z toho důvodu, že k přechodu vlastnického práva k předmětným pozemkům na stát nedošlo v rozhodném období (tedy od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990).
Stěžovatel se závěrem obecných soudů nesouhlasí, a proto se obrátil na Ústavní soud. Ve své ústavní stížnosti namítá, že napadenými rozhodnutími obecných soudů byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod (právo vlastnit majetek), čl. 36 odst. 1 Listiny (právo na soudní ochranu), jakož i čl. 4 Ústavy České republiky.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.03.2021 10:00 do: 17.03.2021 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3174/20
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Jaromír Jirsa
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 35 Co 284/2020-129 ze dne 31. 8. 2020 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 32 Nc 1212/2020-118 ze dne 4. 8. 2020
Stručná charakteristika: Odmítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření pro včasné nesložení jistoty
Označení navrhovatelů: O. V.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel je ve sporu s vedlejší účastnicí ohledně odpovědnosti za vady na bytové jednotce, kterou vedlejší účastnice stěžovateli prodala. Jelikož stěžovatel pojal obavu, že se vedlejší účastnice snaží zcizit svůj jediný majetek a že výkon případného soudního rozhodnutí o povinnosti zaplatit částku odpovídající slevě z kupní ceny bude ohrožen, podal dne 28. 7. 2020 u Obvodního soudu pro Prahu 2 návrh na nařízení předběžného opatření. Navrhovaným předběžným opatřením mělo být vedlejší účastnici uloženo, aby se zdržela jakéhokoliv právního jednání směřujícího ke zcizení její bytové jednotky, k ní náležícího podílu, jakož i dalšího pozemku; stěžovatel se dále domáhal, aby příslušnému katastrálnímu úřadu bylo zakázáno provést související vklad vlastnického práva. K zajištění případné náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, složil stěžovatel do pokladny nalézacího soudu dne 27. 7. 2020 částku 10 000 Kč. Nalézací soud stěžovatelův návrh zamítl usnesením ze dne 29. 7. 2020, neboť dospěl k závěru, že stěžovatel neprokázal, že by potenciální výkon rozhodnutí měl být ohrožen, a rozhodl rovněž o vrácení složené jistoty z účtu soudu; podle nalézacího soudu měla vedlejší účastnice další nemovitý majetek, se kterým nebylo nijak nakládáno. Dne 1. 8. 2020 se stěžovatel vzdal práva odvolání proti danému usnesení ze dne 29. 7. 2020. Následně stěžovatel podal dne 2. 8. 2020 nový návrh na nařízení předběžného opatření, kterým se domáhal totožného rozhodnutí jako v původním návrhu ze dne 28. 7. 2020; svoji argumentaci doplnil o vyjádření k dalšímu existujícímu majetku zjištěnému nalézacím soudem v předchozím rozhodnutí, jehož cena byla podle stěžovatele velmi nízká. V novém návrhu rovněž stěžovatel požádal o „přepis“ složené jistoty z původního návrhu k návrhu novému. Nalézací soud druhý návrh stěžovatele podle § 75b odst. 2 občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“) odmítl ústavní stížností napadeným usnesením ze dne 4. 8. 2020, protože stěžovatel podle něj řádně nesložil za návrh na nařízení druhého předběžného opatření jistotu ve výši 10 000 Kč, a to v den, kdy byl opakovaný návrh podán. V odůvodnění napadeného usnesení nalézací soud uvedl, že stěžovatel složil jistotu k návrhu dne 27. 7. 2020 v jiné věci, ve které byl návrh zamítnut a rozhodnuto pravomocně o vrácení složené jistoty; nalézací soud jistotu dosud nemohl vrátit, ačkoliv usnesení nabylo právní moci dne 1. 8. 2020, protože stěžovatel nesdělil za účelem vrácení peněz číslo svého bankovního účtu. Dotazem na účtárnu soudu nalézací soud zjistil, že nebyla podána žádost, aby jistota, která má být vrácena, byla připsána k jinému návrhu. Nalézací soud konečně odkázal na zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví (dále jen „zákon o účetnictví), s tím, že soud, stejně jako ostatní osoby, musí přijaté platby evidovat řádným způsobem a nelze s nimi bez zákonných podkladů manipulovat. Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením ze dne 31. 8. 2020 potvrdil napadené rozhodnutí nalézacího soudu ze dne 4. 8. 2020 jako věcně správné. Podle odvolacího soudu ze zákonné úpravy vyplývá, že jistota se skládá ve stejný den, kdy je podán návrh na nařízení předběžného opatření. Nedal-li stěžovatel pokyn soudu v původním řízení k převodu složené jistoty do nově zahájeného řízení, a to ke dni 2. 8. 2020, zákonná podmínka složení jistoty spolu s podáním návrhu dne 2. 8. 2020 nebyla podle odvolacího soudu naplněna.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že postup nalézacího soudu byl svévolný a příliš formalistický, neboť stěžovatel identifikoval původní složenou jistotu ve druhém (opakovaném) návrhu na nařízení předběžného opatření ze dne 2. 8. 2020. V době podání druhého návrhu na nařízení předběžného opatření tedy jistota ve výši 10 000 Kč byla v dispozici soudu.