II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 09.05.2023 15:00 do: 09.05.2023 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 657/22
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Milada Tomková
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. prosince 2021 č. j. 22 Cdo 815/2021-1151, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. září 2020 č. j. 30 Co 83/2020-863 a rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 29. listopadu 2019 č. j. 19 C 318/2018-650
Označení navrhovatelů: F. L. S., zast. Dr. E. Hanslikem, advokátem, sídlem Praha 1
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Právní předchůdce stěžovatelů František Josef II. z Lichtenštejnu byl původním vlastníkem sporných nemovitostí, jejichž držby se na základě dekretu prezidenta republiky z roku 1945 chopil československý stát. Okresní soud napadeným rozsudkem zamítl žalobní návrhy stěžovatelů na vyklizení určených nemovitostí, na zaplacení určité částky proti vedlejším účastníkům, na určení vlastnictví specifikovaných nemovitostí a rozhodl o nákladech řízení. Okresní soud svoje rozhodnutí odůvodnil mj. tím, že stěžovatelé nemohou mít naléhavý právní zájem na určení vlastnictví a jejich žaloba tak míří k nastolení právní nejistoty na straně současných vlastníků. Krajský soud pak napadeným rozsudkem rozsudek okresního soudu potvrdil. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelů odmítl s tím, že není přípustné, protože rozhodnutí krajského soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí a není důvod se od ní odchýlit.
Ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi byla porušena jejich ústavně zaručená základní práva, a to právo na soudní ochranu dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, právo na zákonného soudce dle čl. 38 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, právo na účinné opravné prostředky dle čl. 13 Úmluvy a zákaz diskriminace vyslovený čl. 14 Úmluvy. Rovněž tvrdí, že byly porušeny cíle stanovené čl. 2 odst. 1 písm. a), c) a d) Mezinárodní úmluvy o vyloučení všech forem rasové diskriminace, vyhlášené ve Sbírce zákonů pod č. 95/1974 Sb. Dále tvrdí, že v jejich případě nebyly dodrženy cíle uvedené v čl. 5 písm. a) a d), alinea iii., v. a vi. mezinárodní úmluvy a že došlo k porušení ochrany vlastnických práv zaručených čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 09.05.2023 15:30 do: 09.05.2023 16:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1803/22
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost směřující proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 5. 2022 č. j. 3 To 83/2021-8652
Stručná charakteristika: Právo na soudní ochranu, práva poškozených v trestním řízení
Označení navrhovatelů: O.B., zast. Mgr. Petrem Kaustou
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Rozsudkem krajského soudu ze dne 12. 9. 2017 byly dvě fyzické osoby uznány vinnými zvlášť závažným zločinem podvodu, kterého se měly dopustit tím, že v letech 2000 až 2001 nabízely za úplatu přísliby finančních úvěrů, ačkoli věděly, že k jejich poskytnutí nemají dostatek prostředků. Celková škoda přesáhla 55 milionů Kč, počet poškozených překročil 1200. Trest odsouzeným uložen nebyl, neboť na ně mezitím dopadla amnestie prezidenta republiky, rozsudek nicméně obsahuje výrok o náhradě škody poškozeným. K písemnému vyhotovení rozsudku došlo až 15. 11. 2019, bezprostředně před tím rozhodl předseda senátu krajského soudu usnesením o tom, že poškození mohou svá práva nadále uplatňovat pouze prostřednictvím šesti jím určených společných zmocněnců. Proti tomuto usnesení nebyl přípustný opravný prostředek. Společní zmocněnci následně podali odvolání proti rozsudku ve věci samé, které vrchní soud napadeným usnesením zamítl s tím, že společní zmocněnci byli ustanoveni v rozporu se zákonem a jsou tak neoprávněnými navrhovateli.
Stěžovatelé se ústavními stížnostmi, které byly spojeny ke společnému řízení, domáhají zrušení rozhodnutí vrchního soudu, kterým bylo odmítnuto pro neoprávněnost navrhovatelů jejich odvolání proti prvostupňovému rozsudku ve věci samé, a to s tvrzením, že jím bylo porušeno jejich právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 10.05.2023 10:00 do: 10.05.2023 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3296/21
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ing. Jiří Zemánek CSc.
Označení navrhovatelů: I. O.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. 3 T 40/2015, byla stěžovatelka spolu s právničkou odboru vnitřní správy Magistrátu hlavního města Prahy uznána vinou trestným činem maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti. Skutek spočíval (zjednodušeně uvedeno) v tom, že jako úřednice vydala správní rozhodnutí ve věci státního občanství České republiky za situace, kdy toto rozhodnutí mělo být použito při uplatnění restitučního nároku potomků po předcích s tímto státním občanstvím. Za to byly obviněné odsouzeny k trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Stěžovatelka brojila proti rozsudku odvoláním, Městský soud v Praze stěžovatelce vyhověl a zprostil ji obžaloby s tím, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2020, sp. zn. 3 Tdo 134/2020, ale bylo rozhodnutí městského soudu zrušeno a věc byla odvolacímu soudu vrácena k novému projednání a rozhodnutí. V rámci nového projednání věci byl Městským soudem v Praze dne 26. 8. 2020 vydán rozsudek sp. zn. 67 To 208/2019, zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. 3 T 40/2015. Nově bylo rozhodnuto - za nezměněného výroku o vině trestným činem maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti - o v závěru mírnějším trestu pro stěžovatelku (té byl uložen trest odnětí svobody v trvání 1 dne (24 hodin) s podmíněným odložením na zkušební dobu v trvání 1 roku. Nejvyšší soud následné dovolání stěžovatelky odmítl.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že obvodním soudem i městským soudem bylo opakovaně rozhodováno o zastavení trestního stíhání, resp. o plném zproštění viny stěžovatelky. Proti rozhodnutím městského soudu podával nejvyšší státní zástupce opakovaně dovolání, kterým Nejvyšší soud celkem třikrát vyhověl, a nedal obvodnímu soudu ani městskému soudu prostor rozhodnout jinak, než shledat stěžovatelku vinnou. Stěžovatelka je přesvědčena, že zjevným cílem trestního řízení, který ostatně ani nebyl státním zastupitelstvím v průběhu řízení zastírán, bylo vytvořit podmínky pro zrušení správního rozhodnutí za každou cenu a prosadit majetkové zájmy státu, aniž by obžalobou a následně Nejvyšším soudem byly brány sebemenší ohledy na základní práva stěžovatelky dle čl. 36 odst. 1 Listiny.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 10.05.2023 11:00 do: 10.05.2023 11:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3044/22
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost směřující proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 24. 1. 2022 č. j. 1 T 206/2021-250, ve znění opravného usnesení ze dne 16. 2. 2022 č. j. 1 T 206/2021-264, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2022 č. j. 11 To 90/2022-275 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2022 č. j. 6 Tdo 661/2022-326
Stručná charakteristika: Právo na spravedlivý proces, zásada presumpce neviny
Označení navrhovatelů: K. P. zast. JUDr. Blankou Dalibovou, advokátkou
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Napadeným rozsudkem Okresního soudu v Benešově byl stěžovatel uznán vinným zločinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) a b) trestního zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, podmíněně odložených na zkušební dobu tří let. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2022 č. j. 11 To 90/2022-275, bylo rozhodnutí potvrzeno. Nejvyšší soud posléze dovolání stěžovatele odmítl.
Stěžovatel zdůrazňuje, že závěr o vině obecné soudy založily na jediném přímém důkazu, a to výpovědích obou policistů. Naopak on a jeho přítelkyně trvali na jiném průběhu událostí, šlo tak o klasický případ situace „tvrzení proti tvrzení“. Hodnocení výpovědí policistů a přítelkyně bylo jednostranné v neprospěch stěžovatele. Excesu se obecné soudy dopustily také při hodnocení dalších důkazů. Namítá proto porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny.