III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 09.01.2023 09:00 do: 09.01.2023 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2469/22
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2022, č. j. 27 Cdo 124/2022-622.
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: Mgr. D. H.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel byl v období 7. 1. 2002 do 16. 7. 2016 osobu oprávněnou jednat jménem žalobce. Poté, co stěžovatel v této funkci skončil, byla provedena revize účetnictví, v rámci které byla zjištěna existence účtu, ze kterého bylo uskutečněno větší množství hotovostních výběrů a neoprávněných výběrů, jež nebyly kryty rozhodnutím vedení ani účetními doklady. Proto byl stěžovatel vyzván k doložení potřebných dokladů, a protože to neučinil, byl následně vyzván k vrácení uvedených finančních prostředků. Okresní soud Praha – západ rozsudkem ze dne 27. 11. 2019, č. j. 10 C 232/2017-452, rozhodl, že stěžovatel (v procesním postavení žalovaného) je povinen zaplatit žalobci částku 2 268 500 Kč s příslušenstvím (výrok I.). Současně zamítl žalobu v části, kterou se žalobce domáhal po stěžovateli zaplacení částky 767 935 Kč s příslušenstvím (výrok II.). Výrokem III. okresní soud rozhodl o povinnosti stěžovatele uhradit náklady řízení. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 6. 2021, č. j. 27 Co 35/2021-564, k odvolání stěžovatele právě citovaný rozsudek okresního soudu v napadených výrocích I. a III. potvrdil a rozhodl o povinnosti stěžovatele uhradit žalobci náklady řízení. Následné dovolání stěžovatele nyní napadeným usnesením Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné.
Stěžovatel především namítá, že Nejvyšší soud postupoval přepjatě formalisticky, když dovolání odmítl. Jeho přípustnost byla dána tím, že stěžovatel tvrdil odchýlení se odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a současně, že předmětné právní otázky nebyly v rozhodnutích dovolacího soudu dosud vyřešeny. V tomto směru podrobně odkazuje na obsah předmětného dovolání a uvádí, že splnění předpokladů dovolání plyne z jeho textu, přičemž není nezbytné, aby toto splnění předpokladů bylo explicitně označeno. Tímto způsobem Nejvyšší soud porušil právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 09.01.2023 09:30 do: 09.01.2023 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2285/22
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2022, č. j. 26 Cdo 781/2022 - 169.
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: G. S.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Okresní soud v Českém Krumlově rozsudkem ze dne 1. 7. 2021, č. j. 5 C 156/2021-47, uložil stěžovatelce jako žalované vyklidit tam specifikované nemovitosti a tyto předat ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku žalobci (vedlejšímu účastníkovi). K odvolání stěžovatelky jako žalované Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 2. 12. 2021, č. j. 19 Co 1208/2021-101, rozsudek okresního soudu ve výroku o věci samé potvrdil. Proti uvedenému rozsudku krajského soudu stěžovatelka podala dovolání, v němž zejména namítala, že okresní a krajský soud nesprávně pojaly a vyhodnotily její návrhy na provedení dokazování, čímž porušily zásadu řádného a spravedlivého řízení, neboť dostatečně nevysvětlily, proč stěžovatelkou navrhované důkazy neprovedly. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky nyní napadeným usnesením odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Stěžovatelka prý totiž v dovolání nespecifikovala žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se krajský soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe; nespecifikovala rovněž otázku, která doposud v praxi dovolacího soudu nebyla řešena nebo by měla být naopak vyřešena rozdílně.
V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá pochybení, že obecné soudy neprovedly jí navrhované důkazy k prokázání (ne)pravé identity žalobce (vedlejšího účastníka), jakož i důkazy směřující k prokázání investic stěžovatelky do nemovitých věcí, které jí bylo uloženo vyklidit. Stěžovatelka připomíná, že i odklon od judikatury Ústavního soudu představuje sám o sobě důvod schopný založit přípustnost dovolání.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 10.01.2023 09:00 do: 10.01.2023 09:20
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 1059/22
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti výrokům II rozsudků Městského soudu v Praze ze dne 19. dubna 2022 č. j. 16 A 8/2019-37 a 16 A 21/2019-32
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu, právo na ochranu vlastnického práva
Označení navrhovatelů: J. B.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
