II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 07.04.2026 10:30 do: 07.04.2026 11:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3027/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Jan Svatoň CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 4. září 2024 č. j. 2 KZN 252/2023-93, vyrozumění Okresního státního zastupitelství v Mladé Boleslavi ze dne 19. června 2024 č. j. 2 ZN 2091/2022-71, a opatření Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, územního odboru Mladá Boleslav ze dne 23. května 2024 č. j. KRPS-278957-124/TČ-2022-010771-LŠ
Stručná charakteristika: Právo na účinné vyšetřování, právo na nedotknutelnost osoby a soukromí
Označení navrhovatelů: nezl. A. B.,zast. JUDr. Marošem Matiaškem, LL.M., advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Orgány činné v trestním řízení zahájily v listopadu 2022 z podnětu veřejného ochránce práv úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání zločinu týrání svěřené osoby. Po opakované návštěvě v zařízení pro osoby se zdravotním postižením totiž veřejný ochránce dospěl k závěru, že je s některými klienty v tomto zařízení zacházeno v rozporu s lidskoprávními závazky státu, v některých případech i s možným trestněprávním dopadem. Policejní orgán v květnu 2024 ukončil prověřování dané věci a odevzdal ji městskému úřadu k projednání přestupku čtyř osob. Ty se měly dopustit toho, že páchaly fyzické a psychické násilí na klientech, čímž u nich vyvolaly pocit strachu a obavy z případné další újmy. Podle policejního orgánu však nebylo zjištěno, že by tímto jednáním byla naplněna skutková podstata jakéhokoliv trestného činu. Stěžovatel, který je klientem předmětného zařízení, podal k okresnímu státnímu zastupitelství podnět k přezkumu postupu policejního orgánu. Podnět však nebyl shledán důvodným a stěžovatel následně neuspěl ani u krajského státního zastupitelství. Podle krajského státního zastupitelství provedl policejní orgán dostatečné šetření, aby bylo možné posoudit, zda došlo ke spáchání nějakého trestného činu. Z provedených důkazů však nevyplývá, že by došlo ke spáchání zločinu mučení či jiného nelidského a krutého zacházení podle § 149 odst. 1 a 3 písm. b) a c) trestního zákoníku. Policejní orgán zjistil ojedinělé případy nevhodného chování, které nedosahuje míry potřebné k naplnění uvedené skutkové podstaty (extrémně vysoká míra brutality). Nedošlo ani k naplnění znaků zločinu týrání svěřené osoby, a to vzhledem k nižší intenzitě, četnosti a následkům popsaného jednání, které poukazují na nedostatečnou společenskou škodlivost.
Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení opatření policejního orgánu a vyrozumění státních zastupitelství. Zejména namítá, že české orgány selhaly v povinnosti chránit stěžovatele, jakož i další klienty, když se o hrozivé situaci dozvěděly již po první návštěvě veřejného ochránce práv. Toto selhání je o to větší, že dotčenými jsou děti se zdravotním postižením. Stěžovatel dále uvádí, že orgány činné v trestním řízení nedodržely podmínky účinného vyšetřování, nesprávně posoudily závažnost jednání, neboť nezohlednily věk, zdravotní znevýhodnění a umístění stěžovatele v pobytovém zařízení. Nešlo podle něj o dílčí excesy, ale o systematické dlouhodobé chování. Vyšetřování podle něj rovněž nebylo rychlé a důsledné. Stěžovatel konečně navrhuje zrušení § 149 trestního zákoníku, který považuje za protiústavní.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 07.04.2026 11:30 do: 07.04.2026 12:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3716/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Veronika Křesťanová Dr.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 246/2024-49 ze dne 16. října 2025 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 15 Af 14/2023-54 ze dne 12. září 2024
Stručná charakteristika: právo na zákonného soudce, právo na postup u nezávislého a nestranného soudu
