III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 05.05.2026 13:30 do: 05.05.2026 14:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3515/24
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jiří Přibáň DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti výroku I. písm. b) a výroku II. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 9. 2024 č. j. 95 Co 391/2024-92.
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  K. Š.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Okresní soud zastavil exekuci vedenou proti stěžovatelce jako povinné. Stěžovatelka a oprávněná (v řízení před Ústavním soudem vedlejší účastnice) uzavřely smlouvu o úvěru, kterou soud prohlásil za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Učinil tak na základě zjištění, že nepřiměřená výše sjednaných úroků a zajištění úvěru představuje značnou nerovnováhu v neprospěch stěžovatelky (spotřebitelky). Soud přitom odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 (text nálezu je dostupný v databázi NALUS: shorturl.at/UJKCg).  Okresní soud uložil vedlejší účastnici povinnost nahradit stěžovatelce náklady řízení ve výši 7 768 Kč a povinnost uhradit pověřenému soudnímu exekutorovi na nákladech exekuce 27 539 Kč. O nákladech rozhodl okresní soud podle § 89 exekučního řádu, jelikož zastavení řízení zavinila oprávněná, když se stěžovatelkou uzavřela úvěrovou smlouvu odporující dobrým mravům a po řadu let nechala běžet exekuci k vymožení nezpůsobilého exekučního titulu, i při vědomí vývoje judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu. Proti usnesení okresního soudu se odvolala pouze oprávněná. Krajský soud rozhodnutí okresního soudu změnil v části týkající se nákladů řízení tak, že stěžovatelce jejich náhradu vůči oprávněné nepřiznal a rozhodl, že žádná z účastnic nemá nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení. Krajský soud své závěry odůvodnil tak, že ač dal převážně okresnímu soudu za pravdu v tom, že zastavení exekuce zavinila oprávněná, nelze přehlédnout dlouhodobou nečinnost stěžovatelky, která se 15 let vůči uplatněné pohledávce nijak nebránila. Předmětem úvěrové smlouvy z listopadu 2006 byl úvěr ve výši 52 920 Kč, stěžovatelka do zahájení exekučního řízení neuhradila jistinu v plné výši, nevyvinula tedy aktivitu ke splacení jistiny (do 28. 3. 2008 zaplatila pouze 52 500 Kč). Exekuce byla zahájena dne 16. 4. 2009, v jejím průběhu zaplatila stěžovatelka 155 670 Kč, návrh na zastavení exekuce podala až v roce 2022. Popsaný postoj stěžovatelky vedl krajský soud k aplikaci § 150 občanského soudního řádu.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti krajskému soudu vytýká, že nepostupoval v souladu s judikaturou Ústavního soudu, odchýlil se i od judikatury odvolacích soudů v obdobných věcech a že jeho rozhodnutí není řádně odůvodněno.
 

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 06.05.2026 09:00 do: 06.05.2026 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 46/25
Jednací místnost: sněmovna
Soudce zpravodaj: JUDr. Martin Smolek Ph.D., LL.M.
Návrh na přezkoumávané akty: Návrh na zrušení věty čtvrté a páté § 72 odst. 1 a věty třetí, čtvrté a páté § 72 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění zákona č. 57/2025 Sb., věty čtvrté a páté § 47 odst. 1 a věty třetí, čtvrté a páté § 47 odst. 2 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění zákona č. 57/2025 Sb. a věty čtvrté a páté ustanovení § 53 odst. 1 a věty třetí, čtvrté a páté § 53 odst. 2 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění zákona č. 57/2025 Sb.
Stručná charakteristika: Odměňování členů zastupitelstev územních samosprávních celků
Označení navrhovatelů: skupina senátorů Senátu PČR
Typ řízení:  Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Skupina 22 senátorů (navrhovatelka) se domáhá zrušení výše uvedených zákonných ustanovení, která se stala součástí právního řádu v důsledku přijetí zákona č. 57/2025 Sb. (změna zákona o platu představitelů státní moci a některých dalších zákonů). Přijetím napadené úpravy byl zaveden princip, podle něhož je-li uvolněný člen zastupitelstva obce, kraje či hlavního města Prahy zároveň členem zastupitelstva samosprávného celku jiné úrovně, poskytne uvolněnému členu zastupitelstva odměnu v plné výši pouze ten samosprávný celek s vyšší odměnou. Druhý z obou samosprávných celků mu poskytne odměnu ve výši 0,4násobku výše odměny, kterou by mu jinak jako členovi zastupitelstva poskytoval. Obdobně novela postupuje i ve vztahu k neuvolněnému členu zastupitelstva obce, který vykonává funkci starosty (resp. primátora či hejtmana) či místostarosty (resp. náměstka primátora či náměstka hejtmana) a je zároveň členem zastupitelstva samosprávného celku jiné úrovně. Do třetice pak napadená úprava tímto způsobem snižuje i odměnu poskytovanou neuvolněnému členu zastupitelstva, který vykonává funkci starosty (resp. primátora či hejtmana) či místostarosty (resp. náměstka primátora či náměstka hejtmana) a je zároveň poslancem, senátorem či členem vlády.

