III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.04.2024 13:30 do: 03.04.2024 14:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3279/23
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2023, č. j. 55 Co 330/2023-30, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 9. 2023, č. j. 35 C 114/2023-18.
Stručná charakteristika: osvobození od soudních poplatků
Označení navrhovatelů: O.T., a. s.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka se žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 1 domáhala vydání rozsudku, kterým by obvodní soud uložil žalované vedlejší účastnici zaplatit jí částku ve výši 6 688 863 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody. Současně s žalobou požádala o osvobození od soudních poplatků. Tuto žádost doplnila prohlášením právnické osoby o majetkových poměrech a dalších rozhodných skutečnostech. Z tohoto prohlášení vyplývá, že stěžovatelka ve třech posledních zdaňovacích obdobích skončila se záporným hospodářským výsledkem, a přestože je vlastníkem souboru nemovitostí v celkové hodnotě přesahující hodnotu 100 mil. Kč, jedná se o stavby dočasné, které jsou navíc zcela zatíženy zástavou ve prospěch zástavního věřitele. Zůstatky na účtu stěžovatelky jsou minimální a stěžovatelka dále doložila, že eviduje pohledávku vůči další obchodní společnosti, ovšem o pravosti této pohledávky jsou vedeny soudní spory. Stěžovatelku dohnala její ekonomická situace k tomu, že propustila většinu zaměstnanců z důvodu neumožnění ekonomické činnosti a není v jejích možnostech uhradit soudní poplatky v plné výši. Přitom vymožení žalované částky by umožnilo stěžovatelce obnovit její ekonomickou činnost. Obvodní soud napadeným usnesením žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků nevyhověl a stěžovatelce osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že institut plného osvobození od soudních poplatků je institutem výjimečným, který by musel být odůvodněn zvlášť závažnými důvody. Takové důvody však obvodní soud neshledal a připomněl, že stěžovatelka v souvislosti s žalovaným nárokem obdržela pojistné plnění ve výši 1 mil. Kč a soud je tak názoru, že je v možnostech stěžovatelky soudní poplatek uhradit, a to v plné výši. Proti tomuto rozhodnutí se stěžovatelka odvolala. Městský soud v Praze napadeným usnesením usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že stěžovatelce přiznal osvobození od soudního poplatku, jehož celková výše činí 334 443 Kč, v rozsahu 20 %; ve zbytku usnesení obvodního soudu potvrdil.
Stěžovatelka má za to, že svými účetními a daňovými doklady dostatečně prokázala stav své ekonomické situace odůvodňující výraznější osvobození od soudního poplatku. Za situace, kdy chce stěžovatelka uplatnit žalobní nárok vůči žalované, je přiznané osvobození od soudního poplatku ve výši 20 % nedostačující a pro stěžovatelku znamená v zásadě nemožnost dalšího vedení soudního sporu. To vše v ekonomické situaci, z níž viní vedlejší účastnici.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.04.2024 13:30 do: 03.04.2024 14:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I.ÚS 2831/23
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Pavel Šámal Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. srpna 2023 č. j. 15 To 44/2022-3145
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces, právo na osobní svobodu
Označení navrhovatelů: J. L., zastoupen Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
V případu stěžovatele již jednou zasahoval Ústavní soud nálezem ze dne 26. 6. 2023 sp. zn. II. ÚS 2879/22 
. Tehdy usnesení o započtení doby do trestu odnětí svobody zrušil z důvodu porušení práva stěžovatele na osobní svobodu podle čl. 8 Listiny, práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a zásady nulla poena sine lege podle čl. 39 Listiny. Po vrácení věci Ústavním soudem vrchní soud napadeným usnesením krajský soud znovu v celém rozsahu zrušil a nově rozhodl tak, že stěžovateli započetl do předmětného trestu odnětí svobody vazbu od 18. 12. 2018 v 5.20 hod. do 20. 11. 2019 v 17.45 hod. a dobu čítající po přepočtu celkem 457 dní, po kterou byla vazba nahrazena dohledem probačního úředníka se stanovením omezujících povinností a nasazením elektronického náramku sloužícího k detekci pohybu stěžovatele, a po kterou byl stěžovatel povinen se zdržovat v určeném obydlí. Stěžovateli také uložil povinnost nahradit státu náklady spojené s výkonem vazby. Po přezkoumání věci dospěl vrchní soud k opětovnému závěru, že při zápočtu je třeba vycházet výhradně z doby, po kterou byla stěžovateli uložena povinnost zdržovat se ve svém obydlí, nikoliv z doby volna či výkonu zaměstnání.