V projednávaní věci před Ústavním soudem stěžovatel napadá nákladové výroky Městského soudu v Praze. Stěžovatel se v řízení před Městským soudem v Praze domáhal zrušení rozhodnutí správních orgánů, kterými byl shledán vinným ze spáchání přestupků podle § 34e odst. 1 písm. a) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě. Městský soud rozsudkem ze dne 19. 4. 2022 č. j. 16 A 8/2019-37 zrušil rozhodnutí vedlejšího účastníka ze dne 8. 2. 2019 č. j. MHMP 277983/2019 a věc mu vrátil k dalšímu řízení (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Dále rozsudkem ze dne 19. 4. 2022 č. j. 16 A 21/2019-32 zrušil rozhodnutí vedlejšího účastníka ze dne 11. 2. 2019 č. j. MHMP 277836/2019 a věc mu vrátil k dalšímu řízení (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). V průběhu soudního řízení před městským soudem totiž došlo k přijetí takové právní úpravy, která je ve prospěch stěžovatele, neboť protiprávní jednání, za které byl shledán vinným a sankcionován, není nadále možné za protiprávní považovat. Městský soud proto musel žalobám vyhovět.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že byl procesně úspěšný, takže napadené nákladové výroky jsou naprosto překvapivé, neboť zjevně nerespektují základní princip rozhodování o nákladech řízení, a to princip úspěchu ve věci. Tím došlo k porušení práva stěžovatele na soudní ochranu ve spojení s právem na ochranu vlastnického práva podle čl. 36 odst. 1 a 2 ve spojení s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 10.01.2023 09:20 do: 10.01.2023 09:50
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 2475/22
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. července 2022 č. j. 7 To 231/2022-1478
Stručná charakteristika: právo na zákonného soudce
Označení navrhovatelů: T. S.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 2. 6. 2022 č. j. 13 T 10/2015-1447 bylo v řízení o nařízení podmíněně odloženého trestu rozhodnuto, že stěžovatel vykoná trest odnětí svobody v trvání třiceti šesti měsíců, který mu byl uložen rozsudkem okresního soudu ze dne 12. 6. 2017 č. j. 13 T 10/2015-1227. Stěžovatel byl shledán vinným ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1 a odst. 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, přečinu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. d) a odst. 3 písm. a) trestního zákoníku a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Zkušební doba byla stanovena na pět let (do 15. 11. 2021). Proti rozsudku si stěžovatel nepodal odvolání. Na základě odvolání poškozených byl rozsudek okresního soudu zrušen usnesením krajského soudu ze dne 18. 4. 2018 č. j. 5 To 97/2018-1275 v části týkající se náhrady škody a krajský soud sám nově rozhodl o povinnosti stěžovatele nahradit poškozeným způsobenou škodu. Usnesením okresního soudu ze dne 29. 10. 2018 č. j. 13 T 10/2015-1337 bylo podmíněně upuštěno od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti (konec zkušební doby byl stanoven na 29. 8. 2019). Usnesením okresního soudu ze dne 15. 10. 2019 č. j. 13 T 10/2015-1361 bylo rozhodnuto, že se stěžovatel osvědčil ve zkušební době, stanovené při podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti. Okresní soud dospěl v řízení o nařízení podmíněně odloženého trestu po provedeném dokazování k závěru, že stěžovatel se ve zkušební době neosvědčil. Odsouzení podle okresního soudu nemělo na stěžovatele potřebný výchovný vliv, neboť nevedl řádný život. Zkušební doba se podle soudu vztahuje na všechny oblasti života, nikoliv pouze na oblast majetkové kriminality, která byla při stěžovatelově odsouzení tou nejzávažnější. Závěr o tom, že se neosvědčil, nemohou zvrátit ani stěžovatelovy dobročinné snahy v jiných oblastech. Proti usnesení okresního soudu podal stěžovatel stížnost, kterou krajský soud zamítl ústavní stížností napadeným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. července 2022 č. j. 7 To 231/2022-1478. Podle krajského soudu se okresní soud zabýval všemi relevantními okolnostmi. Podmíněný trest byl ukládán za veškerou trestnou činnost, nikoliv pouze za závažnější trestné činy majetkové povahy. Stěžovatelovo přestupkové jednání nebylo ojedinělé. Všech se dopustil během relativně krátké doby (posléze už platil trest zákazu řízení motorových vozidel). Za nejzávažnější lze považovat nepodrobení se vyšetření na přítomnost návykových látek (zkoušce na alkohol se podrobil). Krajský soud tak uzavřel, že stěžovatel nevedl řádný život ve všech jeho aspektech.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že v dané věci došlo k porušení jeho práva na zákonného soudce. Věc byla nejprve v souladu s rozvrhem práce přidělena senátu 6 To Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně. Následně však byla věc předána krajskému soudu s odůvodněním, že ten již v dané věci v minulosti rozhodoval. Věc byla na krajském soudu přidělena senátu 7 To. V dané věci však v minulosti rozhodoval senát 5 To, a to ve složení, ve kterém nadále u krajského soudu působí. Tomu měla být podle rozvrhu práce věc přidělena. Možným důvodem pro tento chybný postup je záměna stěžovatele. Dále stěžovatel mimo jiné namítá, že soudy nesprávně dospěly k závěru, že stěžovatel nevedl řádný život. Obecné soudy porušily čl. 8 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 10.01.2023 14:00 do: 10.01.2023 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1199/22
