III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 06.01.2026 10:00 do: 06.01.2026 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3088/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Veronika Křesťanová Dr.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 644/2025-1586 ze dne 30. července 2025, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 14 Co 199/2023-1442 ze dne 22. září 2023 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 č. j. 14 C 262/2015-1288 ze dne 17. června 2022
Stručná charakteristika: uplatnění státní moci při zachování základních práv a svobod
Označení navrhovatelů: JUDr. G. Č.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka s vedlejší účastnicí uzavřela smlouvu o smlouvě budoucí kupní. Strany se zavázaly uzavřít kupní smlouvu, jíž by vedlejší účastnice na stěžovatelku převedla konkrétně určenou bytovou jednotku a stěžovatelka za ni zaplatila kupní cenu. K uzavření kupní smlouvy nedošlo. Žalobou se stěžovatelka domáhala nahrazení projevu vůle vedlejší účastnice. Obvodní soud, který ve věci rozhodoval potřetí (předchozí rozsudky byly k odvolání stěžovatelky zrušeny), zamítl žalobu na nahrazení projevu vůle i eventuální návrhy, jimiž stěžovatelka požadovala nároky z titulu náhrady škody a vydání bezdůvodného obohacení. Městský soud k odvolání stěžovatelky rozhodl, že ohledně primárního žalobního požadavku (nahrazení projevu vůle) je žaloba nedůvodná, a to jednak pro nemožnost plnění (vedlejší účastnice převedla bytovou jednotku na jinou osobu) a jednak proto, že strany si sjednaly závazek uzavřít kupní smlouvu do 8. ledna 2014 a po tomto datu již vedlejší účastnice neměla povinnost uzavřít smlouvu se stěžovatelkou. Ohledně eventuálních žalobních požadavků městský soud rozhodl, že většina požadavků byla uplatněna opožděně, nebo je nedůvodná. Ve vztahu k požadavku na zaplacení částky 1 417 670 Kč (záloha kupní ceny zaplacená stěžovatelkou) shledal rozsudek obvodního soudu jako nepřezkoumatelný a v tomto rozsahu jej zrušil. Stěžovatelčino dovolání Nejvyšší soud odmítnul. Obvodní soud rozhodl následně znovu ohledně zaplacení částky 1 417 670 Kč s příslušenstvím tak, že žalobě vyhověl. Vedlejší účastnice podala proti rozsudku odvolání, o němž nebylo ke dni rozhodnutí Ústavního soudu dosud rozhodnuto.
Stěžovatelka vytýká obecným soudům řadu pochybení, zejména nemožnost změny žaloby v řízení před obvodním soudem a související následné promlčení nároku; chybné skutkové závěry obvodního i městského soudu; formalistické uplatňování práva; nemožnost vyjádřit se k vyjádření vedlejší účastnice ke stěžovatelčinu dovolání a odnětí zákonnému soudci v řízení před Nejvyšším soudem.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 06.01.2026 11:00 do: 06.01.2026 11:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1292/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Milan Hulmák Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 28. ledna 2025 č. j. 75 Co 241/2024-473, a výroku I. usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 17. června 2024 č. j. 14 C 6/2013-458
Stručná charakteristika: Právo na soudní a jinou právní ochranu, náklady řízení
Označení navrhovatelů: P. CH., J. CH.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
V posuzované věci jde o uplatnění nároku na náhradu nákladů řízení. Stěžovatelé a vedlejší účastník byli podílovými spoluvlastníky nemovitostí, jejichž součástí byla malá vodní elektrárna. Stěžovatelé se podanou žalobou domáhali po vedlejším účastníkovi vyplacení podílu z výnosu z provozu malé vodní elektrárny. Okresní soud nejprve rozsudkem rozhodl mj. o povinnosti vedlejšího účastníka zaplatit stěžovatelům částku ve výši 223 960 Kč s příslušenstvím a dále částku 107 270 Kč s příslušenstvím a druhé žalované uložil povinnost zaplatit stěžovatelům částku ve výši 13 390 Kč s příslušenstvím. Současně uložil vedlejšímu účastníkovi zaplatit stěžovatelům na náhradě nákladů řízení částku ve výši 448 829 Kč a druhé žalované uložil povinnost zaplatit stěžovatelům na náhradě nákladů řízení částku ve výši 18 510 Kč. Následně doplněním rozhodl také o náhradě nákladů státu a o zamítnutí požadavku na zaplacení úroků z prodlení. Krajský soud přikázal okresnímu soudu, aby o náhradě nákladů řízení rozhodl znovu. Následně usnesení okresního soudu pozměnil, a to tak, že uložil vedlejšímu účastníkovi povinnost zaplatit stěžovatelům na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku ve výši 194 124 Kč. Okresní soud dle něj pochybil při stanovení základu nároku a poměru úhrady vypočtených nákladů, neboť částečné zpětvzetí žalob a následné zastavení řízení je nutné považovat za neúspěch na straně stěžovatelů.
Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají zejména, že měli plný úspěch ve věci a nesouhlasí s tím, že jim byla přiznána pouze poměrná část nákladů řízení. Domnívají se, že zde došlo k porušení jejich práva vlastnit majetek a práva na spravedlivou ochranu.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 07.01.2026 14:00 do: 07.01.2026 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2313/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jiří Přibáň DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2025, č. j. 13 To 98/2025-511.
Stručná charakteristika: právo na zákonného soudce, přikázání věci k projednání a rozhodnutí jiným samosoudcem, podmínky pro hodnocení důkazů stížnostním soudem, vázanost právním názorem stížnostního soudu
Označení navrhovatelů: Ing. J.L.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Mezi stěžovatelem a poškozeným došlo k rozepři ohledně užívání pozemku bez souhlasu stěžovatele. Rozepře následně vyústila ve fyzickou potyčku, jejímž následkem stěžovatel, poškozený a přítelkyně poškozeného (taktéž poškozená) utrpěli zranění. V jednání stěžovatele byl obžalobou spatřován přečin výtržnictví a přečin ublížení na zdraví. Okresní soud rozhodl o postoupení trestní věci stěžovatele obecnímu úřadu k projednání, neboť v ní nespatřoval trestný čin. Usnesení okresního soudu napadla státní zástupkyně stížností s tím, že popsaný skutkový stav zcela neodpovídá provedenému dokazování. Krajský soud dospěl k závěru, že stížnost státní zástupkyně je důvodná. Šlo již o v pořadí třetí rozhodnutí okresního soudu, předcházející dvě rozhodnutí krajský soud zrušil. Dle krajského soudu okresní soud provedl dostatečné množství důkazů, avšak při jejich hodnoceních se dopustil vadných postupů. Zhodnotil, že i třetí usnesení ve věci obsahuje závažné nedostatky v otázce hodnocení provedeného dokazování i v právním hodnocení věci, a tudíž jej zrušil. Zároveň nařídil, aby věc byla projednána a rozhodnuta jiným samosoudcem.
Stěžovatel nesouhlasí s vyslovenými právními názory v napadeném usnesení krajského soudu. Poukazuje na judikaturu Ústavního soudu k otázce přikázání projednání věci v jiném složení senátu, z níž vyplývá, že odvolací soud není oprávněn zrušit a odejmout věc soudu I. stupně pouze z důvodu, aby prosadil své hodnocení provedených důkazů a z něho plynoucí závěry o skutkových zjištěních. Zároveň se domnívá, že došlo k porušení zásady presumpce neviny, kdy byla obžaloba vedena stylem, z níž se jako obžalovaný nemohl vyvinit.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 07.01.2026 14:30 do: 07.01.2026 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2123/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jiří Přibáň DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2024, č. j. 1 As 177/2023-63, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 8. 2023, č. j. 30 A 56/2023-210.
Stručná charakteristika: odůvodnění soudních rozhodnutí
Označení navrhovatelů: L.K.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel podal žádost o vydání stavebního povolení na novostavbu rodinného domu. Městský úřad (stavební úřad) žádost stěžovatele zamítl, neboť stavební záměr shledal v rozporu s územním plánem. Stěžovatel totiž nemůže splnit podmínku připojení na kanalizaci, jelikož ta v dané lokalitě neexistuje a do jejího vzniku není možné připustit jakoukoli podobnou výstavbu. Dočasné odkanalizování jímkou územní plán taktéž nepřipouští. Odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu vedlejší účastník (krajský úřad) zamítl. Stěžovatel proto podal u krajského soudu žalobu proti rozhodnutí krajského úřadu a současně podal návrh na zrušení části opatření obecné povahy, konkrétně změny části územního plánu, kterou byla zrušena možnost zbudovat u rodinných domů dočasné jímky, než bude kanalizace vybudována. Krajský soud žalobu i se spojeným návrhem zamítl. Nejvyšší správní soud následně zamítl stěžovatelovu kasační stížnost. Uvedl, že stěžovatel nepodal při přijímání změny žádné námitky ani připomínky. Požadavek připojení na veřejnou kanalizaci je přípustná podmínka výstavby a neomezuje funkční využití stěžovatelova pozemku.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že změna územního plánu, která vyloučila dočasné odkanalizování jímkou, byla přijata bez řádného odůvodnění a jde o možné překročení limitů samosprávy města. Město totiž kanalizaci nebuduje ani ji v blízké budoucnosti budovat neplánuje, což podle stěžovatele vyšlo najevo až po přijetí změny územního plánu. Podmínka připojení na kanalizaci je pro vlastníky objektivně nesplnitelná, stavební využití pozemků je tak pro jejich vlastníky vyloučeno na neurčito a zcela závislé na libovůli města. Nejvyšší správní soud se dle stěžovatele tímto rozhodnutím odchýlil od své ustálené judikatury.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 07.01.2026 15:00 do: 07.01.2026 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2526/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: Mgr. Daniela Zemanová
