Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 05.01.2015 14:00 do: 05.01.2015 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 9/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip, CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: návrh na zrušení ustanovení § 158 písm. a) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění
Stručná charakteristika: nemocenské pojištění
Označení navrhovatelů: Nejvyšší správní soud
Typ řízení: Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Nejvyšší správní soud (navrhovatel) v souvislosti se svou rozhodovací činností dospěl k závěru, že ustanovení § 158 písm. a) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění je v rozporu s ústavním pořádkem a předložil Ústavnímu soudu návrh na jeho zrušení.
Navrhovatel dospěl k závěru, že napadené ustanovení zákona o nemocenském pojištění je třeba zrušit pro rozpor s vykonatelným a závazným nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 15/12. Navrhovatel poukazuje na to, že napadené rozhodnutí o výplatě nemocenského po uplynutí podpůrčí doby by nemělo být ze soudního přezkumu vyloučeno, neboť se dotýká základních práv zaručených Listinou základních práv a svobod, resp. čl. 36 odst. 2 Listiny, a to práva na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci podle čl. 30 odst. 1 Listiny. Existence napadeného ustanovení zákona o nemocenském pojištění nutí správní soudy, aby žaloby proti rozhodnutím o výplatě nemocenského po uplynutí podpůrčí doby odmítaly, ačkoli takovýto závěr je v rozporu s výše uvedeným nálezem Ústavního soudu. Zachování takovéto možnosti by podle navrhovatele v budoucnu mohlo vést k obcházení tohoto nálezu Ústavního soudu, neboť ve zvláštních zákonech by mohla být přijata taková právní úprava, která by ze soudního přezkumu paušálně vylučovala rozhodnutí, která závisí výlučně na posouzení zdravotního stavu osob. To by bylo v rozporu s čl. 89 odst. 2 Ústavy.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 06.01.2015 08:45 do: 06.01.2015 09:15
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1856/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip, CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. dubna 2012 č. j. 10 C 90/2010-77, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. července 2012 č. j. 13 Co 228/2012-91 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2013 č. j. 30 Cdo 3349/2012-104
Stručná charakteristika: odpovědnost státu i za nemajetkovou újmu a výklad čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
Označení navrhovatelů: A. M.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Ústavní stížností napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 byla zamítnuta stěžovatelova žaloba proti České republice – Ministerstvu spravedlnosti na zaplacení částky 300 000 Kč, přestavující náhradu za nemajetkovou újmu, která měla být stěžovateli způsobena tím, že byl rozsudkem Nižšího vojenského soudu Brno ze dne 20. 11. uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 86/1950 Sb., trestní zákon, a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců nepodmíněně, ve výkonu trestu byl od 17. 10. 1950 do 26. 4. 1952, přičemž usnesením Vojenského obvodového soudu Brno ze dne 28. 11. 1991 bylo zmíněné rozhodnutí zrušeno v celém rozsahu a usnesením téhož soudu ze dne 13. 2. 1992 bylo rozhodnuto, že se stěžovatel uznává vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) trestního zákona, ale že se trest podle § 227 trestního řádu neukládá (pozn.: toto unesení bylo rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2007 zrušeno), následně však usnesením Městského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2008 bylo trestní stíhání stěžovatele podle § 188 odst. 1 písm. c) za použití § 172 odst. 1 písm. b) trestního řádu zastaveno s tím, že skutek není trestným činem. Obvodní soud dospěl k závěru, že stěžovatele nelze odškodnit ani podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ani podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), a není možná ani (přímá) aplikace čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť stěžovatel byl vězněn v době, kdy Česká republika ještě nebyla její smluvní stranou. Ústavní stížností napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze byl k odvolání stěžovatele rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrzen. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu bylo odmítnuto stěžovatelovo dovolání s tím, že není přípustné ani ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 občanského soudního řádu.
Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů a uvádí, že sporná otázka spočívá v tom, zda osoba nevinně vězněná před 18. 3. 1992 má nárok na zadostiučinění, resp. náhradu nemateriální újmy. Dále pak namítá, že došlo k nedůvodnému rozdílnému zacházení s osobami ve shodném právním postavení, což má být v rozporu s čl. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a konečně, že mu náleží zadostiučinění, které mu však přiznáno nebylo, a tak mělo dojít k porušení čl. 5 odst. 5 Úmluvy.