Stěžovatel v ústavní stížnosti nesouhlasí s interpretací § 92 odst. 4 trestního zákoníku učiněnou vrchním soudem. Má za to, že jde o postup v rozporu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2879/22, resp. o přímé odmítnutí závazného pokynu Ústavního soudu v dané konkrétní věci.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.04.2024 14:00 do: 03.04.2024 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2457/23
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost směřující proti usnesení Okresního soudu v Prachaticích ze dne 9. května 2023 č. j. 4 Nt 1006/2023-34 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. června 2023 č. j. 4 To 277/2023-52
Stručná charakteristika: právo na obhajobu (bezplatnou), právo na soudní ochranu (nedostatečné odůvodnění)
Označení navrhovatelů: R. Z., zast. JUDr. Ing. Danielem Prouzou, Ph.D., advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Policie zahájila proti stěžovateli trestní stíhání pro podezření ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy. Stěžovatel si zvolil advokáta a udělil mu plnou moc. U Okresního soudu v Prachaticích stěžovatel požádal o přiznání nároku na bezplatnou obhajobu podle § 33 odst. 2 trestního řádu. Žádost později doplnil vyplněným prohlášením o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Napadeným usnesením nalézací soud přiznal stěžovateli nárok na obhajobu za odměnu sníženou o 30 % s tím, že tuto část bude hradit stát. Soud neshledal neschopnost stěžovatele pokrýt vzniklé náklady v celém rozsahu – nemá žádné zdravotní potíže, před vzetím do vazby byl zaměstnán a aktuálně je příjemcem dávek podpory v nezaměstnanosti. Na druhou stranu jde o osobu předdůchodového věku a v insolvenci, která se kvůli neplnění povinností pravděpodobně změní v konkurz. Materiální situace stěžovatele neumožňuje platit v budoucnu vzniklé náklady na obhajobu a ani dluh, který by v této souvislosti (primárně vůči státu) vznikl. Úplné osvobození od nákladů obhajoby by ale bylo nespravedlivé, neboť stěžovatel se zaprvé může nutné obhajoby vzdát, zadruhé je stíhán za vysoce společensky škodlivé jednání se zištným motivem. Stížnost stěžovatele byla druhým napadeným usnesením zamítnuta.
Stěžovatel vznesl v ústavní stížnosti mimo jiné otázku, zda je možné upřít nemajetnému obviněnému nacházejícímu se ve vazbě bezplatnou obhajobu s odůvodněním, že náklady nutné obhajoby může hradit z nevyužité peněžní záruky, na kterou mu přislíbili půjčit jeho rodiče.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.04.2024 14:00 do: 03.04.2024 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 1736/23
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Josef Baxa
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. května 2023 č. j. 35 UL 10/2023-14 a proti zásahu Obvodního soudu pro Prahu 1 spočívajícímu v průtazích v řízení vedeném pod sp. zn. 30 C 37/2004, z
Eventuální akcesorické návrhy: návrh na přiznání nákladů řízení
Stručná charakteristika: Rozhodnutí procesní; Spravedlivý proces - řízení v přiměřené lhůtě; Právo - na projednání bez průtahů
Označení navrhovatelů: Ochranná organizace autorská – Sdružení autorů děl výtvarného umění, architektury a obrazové složky audiovizuálních děl, z. s., zast. JUDr. Ivanem Juřenou
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel se od roku 2004 v řízení, které je u obvodního soudu vedeno pod sp. zn. 30 C 37/2004, domáhá na vedlejší účastnici zaplacení 77 548 833 Kč z titulu náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem. Tvrdí, že nesprávného úředního postupu se dopustilo Ministerstvo kultury. Nevydalo totiž stěžovateli oprávnění k výkonu kolektivní správy autorských práv ve lhůtě 90 dnů od nabytí účinnosti autorského zákona, a to v rozporu s jeho ustanovením § 106 odst. 7. Toto oprávnění bylo stěžovateli uděleno až po několika letech a po opakovaných zásazích soudů, včetně Ústavního soudu (nález ze dne 27. 3. 2003 sp. zn. IV. ÚS 690/01). V mezidobí stěžovatel nemohl řádně vykonávat kolektivní správu a přerozdělovat autorům zisky z odměn. Rozhodnutí obvodního soudu i městského soudu byla opakovaně rušena. Ve věci již dvakrát rozhodoval Nejvyšší soud, a to rozsudky ze dne 29. 7. 2009 sp. zn. 25 Cdo 1821/2007 a ze dne 20. 1. 2016 sp. zn. 30 Cdo 2179/2013. Obvodní soud naposledy rozsudkem ze dne 25. 6. 2020 č. j. 30 C 37/2004-682 žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Doplňujícím rozsudkem (takto však neoznačeným) ze dne 30. 9. 2021 č. j. 30 C 37/2004-809 zamítl žalobu o zaplacení další částky 45 407 497,47 Kč (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Městský soud zrušil rozsudek obvodního soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Obvodní soud obdržel písemné vyhotovení rozsudku městského soudu na konci listopadu 2022. V prosinci 2022 byla věc na obvodním soudu přidělena jiné soudkyni. Obvodní soud poté nařídil jednání na 5. 5. 2023. Toto jednání ale následně zrušil a odročil na neurčito. Odůvodnil to tím, že soudní spis odeslal Nejvyššímu soudu, neboť stěžovatel podal dovolání k Nejvyššímu soudu proti rozsudku městského soudu v částech, jimiž byl potvrzen rozsudek a doplňující rozsudek obvodního soudu. Stěžovatel nesouhlasil s odročením jednání do doby, než Nejvyšší soud vrátí spis obvodnímu soudu. Podal proto k městskému soudu návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, který byl zamítnut.
Stěžovatel v ústavní stížnosti na nepřiměřenou délku řízení vedeného pod sp. zn. 30 C 37/2004, které trvá již 20 let. Tato délka má za následek, že ti, jejichž práva stěžovatel zastupuje, se nedočkají svých odměn. Jen v posledních 10 letech totiž zemřelo 223 nositelů práv. Situace je o to paradoxnější, že stěžovatel započal toto řízení v návaznosti na vydání nálezu sp. zn. IV. ÚS 690/01 v jeho věci, ale do dnešního dne nebyla jeho ústavně zaručeným právům poskytnuta soudní ochrana.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.04.2024 14:30 do: 03.04.2024 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 2637/23
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti výroku II. rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 6. 2023, č. j. 10 To 46/2023-3619.
Stručná charakteristika: postavení poškozených v trestním řízení
Označení navrhovatelů: Z.K., a L.U.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Obě stěžovatelky se coby poškozené domáhaly v trestním řízení vedeném před Krajským soudem v Ústí nad Labem náhrady škody (resp. bezdůvodného obohacení), která jim vznikla spáchaným zločinem obchodování s lidmi, kterého se dopustili obžalovaní. Zatímco krajský soud stěžovatelkám rozsudkem ze dne 18. 4. 2023, č. j. 49 T 28/2022-3516, nárok na náhradu škody přiznal a uložil ji stěžovatelkám zaplatit, Vrchní soud v Praze k odvolání obžalovaného výrokem II. napadeného rozsudku celý výrok nalézacího soudu o náhradě škody zrušil a obě stěžovatelky odkázal s jejich nároky na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku vrchního soudu se stěžovatelky brání samostatnými ústavními stížnostmi, neboť tvrdí, že jím byla porušena jejich základní práva zaručená čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.04.2024 15:00 do: 03.04.2024 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1034/23
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Veronika Křesťanová Dr.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 2988/2022-536 ze dne 7. února 2023, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 29 Co 422/2021-471 ze dne 24. února 2022 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 28 C 187/2011-426 ze dne 3. června 2021
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: hlavního město Praha a Ing. J. H.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka jako oprávněná osoba uplatnila v roce 1991 restituční nárok na vydání poloviny zemědělské usedlosti. Ta byla historicky zemědělskou usedlostí tvořenou 19 objekty, které byly v 80. a 90. letech minulého století postupně většinou odstraněny a na jejich místě byl postaven nový soubor budov označovaných v projektové dokumentaci jako budovy A1, A2, B1, B2 a B3. Pouze budova A1 nebyla postavená nově, ale vznikla rekonstrukcí původní obytné budovy v rámci celkové rekonstrukce a dostavby areálu pro účely jeho využití jako archivu Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy, příspěvkové organizace. Právní předchůdce (a manžel) stěžovatelky a druhá žalobkyně se žalobou domáhali, aby obvodní soud částečně nahradil výrok II rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne 31. května 2011 tak, že jsou každý k ideální ¼ vlastníky nemovitostí popsaných v tomto výroku. Stěžovatel se naopak domáhal, aby soud nahradil výrok I téhož rozhodnutí pozemkového úřadu tak, že právní předchůdce stěžovatelky a druhá žalobkyně vlastníky některých nemovitostí uvedených v tomto výroku nejsou.
Obvodní soud rozsudkem č. j. 28 C 187/2011-177 ze dne 31. května 2016 žalobu stěžovatelky a druhé žalobkyně (výrokem I) i žalobu stěžovatele (výrokem II) zamítl. Městský soud rozsudkem č. j. 24 Co 3/2017-274 ze dne 12. dubna 2018 rozsudek obvodního soudu ve výroku I, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatelky a druhé žalobkyně, potvrdil, zatímco v ostatních výrocích jej zrušil a věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení. Proti výroku I rozsudku městského soudu podaly stěžovatelka a druhá žalobkyně dovolání. Nejvyšší soud rozsudkem č. j. 28 Cdo 4349/2018-322 ze dne 9. července 2019 jejich dovolání částečně vyhověl, jinak dovolání odmítl. Navazující linie řízení skončila usnesením Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 2988/2022-536 ze dne 7. února 2023.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že městský soud a Nejvyšší soud nereflektovaly tzv. restituční areálovou judikaturu a příslušné právní normy, z nichž tato judikatura vychází, jakož i judikaturu týkající se překážky spočívající ve veřejném zájmu na nevydání předmětných nemovitostí. Areál je uceleným komplexem vzájemně provázaných budov, které jsou navzájem prostupné.
Stěžovatelka pak nesouhlasí se závěrem městského soudu, který rozhodl o vydání části pozemku s obytným domem, avšak bez přístaveb, příjezdové cesty a dvora z důvodu, že přístavby jsou samostatné věci, a nelze je vydat, neboť jde o nové stavby, které vznikly po převzetí nemovitosti státem a nesouvisí s předmětem zemědělské výroby.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.04.2024 15:00 do: 03.04.2024 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 106/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Zdeněk Kühn Ph.D., LL.M., S.J.D.
Stručná charakteristika: Právo na odůvodnění soudního rozhodnutí, rozhodování soudu o podmíněném propuštění z trestu odnětí svobody
Označení navrhovatelů: S. N.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel požádal dne 24. 7. 2023 o podmíněné propuštění z výkonu trestů odnětí svobody. O stěžovatelově žádosti rozhodoval nejprve Okresní soud Plzeň-město, který žádosti vyhověl, stěžovatele podmíněně propustil z výkonu trestů odnětí svobody a stanovil mu zkušební dobu sedmi let za současného stanovení dohledu. Krajský soud v Plzni napadeným usnesením zrušil usnesení okresního soudu a žádost stěžovatele o podmíněné propuštění zamítl. Současně nepřijal záruku za dovršení nápravy stěžovatele nabízenou mateřskou školou. Krajský soud dospěl k jednoznačnému závěru, že stěžovatel nesplnil třetí podmínku pro podmíněné propuštění, neboť od něj rozhodně nelze očekávat, že do budoucna povede řádný život. Stěžovatel má v opisu z evidence rejstříku trestů celkem 22 záznamů spadajících do období let 1978 až do současnosti, ve vězení je pošesté, nikdy nevydržel žít dlouhodobě na svobodě a vést řádně život. Vždy se krátce po opuštění věznice dopustil trestné činnosti a musel být znovu uvězněn. Krajský soud dále zpochybnil potřebu stěžovatelovy matky stýkat se se synem, sama matka se totiž podle lékařské zprávy o synovi a jeho současné situaci spontánně nezmiňuje. Nadto sestra stěžovatele ve veřejném zasedání před okresním soudem uvedla, že se se stěžovatelem dlouhé roky nestýkali a během života nebyli příliš v kontaktu. Stěžovatel strávil podstatnou část života ve vězení a o matku se nestaral. Ani jeho rodina s ním nebyla v intenzivním kontaktu a nemohla ho tak usměrnit náležitým směrem. Nelze tedy očekávat, že by tomu mělo být do budoucna jinak.
Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Plzni. Toto rozhodnutí porušilo podle stěžovatele jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.04.2024 15:30 do: 03.04.2024 16:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1200/23
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Kateřina Ronovská Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení
Stručná charakteristika: právo na soudní a jinou právní ochranu
Označení navrhovatelů: T.T., zast. JUDr. Matoušem Jírou, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka původně vymáhala po svém otci v exekučním řízení vedeném soudním exekutorem běžné a dlužné výživné. Otec stěžovatelky převedl v roce 2010 na svou matku (babičku stěžovatelky a vedlejší účastnici) členský podíl v bytovém družstvu představující jeho jediný exekučně postižitelný majetek. V řízení zahájeném matkou, jakožto zákonnou zástupkyní tehdy ještě nezletilé stěžovatelky, bylo rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 rozhodnuto, že dohoda o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu, uzavřená mezi otcem stěžovatelky a vedlejší účastnicí, je vůči stěžovatelce právně neúčinná. Tyto závěry potvrdil i Městský soud v Praze. Dovolání vedlejší účastnice Nejvyšší soud usnesením č. j. 24 Cdo 890/2020-452 ze dne 7. 5. 2020 odmítl jako nepřípustné. Pochybení neshledal ani Ústavní soud a ústavní stížnost vedlejší účastnice usnesením sp. zn. II. ÚS 2021/20 ze dne 12. 1. 2021 jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. Stěžovatelka proto mohla požadovat uspokojení své pohledávky přímo z toho, co odporovatelným právním úkonem z majetku otce jako dlužníka ušlo. S ohledem na tyto skutečnosti byla do exekučního řízení zahájeného (již zletilou) stěžovatelkou proti otci stěžovatelky přibrána i vedlejší účastnice. Na toto řízení navazoval spor o (částečné) zastavení exekuce. Vedlejší účastnice následně navrhla částečné zastavení exekuce, a to s odůvodněním, že podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 856/2011 ze dne 15. 12. 2011 mohou být předmětem exekučního řízení vedeného vůči její osobě pouze pohledávky vzniklé stěžovatelce za jejím otcem do právní moci rozsudku městského soudu, kterým bylo rozhodnuto o stěžovatelčině odpůrčí žalobě, tedy splatné do 10. 12. 2019. Obvodní soud tento návrh na částečné zastavení exekuce zamítl, městský soud jeho závěr potvrdil.
Dovolání vedlejší účastnice Nejvyšší soud napadeným usnesením č. j. 20 Cdo 16/2022-399 ze dne 15. 2. 2022 vyhověl a usnesení obvodního soudu ze dne 23. 5. 2019 a usnesení městského soudu ze dne 13. 11. 2019 zrušil. V odůvodnění Nejvyšší soud, pouze s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 856/2011, jinak bez širší argumentace, učinil závěr, že má stěžovatelka vůči vedlejší účastnici vymahatelnou pohledávku podle § 42a odst. 1 občanského zákoníku z roku 1964 toliko v rozsahu nároku na výživné existujícího v době rozhodnutí o odpůrčí žalobě. V dalším řízení byly obecné soudy tímto rozhodnutím vázány, proto došlo k částečnému zastavení exekuce.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti mimo jiné namítá, že Nejvyšší soud v posuzované věci nezohlednil specifika spočívající ve skutečnosti, že se jedná o výkon rozhodnutí (exekuci) pohledávky, která je opakujícím se plněním výživného náležejícího nezaopatřenému dítěti, a naopak upřednostnil ochranu majetkových práv vedlejší účastnice. Nejvyšší soud porušil její právo na spravedlivý proces tím, že rozhodnutí obvodního soudu č. j. 36 EXE 2168/2019-257 a městského soudu č. j. 14 Co 320/2021-352 zrušil pro rozpor s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Podle jejího názoru přitom obecné soudy v těchto rozhodnutích vydaných před kasačním zásahem Nejvyššího soudu náležitým způsobem vysvětlily, proč by právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 856/2011, kterými argumentovala vedlejší účastnice, neměly být na danou věc aplikovány. Podle stěžovatelky Nejvyšší soud nezohlednil základní zásady občanského práva a ani závěry prvorepublikové judikatury (rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky sp. zn. Rv I 475/35 ze dne 15. 5. 1936).