IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 18.05.2021 14:00 do: 18.05.2021 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 3542/20
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: Prof. JUDr. Pavel Šámal Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2020 č. j. 24 Cdo 2053/2020-372, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. ledna 2019 č. j. 30 Cdo 1335/2018-282, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. května 2016 č. j. 30 Cdo 5253/2015-183, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 22. ledna 2020 č. j. 18 Co 310/2019-344, 18 Co 311/2019 a rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 13. června 2019 č. j. 5 C 108/2011-308, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 11. července 2019 č. j. 5 C 108/2011-314
Stručná charakteristika:  právo na soudní ochranu, dobré mravy
Označení navrhovatelů:  obchodní společnost D., a. s., zastoupena Mgr. Janem Kvapilem, advokátem
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka jako kupující uzavřela s žalobkyní jako prodávající dne 31. 5. 2006 kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k bytové jednotce z žalobkyně na stěžovatelku. V rozhodné době probíhala na majetek žalobkyně exekuce, když v průběhu této exekuce byl již vydán exekuční příkaz k prodeji nemovitosti,  která byla pro účely její dražby již oceněna znalecký posudkem, a byly provedeny další kroky směřující k jejímu prodeji. Bezprostředně tak hrozilo, že žalobkyně v exekuci pozbyde vlastnické právo k předmětné bytové jednotce a ocitne se tak bez možnosti bydlení. Za této situace stěžovatelka nabídla žalobkyni pomoc spočívající v tom, že bytovou jednotku od ní odkoupí za cenu určenou znaleckým posudkem vypracovaným v probíhajícím exekučním řízení. V návaznosti na uzavřenou kupní smlouvu byla dne 15. 6. 2006 mezi stěžovatelkou jako pronajímatelem a žalobkyní jako nájemcem uzavřena smlouva o nájmu bytu, jejímž předmětem byl pronájem předmětné bytové jednotky, a to na dobu určitou do 31. 5. 2015. Nájemné bylo v čl. III. odst. I. smlouvy sjednáno za celou dobu nájmu jednorázovou částkou ve výši 537 000 Kč. Současně se obě smluvní strany smlouvy dohodly, že povinnost nájemce uhradit nájemné ve výši 537 000 Kč bude započtena proti povinnosti pronajímatele zaplatit nájemci část kupní ceny ve výši 536 958 Kč. Žalobou podanou u okresního soudu dne 31. 8. 2011, tedy více než pět let po uzavření předmětné kupní smlouvy, resp. smlouvy o nájmu bytu, se žalobkyně začala domáhat určení vlastnického práva k předmětné bytové jednotce, když argumentovala původně neplatností kupní smlouvy z důvodu porušení příslušných ustanovení exekučního řádu. Následně, v řízení o určení vlastnického práva, začala nově argumentovat neplatností uzavřené smlouvy o nájmu bytu z důvodu neurčitě sjednané výše nájemného a plateb spojených s užíváním bytu, jako nezbytné náležitosti nájemní smlouvy. Okresní soud v Pardubicích ústavní stížností napadeným rozsudkem žalobě vyhověl a určil, že žalobkyně je vlastníkem bytové jednotky. Okresní soud tak rozhodl poté, co rozsudky Nejvyššího soudu byla postupně předchozí rozhodnutí okresního soudu a Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích vydaná v předmětné věci zrušena a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení.

Stěžovatelka poukazuje na to, že napadenými rozhodnutími je aprobován stav, kdy v plném rozsahu vyplatila exekuci žalobkyně, a tím jí zachovala možnost bydlení, o kterou by v pokračujícím exekučním řízení přišla, navíc po dobu dvanácti let hradila veškeré náklady spojené s jejím bydlením, když na tyto žalobkyně nezaplatila nic a ani nikdy neměla snahu zaplatit. Stěžovatelka dále namítá, že obecné soudy ve svých rozhodnutích rovněž nedostatečně zohlednily korektiv dobrých mravů, jak je tento pojímán v judikatuře Nejvyššího soudu a zejména v nálezech Ústavního soudu.

