Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 13.03.2024 09:00 do: 13.03.2024 09:15
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 36/23
Jednací místnost: sněmovna
Soudce zpravodaj: JUDr. Josef Baxa
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnosti proti usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 23. května 2023 č. j. Konf 23/2021-30
Stručná charakteristika: Státní moc; Právo na soudní a jinou právní ochranu; Rovnost účastníků řízení; Práva účastníka soudního řízení
Označení navrhovatelů: V. M., zast. Mgr. Václavem Strouhalem, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel, který byl příslušníkem Policie České republiky, se žalobou u civilního soudu domáhal po státu zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 200 000 Kč podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Uplatněný nárok sestával z náhrady nemajetkové újmy za průtahy v řízení ve věci doplacení služebního příjmu a za jeho pozdní vyplacení (1), ve věci odchodného a ušlého zisku (2), ve věci výsluhového příspěvku a ušlého zisku (3) a za nezákonné nařizování služby přesčas (4). Obvodní soud usnesením, které bylo k odvolání stěžovatele potvrzeno usnesením městského soudu, řízení o žalobě stěžovatele zastavil a věc postoupil řediteli krajského ředitelství policie. Podle obecných soudů nebylo možné žádný z nároků uplatněných stěžovatelem posoudit podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, nýbrž dle zákona o služebním poměru.
Ředitel krajského ředitelství policie se závěrem, že má pravomoc o nárocích stěžovatele rozhodnout, nesouhlasil a podal zvláštnímu senátu návrh na rozhodnutí negativního kompetenčního sporu, v němž výslovně popřel svou pravomoc u stěžovatelem uplatněných nároků 1), 2) a 3). Zvláštní senát rozhodl, že příslušný vydat rozhodnutí v této věci, je soud. Z toho důvodu zrušil výše uvedená usnesení obvodního a městského soudu. U stěžovatelem uplatněného nároku 4) ředitel krajského ředitelství policie popřel svou pravomoc pozdějším návrhem, v němž uvedl, že svou pravomoc původně nepopřel s ohledem na závěr Ústavního soudu v nálezu ze dne 30. 6. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 1/19 (N 139/100 SbNU 523), v němž Ústavní soud zrušil usnesení zvláštního senátu týkajícího se této problematiky.
Zvláštní senát přerušil řízení o podaném návrhu ředitele krajského ředitelství policie do doby, než Ústavní soud rozhodne o návrhu zvláštního senátu na zrušení slov „jiným jednáním než rozhodnutím služebního funkcionáře“ v § 77 odst. 9 zákona o služebním poměru, který tento senát podal v jiné věci. Ústavní soud ovšem uvedený návrh odmítl usnesením ze dne 7. 2. 2023 sp. zn. Pl. ÚS 4/22 jako návrh zjevně neopodstatněný. Následně zvláštní senát o původním podaném návrhu rozhodl napadeným usnesením tak, že příslušný vydat rozhodnutí v dané věci v části týkající se náhrady nemajetkové újmy za nezákonné nařizování služby přesčas je správní orgán. Náměstek ředitele krajského ředitelství policie pro ekonomiku rozhodl o zastavení řízení o náhradě nemajetkové újmy představující stěžovatelem uplatněný nárok 4), neboť předmětná žádost je v režimu zákona o služebním poměru zjevně právně nepřípustná.
Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhl zrušení napadeného usnesení zvláštního senátu z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv na soudní ochranu, na rovnost účastníků v řízení a spravedlivý proces.
Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 13.03.2024 09:20 do: 13.03.2024 09:50
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 34/23
Jednací místnost: sněmovna
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Zdeněk Kühn Ph.D., LL.M., S.J.D.
