IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.03.2015 09:00
do: 17.03.2015 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 2543/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Vladimír Sládeček, DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Návrh na zrušení rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 30. května 2013 č. j. 18 C 85/2013-53.
Stručná charakteristika: povinné ručení
Označení navrhovatelů: Z. V.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Česká kancelář pojistitelů se na stěžovateli domáhala zaplacení částky 2 940 Kč s úrokem z prodlení z částky 2 870 Kč od 31. 5. 2012 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 70 Kč od 12. 1. 2013 do zaplacení s tvrzením, že v souladu s ustanovením § 15 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla zjistil, že stěžovatel je vlastníkem blíže specifikovaného přípojného vozidla zn. ADAM600, přičemž k vozidlu stěžovatele vedenému v Centrálním registru vozidel nebylo v období od 1. 1. 2010 do 31. 3. 2010 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Napadeným rozsudkem bylo stěžovateli uloženo zaplatit vedlejšímu účastníkovi řízení částku 2 700 Kč s příslušenstvím jako příspěvek za provoz nepojištěného vozidla stanovený podle § 24c odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti za období od 1. 1. 2010 do 31. 3. 2010 a dále částku 5 119 Kč na nákladech řízení.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že své vozidlo v předmětném období neprovozoval, neboť bylo odstaveno na soukromém pozemku osoby, která měla auto dlouhodobě v opravě. Přestože šlo o bagatelní spor, bylo dle stěžovatele porušeno jeho právo na spravedlivý proces hned několika zásahy ze strany soudu. V prvé řadě se jednalo o nedostatky v dokazování, kdy soud zamítl stěžovatelem navrhované důkazy a toto své zamítavé rozhodnutí nikterak neodůvodnil a tím zapříčinil výskyt tzv. opomenutých důkazů. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Okresního soudu v Bruntále.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.03.2015 09:30
do: 17.03.2015 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 2281/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Vladimír Sládeček, DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Návrh na zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2014 č. j. 25 Cdo 259/2014-172 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2013 č. j. 30 Co 117/2013-148
Stručná charakteristika: žaloba na náhradu škody
Označení navrhovatelů: B. P.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka se žalobou domáhala náhrady škody, která jí měla v bytě vzniknout v souvislosti s požárem způsobeným technickou závadou elektroinstalace, a to ve výši nákladů vynaložených na rekonstrukci bytu po požáru v částce 214 913 Kč a ve výši hodnoty zničeného či poškozeného majetku ve vlastnictví stěžovatelky ve výši 639 541 Kč. Obvodní soud pro Prahu 1 mezitímním rozsudkem ze dne 22. 10. 2012 sp. zn. 23 C 313/2010 rozhodl, že nárok stěžovatelky je co do základu opodstatněný a že o nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že požár vznikl v důsledku porušení povinnosti žalované Městské části Praha 1 (vedlejšího účastníka), která neprováděla revizi elektroinstalace v bytě, čímž porušila své povinnosti pronajímatele udržovat byt ve stavu způsobilém k řádnému užívání. Městský soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu stěžovatelky zamítl a zavázal ji k zaplacení náhrady nákladů řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že stěžovatelka konkrétní porušení povinnosti ze strany žalované v dostatečném rozsahu netvrdila a neprokázala, že k požáru bytu došlo v důsledku vadné, zastaralé a neudržované elektroinstalace vedené v bytě. Nejvyšší soud v usnesení o odmítnutí dovolání uvedl, že nebyl prokázán vznik škody v příčinné souvislosti s jednáním, respektive nekonáním žalované.
Stěžovatelka namítá, že odvolací i dovolací soud postupovaly čistě formalisticky, odhlížejíce od reálných společenských vztahů, jakož i od účelu a smyslu ustanovení § 687 a § 691 občanského zákoníku, v důsledku čehož je konečné rozhodnutí Nejvyššího soudu, jakož i rozhodnutí soudu odvolacího, v extrémním rozporu s principy spravedlnosti a vykazuje znaky svévole. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.03.2015 13:30
do: 17.03.2015 14:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1333/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Milada Tomková
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 1. 2014 č. j. 39 C 296/2013-37, výroku II.