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 18.05.2021 14:00 do: 18.05.2021 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 498/21
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti zásahu spočívajícímu v nenařízení hlavního líčení ve věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 16 T 142/2020
Stručná charakteristika:  Právo obviněného v trestním řízení
Označení navrhovatelů:  I. O.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel byl dne 23. 12. 2020 v 18:30 hodin podle § 76 odst. 1 trestního řádu zadržen policií poté, co měl způsobit dopravní nehodu tím, že měl řídit osobní automobil a narazit do před ním jedoucího osobního automobilu, přičemž stěžovateli měla být dechovou zkouškou provedenou policií v 18:11 hodin téhož dne zjištěna hladina 3,22 ‰ alkoholu v krvi. Důvodem zadržení bylo podezření, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak vyhnul trestnímu stíhání nebo trestu. Stěžovateli bylo dne 24. 12. 2020 sděleno podezření, byl k věci vyslechnut a dne 25. 12. 2020 státní zástupce Okresního státního zastupitelství Praha-východ podal návrh na potrestání stěžovatele. Dne 25. 12. 2020 se od 14:15 hodin konalo u nalézacího soudu vazební zasedání. Při vazebním zasedání stěžovatel nebyl obhajován obhájcem, byla však přítomna tlumočnice. Po výslechu stěžovatele a krátkém přerušení zasedání je v protokolu o vazebním zasedání uvedeno, že se stěžovateli doručuje trestní příkaz, jímž nalézací soud stěžovatele uznal vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, za nějž jej podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku odsoudil k trestu vyhoštění v trvání čtyřiceti dvou měsíců a trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel v trvání čtyřiceti dvou měsíců. Následně je v protokolu uvedeno, že je dáno poučení. Následuje  přípis „Po poučení o opravných prostředcích uvádí obviněný: vzdávám se práva podání odporu, za osoby oprávněné. Nežádám písemný překlad trestního příkazu ani výzvy k vycestování, postačí mi přetlumočení.“ Poté je uvedeno, že je obviněnému předána výzva k vycestování z České republiky neprodleně nejpozději do 30. 12. 2020 do 23:59 hodin. Dne 31. 12. 2020 stěžovatel doručil soudu odpor proti trestnímu příkazu. Přípisem ze dne 4. 1. 2021 mu však nalézací soud sdělil, že poté, co se stěžovatel výslovně vzdal práva podat odpor, nabyl trestní příkaz právní moci, neboť se téhož práva vzdal i státní zástupce. K podanému odporu proto soud nemůže přihlížet. Soud jej dále upozornil, že pokud se nachází i nadále na území České republiky v rozporu s pravomocně uloženým trestem vyhoštění, dopouští se další trestné činnosti a to přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že mu nebyl přetlumočen ani přeložen trestní příkaz a poučení o opravných prostředcích ani výzva k vycestování. Stěžovatel tvrdí, že tlumočnice překládala jen vlastní průběh vazebního zasedání nikoli však již trestní příkaz a poučení o důsledcích a významu vzdání se práva na podání odporu. Soud jej navíc neinformoval ani o jeho právu poradit se s obhájcem a o možnosti požádat o jeho ustanovení.

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 18.05.2021 14:30 do: 18.05.2021 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3541/20
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. října 2020 č. j. 6 As 278/2020-26
Stručná charakteristika:  právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů:  A. Č.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel se návrhem na zrušení opatření obecné povahy podle § 101a a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.), ve znění pozdějších předpisů domáhal zrušení mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 15. 5. 2020. Usnesením ze dne 3. 8. 2020 Městský soud v Praze návrh stěžovatele podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl. Proti rozhodnutí městského soudu podal stěžovatel k Nejvyššímu správnímu soudu kasační stížnost ze dne 14. 9. 2020, v níž se označil jako navrhovatel - advokát a uvedl sídlo své advokátní kanceláře. Dále konstatoval, že soudní poplatek bude zaplacen na výzvu soudu. Usnesením ze dne 16. 9. 2020 vyzval Nejvyšší správní soud stěžovatele k zaplacení soudního poplatku ve výši 5 000 Kč do 15 dnů od jeho doručení, a zároveň ho poučil o následcích spojených s jeho nezaplacením. Usnesení bylo stěžovateli doručováno prostřednictvím držitele poštovní licence na jím uvedenou adresu sídla advokátní kanceláře. Z doručenky (typ III.) ze dne 22. 9. 2020 vyplývá, že stěžovatel nebyl zastižen, pročež byla písemnost téhož dne vložena do „domovní nebo jiné adresátem užívané schránky“. Ústavní stížností napadeným rozhodnutím Nejvyšší správní soud zastavil řízení o kasační stížnosti podle § 47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, pro nezaplacení soudního poplatku. V odůvodnění rozhodnutí Nejvyšší správní soud uvedl, že usnesení, jímž byl stěžovatel vyzván k zaplacení soudního poplatku, mu bylo doručeno dne 22. 9. 2020, přičemž lhůta k zaplacení soudního poplatku stěžovateli marně uplynula dne 7. 10. 2020. Stěžovatel podáním doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 30. 10. 2020 požádal o opětovné doručení výzvy k úhradě soudního poplatku, neboť mu nebylo doručeno. Sdělením ze dne 11. 11. 2020 Nejvyšší správní soud stěžovatele uvědomil, že žádosti nelze vyhovět. Podle sdělení Nejvyššího správního soudu se podaná kasační stížnost netýkala výkonu advokátní praxe stěžovatele, pročež mu nebylo předmětné usnesení doručováno do datové schránky advokáta. Jelikož Nejvyšší správní soud nezjistil, že by měl stěžovatel jako fyzická osoba zřízenou datovou schránku, doručoval mu písemnost poštou na adresu označenou v kasační stížnosti.