Označení navrhovatelů: ASTUR Jeseník, s.r.o.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Rozhodnutím správce daně z. listopadu 2014 byla zastavena zajišťovací daňová exekuce. Správce daně ale následně vydal další zajišťovací příkaz, kterým obchodní korporaci Potamos CZ, s. r. o., uložil zajistit úhradu daně z přidané hodnoty za zdaňovací období leden 2012 až červen 2014 složením jistoty na depozitní účet správce daně. Protože uvedená společnost tuto povinnost nesplnila, přistoupil správce daně k zahájení nové zajišťovací exekuce vydáním exekučního příkazu z 3. prosince 2014, jehož předmětem byl mimo jiné i prodej movitých věcí, které byly v minulosti zabaveny exekučním příkazem. Stěžovatelka se domáhala vyloučení movitých věcí z exekuce (šlo o hotovost, zboží a manipulační techniku). Správce daně jako prvostupňový správní orgán nevyloučil z exekuce movité věci, které měly být zabaveny na základě exekučního příkazu z 3. prosince 2014 (hotovost a specifikované zboží) s tím, že o zbývající části návrhu (manipulační technika) bude vydáno samostatné rozhodnutí z důvodu prověřování skutečností majících vliv na vlastnické právo. Odvolacího finančního ředitelství ale změnil rozhodnutí správce daně tak, že řízení o návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce zastavil pro bezpředmětnost podle § 106 odst. 1 písm. f) daňového řádu. Na to Městský soud v Praze reagoval rozsudkem č. j. 14 Af 19/2022-46 s tím, že dostatečně neověřil skutečnosti podstatné pro závěr o bezpředmětnosti řízení. Kasační stížnost proti tomuto rozsudku zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j. 2 Afs 46/2023-32. Odvolacího finančního ředitelství poté znovu návrh na vyloučení majetku zastavilo podle § 106 odst. 1 písm. f) daňového řádu. Tento jeho závěr obstál v přezkumu správních soudů, jehož výsledkem jsou nyní napadená rozhodnutí.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že ve světle stěžejního posunu ve skutkovém stavu, spočívajícího ve zjištění informací o provedení exekuce prodejem movitých věcí v dražbě (namísto dříve tvrzeného zastavení exekuce), nemůže z dřívějších rozhodnutí vyplývající závazný právní názor obstát. Poukazuje na závěry rozsudku FeCom (č. j. 10 Afs 96/2022-59). Podle tohoto rozhodnutí bezpředmětnost řízení o vyloučení majetku z daňové exekuce nelze bez dalšího dovodit ani v případě faktické nemožnosti vrácení požadovaného majetku. Stěžovatelka rovněž klade otázku, zda lze odmítnout výklad zákona poskytující efektivní ochranu ústavně zaručeným právům daňových subjektů, který je v souladu s precedenčně závaznou judikaturou Nejvyššího správního soudu v obdobné věci, pokud soudy tento svůj odmítavý postup zdůvodní pouze kasační závazností dřívějšího rozhodnutí.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 07.04.2026 11:30 do: 07.04.2026 12:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3718/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Langášek LL.M.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. září 2025 č. j. 61 Co 152/2025-870 a rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 27. května 2025 č. j. 13 P 123/2024-837
Stručná charakteristika: nejlepší zájem dítěte
Označení navrhovatelů: Mgr. P. Č.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
V předchozím řízení, které skončilo v březnu 2024, byla nezletilá svěřena do střídavé péče obou rodičů. Péče však byla nastavena soudem asymetricky ve prospěch matky. Dle rozhodnutí soudů měl otec o dceru pečovat vždy od středy večera v liché týdny do pondělního rána v sudý týden (s výjimkou doby prázdnin, kdy je péče rozložena odlišně). V dubnu 2025 stěžovatel podal okresnímu soudu návrh na změnu péče. Tvrdil, že došlo ke změně okolností, jelikož dcera začala chodit do školy, na režim i na častější kontakt s otcem si zvykla a uplynula také delší doba od dřívějšího hodnocení rozložení péče. Okresní soud návrh otce zamítl, jelikož podle něj nebyly dány důvody pro změnu přechozího rozhodnutí o úpravě poměrů nezletilé. Okresní soud vyhodnotil, že je dosavadní režim v nejlepším zájmu nezletilé a není důvod jej měnit. Neztotožnil se ani s argumentem otce, že by měla být rovnoměrná střídavá péče jednoznačně preferovaná. Proti rozsudku okresního soudu podal stěžovatel odvolání ke krajskému soudu. Krajský soud se ztotožnil se skutkovým i právním hodnocením okresního soudu a jeho rozhodnutí potvrdil. Ve svém rozsudku uvedl, že pouhou skutečnost, že nezletilá dobře zvládá školní docházku a otec zvládá péči o nezletilou, nelze považovat za změnu, která by vedla k potřebě rozšířit péči otce. Uvedl, že střídavá péče nutně nemusí být rovnoměrná, primární je vždy zájem dítěte.
Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudků okresního a krajského soudu, neboť se domnívá, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva, zejména právo na spravedlivý proces, právo péče o nezletilé dítě a jeho výchovu a rovněž právo nezletilé na péči a výchovu obou rodičů podle Úmluvy o právech dítěte. Považuje rozhodnutí soudů za rozporná s judikaturou Ústavního soudu, která podle něj dovozuje, že rovnoměrná péče je obecně v nejlepším zájmu dítěte. Vhodnost střídavé péče se tak má presumovat, kdežto potřebu zvolení odlišného modelu je potřeba opřít o konkrétní důvody a prokázat, což se v tomto případě nestalo.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 09.04.2026 09:30 do: 09.04.2026 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3062/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Milan Hulmák Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti výroku III. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. července 2025 č. j. 21 Co 231/2024-590 a výroku V. usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 21. srpna 2024 č. j. 12 C 110/2022-526
Stručná charakteristika: Náklady řízení
Označení navrhovatelů: J. L., D. K., zast. Mgr. Tomáš Hobl
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Obecné soudy rozhodovaly o žalobě vedlejší účastnice na zaplacení 1 500 000 Kč. Řízení skončilo soudem schváleným smírem uzavřeným mezi vedlejší účastnicí a stěžovateli (žalovanými), na základě něhož se první stěžovatel „zavázal uhradit vedlejší účastnici částku 750 000 Kč v dohodnutých splátkách s tím, že účastníci mezi sebou nebudou nadále vznášet žádné další vzájemné nároky“ a ohledně nákladů řízení bylo dohodnuto, že „žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem“. Současně obecné soudy přiznaly ustanovenému zástupci vedlejší účastnice náhradu hotových výdajů a odměnu za zastupování, přičemž jejich částečnou (poměrnou) úhradou zavázaly stěžovatele (byť prostřednictvím státu).
Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají, že vedlejší účastnice a první stěžovatel měli úspěch ve věci v poměru 50 % k žalované jistině, druhý stěžovatel se k ničemu nezavázal a smír se ho týkal jen v tom směru, že vedlejší účastnici není povinen ničeho hradit. Pokud by soudní řízení skočilo stejně, bez uzavření smíru, neměl by nikdo právo na náhradu nákladů řízení a proto je nelogické, že jsou stěžovatelé sankcionováni za smírné vyřešení (odklizení) sporu. Stěžovatelé jsou v nerovném postavení vůči vedlejší účastnici, jelikož mají hradit náklady státu za ustanovení právního zástupce a oproti tomu by v případě zastoupení vedlejší účastnice právním zástupcem na základě plné moci tyto náklady nesla „ze svého“, resp. oni by ničeho nehradili.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 09.04.2026 10:00 do: 09.04.2026 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 659/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Jan Svatoň CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. května 2024 č. j. 6 To 22/2024-1049.
Stručná charakteristika: Náhrada škody, odškodnění
Označení navrhovatelů: A. B. zast. Mgr. Ing. Tomášem Tillmannem, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Obžalovaný byl v dubnu 2024 krajským soudem uznán vinným zločinem znásilnění, přečinem útisku a přečinem ohrožování výchovy dítěte, uvedeného se dopouštěl od roku 2018 též vůči tehdy nezletilé stěžovatelce, která byla svěřena jeho dozoru. Za uvedené trestné činy byl obžalovaný odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byla uložena povinnosti nahradit poškozeným nemajetkovou újmu, z toho stěžovatelce ve výši 600 000 Kč. Vrchní soud následně k odvolání obžalovaného výši nemajetkové újmy snížil na 250 000 Kč. Se zbytkem nároků na náhradu nemajetkové újmy odkázal vrchní soud poškozené na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti rozsudku vrchního soudu podal obžalovaný dovolání, které Nejvyšší soud odmítl jako zjevně neopodstatněné. Jeho následnou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl jako zjevně neopodstatněnou usnesením ze dne 24. 7. 2025 sp. zn. I. ÚS 971/25.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti zejména namítá, že rozsudek vrchního soudu postrádá řádné a přesvědčivé odůvodnění snížení náhrady nemajetkové újmy, a proto by měl být jako nepřezkoumatelný Ústavním soudem zrušen.