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 1. července 2024, č. j. 9 To 45/2024-3319, a ze dne 2. září 2024, č. j. 9 To 52/2024-3337, usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. ledna 2024, č. j. 4 T 5/2015-3289, a ze dne 29. července 2024, č. j. 4 T 5/2015-3328, příkazu k dodání do výkonu trestu odnětí svobody vydaného Krajským soudem v Hradci Králové dne 13. září 2024, sp. zn. 4 T 5/2015, a proti postupu spočívajícím ve stěžovatelově zadržení a dodání do výkonu trestu odnětí svobody na základě napadených rozhodnutí
Označení navrhovatelů: M. V., zast. Mgr. Janem Legem, Ph. D., advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel byl v roce 2017 odsouzen k peněžitému trestu ve výši 1 000 000 Kč. Krajský soud v roce 2023 rozhodl, že část neuhrazeného peněžitého trestu (t. č. 700 000 Kč) se přeměňuje v náhradní trest odnětí svobody v trvání 511 dní. Stěžovatel následně ještě dvakrát uhradil část trestu. Krajský soud v roce 2024 rozhodl, že zbývající část trestu (550 000 Kč) se přeměňuje v náhradní trest odnětí svobody v trvání 401 dní. Na základě stížnosti stěžovatele vrchní soud zrušil usnesení krajského soudu a sám nově rozhodl, že stěžovateli se nařizuje výkon části náhradního trestu ve výměře 343 dní, neboť po rozhodnutí krajského soudu stěžovatel uhradil dalších 20 000 Kč. Podle vrchního soudu nebyly splněny podmínky pro to, aby peněžitý trest byl přeměněn na trest obecně prospěšných prací. Poté co stěžovatel uhradil dalších 20 000 Kč, rozhodl krajský soud, že stěžovateli se nařizuje výkon poměrné části náhradního trestu odnětí svobody ve výměře 372 dní. Krajský soud se neztotožnil s výpočtem, jak jej v předchozím rozhodnutí provedl vrchní soud, neboť v něm uvedená délka trestu odnětí svobody zaměňuje vykonanou část peněžitého trestu s částí nevykonanou (částky 530 000 Kč a 470 000 Kč). Vrchní soud odmítl stížnost stěžovatele proti tomuto rozhodnutí s tím, že krajský soud postupoval správně, pokud nevycházel z chybného výpočtu vrchního soudu v předcházejícím rozhodnutí. To mezitím již nabylo právní moci a nešlo jej zvrátit řádnými opravnými prostředky.
Stěžovatel namítá, že obecné soudy porušily jeho ústavní práva, mimo jiné namítá, že obecné soudy ignorovaly pravomocné závazné rozhodnutí vrchního soudu, kterým měl stěžovatel vykonat náhradní trest odnětí svobody v délce 343 dní. Skutečnost, že stěžovatel zaplatil dalších 20 000 Kč, tak v podstatě zneužily ke změně rozhodnutí, v jejímž důsledku byl stěžovateli uložen o 29 dní delší trest. Nakonec stěžovatel brojí proti příkazu a dodání do výkonu trestu odnětí svobody, kdy namítá, že k nástupu do výkonu trestu nebyl vyzván.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 07.01.2026 15:30 do: 07.01.2026 16:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2566/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Josef Baxa
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. července 2024 č. j. 3 As 185/2023-48 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. července 2023 č. j. 59 A 20/2023-34
Stručná charakteristika: Právo na soudní a jinou právní ochranu, právo vlastnit majetek, nabývání majetku, státní moc
Označení navrhovatelů: M.M., zastoupený Mgr. Jakubem Beránkem, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
V roce 2021 na základě žádosti obce (vedlejší účastnice) nařídil městský úřad stěžovateli, aby odstranil pevnou překážku (ztracené bednění a dřevěné sloupy) z pozemků v jeho vlastnictví. V odůvodnění rozhodnutí městský úřad uvedl, že přes pozemky stěžovatele vede veřejně přístupná účelová komunikace a stěžovatelem umístěná překážka brání jejímu užívání. Odvolání stěžovatele krajský úřad zamítnul. V roce 2022 proběhlo druhé správní řízení, kdy městský úřad znovu na žádost obce stěžovateli nařídil odstranění stěžovatelem umístěné jiné pevné překážky z jeho pozemků. Odvolání stěžovatele bylo opětovně zamítnuto. Stěžovatel podal ve věci správní žalobu, v níž namítal, že na jeho pozemcích se nenachází veřejně přístupná účelová komunikace. Krajský soud žalobu zamítnul. Zamítnuta byla i kasační stížnost stěžovatele, kdy Nejvyšší správní soud konstatoval, že předmětem řízení před správními orgány bylo odstranění pevné překážky z komunikace, nikoliv zda se na pozemcích stěžovatele nachází veřejně přístupná účelová komunikace.
V ústavní stížnosti stěžovatel s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu namítá, že otázka, zda se na příslušném místě vůbec nachází veřejně přístupná účelová komunikace, se ve správním řízení o odstranění pevné překážky řeší jako otázka předběžná. Správní soudy tedy pochybily tím, že tuto otázku samy neposoudily a pouze odkázaly na správní rozhodnutí z prvního řízení o odstranění překážky, které stěžovatel považuje za nezákonné a nesprávné.