Stručná charakteristika: Právo na územní samosprávu, ukládání daní a poplatků
Označení navrhovatelů: Ministerstvo vnitra
Typ řízení: Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Ministerstvo vnitra se návrhem domáhá zrušení čl. 7 odst. 3, 4 a 5 obecně závazné vyhlášky obce Vlkančice č. 2/2022, o místním poplatku za obecní systém odpadového hospodářství. Ministerstvo napadenou úpravu považuje za diskriminační a rozpornou s čl. 1 větou první Listiny základních práv a svobod. Obec vyhláškou obchází zákonem stanovenou konstrukci místního poplatku za systém odpadového hospodářství podle § 10e a násl. zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích. Obec Vlkančice vyhláškou zavedla místní poplatek za obecní systém odpadového hospodářství. V čl. 5 odst. 1 stanovila jeho sazbu na 1 000 Kč. Následně v čl. 7 odst. 3 poskytla úlevu z tohoto poplatku ve výši 999 Kč osobě, které poplatková povinnost vznikla z důvodu přihlášení v obci a která je druhou a další osobou v domácnosti, od nejstarší k nejmladší osobě. V čl. 7 odst. 4 a 5 poskytla úlevu osobám, které se v čestném prohlášení do 30. dubna příslušného kalendářního roku zavážou minimalizovat produkci odpadů z domácnosti nebo z vlastněné nemovité věci.
Ministerstvo má za to, že obec Vlkančice zneužila svou pravomoc tím, že nepřípustně rozlišuje mezi dvěma skupinami poplatníků poplatku za komunální odpad. Obecně závazná vyhláška rozlišuje poplatníky podle toho, zda se přihlásili k trvalému pobytu, či zda na území obce vlastní jen nemovitost. Ani úlevu od poplatku ministerstvo nepovažuje za souladnou se zákonem. Osvobození a úlevy musejí být provázané s předmětem poplatku nebo se specifickým postavením poplatníka, které má vliv na jeho vztah k poplatkové povinnosti. Povinnost třídit odpad a předcházet jeho vzniku ovšem plyne již ze zákona o odpadech, a týká se všech. Obecně závazná vyhláška nemůže jako podzákonný právní předpis upravovat to, co je již kogentně upraveno v zákoně.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 13.03.2024 13:30 do: 13.03.2024 14:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 2699/23
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Veronika Křesťanová Dr.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. září 2023 č. j. 28 Cdo 1041/2023-205, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2022 č. j. 13 Co 178/2022-260 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. února 2022 č. j. 19 C 122/2021-81
Stručná charakteristika: náhrada škody
Označení navrhovatelů: V. V.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel se v řízení před obvodním soudem domáhal po vedlejší účastnici (Česká republika – Ministerstvo dopravy) peněžitého zadostiučinění ve výši 150 000 Kč za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem správních orgánů spočívajícím v nepřiměřené délce řízení o přestupku. Celková délka posuzovaného řízení činila tři roky, jeden měsíc a 26 dnů. Obvodní soud napadeným rozsudkem konstatoval, že v posuzovaném řízení bylo porušeno právo stěžovatele na projednání věci v přiměřené lhůtě (výrok I), žalobu o uložení povinnosti vedlejší účastnice zaplatit stěžovateli částku 150 000 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II) a uložil vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovateli náhradu nákladů řízení (výrok III). Obvodní soud považoval konstatování porušení práva jako dostatečné a přiměřené zadostiučinění, újmu totiž hodnotil jako nepatrnou. Rozsudek obvodního soudu napadli odvoláními stěžovatel (zamítavý výrok II) i vedlejší účastnice (vyhovující výrok I a výrok III o náhradě nákladů řízení). Městský soud napadeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu ve vyhovujícím výroku I ve věci samé změnil tak, že se porušení práva stěžovatele na projednání věci v přiměřené lhůtě nekonstatuje, v zamítavém výroku II rozsudek obvodního soudu potvrdil a uložil stěžovateli zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Městský soud dospěl k závěru, že posuzované řízení mělo pro stěžovatele nepatrný význam a délka řízení tak nebyla skutečně nepřijatelná. Proti rozhodnutí městského soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl jako nepřípustné.
Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele se závěry městského soudu a Nejvyššího soudu, které má za rozporné s dosavadní judikaturou Nejvyššího soudu, Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva týkající se odškodňování v obdobných věcech. Z toho důvodu se domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů a konstatování, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva na svobodu a rovnost, na ochranu vlastnictví, na soudní ochranu a na náhradu škody způsobené mu nesprávným úředním postupem.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 13.03.2024 14:00 do: 13.03.2024 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 1638/23
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Josef Baxa
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. dubna 2023 č. j. 30 Co 326/2021-257
Stručná charakteristika: Ochrana soukromého a rodinného života; Shromažďování, zveřejňování a jiné zneužívání údajů; Právo na náhradu škody způsobenou nezákonným rozhodnutím; Právo na soudní a jinou právní ochranu; Nedotknutelnost osoby a soukromí
Označení navrhovatelů: M.B.;J.H.;P.S.;J.V.;I.B.; zastoupeni mgr. Lucií Tycovou Rambouskovou, advokátkou
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Všichni stěžovatelé jsou starosty nebo místostarosty různých obcí. Všichni vykonávali své funkce již v období před 31. 12. 2020, kdy byla účinná úprava evidence oznámení o činnostech, oznámení o majetku a oznámení o příjmech a závazcích podle § 13 až 14c zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění účinném od 30. 6. 2018, tedy po nabytí účinnosti novel provedených zákonem č. 14/2017 Sb. a zákonem č. 112/2018 Sb. Jako veřejní funkcionáři byli povinni podat oznámení o jiných vykonávaných činnostech, oznámení o majetku, který vlastnili ke dni předcházejícímu zahájení výkonu funkce, a majetku nabytému v průběhu výkonu funkce a oznámení o příjmech, darech a závazcích. Tato oznámení se ukládala do registru oznámení, v němž byla zpřístupněna každému bezplatně prostřednictvím veřejné datové sítě bez předchozí žádosti v rozsahu informací stanovených v § 14b odst. 1 písm. c) zákona o střetu zájmů. Toto ustanovení bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 38/17 (N 22/98 SbNU 257; 149/2020 Sb.) zrušeno. Ústavní soud v tomto nálezu uvedl, že povinnost podávat oznámení v rozsahu vymezeném zákonem o střetu zájmů není sama o sobě neústavní a představuje přiměřený zásah do práva na soukromí také u veřejných funkcionářů. Současně však zdůraznil, že následné „automatické“ zveřejnění těchto informací prostřednictvím internetu bez jakékoli žádosti třetí osoby již neobstojí v testu přiměřenosti. Právě v neomezeném zveřejňování oznámení a umožnění nelimitovaného anonymního přístupu do registru oznámení spatřují stěžovatelé porušení svého práva na ochranu soukromí. V tomto ohledu vytýkají Ministerstvu spravedlnosti (vedlejší účastnice), že po vydání zmíněného nálezu, byť v době, kdy trval odklad jeho vykonatelnosti, neučinilo po řadu měsíců žádné opatření k ochraně jejich ústavně zaručených práv. Žalobou proti vedlejší účastnici se proto každý z nich domáhal omluvy a také zaplacení určitých částek.
Rozsudkem obvodního soudu byla žaloba stěžovatelů zamítnuta. Městský soud k odvolání stěžovatelů rozsudek obvodního soudu potvrdil. Ztotožnil se přitom s jeho právními závěry, že v postupu ministerstva nebylo možné vidět nesprávný úřední postup. Proti rozsudku městského soudu podali stěžovatelé dovolání i ústavní stížnost, jež směřovala jen proti výrokům týkajících se „peněžitého zadostiučinění a nákladů řízení“. Ústavní soud rozhodl nálezem ze dne 18. 10. 2022 sp. zn. IV. ÚS 579/22 tak, že zrušil napadené rozsudky městského soudu, včetně rozsudku ve věci stěžovatelů, v části, kterou bylo rozhodnuto o potvrzení rozsudků obvodního soudu zamítajících žaloby o zaplacení náhrady nemajetkové újmy. Ve zbývající části, která se týkala nákladů řízení, byly ústavní stížnosti s ohledem na podaná dovolání odmítnuty pro nepřípustnost. Krátce po vydání tohoto nálezu však právní názor, který v něm byl vysloven, překonalo plénum Ústavního soudu, když přijalo stanovisko ze dne 29. 11. 2022 sp. zn. Pl. ÚS-st. 57/22 (4/2023 Sb.), kterým rozhodlo, že nález sp. zn. Pl. ÚS 38/17 neměl za následek nezákonnost postupu ministerstva, které jako správce registru oznámení v období od vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů do dne jeho vykonatelnosti dále umožňovalo každému bezplatně nahlížet do registru oznámení prostřednictvím veřejné datové sítě bez předchozí žádosti v rozsahu stanoveném uvedeným zrušeným ustanovením. Usnesením Nejvyššího soudu bylo zastaveno řízení o dovolání stěžovatelů z důvodu jeho zpětvzetí. Ve věci dále znovu rozhodoval městský soud, který napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek obvodního soudu v zamítavých výrocích, jde-li o zamítnutí žaloby o zaplacení náhrady nemajetkové újmy, a výrocích o nákladech řízení. Každému ze stěžovatelů uložil povinnost zaplatit vedlejší účastnici částku 300 Kč a plně odkázal na svou předchozí argumentaci.
Ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení rozsudku městského soudu z důvodu tvrzeného porušení jejich základních práv na ochranu soukromí a na soudní ochranu.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 13.03.2024 14:30 do: 13.03.2024 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 102/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Zdeněk Kühn Ph.D., LL.M., S.J.D.
Stručná charakteristika: Právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), stížnost proti rozhodnutí o omezení osobní svobody podle trestního řádu
Označení navrhovatelů: A. B.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Městský soud rozhodl, že stěžovatel jako odsouzený vykoná trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců a zařadil stěžovatele pro výkon trestu odnětí svobody do věznice s ostrahou. Trest odnětí svobody byl stěžovateli již dříve uložen trestním příkazem s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání dvou let. Během zkušební doby se však stěžovatel dopustil dalšího trestného činu. Veřejného zasedání u městského soudu se stěžovatel osobně účastnil, soudce mu sdělil, že poslední den pro podání stížnosti je 20. 11. 2023. Stěžovateli bylo písemné vyhotovení usnesení městského soudu doručeno dne 30. 11. 2023 (čtvrtek). Dne 4. 12. 2023 (pondělí) podal stěžovatel proti usnesení stížnost. Krajský soud však napadeným usnesením stížnost zamítl jako opožděnou. Lhůta k podání stížnosti podle krajského soudu začala běžet dnem vyhlášení usnesení městského soudu, tedy 14. 11. 2023, a skončila již dne 20. 11. 2023. Ostatně soudce městského soudu stěžovatele informoval, že poslední den lhůty k podání stížnosti je 20. 11. 2023.
Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že podal stížnost ve lhůtě, tj. do tří dnů ode dne doručení usnesení. Ústavní stížností se domáhá zrušení usnesení krajského soudu, neboť tímto usnesením podle stěžovatele soud porušil stěžovatelova základní práva na soudní ochranu a na obhajobu v trestním řízení.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 13.03.2024 15:00 do: 13.03.2024 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2897/23
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Milan Hulmák Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. září 2023 sp. zn. 11 To 70/2023
Stručná charakteristika: Právo na soudní ochranu, právo obviněného v trestním řízení
Označení navrhovatelů: Q. H. N., zast. Mgr. Petrem Václavkem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel byl uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ve stadiu pokusu a dále zločinu krádeže. Byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmi let a dále trest vyhoštění, a to původně městským soudem na dobu neurčitou, po snížení vrchním soudem na dobu deseti let. Během výkonu trestu ve věznici stěžovatel podal žádost o upuštění od výkonu trestu vyhoštění. O ní rozhodl městský soud tak, že od výkonu trestu vyhoštění upustil. Učinil tak s odůvodněním, že soud nemůže trest vyhoštění uložit, pokud jsou zde zásadní rodinné vazby, přičemž stěžovatel má na území republiky rodinu, syny, kteří se oba narodili na území České republiky, chodí zde do školy a mluví plynně česky. Proti uvedenému usnesení podalo městské státní zastupitelství stížnost. O ní rozhodl vrchní soud ústavní stížností napadeným usnesením tak, že usnesení městského soudu zrušil a znovu rozhodl tak, že žádost stěžovatele o upuštění od výkonu trestu vyhoštění zamítl.
Stěžovatel namítá, že vrchní soud aplikoval nesprávnou právní úpravu, a to takovou, která je pro něj méně příznivá. Ústavní stížností se domáhá zrušení usnesení vrchního soudu s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 10 odst. 2 a čl. 40 odst. 6 Listiny.