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský dr. h. c.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. března 2022 sp. zn. 14 To 9/2022 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. ledna 2022 sp. zn. Nt 408/2021,
Eventuální akcesorické návrhy: odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí
Stručná charakteristika: Vazba; Zákaz mučení a ponižujícího zacházení; Rovnost účastníků řízení; Právo obviněného v trestním řízení
Označení navrhovatelů: O. S., zastoupený Mgr. Viktorem Rytikovem, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Výrokem A. usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 13. 1. 2022 č. j. Nt 408/2021-832 bylo podle § 95 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, rozhodnuto, že je přípustné vydání stěžovatele k trestnímu stíhání do Ruské federace. O přípustnosti vydání bylo rozhodnuto za současného přijetí záruk uvedených v žádosti Generální prokuratury Ruské federace o vydání stěžovatele ze dne 22. 10. 2021, číslo 81/3-270-19, doručené Ministerstvu spravedlnosti dne 1. 11. 2021. Výrokem B. usnesení městského soudu bylo podle § 73a odst. 2 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“), rozhodnuto, že se nabídka peněžité záruky ve výši 8 000 000 Kč nepřijímá (část I. výroku). Podle § 94 odst. 2 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních za použití § 71a trestního řádu se žádost stěžovatele o propuštění z předběžné vazby na svobodu zamítá. Podle § 73 odst. 1 písm. a) trestního řádu a contrario se předběžná vazba nenahrazuje zárukou manželky stěžovatele. Podle § 73 odst. 1 písm. b) trestního řádu se písemný slib stěžovatele nepřijímá. Podle § 73 odst. 1 písm. c) trestního řádu a contrario se předběžná vazba nenahrazuje dohledem probačního úředníka. Podle § 73 odst. 4 trestního řádu se zamítá návrh vyžádaného na nahrazení vazby uložením omezení spočívajícím v zákazu vycestování do zahraničí (část II. výroku). Městský soud konstatoval, že trestná činnost, které se měl stěžovatel dopustit, podléhá vydání ve smyslu § 90 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. Z předložených materiálů ruské strany je dostatečně zřejmé, že skutek, pro který je trestní stíhání stěžovatele vedeno, byl spáchán, a nese znaky trestné činnosti. Zároveň je dáno důvodné podezření, že se jí dopustil stěžovatel, což je pro potřeby vydávacího řízení důkazně podloženo. Ruská federace již tím, že je členským státem Rady Evropy a Organizace spojených národů a signatářem úmluv, které se týkají ochrany lidských práv, zaručuje respekt k lidským právům. Zavazuje se totiž podrobit se a v praxi se také podrobuje konkrétním procesům a mechanismům daným uvedenými úmluvami, včetně řízení před Evropským soudem pro lidská práva. Lze tudíž opodstatněně očekávat určitý standard v dodržování lidských práv a jejich respektování, včetně pravidel spravedlivého procesu v trestním řízení a akceptovatelného režimu zacházení s uvězněnými.
Dne 2. 3. 2022 rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením sp. zn. 14 To 9/2022 byla podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítnuta stížnost stěžovatele proti výše uvedenému usnesení městského soudu. Na jeho závěrech neshledal vrchní soud důvod nic měnit ani s ohledem na současnou ozbrojenou agresi Ruské federace vůči Ukrajině, která začala dne 24. 2. 2022. Tato agrese byla důvodem, pro který Výbor ministrů Rady Evropy s okamžitou platností dne 25. 2. 2022 v souladu se statutem Rady Evropy pozastavil Ruské federaci její právo na zastoupení ve Výboru ministrů a Parlamentním shromáždění. Vrchní soud nicméně dodal, že Ruská federace zůstává členem Rady Evropy a stranou jejích úmluv, včetně Úmluvy.
Stěžovatel v ústavní stížnosti především namítá, že po 24. 2. 2022, kdy začala vojenská agrese Ruské federace na území Ukrajiny, sice Ruská federace byla členem Rady Evropy a nadále se na ni vztahovala Úmluva, ve skutečnosti jí však hrozilo vyloučení z této organizace. Dokonce i Ministerstvo zahraničních věcí vydalo varování k cestám na její území a vyzvalo občany České republiky k opuštění země. Po přijetí usnesení vrchního soudu se významně změnily okolnosti. Dne 16. 3. 2022 byla Ruská federace vyloučena z Rady Evropy, což ve svém důsledku znamená její odchod ze všech mechanismů Rady Evropy, včetně Evropského soudu pro lidská práva. Evropský soud pro lidská práva následně zastavil posouzení všech nevyřízených stížností proti Ruské federaci. Česká republika přijala společně s dalšími státy řadu sankcí proti Ruské federaci. Orgány Ruské federace se nicméně nadále dopouštějí potírání mezinárodně zaručených základních práv vlastního obyvatelstva, a to i v reakci na nesouhlas občanů s postupem Ruské federace vůči Ukrajině. Všechny tyto skutečnosti jsou dnes obecně známé a má k nim být přihlédnuto z úřední povinnosti. Svědčí totiž o tom, že stěžovateli může v případě jeho vydání k trestnímu stíhání do Ruské federace hrozit reálné nebezpečí špatného zacházení ve smyslu porušení jeho základních lidských práv zaručených Úmluvou. Nadto ani jeden z pokračujících dílčích útoků trestného činu, pro který je stíhán, nespáchal.