Stěžovatel uvádí, že v důsledku nesprávného doručení usnesení, kterým byl vyzván k zaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě, a následného zastavení řízení o kasační stížnosti, došlo k porušení jeho práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Poukazuje přitom na nález Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2020 sp. zn. III. ÚS 1136/20, podle něhož je součástí práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny též právo na přístup k soudu, k jehož porušení může dojít též zastavením řízení o kasační stížnosti, aniž k tomu byly splněny zákonné podmínky. 

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 20.05.2021 10:00 do: 20.05.2021 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 806/21
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 23 Co 38/2021-1340 ze dne 28. 1. 2021
Stručná charakteristika:  Náhrada ušlého výdělku znalce
Označení navrhovatelů:  JUDr. M. M.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel v rámci samostatné výdělečné činnosti působí jako znalec a advokát. Obvodní soud pro Prahu 1 jej v soudním řízení o odškodnění pracovního úrazu pověřil vypracováním znaleckého posudku a následně jeho dodatku. Za vypracování dodatku obvodní soud stěžovateli usnesením přiznal částku 5 962,88 Kč, která zahrnovala mimo jiné náhradu ušlého výdělku ve výši 1 098 Kč za tři hodiny času stráveného na cestě ze sídla stěžovatele do sídla obvodního soudu, kam stěžovatel přijel studovat soudní spis. Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením změnil rozhodnutí obvodního soudu tak, že částka přiznaná stěžovateli činí 4 211 Kč. Mezi položkami, o něž městský soud původní částku snížil, byla zmíněná náhrada ušlého výdělku. K té městský soud v odůvodnění napadeného usnesení uvedl: „Vzhledem k tomu, že znalec vykonává činnost jako advokát a současně je zapsán jako znalec v seznamu znalců, nespatřuje odvolací soud žádného důvodu přiznávat mu náhradu na ztrátě na výdělku, která přísluší zaměstnanci. [Z] tohoto důvodu nebyla přiznána znalci částka 1 098 Kč, která má představovat podle odůvodnění prvostupňového usnesení náhradu ušlého výdělku za 3 hodiny práce.“

Stěžovatel tvrdí, že napadeným usnesením bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s právem na podnikání a právem získávat prostředky pro své životní potřeby prací zaručených čl. 26 odst. 1 a 3 Listiny. Dále bylo podle stěžovatele porušeno jeho legitimní očekávání, že budou uspokojena jeho majetková práva na úhradu veškerých nákladů spojených s vypracováním znaleckého posudku vyžádaného soudem. Městský soud podle stěžovatele nesprávně aplikoval vyhlášku Ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících. Za její účinnosti bylo právo znalce na náhradu ušlého výdělku dovozováno odkazem na stejné právo svědka, což stěžovatel vždy uváděl ve vyúčtování znalečného. V současné době je již toto právo znalce výslovně zakotveno ve vyhlášce č. 504/2020 Sb., o znalečném. Stěžovatel přitom nepovažuje za rozhodné, zda znalec pracuje jako zaměstnanec nebo jako osoba samostatně výdělečně činná.