Navrhovatelka namítá vady legislativního procesu přijetí novely. Zejména tvrdí, že došlo k porušení pravidel legislativního procesu, který zakládá rozpor s ústavním pořádkem, neboť pozměňovací návrh, jímž byla napadená úprava do zákona č. 57/2025 Sb. včleněna, představuje nepřípustný legislativní přílepek. Napadená právní úprava podle ní rovněž porušuje právo na spravedlivou odměnu za práci zaručené čl. 28 Listiny základních práv a svobod.


I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 06.05.2026 14:30 do: 06.05.2026 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2862/25
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. PhDr. Jan Wintr Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 10 Afs 49/2025-34 ze dne 25. 7. 2025 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 15 Af 16/2024-50 ze dne 27. 2. 2025.
Stručná charakteristika: Žaloba proti rozhodnutí správního orgánu.
Označení navrhovatelů: TRANSPORTŠPED DOO Beograd 
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Celní úřad pro hlavní město Prahu dvěma platebními rozkazy vyměřil stěžovatelce (srbské logistické společnosti) spotřební daň z tabákových výrobků, daň z přidané hodnoty a clo v celkové výši přes 6,8 milionů korun. Úřad tak rozhodl v návaznosti na kontrolu z května 2022, jejímž předmětem bylo zboží – tabákové výrobky – přepravované stěžovatelkou ze Srbska do České republiky. Zboží bylo přepravováno pod přiloženými celními závěrami (plombami), aby s ním nebylo možné neoprávněně nakládat. Podle zjištění celních orgánů však v průběhu přepravy na území České republiky v obci Chotoviny došlo v důsledku trestné činnosti k odnětí zboží z celního dohledu bez porušení celních závěr. Několik pachatelů vyňalo zboží – tabák z originálních obalů a následně ho totožnými vozidly dopravili do Německa, kde ho vyložili. Po návratu z Německa do Chotovin pachatelé do originálních vnějších obalů vložili náhražku z máty a glycerolu, a takto zaměněné zboží následně dopravili do svobodného celního pásma jako zdánlivě původní zásilku. Ve svobodném celním pásmu tedy bylo uskladněno jiné zboží, než které bylo propuštěno do tranzitního režimu pod tranzitními celními prohlášeními. Mezi pachateli ani účastníky řízení stěžovatelka nebyla. Stěžovatelka následně neuspěla se svým odvoláním ke Generálnímu ředitelství cel, které rovněž konstatovalo, že celní dluh prokazatelně vznikl na území České republiky. Stěžovatelka se proti rozhodnutí neúspěšně bránila v správním soudnictví. Před správními soudy mj. namítala, že k odnětí zboží z celního dohledu nedošlo v České republice ale až v Německu, a proto mají celní dluh vymáhat německé orgány. K prokázání této skutečnosti stěžovatelka navrhla výslech jednoho z odsouzených pachatelů, z jehož výpovědi v trestním řízení plynulo, že k porušení plomb došlo až v Německu. Správní soudy neshledaly tuto námitku důvodnou, neboť tyto skutečnosti byly ve správním řízení nad veškerou pochybnost zjištěny.

Stěžovatelka ve svém případě shledává pochybení především v procesní rovině – namítá, že veškeré důkazy celní orgány převzaly z trestního řízení (zejména z rozsudku schvalujícím dohodu o vině a trestu a usnesení o zahájení trestního stíhání), jehož se stěžovatelka neúčastnila, ohledně klíčového okamžiku odnětí zboží celnímu dohledu neprovedly navrhované výslechy svědků a Nejvyšší správní soud rozhodl v rozporu s vlastní judikaturou. V důsledku pak podle stěžovatelky správní soudy posvětily doměření daně a cla, ačkoliv k tomu české orgány neměly pravomoc.