IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.05.2022 09:00 do: 03.05.2022 09:20
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 3318/21
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: Prof. JUDr. Pavel Šámal Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti III. výroku rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. října 2021 č. j. 62 A 156/2019-72
Stručná charakteristika: právo na soudní a jinou právní ochranu, právo na právní pomoc a tlumočníka, právo na informace
Označení navrhovatelů: spolek Oživení, z. s., zastoupen Mgr. Pavlem Černohousem, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel je spolkem, jehož zapsaným účelem je, mimo jiné, rozvoj občanské společnosti, demokracie a právního řádu, podpora aktivní účasti občanů na správě věcí veřejných a prosazování principů odpovědnosti a transparentnosti ve veřejné správě. Stěžovatel se dne 5. 6. 2019 žádostí podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, domáhal u obchodní společnosti LESNÍ SPOLEČENSTVÍ OBCÍ s. r. o. o poskytnutí informací o souhrnné výši odměn vyplacených uvolněným zastupitelům obce, kteří byli členy orgánů společnosti LSO. Společnost LSO žádost stěžovatele odmítla rozhodnutím ze dne 24. 6. 2019 s tím, že není povinným subjektem k poskytnutí informací a požadované informace podléhají ochraně osobních údajů. Stěžovatel podal proti uvedenému rozhodnutí odvolání, které společnost LSO zamítla a svoje prvostupňové rozhodnutí potvrdila rozhodnutím ze dne 15. 7. 2019. Dne 20. 9. 2019 stěžovatel proti posledně uvedenému rozhodnutí společnosti LSO brojil správní žalobou u krajského soudu. Stěžovatel byl v řízení o žalobě zastoupen advokátem. V průběhu řízení, ke dni 2. 1. 2020, přešla působnost rozhodovat v odvolacím řízení ve věcech svobodného přístupu k informacím na Úřad pro ochranu osobních údajů. Krajský soud v Brně ústavní stížností napadeným rozsudkem zrušil žalobou napadené rozhodnutí a věc vrátil Úřadu pro ochranu osobních údajů k dalšímu řízení (výrok I.), společnosti LSO nařídil poskytnout stěžovateli požadované informace (výrok II.) a uložil Úřadu pro ochranu osobních údajů zaplatit stěžovateli 3 000 Kč jako náhradu za zaplacený soudní poplatek (výrok III.). Podle krajského soudu byl stěžovatel ve věci úspěšný, a proto mu náleží právo na náhradu nákladů řízení před soudem. Za účelně vynaložené náklady však krajský soud považoval toliko zaplacený soudní poplatek, nikoli náklady na odborné právní zastoupení. Stěžovatel je totiž spolkem, jehož „hlavním předmětem činnosti je problematika poskytování informací a vynakládání veřejných prostředků“. Stěžovatel proto disponuje odborným personálem a zázemím a náklady na zastoupení advokátem v daném řízení se jeví jako neúčelné.
