III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 22.03.2022 14:00 do: 22.03.2022 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3528/20
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. října 2020 č. j. 28 Cdo 1613/2020-447 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 23. května 2019 č. j. 23 Co 432/2018-339
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: J. M., J. K.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelé se žalobou podanou u Okresního soudu v Pardubicích domáhali, aby jim žalovaní 1) E. N., 2) M. P. a 3) M. B. zaplatili společně a nerozdílně částku 1 720 000 Kč z titulu náhrady škody a vydání bezdůvodného obohacení. První žalovaná spolu se třetím žalovaným, který jednal na základě plné moci udělené druhým žalovaným, nabízeli počátkem roku 2014 k prodeji pozemek a stavbu v katastrálním území N. J., které byly v podílovém spoluvlastnictví první žalované a druhého žalovaného. Při uzavření kupní smlouvy přitom první žalovaná se třetím žalovaným zamlčeli stěžovatelům skutečnost, že proti druhému žalovanému bylo vedeno trestní stíhání pro trestný čin vraždy, která měla být spáchána v předmětné nemovitosti (rodinném domě). Poté, co stěžovatelé uhradili část kupní ceny ve výši 1 720 000 Kč, rozhodl Katastrální úřad pro Pardubický kraj o zamítnutí návrhu na vklad vlastnického práva stěžovatelů k předmětným nemovitostem do katastru nemovitostí, protože předběžným opatřením okresního soudu ze dne 21. 11. 2014 bylo druhému žalovanému k návrhu pozůstalých po zavražděné zakázáno disponovat s jeho spoluvlastnickým podílem na předmětných nemovitostech, čímž kupní smlouva pro nemožnost plnění zanikla. Rozsudkem ze dne 10. 5. 2018 uložil okresní soud první žalované a druhému žalovanému povinnost zaplatit stěžovatelům společně a nerozdílně částku ve výši 1 720 000 Kč (I. výrok) a povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 341 630,70 Kč (III. výrok). Návrh stěžovatelů, aby spolu s nimi byl k zaplacení částky společně a nerozdílně zavázán též třetí žalovaný, okresní soud zamítl (II. výrok). Z dokazování vyplynulo, že stěžovatelům „vznikla škoda v žalované výši i to, že žalovaní 1 a 3 porušili povinnost jednat v právním styku poctivě. Připojeným spisem Policie ČR bylo prokázáno, že žalovaní 1 a 3 věděli o trestním stíhání žalovaného 2 a o tom, že byl vzat do vazby, kde ho žalovaný 3 dokonce navštívil kvůli udělení plné moci. Okresní soud dospěl k závěru, že předmětná kupní smlouva pro následnou nemožnost plnění zanikla podle § 2006 a 2007 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). U třetího žalovaného však okresní soud neshledal příčinnou souvislost mezi jeho jednáním a vznikem škody. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 23. 5. 2019 v části I. a II. výroku rozsudku okresního soudu řízení zastavil v rozsahu částky 258 000 Kč, a to v důsledku zpětvzetí části žaloby, neboť první žalovaná tuto částku zaplatila stěžovatelům. Dále krajský soud podle § 220 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), změnil rozsudek okresního soudu ohledně vydání bezdůvodného obohacení, které uložil vydat pouze druhému žalovanému, a to každému ze stěžovatelů v rozsahu jedné poloviny (tj. v částce 731 000 Kč), a zamítl požadavek stěžovatelů na vydání zbývající části bezdůvodného obohacení v rozsahu částky 1 462 000 Kč vůči první žalované. Současně potvrdil výrok rozsudku okresního soudu, kterým byl zamítnut nárok stěžovatelů vůči třetímu žalovanému. Proti rozsudku krajského soudu podali dovolání stěžovatelé a druhý žalovaný. Dovolání druhého žalovaného Nejvyšší soud odmítl, neboť neobsahovalo vymezení předpokladů jeho přípustnosti. Dovolání stěžovatelů Nejvyšší soud odmítl s odůvodněním, že se krajský soud neodchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu. Dovolávají-li se stěžovatelé solidární povinnosti první žalované a druhého žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení, pak tím „v zásadě (nesprávně) popírají existenci skutkové podstaty bezdůvodného obohacení (dodatečné odpadnutí právního důvodu k plnění pro nemožnost plnění), kterou vylíčením pro věc rozhodných skutečností ve svém žalobním žádání vymezili“. K odpovědnosti první žalované a třetího žalovaného za škodu Nejvyšší soud uvedl, že do řetězce příčin mezi porušením povinnosti počínat si poctivě a vznikem škody (zánikem závazku z kupní smlouvy pro nemožnost plnění), vstoupila na jejich jednání nezávislá skutečnost v podobě návrhu třetích osob na vydání předběžného opatření zakazujícího druhému žalovanému disponovat s jeho spoluvlastnickým podílem na nemovitostech. Tuto rozhodující skutečnost však žalovaní „nemohli předpokládat“.
Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti namítají, že nesprávnou je úvaha krajského soudu a Nejvyššího soudu, že první žalovaná a druhý žalovaný nejsou k náhradě škody zavázáni společně a nerozdílně. Ti totiž byli společně a nerozdílně zavázáni vůči obchodní společnosti Hypoteční banka, a. s. na základě smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru. Věc byla podle nich dále nesprávně posouzena i v otázce příčinné souvislosti. Zdůrazňují, že první žalovaná a třetí žalovaný jim vědomě zatajili informaci o tom, že druhý žalovaný v nemovitosti zavraždil třetí osobu, a tudíž bude s největší pravděpodobností předlužen pro povinnost nahradit nemajetkovou újmu pozůstalým. Šlo přitom o zásadní informaci, kterou kdyby stěžovatelé věděli, nepřistoupili by k uzavření kupní smlouvy o předmětné nemovitosti. Stěžovatelé přitom byli opakovaně ujišťováni, že druhý žalovaný se neúčastní jednání o uzavření kupní smlouvy z důvodu své pracovní vytíženosti. Toto jednání první žalované a třetího žalovaného je podle stěžovatelů nepoctivé a v rozporu s dobrými mravy.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 23.03.2022 11:00 do: 23.03.2022 11:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2982/21
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Milada Tomková
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. srpna 2021 č. j. 15 Co 92/2021-165 a proti výroku II usnesení Městského soudu v Brně ze dne 25. března 2021 č. j. 34 C 102/2019-129
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: M. S.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Městský soud v Brně vede řízení o žalobě na zaplacení 55 777,47 Kč s příslušenstvím. Usnesením městského soudu ze dne 4. 11. 2020 byl stěžovatel ustanoven opatrovníkem žalovaného coby osoby, které se nezdařilo doručit na známou adresu v cizině. Dne 18. 12. 2020 stěžovatel informoval soud, že se mu podařilo se s žalovaným sejít. Usnesením ze dne 25. 3. 2021 městský soud stěžovateli oznámil, že jeho funkce opatrovníka žalovaného zanikla (výrok I) a přiznal stěžovateli odměnu za zastupování ve výši 3 388 Kč (výrok II, který je napaden posuzovanou ústavní stížností). Proti výroku II podal stěžovatel odvolání, které Krajský soud v Brně ústavní stížností napadeným usnesením ze dne 16. 8. 2021 zamítl. V odvolání stěžovatel namítal, že náklady zastoupení vyčíslil na celkem 35 961 Kč, avšak městský soud jednak nesprávně určil tarifní hodnotu ve výši 1 000 Kč podle § 9 odst. 5 advokátního tarifu, jednak přiznal stěžovateli odměnu pouze za čtyři úkony právní služby, ačkoli jich stěžovatel provedl více. Krajský soud k tomu uvedl, že § 9 odst. 5 advokátního tarifu byl v aplikované části stále platný a účinný, přičemž nepřiznané úkony právní služby přesahovaly rámec, pro který je opatrovník řízení ustanoven.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že soudy zvolily při aplikaci advokátního tarifu ustanovení, které zasahuje do jeho ústavně zaručených práv, ačkoli vůbec nemuselo být použito a mohl být zvolen jiný, vůči právům stěžovatele šetrnější postup. Neústavnost postupu obecných soudů dle stěžovatele dokládá i nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 17/21 ze dne 19. 10. 2021 (tisková zpráva a text nálezu jsou dostupné zde: https://bit.ly/35UBxs6 
), kterým byl § 9 odst. 5 advokátního tarifu v celém rozsahu zrušen. Již dříve přitom Ústavní soud v sérii nálezů dospěl k závěru, že předmětné ustanovení je neústavní a jeho část zrušil, přičemž ke zrušení celého ustanovení nepřistoupil jen pro absenci aktivní legitimace navrhovatelů. Stěžovatel poukazuje zejména na nález sp. zn. Pl. ÚS 4/19 ze dne 24. 9. 2019 (tisková zpráva a text nálezu jsou dostupné zde: https://bit.ly/34HTNUK ), v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že opatrovníku, který byl ustanoven účastníkovi, jehož pobyt není znám, náleží odměna dle hodnoty sporu. V nynější věci byl stěžovatel ustanoven opatrovanému, kterému se nepodařilo doručit v cizině, což je skutkově téměř identický případ. Na tyto okolnosti údajně stěžovatel upozorňoval, soudy na ně však nereagovaly.