Stručná charakteristika: Náhrada nákladů řízení vynaložených na externí právní pomoc v případě, kdy žalobcem je Česká televize
Označení navrhovatelů: JUDr. J. F., zastoupený JUDr. Danuší Matěnovou, advokátkou se sídlem Praha 8
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel nezpochybňuje svoji povinnost zaplatit žalobkyni, České televizi, částku 28,81 Kč, ke které byl zavázán výrokem I. napadeného rozsudku, brání se však povinnosti uhradit jí na náhradě nákladů řízení částku 5 719 Kč. Stěžovatel uvedl, že jeho ústavní stížnost směřuje pouze proti nákladům řízení, které byly vynaloženy v souvislosti s poskytnutím externích právních služeb advokátem. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení výroku o náhradě nákladů řízení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.03.2015 14:00
do: 17.03.2015 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3564/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Milada Tomková
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti výroku III. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2014 č. j. 26 Co 118/2014-144
Stručná charakteristika: Odpovědnost za provádění exekuce mimo zákonný rámec
Označení navrhovatelů: Český metrologický institut, zastoupený JUDr. Ing. Zdeňkem Rajdou, advokátem se sídlem Brno
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
K návrhu stěžovatelky (oprávněné) byla nařízena dne v březnu 2012 exekuce na majetek povinné. Provedením exekuce byl pověřen exekutor Mgr. Kamil Brančík, který vydal dne 30. 1. 2013 exekuční příkaz, jímž rozhodl o provedení exekuce srážkami ze mzdy manžela povinné. Manžel povinné posléze podal návrh na částečné zastavení exekuce, neboť s ohledem na dobu zahájení exekuce nelze postupovat podle § 232a odst. 3 občanského soudního řádu, který nabyl účinnosti až 1. 1. 2013, exekutorův postup tak nemá oporu v zákoně, a je tudíž nepřípustný. Stěžovatelka se zastavením exekuce nesouhlasila, poněvadž postup exekutora považovala za správný. Městský soud v Brně návrh zamítl. Manžel povinné poté podal odvolání, jemuž Krajský soud v Brně vyhověl a rozhodl, že se nařízená exekuce, je-li prováděna srážkami ze mzdy manžela povinné na základě exekučního příkazu ze dne 30. 1. 2013, zastavuje. Výrokem třetím, vůči němuž směřuje nyní projednávaná ústavní stížnost, krajský soud stěžovatelku zavázal k úhradě nákladů řízení manžela povinného před soudy obou stupňů ve výši 30 092,70 Kč. K tomu soud uvedl, že částečné zastavení exekuce způsobil exekutor, který ovšem není účastníkem řízení, a proto u něj nelze povinnost k náhradě vzniklých nákladů dovodit.
Dle stěžovatelky není jisté, zda exekutor skutečně postupoval v rozporu se zákonem, jelikož sám soud přiznal, že v dané otázce existuje i opačný výklad. Nicméně i kdyby mělo být vycházeno ze závěru Krajského soudu v Brně, nebylo by podle stěžovatelky možné dovozovat zavinění částečného zastavení exekuce na straně oprávněné, a z něj povinnost uhradit manželovi povinné náklady řízení. Stěžovatelka nemohla nijak ovlivnit postup soudního exekutora, který zase nemohl ovlivnit tu skutečnost, že se jím zvolený způsob provedení exekuce stane v budoucnu sporným. Stěžovatelka se domáhá zrušení výroku o náhradě nákladů řízení usnesení Krajského soudu v Brně, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na ochranu majetku a právo na spravedlivý proces.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.03.2015 14:00
do: 17.03.2015 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1713/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2013, č. j. 28 Cdo 363/2013-203, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2011, č. j. 16 Co 90/2011-150, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 11. 2010, č. j. 18 C 193/2006-119
Stručná charakteristika: náhrada za nemovitý majetek na Zakarpatské Ukrajině
Označení navrhovatelů: M. P., zast. JUDr. Kristinou Škampovou, advokátkou se sídlem Brno, Pellicova 8a
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Podstatou řízení před obecnými soudy byla žaloba stěžovatelky (resp. jejího právního předchůdce – manžela), podle části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, kterou se neúspěšně domáhá projednání soukromoprávní věci, o níž bylo pravomocně rozhodnuto správním orgánem, v občanském soudním řízení a která se týká přiznání odškodnění za majetek zanechaný na Zakarpatské Ukrajině v souvislosti s jejím smluvním postoupením Svazu sovětských socialistických republik. Stěžovatelka je snachou osob, které zanechaly nemovitosti na Zakarpatské Ukrajině, a do řízení vstoupila na základě úmrtí manžela (syna těchto osob) v průběhu řízení před soudem prvního stupně.
