III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 04.04.2023 09:00 do: 04.04.2023 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3272/22
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ing. Jiří Zemánek CSc.
Stručná charakteristika: Důvodnost výroku o náhradě škody v trestním řízení
Označení navrhovatelů: O. P.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel (poškozený v trestní věci) podal odvolání proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě, kterým byl pachatel uznán vinným trestným činem krádeže, neb stěžovateli odcizil přesně nezjištěnou finanční hotovost v celkové částce ve výši nejméně 62 000 Kč. Okresní soud dále rozhodl, že (obžalovaný) je povinen nahradit stěžovateli škodu ve výši 62 000 Kč, a že se stěžovatel, jako poškozený, odkazuje podle § 229 odst. 2 trestního řádu na řízení ve věcech občanskoprávních. Stěžovatel podal proti rozsudku okresního soudu odvolání, ve kterém uvedl, že nesouhlasí s výší škody, kterou okresní soud uložil obžalovanému uhradit, a dodal, že od počátku řízení tvrdí a dokládá vyšší výši škody, kterou mu obžalovanou způsobil. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci však jeho odvolání zamítl.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že výrok o náhradě škody není v rozsudku okresního soudu řádně odůvodněn a není patrné, z jakých úvah soud vycházel. Tvrdí, že odvolací soud se jeho odvoláním řádně nezabýval, čímž zasáhl do jeho ústavně zaručených práv.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 04.04.2023 14:00 do: 04.04.2023 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 2980/22
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 20. října 2021, č. j. 14 T 32/2020-350, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. ledna 2022, č. j. 9 To 1/2022-376, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2022, č. j. 6 Tdo 574/2022-408
Stručná charakteristika: Právo na soudní ochranu a princip presumpce neviny v řízení o odvolání
Označení navrhovatelů: A. P., zast. advokátkou Mgr. Simonou Hinkelmannovou
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
V trestní věci stěžovatelky (obviněné) došlo k několika zrušujícím rozhodnutím odvolacího soudu a vrácení věci soudu prvostupňovému. Stěžovatelka byla obviněna ze spáchání přečinů nebezpečného vyhrožování a výtržnictví. Nejprve Okresní soud Praha - západ po provedeném dokazování v hlavním líčení postoupil věc stěžovatelky správnímu orgánu k projednání přestupku, neboť dospěl k závěru, že nejde o trestný čin. Ke stížnosti státního zástupce v neprospěch stěžovatelky však Krajský soud v Praze napadené usnesení zrušil a uložil okresnímu soudu, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Tato situace se znovu opakovala, tedy okresní soud (po dalším provedeném hlavním líčení) znovu postoupil věc správnímu orgánu k projednání přestupku, i toto rozhodnutí přitom krajský soud zrušil. Okresní soud tedy rozsudkem rozhodl tak, že stěžovatelku podle § 226 písm. a) trestního řádu obžaloby zprostil, neb nevzal za prokázané, že by se stěžovatelka dopustila předmětného skutku. Celý incident nemohl být hodnocen ani jako výtržnictví, protože šlo o vzájemný konflikt, který ani svědkové nevnímali jako pohoršující. Rozsudek však k podanému odvolání krajský soud zrušil s tím, že skutkové závěry okresního soudu jsou nepřesvědčivé a že tento zcela rezignoval na řádné a logické vyhodnocení provedených důkazů. Okresní soud následně ústavní stížností napadeným rozsudkem ze dne 20. 10. 2021 stěžovatelku uznal vinnou ze spáchání přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku a podle stejného ustanovení ji odsoudil k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v délce trvání jednoho roku. Stěžovatelka a v její neprospěch státní zástupce brojili proti tomuto rozsudku odvoláním, které krajský soud svým napadeným usnesením ze dne 26. 1. 2022 podle § 256 trestního řádu zamítl. Stěžovatelka se domáhala zrušení tohoto usnesení dovoláním, které Nejvyšší soud napadeným usnesením ze dne 27. 7. 2022 podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl.
Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka zejména namítá, že okresní soud opakovaně dospěl k závěru pro stěžovatelku příznivému, a pouze v důsledku nepřípustného tlaku krajského soudu ji nakonec uznal vinnou. Tím byla porušena její ústavně zaručená základní práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a a princip presumpce neviny podle čl. 40 odst. 2 Listiny.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 04.04.2023 14:30 do: 04.04.2023 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 103/23
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 11. 2018, č. j. 2 To 42/2018-5029, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2020, č. j. 40 T 4/2015-5281, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 6. 2021, č. j. 2 To 88/2020-5573, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2022, č. j. 3 Tdo 346/2022-6156
Stručná charakteristika: Právo na spravedlivý proces v trestním řízení
Označení navrhovatelů: T. G., zast. advokátem Mgr. Jiřím Kubalou
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel byl rozsudkem Krajského soudu v Brně (nalézacího soudu) ze dne 14. 12. 2017 zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu. K odvolání státního zástupce v neprospěch stěžovatele i jeho spoluobviněných tento rozsudek nalézacího soudu zrušil Vrchní soud v Olomouci (odvolací soud) napadeným usnesením ze dne 29. 11. 2018 podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. c) trestního řádu a věc vrátil nalézacímu soudu k dalšímu řízení. Nalézací soud poté rozsudkem ze dne 23. 6. 2022, č. j. 40 T 4 2015-5281, uznal stěžovatele vinným ze spáchání pomoci ke zvlášť závažnému zločinu podvodu. Stěžovatel proti tomuto rozhodnutí brojil odvoláním, na jehož podkladě odvolací soud napadeným rozsudkem ze dne 22. 6. 2021 zrušil výrok o náhradě škody, ve zbytku však zůstal napadený rozsudek nalézacího soudu ve vztahu ke stěžovateli nezměněn. Stěžovatel posléze podal dovolání, které Nejvyšší soud odmítl svým napadeným usnesením ze dne 28. 7. 2022 podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá porušení zákazu retroaktivity a nedostatečné vypořádání se s touto námitkou Nejvyšším soudem, porušení zásady subsidiarity trestní represe, nesprávná skutková zjištění a opomenuté důkazy ze strany obecných soudů, jakož i nedoručení vyjádření nejvyššího státního zástupce stěžovateli. Tím měla být porušena jeho ústavně zaručená základní práva, zejm. čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 40 odst. 2 Listiny.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 06.04.2023 10:30 do: 06.04.2023 11:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3522/22
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Jaromír Jirsa
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci č. j. 36 Co 321/2021-493 ze dne 19. 10. 2022
Stručná charakteristika: K povinnosti obecných soudů zvážit svěření dítěte do (asymetrické) střídavé péče a úloze znaleckých posudků
Označení navrhovatelů: T. S.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Nalézací soud rozsudkem ze dne 20. 8. 2021 svěřil nezletilou do péče stěžovatele (otce nezletilé), matce uložil platit měsíčně výživné 2 000 Kč a zamítl její návrhy na nahrazení souhlasu otce ve věcech pro nezletilou významných, na nichž se rodiče nejsou schopni dohodnout (změna bydliště a výuka v základní škole v Š.). Nalézací soud dospěl k závěru, že nezletilá dosud žila v L., kde má rodinné a sociální vazby, chodí zde do školy a účastní se zde i mimoškolních aktivit. Byť mají oba rodiče vhodné výchovné předpoklady a zázemí, je podle nalézacího soudu třeba nezletilou ponechat v místě dosavadního bydliště v L., což doporučil i kolizní opatrovník. Vzhledem ke vzdálenosti bydlišť obou rodičů (cesta 220 km trvá autem přes tři hodiny) nepřipadala podle nalézacího soudu střídavá péče v úvahu. K odvolání matky odvolací soud ústavní stížností napadeným rozsudkem ze dne 19. 10. 2022 rozsudek nalézacího soudu změnil. Odvolací soud se zejména ztotožnil se závěrem znalce (ustanoveného v odvolacím řízení) o nevhodnosti střídavé péče pro nezletilou. Proto nezletilou svěřil do péče matky, otci uložil povinnost platit měsíčně výživné 5 500 Kč, upravil styk otce s dcerou v rozsahu každý lichý týden v roce od čtvrtku do neděle, dále určil místo bydliště nezletilé v Š. a místo plnění její školní docházky v základní škole.
Stěžovatel se domáhá zrušení rozsudku odvolacího soudu, neboť je přesvědčen, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo podle čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.