Plénum - veřejné vyhlášení nálezu

od: 29.03.2022 10:15 do: 29.03.2022 10:45

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu

Označení senátu nebo pléna: Plénum

Spisová značka: Pl. ÚS 39/18

Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151

Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.

Návrh na přezkoumávané akty:  návrh na zrušení ustanovení § 1 odst. 1 ve slovech „ , při získávání práv k pozemkům a stavbám potřebných pro uskutečnění uvedených staveb“, § 2f, § 4a včetně poznámky pod čarou č. 15 a přílohy zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon), ve znění pozdějších předpisů

Stručná charakteristika:  liniový zákon

Označení navrhovatelů:  skupina senátorů Senátu Parlamentu České republiky

Typ řízení:  Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Skupina 18 senátorek a senátorů (dále jen „navrhovatelka“) se domáhá, aby Ústavní soud zrušil návrhem napadená ustanovení zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon), ve znění pozdějších předpisů, spolu s přílohou tohoto zákona, pro jejich rozpor s ústavním pořádkem.

Návrh na zrušení napadených ustanovení navrhovatelka odůvodňuje jejich tvrzeným rozporem s čl. 11 Listiny základních práv a svobod a čl. 36 Listiny s tím, že podle ní mají dále „přicházet v úvahu“ instituty ochrany nedotknutelnosti obydlí podle čl. 12 Listiny a ochrany podnikání podle čl. 26 odst. 1 Listiny. Navrhovatelka se v návrhu dovolává také principů ochrany nabytých práv a legitimního očekávání, dále pak zákazu retroaktivity a zákazu prohlášení veřejného zájmu zákonem. Navrhovatelka se též domáhá provedení tzv. testu proporcionality napadených ustanovení, v němž je podle jejího tvrzení zapotřebí posoudit intenzitu veřejného zájmu na jedné a ochrany vlastnického práva na druhé straně, přičemž je nutné zohlednit i to, že veřejný zájem na postupu předvídaném napadenými ustanoveními není ve všech případech stanovených v příloze liniového zákona stejně intenzivní. Navrhovatelka namítá, že napadená ustanovení liniového zákona  jsou v rozporu s čl. 11 Listiny. Je jimi deklarován veřejný zájem na určitých stavbách obdobným postupem, který Ústavní soud shledal neústavním v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 24/04 („jezy na Labi“), kterým zrušil § 3a zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů, a v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 24/08 („vzletová a přistávací dráha letiště Praha – Ruzyně“), kterým zrušil zákon č. 544/2005 Sb., o výstavbě vzletové a přistávací dráhy 06R - 24L letiště Praha Ruzyně. V návaznosti na námitku prohlášení veřejného zájmu zákonem navrhovatelka zdůrazňuje, že v projednávané věci nelze odhlédnout především od napadené přílohy, v níž mají být některé stavby podléhající napadenému § 4a liniového zákona uvedeny natolik konkrétně, že se vyprazdňuje povaha napadených ustanovení jako normativního právního aktu, a ta se stávají aktem kombinovaným s výraznými prvky správního aktu individuálního. Napadená ustanovení, včetně napadené přílohy, tak podle navrhovatelky postrádají rys obecnosti. 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu

od: 29.03.2022 14:00 do: 29.03.2022 14:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu

Označení senátu nebo pléna: I. senát

Spisová značka: I. ÚS 3277/21

Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151

Soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský dr. h. c.

Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti zásahu spočívajícímu v nakládání s trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. listopadu 2021 sp. zn. 7 T 166/2021 jako s pravomocným a vykonatelným

Stručná charakteristika:  Právo na právní pomoc a tlumočníka; Právo na soudní a jinou právní ochranu; Právo obviněného v trestním řízení

Označení navrhovatelů:  I. P., zast. Mgr. et Mgr. Václavem Klepšem, advokátem

Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel – ukrajinský státní příslušník – byl dne 14. 11. 2021 v 1:30 hodin zadržen spolu se dvěma dalšími osobami – taktéž státními příslušníky Ukrajiny – pro podezření ze spáchání přečinu ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, v souběhu s přečinem výtržnictví dle § 358 odst. 1 trestního zákoníku ve formě spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku. Dne 16. 11. 2021 od 9:00 do 9:25 hodin bylo konáno vazební zasedání, v jehož rámci obvodní soud vydal trestní příkaz, jímž byli všichni tři obvinění uznáni vinnými ze spáchání výše uvedených přečinů ve spolupachatelství. Stěžovatel byl odsouzen k úhrnnému podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců s odkladem na zkušební dobu v trvání dvou roků a k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu dvou let. Při předmětném vazebním zasedání nebyl stěžovatel zastoupen obhájcem a přítomen nebyl ani tlumočník. Z protokolu vyplývá, že při výslechu stěžovatel prohlásil, že česky mluví „trochu“. Obvodní soud následně konstatoval, že stěžovatelovy nedostatečné znalosti českého jazyka znemožňují praktickou komunikaci se soudem; k obdobnému závěru dospěl i v případě dalšího z obviněných. Obsah trestního příkazu, jenž byl při jednání obviněným doručen, proto těmto dvěma osobám tlumočil třetí obviněný. V protokolu je zaznamenáno, že se všichni obvinění vzdali práva podat proti trestnímu příkazu odpor za sebe i osoby oprávněné, žádný z obviněných nežádal právní pomoc advokáta ani překlad trestního příkazu do ukrajinštiny. Jelikož se práva na podání odporu vzdala i přítomná státní zástupkyně, nabyl trestní příkaz právní moci a stěžovateli byla předána výzva k vycestování z České republiky do 19. 11. 2021 v 24:00 hodin. Následně byli všichni obvinění propuštěni ze zadržení na svobodu. Dne
23. 11. 2021 podal stěžovatel prostřednictvím obhájce proti trestnímu příkazu odpor, jenž odůvodnil tak, že se necítí vinen skutkem, pro který byl v předmětné věci podán návrh na potrestání, a žádá nařízení hlavního líčení. Uvedl, že jeho vzdání se práva na podání odporu bylo neúčinné, neboť stěžovatel neměl zajištěno tlumočení, přestože neovládá český jazyk v míře dostačující pro vystupování v trestním řízení. Odkázal přitom na zvukový záznam z vazebního zasedání, z něhož je patrné, že soudce upustil od provedení výslechu stěžovatele a dalšího obviněného pro nedostatečnou znalost českého jazyka a pozastavoval se nad záznamem Policie České republiky, dle něhož tito obvinění rozumí česky slovem i písmem. Přetlumočení obsahu trestního příkazu dalším z obviněných bylo dle stěžovatele nepřípustné, neboť zájmy obviněných byly ve vzájemném rozporu. Trestní příkaz nemohl být stěžovateli řádně doručen, neboť nebyl přeložen; skutečnost, že překlad nevyžadoval, v tomto směru není relevantní, neboť stěžovatel evidentně neměl přehled o svém procesním postavení. Vzdání se práva odporu nemohlo být dle stěžovatele účinné, a to nejen pro nedostatek jeho řádného poučení a porozumění, nýbrž i proto, že dle zvukového záznamu z vazebního zasedání stěžovatel nevyjádřil vůli vzdát se tohoto svého procesního práva. Postup obvodního soudu byl dle stěžovatele protiústavní, jak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 3. 2019 sp. zn. III. ÚS 3464/17. Dále bylo namítáno, že vazebnímu zasedání nebyl přítomen obhájce, jemuž již před jeho konáním udělil stěžovatel plnou moc, a že nebyly splněny podmínky pro vydání trestního příkazu, neboť zjištěním o nedostatečné úrovni jazykových znalostí stěžovatele byly zpochybněny i závěry policejního orgánu. Stěžovatel uzavřel, že ke vzdání se práva na odpor nedošlo, a proto odpor v zákonné lhůtě podává. Na to obvodní soud reagoval přípisem ze dne 25. 11. 2021, v němž vyslovil, že podání nazvanému „odpor“ nelze přiznat právní účinky, neboť trestní příkaz byl řádně vydán a již nabyl právní moci. Nesouhlasil s námitkou, že jednal bez tlumočníka, neboť dle § 2 odst. 14 ve spojení s § 28 trestního řádu musí mít obviněný zajištěno tlumočení pouze při jednání, jež však již v okamžiku předání trestního příkazu stěžovateli neprobíhalo. Stěžovatel před policejním orgánem podepsal poučení cizince s tím, že překlady písemností nepožaduje. Bylo proto pouze věcí stěžovatele, jakou cestou si obsah písemnosti po jejím doručení „zpřístupní“. V daném případě zvolil stěžovatel tu cestu, že požádal svého známého o její přeložení.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti obvodnímu soudu vytýká, že mu v průběhu vazebního zasedání nebyl zajištěn tlumočník, přestože byla potřeba tlumočení zcela zjevná. Nelze vycházet z jeho prohlášení před policejním orgánem, že česky rozumí a tlumočení nepožaduje. Namítá, že mu nebylo poskytnuto poučení o právu podat proti trestnímu příkazu odpor, natož pak v jazyce, jemuž by porozuměl. Argumentuje, že se svého práva nevzdal jednoznačně a s vědomím o veškerých procesních důsledcích, jak vyžaduje judikatura Ústavního soudu.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu

od: 29.03.2022 14:00 do: 29.03.2022 14:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu

Označení senátu nebo pléna: II. senát

Spisová značka: II. ÚS 2683/21

Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152

Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř

Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti výroku IV rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. června 2021, č. j. 29 Co 484/2018-410

Stručná charakteristika:  náklady řízení

Označení navrhovatelů:  Ing. J. Ž.

Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Vedlejší účastník se žalobou proti stěžovateli domáhal zaplacení částky 773 368 Kč s příslušenstvím. Žalobu původně adresoval Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou, u něhož předtím žalobce podal návrh na vydání předběžného opatření a složil jistotu ve výši 50 000 Kč. Návrhu soud usnesením ze dne 4. 3. 2013 vyhověl a uložil stěžovateli, aby se zdržel nakládání se svým spoluvlastnickým podílem na specifikovaných nemovitostech. Následně byl spor předán po úspěšně uplatněné námitce místní nepříslušnosti soudu Obvodnímu soudu pro Prahu 7. Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 10. 5. 2018 uložil stěžovateli zaplatit žalobci částku 141 748 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně od 27. 11. 2012 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení částky 631 620 Kč s příslušenstvím (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení státu (výroky III a IV) a účastníků (výrok V). Městský soud v Praze k odvolání žalobce i žalovaného rozsudkem ze dne 7. 2. 2019 změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I tak, že žalobu o zaplacení částky 141 748 Kč s příslušenstvím zamítl, v zamítavém výroku II jej potvrdil (výrok I) a uložil žalobci zaplatit státu na náhradu nákladů řízení částku 11 468 Kč (výrok II) a dále mu uložil zaplatit stěžovateli na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 170 537,40 Kč (výrok III). Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 29. 7. 2020 zrušil rozsudek Městského soudu v Praze a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Následně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 6. 2021 rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ve výroku I potvrdil (výrok I), výrok II změnil tak, že stěžovateli uložil povinnost zaplatit žalobci 631 620 Kč spolu s úrokem z prodlení (výrok II), ve výrocích III a IV rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že náklady státu ve výši 14 335 Kč je povinen zaplatit stěžovatel na účet Obvodního soud pro Prahu 7 (výrok III) a stěžovateli uložil zaplatit náklady řízení před soudem prvního stupně, soudem odvolacím a soudem dovolacím ve výši 422 968 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta (výrok IV).

Stěžovatel ústavní stížností napadá pouze výrok IV rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2021. Do nákladů řízení, které má stěžovatel podle napadeného výroku žalobci zaplatit, soud zahrnul i „složenou zálohu z návrhu na nařízení předběžného opatření ve výši 50 000 Kč“. Dle stěžovatele se má jednat o jistotu ve výši 50 000 Kč, kterou žalobce složil ve smyslu § 75b o. s. ř. při podání návrhu na vydání předběžného opatření dne 4. 3. 2013 u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou. Podle názoru stěžovatele složená jistota není nevratným nákladem řízení, k jehož náhradě by měla být neúspěšná strana ve smyslu § 142 o. s. ř. zavázána. K tomu stěžovatel odkazuje na usnesení Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 23. 8. 2021, kterým soud rozhodl o vrácení jistoty žalobci.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu

od: 30.03.2022 09:00 do: 30.03.2022 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu

Označení senátu nebo pléna: III. senát

Spisová značka: III. ÚS 3006/21

Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151

Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.

Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2021, sp. zn. 8 To 226/2021, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15. 7. 2021, č. j. 58 T 46/2021-378.