Porušení práva na spravedlivý proces stěžovatelka spatřuje v tom, že ve věci byla vyloučena možnost přezkumu správního rozhodnutí v řízení dle části páté občanského soudního řádu, čímž byl stěžovatelce odmítnut přístup ke spravedlnosti, a práva na zákonného soudce v tom, že příslušný soud odmítl o žalobě stěžovatelky jednat a postoupil ji jinému správnímu orgánu. Dle stěžovatelky soudy dospěly k nesprávnému závěru, že v mezidobí účinný zákon č. 212/2009 Sb. odnímá soudu pravomoc věc projednat a rozhodnout o žalobě o přiznání náhrady za nemovitosti zanechané na Podkarpatské Rusi a nahrazení v minulosti vydaných rozhodnutí Ministerstva financí v řízení dle části páté občanského soudního řádu.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.03.2015 15:00
do: 17.03.2015 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2172/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 5. 2011, č. j. 30 C 55/2008 – 237, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2011, č. j. 55 Co 365/2011 – 271 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, č. j. 29 Cdo 1654/2012 – 303,
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces, opomenutý důkaz
Označení navrhovatelů: Ing. M. S.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel se prostřednictvím žaloby podané k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 domáhal po vedlejším účastníkovi zaplacení částky 1.293.524 Kč s příslušenstvím z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou mu vedlejším účastníkem v důsledku nesprávně provedeného auditu účetních závěrek obchodní společnosti American International Brokers, a. s. (dále jen „AIB“) za účetní období let 2003 a 2004. Obvodní soud pro Prahu 1 stěžovatelovu žalobu ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl jako nedůvodnou (výrok I.), dále pak rozhodl o nákladech řízení a znalečném (výrok II. a III.). Městský soud v Praze k odvolání stěžovatele rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením dovolání stěžovatele odmítl, neboť žádná ze stěžovatelem formulovaných otázek nezaložila přípustnost dovolání.
Stěžovatel namítané porušení svých základních práv (konkrétně vlastnického práva a práva na spravedlivý proces) spatřuje především v procesním postupu obecných soudů v průběhu dokazování, když neprovedly „vysoce relevantní“ důkazy navrhované stěžovatelem (zejména revizní znalecký posudek či důkaz kárným spisem Komory auditorů ve věci kárného řízení vedeného proti vedlejšímu účastníkovi řízení) a dostatečně se nevypořádaly se všemi jeho námitkami a argumenty. Dle stěžovatele obecné soud svá rozhodnutí zatížily vadou nepřezkoumatelnosti a nejasnosti, čímž porušily jeho právo na spravedlivý proces a v důsledku odmítly poskytnout stěžovateli spravedlnost. Uvedené platí i ve vztahu k rozhodnutí Nejvyššího soudu a v jeho odůvodnění vyložené úvahy stran nenaplnění podmínky přípustnosti podaného dovolání v podobě existence otázky zásadního právního významu (otázka příčinné souvislosti vzniku škody stěžovatele).
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 18.03.2015 09:30
do: 18.03.2015 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 3910/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Vladimír Sládeček, DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Návrh na zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. října 2013 č. j. 6 Ads 161/2012-47.
Stručná charakteristika: stanovení výše úhrady léčivých přípravků
Označení navrhovatelů: Zentiva, a.s.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Rozhodnutím Státního ústavu pro kontrolu léčiv ze dne 30. 12. 2009 byla stanovena výše základní úhrady referenční skupiny č. 28/2 a výše úhrady léčivého přípravku Febira. Stěžovatelka napadla rozhodnutí Ústavu odvoláním, které bylo zamítnuto rozhodnutím Ministerstva zdravotnictví ze dne 13. 4. 2010. Stěžovatelka napadla rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví správní žalobou, ve které tvrdila, že výše úhrady byla stanovena nesprávně a v rozporu s § 39b a § 39c zákona o veřejném zdravotním pojištění. Městský soud v Praze svým rozsudkem ze dne 12. 4. 2012 rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Ministerstvo zdravotnictví napadlo rozsudek Městského soudu v Praze kasační stížností, které Nejvyšší správní soud vyhověl svým rozsudkem ze dne 11. 7. 2012 č. j. 6 Ads 70/2012-60. Nejvyšší správní soud tímto rozsudkem zrušil rozsudek Městského soudu v Praze a v odůvodnění odkázal na své předchozí rozhodnutí v obdobných právních věcech s tím, že žadatelé o stanovení výše a podmínek úhrady léčivých přípravků z veřejného zdravotního pojištění podle § 39f odst. 2 písm. a) a b) zákona o veřejném zdravotním pojištění jsou aktivně legitimováni k podání správní žaloby pouze podle § 65 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní. Městský soud, který byl výše uvedeným právním názorem Nejvyššího správního soudu vázán, vydal dne 15. 11. 2012 rozsudek, v němž zamítl správní žalobu stěžovatelky s odkazem na to, že veškeré námitky směřují v konečném důsledku do aplikace hmotného práva a jsou tedy nepřípustné. Stěžovatelka podala proti tomuto rozsudku kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud zamítl.