Stěžovatel nesouhlasí s tím, že mu nenáleží náhrada za zastoupení advokátem, ani paušální náhrada nákladů řízení, přestože byl v řízení před soudem plně úspěšný. Stěžovatel přitom jednal ve veřejném zájmu; nepřiznáním nákladů je ohrožen chod neziskového sektoru. Stěžovatel tvrdí, že je neziskovou protikorupční organizací a je činný již od roku 1997. O své činnosti dlouhodobě informuje veřejnost. Rozhodnutí krajského soudu o nákladech řízení je podle něj nedostatečně odůvodněné, překvapivé a diskriminující.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.05.2022 09:20 do: 03.05.2022 09:50
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 1993/21
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: Prof. JUDr. Pavel Šámal Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. května 2021 č. j. 5 To 17/2021-1250 a rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 19. října 2020 č. j. 1 T 7/2020-1207
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu, právo na život, právo na účinné vyšetřování, právo odepřít výpověď
Označení navrhovatelů: Mgr. E. P., zastoupena JUDr. Janem Paroulkem, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Okresní soud ve Vyškově zprostil vedlejší účastnici obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchala vedlejší účastnice. Daný skutek spočíval, stručně řečeno, v tom, že dne 4. 4. 2015 vedlejší účastnice řídila v době kolem 11:30 hodin osobní motorové vozidlo zn. Nissan Navara Double s připojeným vozíkem (dále jen předmětné vozidlo), na kterém převážela náklad kovového odpadu, přičemž nezajistila bezpečnou přepravu tohoto nákladu, za jízdy došlo při rychlosti cca 90 km/h k uvolnění plechového předmětu z přívěsu, kdy tímto jednáním porušila ustanovení § 5 odst. 1 písm. i) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, uvolněný plech se samovolně vznesl a vytvořil náhlou a neočekávanou překážku pro řidiče osobního motorového vozidla - manžela stěžovatelky, který jel za vozidlem vedlejší účastnice ve vzdálenosti cca 25 m, jenž neadekvátně vyhodnotil situaci a nesprávně reagoval na uvolněný plech vyhýbáním vpravo a bržděním, přitom najel pravými koly svého vozidla mimo vozovku do nezpevněného terénu a ve snaze najet opět na vozovku uvedl své vozidlo do levotočivého smyku, přejel do protisměrného jízdního pruhu, kde se střetl s protijedoucí nákladní soupravou a následně i s dalšími vozidly účastníků silničního provozu. V důsledku střetu vozidel zemřel jak manžel stěžovatelky, tak její dcera, která seděla vpředu na místě spolujezdce. Okresní soud na základě učiněných skutkových zjištění shledal, že i přes rozsáhlé dokazování nebyla najisto a bez důvodných pochybností ztotožněna osoba, která řídila předmětné vozidlo. Zdůraznil, že i když se vedlejší účastnice bezprostředně po nehodě označila za řidičku, od počátku zahájení trestního stíhání uvádí, stejně jako mimo jiné i její manžel, že ona skutečně vozidlo v dané době neřídila, navíc ani na základě dalších důkazů nelze bez pochybností uzavřít, že vozidlo řídila vedlejší účastnice. Naopak po provedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i ve vzájemném kontextu okresní soud dospěl k závěru, že předmětné vozidlo řídil muž. Podotkl, že logicky nelze vyloučit, že vedlejší účastnice mohla mít důvod chránit osobu blízkou, svého manžela, ovšem o jaký důvod šlo, by bylo jen spekulativní uvažovat. Krajský soud v Brně následně odmítl odvolání státního zástupce, neboť ve shodě s okresním soudem dospěl k závěru, že nelze vyloučit reálnou možnost, že řidičem vozidla mohla být i jiná osoba.
Stěžovatelka se poté obrátila na Ústavní soud, neboť je přesvědčena, že rozhodnutími obecných soudů došlo k porušení jejího práva na účinné vyšetřování, jehož součástí je i právo pozůstalých na objasnění skutkových okolností, za nichž došlo k úmrtí blízké osoby, a rovněž k porušení práva na soudní ochranu.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.05.2022 14:00 do: 03.05.2022 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2883/21
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. září 2021 č. j. 21 Cdo 1701/2021-355 a proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. března 2021 č. j. 11 Co 202/2020-323
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu - pracovní poměr
Označení navrhovatelů: M. R.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel uzavřel se žalovaným městem v říjnu roku 2013 pracovní smlouvu na dobu neurčitou. V srpnu roku 2014 byla uzavřena dohoda o rozvázání pracovního poměru mezi stěžovatelem a městem s tím, že pracovní poměr končí okamžitě. Okresním soudem v Lounech byl o dva dny dřív vydán příkaz k domovní prohlídce, jejímž předmětem byla kancelář užívaná stěžovatelem; jejím důvodem bylo podezření na manipulaci s veřejnými zakázkami. Stěžovatel by zadržen policejním orgánem a umístěn do cely předběžného zadržení. V cele ho navštívil tajemník města s personalistkou a stěžovateli sdělili, že chtějí, aby okamžitě opustil zaměstnání a předali mu k podpisu předmětnou dohodu o rozvázání pracovního poměru. Tajemník stěžovatele seznámil s tím, že ví o tom, že během pracovní doby sledoval pornografické internetové stránky, a že když dohodu podepíše, nikdo, ani jeho partnerka, se nedozví o tom, že je skutečným důvodem ukončení pracovního poměru. Stěžovatel za těchto okolností dohodu podepsal a následujícího dne byl propuštěn na svobodu. Poté s městem zahájil pracovněprávní spor o určení, že je dohoda u rozvázání pracovního poměru neplatná. Okresní soud v Lounech nejprve stěžovateli vyhověl a určil, že dohoda byla neplatná. K odvolání města však Krajský soud v Ústí nad Labem žalobu stěžovatele ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl. Odvolací soud sice ve shodě s okresním soudem dospěl k závěru, že ze strany žalovaného jako zaměstnavatele se jednalo o takovou formu psychického nátlaku, jenž nepochybně svobodu vůle žalobce při podpisu dohody o rozvázání pracovního poměru omezil. Šlo tedy o neplatné právní jednání z důvodu bezprávné výhružky. Odvolací soud nicméně zároveň konstatoval, že jde o tzv. relativní neplatnost (§ 587 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), které je nutné se dovolat v rámci obecné tříleté promlčecí lhůty, jejíž běh skončil v srpnu roku 2017. Žalovaný vznesl námitku promlčení a odvolací soud nesdílel názor okresního soudu, že je uplatnění této námitky v rozporu s dobrými mravy (s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, např. rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 85/2010 či sp. zn. 25 Cdo 4223/2016). Stěžovatel poté neuspěl ani se svým dovoláním u Nejvyššího soudu.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti zejména namítá, že obecné soudy neposoudily individuální okolnosti případu ve všech jeho souvislostech a pouze mechanicky aplikovaly právní normu vztahující se k relativní neplatnosti.
Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.05.2022 14:00 do: 03.05.2022 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 49/18
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Návrh skupiny senátorů na zrušení vybraných ustanovení zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění a souvisejících právních předpisů.
Stručná charakteristika: právo na ochranu zdraví
Označení navrhovatelů: Senátoři Parlamentu ČR
Typ řízení: Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Skupina senátorů Senátu Parlamentu České republiky (počet senátorů, podepsaných na plné moci vystavené ke dni 19. 12. 2018, byl 51, avšak později tři senátoři vzali svůj podpis zpět) podala návrh na zrušení ustanovení § 15 odst. 10, § 17 odst. 2, 4 a 5, § 39b odst. 10, § 39g odst. 1, § 46 odst. 1 věty druhé a následující, § 47, § 48 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, § 112 a § 113 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů, a vyhlášky č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, vyhlášky č. 618/2006 Sb., kterou se vydávají rámcové smlouvy, § 32 a § 39 vyhlášky č. 376/2011 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o veřejném zdravotním pojištění, a vyhlášky č. 201/2018 Sb., o stanovení hodnot bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulačních omezení pro rok 2019.
Navrhovatelka má za to, že napadená ustanovení právních předpisů jsou rozporná s čl. 21, 26, 31 a 36 Listiny základních práv a svobod. Souhrnně řečeno tvrdí, že (1.) v přístupu k solidárně hrazené zdravotní péči vznikají značné rozdíly v kvalitě a čekacích dobách v závislosti na místu bydliště, druhu onemocnění a sociálním postavení; (2.) pravidla úhrad jsou neetická, kdy jsou zdravotníci „finančně trestáni za poskytování medicínsky žádoucí péče a tím jsou vedeni k protiprávnímu odmítání nemocných pacientů a také k poskytování zbytečné péče pacientům zdravým“; (3.) cenotvorné mechanismy nezohledňují náklady a přiměřený zisk, neboť jsou výsledkem korporativistických dohod zájmových skupin a (4.) úhradový systém je nepředvídatelný, jelikož úspěch podnikatele ve zdravotnictví není dán jeho úsilím, kvalitou či etickým přístupem k pacientům, nýbrž schopností vyjednat si v netransparentním prostředí ekonomické výhody s pojišťovnami. Důsledkem toho je podle navrhovatelky permanentní krize zdravotnictví.