Stručná charakteristika:  právo na ochranu soukromého života

Označení navrhovatelů:  K. K.

Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka uvádí, že je advokátkou a ředitelkou obecně prospěšné společnosti, která se dlouhodobě věnuje prevenci předsudečného násilí a závažné obecné kriminality, jakož i pomoci jejich obětem. Stěžovatelka se opakovaně (intenzivně nejméně od roku 2016) stává terčem hrozeb smrtí a znásilnění pro výkon svého povolání. V době nejpozději od 10. 6. 2020 jí J. V. (dále i jen „vedlejší účastník“) zaslal do její pracovní e-mailové schránky ze své e-mailové adresy celkem 114 e-mailových zpráv obtěžujícího, pornografického či výhrůžného charakteru. Prostřednictvím těchto e-mailů stěžovatelku opakovaně nutil pod pohrůžkou násilí a těžké újmy, aby zanechala činnosti v oblasti pomoci obětem předsudečné trestné činnosti a ochrany lidských práv, případně aby nevystupovala proti němu či dalším osobám páchajícím trestnou činnost z nenávisti. Dne 15. 7. 2020 navíc umístil vedlejší účastník na veřejně dostupné webové stránky článek, jehož prostřednictvím veřejnosti sdělil, že stěžovatelka podporuje „násilné a rasistické hnutí BLM (Black Lives Matter), které pravděpodobné kryje potenciální pachatele pedofilie“ a vyzval policii, aby stěžovatelce přestala poskytovat ochranu. Jednání vedlejšího účastníka bylo předmětem mnoha trestních oznámení či oznámení o spáchání přestupku. Celá řada zpráv (výroků) srovnatelných s výroky shora citovanými tak byla posuzována orgány veřejné moci. Ve většině případů byly věci postoupeny do přestupkového řízení, kde zpravidla došlo k prekluzi či bylo konstatováno, že předmětné jednání není přestupkem. Pouze ve věci projednávané Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 7 T 100/2021 byl vedlejší účastník odsouzen trestním příkazem za útoky na organizaci, nikoli na stěžovatelku. Ve věci vedené před Úřadem městské části Praha 10 byl pak shledán vinným ze spáchání přestupku. Obviněný nicméně i po podání trestního oznámení pokračoval ve své činnosti, nadále stěžovatelku kontaktoval prostřednictvím e-mailové adresy, a to až do dne 28. 8. 2020, kdy byl policejním orgánem upozorněn na možnost vazebního stíhání. Současně byl během srpna 2020 podán policejním orgánem podnět na předběžné opatření vůči obviněnému, kterému následně Okresní státní zastupitelství pro Prahu 6 dne 14. 10. 2020 vyhovělo a obviněnému byl uložen zákaz jakéhokoliv kontaktování nebo vyhledávání stěžovatelky. Až toto opatření mělo za následek ukončení tři roky trvajícího pronásledování a útoků obviněného na stěžovatelku. Od července 2020 do září 2020 byla z důvodu jednání obviněného stěžovatelce poskytována krátkodobá ochrana ze strany Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy. Dne 24. 8. 2020 bylo zahájeno trestní stíhání obviněného pro přečin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci dle § 352 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, a pro zločin vydírání dle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. f) trestního zákoníku a přečin nebezpečného pronásledování dle § 354 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Po podání obžaloby však Obvodní soud pro Prahu 6 napadeným usnesením postoupil skutek k projednání Úřadu městské části Praha 6, neboť údajně nejde o trestný čin, avšak žalovaný skutek by mohl být jiným orgánem posouzen jako přestupek, o němž je tento orgán příslušný rozhodovat. Obvodní soud pro Prahu 6 toto rozhodnutí odůvodnil aplikací zásady ultima ratio. Přihlédl přitom k tomu, že vedlejší účastník dosud nebyl trestán, k povaze jeho jednání i k postavení stěžovatelky. Poukázal zejména na jeho výpověď a další důkazy, podle nichž vedlejší účastník zneužívá alkohol a případné výhrůžky pravděpodobně nemyslel vážně, nerealizoval by je a jeho jednání nijak negradovalo (tj. například stěžovatelku fyzicky nekontaktoval). Pokud jde o postavení stěžovatelky, zdůraznil Obvodní soud pro Prahu 6, že jde o veřejně činnou osobu, která musí snést vyšší míru kritiky, ironie či negativního hodnocení. Nebylo mu zároveň zřejmé, proč si stěžovatelka nevyžádanou příchozí poštu doručovanou z e-mailu obviněného nezablokovala. Konečně obvodní soud dodal, že stěžovatelka nezmínila, že by utrpěla či pociťovala určitou újmu na zdraví. Městský soud v Praze posléze zamítl stížnost státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze, přičemž se ve všech podstatných bodech shodl s hodnocením provedeným Obvodním soudem pro Prahu 6.

Petit ústavní stížnosti je formulován tak, že se stěžovatelka nedomáhá zrušení napadeného rozsudku (konkrétně jeho výroku o vině), nýbrž toliko konstatování porušení jejích ústavně zaručených práv podle čl. 10 odst. 1 a 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, tj. výroku deklaratorního. Tato její základní práva měla být porušena tím, že jí obecné soudy jako poškozené opakovaně a vůči stejnému pachateli odepřely jedinou zjevně účinnou – tedy trestněprávní – ochranu.

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu

od: 31.03.2022 13:00 do: 31.03.2022 13:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu

Označení senátu nebo pléna: Plénum

Spisová značka: Pl. ÚS 2/20

Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151

Soudce zpravodaj: JUDr. Milada Tomková

Návrh na přezkoumávané akty:  Návrh na zrušení § 29 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 21 odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, a § 13 odst. 3 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných čísel a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů

Stručná charakteristika:  ochrana soukromí

Označení navrhovatelů:  T. H., zast. advokátem JUDr. Marošem Matiaškem, LL.M., sídlem Ovenecká 33, Praha 7 – Bubeneč

Typ řízení:  Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

S navrhovatelem bylo od narození zacházeno jako s osobou mužského pohlaví. Dostal mužské jméno (to si posléze nechal změnit) a jako muž byl zapsán i do matriky. Navrhovateli nebylo přiděleno rodné číslo ve tvaru užívaném u žen. S mužským pohlavím se navrhovatel neidentifikuje. Nepovažuje se za muže a nepovažuje se ani za ženu, nýbrž za osobu tzv. neutrálního pohlaví. V případě nutnosti volby ale preferuje být pokládán za ženu. Navrhovatel nepodstoupil zákroky užívané pro operativní změnu pohlaví, neboť je nepokládá za nezbytné; dle svých slov podstupuje hormonální léčbu a podrobil se některým estetickým zákrokům. Navrhovatel usiluje o změnu svého rodného čísla do neutrálního, případně ženského tvaru, a opakovaně se obracel na Ministerstvo vnitra, které však splnění podmínek pro zahájení řízení o změně rodného čísla neshledalo. Dle ministerstva u navrhovatele nedošlo k naplnění skutkových podstat, které by byly důvodem pro provedení změny rodného čísla (§ 17 odst. 2 zákona o evidenci obyvatel). Postup ministerstva navrhovatel napadl ústavní stížností, kterou Ústavní soud usnesením sp. zn. III. ÚS 3376/16 ze dne 15. 11. 2016 odmítl jako nepřípustnou pro nevyčerpání procesních prostředků ochrany navrhovatelových práv (text usnesení je dostupný zde: https://bit.ly/3ijYBCQ ). Zároveň postup ministerstva navrhovatel napadl žalobou na ochranu proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu, kterou Městský soud v Praze zamítl. Proti tomuto rozsudku podal navrhovatel kasační stížnost, jíž Nejvyšší správní soud zamítl mimo jiné s tím, že podmínky pro právní změnu pohlaví v České republice, které navrhovatel nesplnil, jsou v souladu s ústavním pořádkem. Proti těmto soudním rozhodnutím a postupu Ministerstva vnitra podal navrhovatel ústavní stížnost, s níž spojil návrh na zrušení § 29 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 21 odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, a § 13 odst. 3 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných čísel a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů, který byl příslušným senátem postoupen plénu.

Podle navrhovatele došlo v důsledku aplikace napadených ustanovení zejména k porušení jeho práva na tělesnou a duševní integritu, práva nebýt podroben špatnému zacházení a práva na soukromý život. Navrhovatel v této souvislosti odkazuje na čl. 7 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.