Stěžovatelka, která je držitelkou rozhodnutí o registraci léčivého přípravku Febira, v ústavní stížnosti namítá, že v důsledku shora uvedených rozhodnutí obecných soudů jí bylo odepřeno právo na soudní ochranu, pokud jde o nesprávně stanovenou částku hrazenou na předmětný léčivý přípravek z veřejného zdravotního pojištění. Stejně tak bylo stěžovatelce odepřeno právo na soudní ochranu, pokud jde o transparentní postup správních orgánů, který nemá oporu v platných právních předpisech.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 18.03.2015 13:00
do: 18.03.2015 13:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2969/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ing. Jiří Zemánek CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. července 2014, č. j. 64 Co 214/2014-69,
Stručná charakteristika: Porušení práva na soudní ochranu, porušení práva na nestranný a spravedlivý proces.
Označení navrhovatelů: Společenství vlastníků jednotek V Přístavu 1585, 1586, Praha 7 - Holešovice, adresa V Přístavu 1585, 1586, 170 00 Praha 7, zastoupeného Mgr. Gabrielou Hájkovou, advokátkou, se sídlem v Hradci Králové.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Obvodní soud pro Prahu 5 zastavil řízení o vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se žalobce (stěžovatel) domáhal vůči žalovanému (vedlejšímu účastníkovi řízení) zaplacení částky 44.587,94 Kč s příslušenstvím, jakožto dlužného nájemného. Stěžovatel vzal žalobu zpět, jelikož došlo po jejím podání k zaplacení žalované částky vedlejším účastníkem. Obvodní soud pro Prahu 5 dále rozhodl, že vedlejší účastník je povinen stěžovateli zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 17.288 Kč. Poté podal vedlejší účastník řízení návrh na prohlášení neúčinnosti doručení tohoto usnesení a žádost o prominutí zmeškání lhůty k odvolání, jakož i odvolání proti povinnosti nahradit stěžovateli náklady soudního řízení. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu bylo nejprve rozhodnuto o neúčinnosti doručení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 s odůvodněním, že vedlejšímu účastníkovi nebylo doručováno na adresu určenou v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Následně Městský soud v Praze k výše zmiňovanému odvolání vedlejšího účastníka změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ve výroku o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů a zároveň uložil povinnost stěžovateli, aby zaplatil vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 4.950 Kč. Odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že stěžovatel nesplnil svou zákonnou povinnost vyplývající z § 142a odst. 1 občanského soudního řádu, neboť předžalobní výzvu k zaplacení dlužné částky zaslal vedlejšímu účastníkovi na adresu, která nebyla adresou pro doručování, kde je vedlejší účastník hlášen, jak vyplývá ze sdělení Ministerstva vnitra.
Stěžovatel namítá, že odvolání vedlejšího účastníka mu nebylo doručeno, nebylo mu tedy umožněno se jakkoli k podanému odvolání vedlejšího účastníka vyjádřit. Stěžovatel se chtěl přitom vyjádřit hlavně k otázce doručování předžalobních výzev odesílaných za účelem odvrácení soudního sporu o zaplacení dlužného nájemného. Další pochybení spatřuje v tom, že odvolací soud rozhodl o tom, že předžalobní výzva nebyla doručena, aniž by stěžovatele vyslechl. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Městského soudu v Praze, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a soudní ochranu.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 19.03.2015 11:30
do: 19.03.2015 12:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 857/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Vladimír Kůrka
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 13. 11. 2012 sp. zn. 13 To 610/2012 a proti usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 1. 10. 2012 sp. zn. 0 Nt 1038/2012
Stručná charakteristika: Rozhodnutí o změně způsobu výkonu trestu - spravedlivý proces
Označení navrhovatelů: A. H.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Okresní soud v Havlíčkově Brodě přeřadil stěžovatelku v rámci výkonu trestu odnětí svobody z věznice s ostrahou do věznice se zvýšenou ostrahou a Krajský soud v Hradci Králové stěžovatelčinu stížnost proti tomuto rozhodnutí zamítl.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti v prvé řadě namítá porušení principu rovnosti účastníků řízení; zatímco důkazy předložené věznicí (jež řízení iniciovala) hodnotily oba soudy zcela nekriticky, jí navrhované buď neprovedly, anebo ve výsledku nikterak nezohlednily, aniž by takový postup jakkoli odůvodnily. Podstata návrhu na přeřazení do přísnějšího typu věznice (kárné přestupky) stojí dle stěžovatelky na nesprávných základech, v důsledku čehož nemůže obstát ani rozhodnutí o jejím přeřazení do přísnějšího typu věznice, a je tak namístě závěr, že došlo k porušení principu nulla poena sine lege. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí krajského soudu a okresního soudu, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno její práva, zakotvená v ustanovení čl. 2 odst. 2, čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod a ustanovení čl. 90 a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky.