III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 14.05.2024 13:30 do: 14.05.2024 14:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 133/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Lucie Dolanská Bányaiová Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2023 č. j. 28 Co 403/2023-50 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 18. září 2023 č. j. 29 C 352/2022-41
Stručná charakteristika: náklady řízení
Označení navrhovatelů: In Time, s. r. o., zast. JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem
Stěžovatelka se žalobou proti vedlejší účastnici domáhala zaplacení částky ve výši 233 026 Kč s příslušenstvím z titulu vydání bezdůvodného obohacení vzniklého tím, že stěžovatelka nahradila vedlejší účastnici náklady řízení přiznané jí soudními rozhodnutími, které byly následně zrušeny. Obvodní soud napadeným rozhodnutím řízení o zaplacení výše uvedené částky zastavil, neboť stěžovatelka vzala žalobu zpět a vedlejší účastnice se zpětvzetím souhlasila. Stěžovatelce uložil nahradit vedlejší účastnici náklady řízení ve výši 28 680 Kč, neboť to byla stěžovatelka, která zpětvzetím žaloby zavinila zastavení řízení ve smyslu § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. K odvolání stěžovatelky městský soud usnesení obvodního soudu v napadeném nákladovém výroku potvrdil. Městský soud vyšel z toho, že o zavinění za zastavení řízení z pohledu náhrady nákladů řízení je třeba uvažovat z hlediska vztahu k výsledku řízení. Použití § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. přichází v úvahu jen tehdy, je-li příčinou zpětvzetí výlučně chování žalovaného. Bylo-li touto příčinou chování osoby odlišné nebo chování obou stran v řízení (došlo k dohodě o sporných nárocích), použití uvedeného pravidla se neuplatní. Ve vztahu k nyní posuzované věci městský soud uvedl, že z průběhu řízení nebylo možno jakkoliv dovodit, že příčinou zpětvzetí žaloby bylo výlučně chování vedlejší účastnice řízení. Příčinou zpětvzetí žaloby bylo totiž chování obou stran, když z e-mailové komunikace stěžovatelky a vedlejší účastnice vyplynulo, že se jejich vzájemné pohledávky střetly a došlo tak k jejich započtení.
Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu a právo na ochranu vlastnictví.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 14.05.2024 14:00 do: 14.05.2024 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 379/23
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. listopadu 2022 č. j. 30 Cdo 3277/2022-1221, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. dubna 2022 č. j. 17 Co 70/2022-1198 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. listopadu 2021 č. j. 15 C 248/2018-1141
Stručná charakteristika: Právo na spravedlivý proces a soudní ochranu, právo na náhradu škody
Označení navrhovatelů: A. V., zast. advokátem prof. JUDr. Tomášem Gřivnou Ph.D.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Proti stěžovatelce bylo zahájeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby. Její stížnost proti zahájení trestního stíhání byla zamítnuta. Rozsudkem krajského soudu byla stěžovatelka odsouzena k trestu odnětí svobody v délce osmi let a šesti měsíců. Proti rozsudku podala odvolání a následně rozsudkem vrchního soudu byla zproštěna obžaloby. Nezákonným rozhodnutím jí měla být způsobena nemajetková újma, došlo k zásahu do její morální sféry, ztratila důvěru v orgány činné v trestním řízení, došlo k poškození její dobré pověsti, měla obavy o budoucnost svou a své rodiny, její případ byl extrémně medializován, trestní stíhání se negativně podepsalo na jejím zdravotním stavu, způsobilo jí zdravotní a rodinné komplikace, byla poškozena její pověst jako vysoké státní úřednice, byla negativně ovlivněna její kandidatura do Senátu, nepodařilo se jí najít zaměstnání odpovídající jejím schopnostem a zkušenostem. Obecné soudy následně rozhodovaly o žalobě, kterou se stěžovatelka domáhala přiměřeného zadostiučinění v částce 48 550 000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou jí nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání. Obvodní soud uložil vedlejší účastnici (Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti) povinnost zaplatit stěžovatelce částku 150 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z této částky. Naproti tomu žalobu, aby vedlejší účastnice zaplatila stěžovatelce částku 48 400 000 Kč s příslušenstvím, zamítl a vyslovil, že vedlejší účastnice je povinna zaplatit stěžovatelce náhradu nákladů řízení ve výši 110 964 Kč. Městský soud rozsudek obvodního soudu potvrdil, pouze ve výroku o nákladech řízení jej změnil tak, že jejich výše činí 65 948,50 Kč. Stěžovatelčino dovolání Nejvyšší soud odmítl.
Stěžovatelka napadeným rozhodnutím obecných soudů vytýká primárně skutečnost, že nedostatečně zohlednily všechny relevantní okolnosti při srovnání trestní věci stěžovatelky s jinými případy, přičemž její případ v konečném důsledku rozhodly, co do posuzování následků vedeného trestního řízení do jejích poměrů, bez náležitého odůvodnění a bez zvážení konkrétních okolností. Ústavní stížností se domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, a to pro porušení jejích ústavně zaručených práv, zejména práva na soudní ochranu a práva na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím.
Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.05.2024 09:00 do: 15.05.2024 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 8/23
Jednací místnost: sněmovna
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Jan Svatoň CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Návrh, že ustanovení § 254 odst. 1 věty druhé zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění účinném od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2020, bylo v rozporu s ústavním pořádkem
Označení navrhovatelů: Krajský soud v Plzni
Typ řízení: Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Krajský soud v Plzni (navrhovatel) se návrhem domáhá, aby Ústavní soud vyslovil neústavnost § 254 odst. 1 věty druhé daňového řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2020. Žalobkyně se u krajského soudu domáhá zrušení rozhodnutí odvolacího finančního ředitelství, jímž bylo změněno rozhodnutí finančního úřadu, kterým byl žalobkyni přiznán úrok z neoprávněného jednání správce daně podle napadeného ustanovení § 254 odst. 1 daňového řádu, a to tak, že úrok z neoprávněného jednání správce daně nevznikl. Žalobkyně se úroku domáhala poté, co Nejvyšší soud svým rozsudkem zrušil rozsudek krajského soudu, jakož i správní rozhodnutí, jimiž byla stěžovatelce uložena pokuta ve výši 100 000 Kč za spáchání přestupku nesestavení účetní závěrky ke stanovenému dni podle zákona o účetnictví. Důvodem bylo, že měla být aplikována pozdější, pro žalobkyni příznivější právní úprava, podle které došlo k prekluzi daného přestupku.
Žalovaný se žalobě bránil poukazem na novelizaci § 254 odst. 1 daňového řádu zákonem č. 170/2017 Sb., podle které úrok nevzniká v případě peněžitého plnění v rámci dělené správy, přičemž v posuzované věci o takovou správu šlo. Žalobkyně nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí spatřuje mj. v tom, že aplikovaná právní úprava je neústavní, přičemž tvrdí, že zákonodárce si počínal svévolně, když omezil právo na paušalizovanou náhradu podle § 254 odst. 1 daňového řádu jen na osoby, kterým byla uložena daňová povinnost, a argumentuje tím, že došlo k libovolnému rozlišení práv srovnatelných skupin subjektů. Z tohoto důvodu krajskému soudu navrhla, aby předložil Ústavnímu soudu návrh na zrušení předmětné právní úpravy, uzná-li to za potřebné pro své rozhodnutí.
Krajský soud uvádí, že aplikovaná právní úprava je relevantní a podstatná pro posouzení žaloby. Rozpor napadeného ustanovení s ústavním pořádkem spatřuje v porušení práva (žalobkyně, resp. subjektů, od nichž byla nezákonně vybrána peněžitá částka v režimu dělené správy) na rovné zacházení. Současně upozorňuje, že v posuzované věci nejde o ryze daňovou otázku, ale o naplnění práva na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.05.2024 14:00 do: 15.05.2024 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 470/22
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení
Stručná charakteristika: právo na soudní a jinou právní ochranu
Označení navrhovatelů: Mgr. M. H. a R. H. zast. advokátem prof. JUDr. Martinem Kopeckým, CSc.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Krajský soud zrušil rozhodnutí krajského úřadu [vedlejšího účastníka 1)] a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Uvedeným rozhodnutím krajský úřad zamítl odvolání žalobce [vedlejšího účastníka 2)] proti rozhodnutí stavebního úřadu, jímž tento stavební úřad povolil změnu stavby před dokončením u novostavby rodinného domu. Stavebníky stavby rodinného domu byli stěžovatelé v řízení o ústavní stížnosti. Kasační stížnost stěžovatelů však posléze Nejvyšší správní soud napadeným usnesením odmítl. V odůvodnění předeslal, že vedlejší účastníci upozornili ve svém společném vyjádření ke kasační stížnosti na skutečnost, že žalovaný krajský úřad již v návaznosti na kasační rozsudek krajského soudu vydal nové rozhodnutí, jímž zrušil prvostupňové rozhodnutí a věc vrátil stavebnímu úřadu k novému projednání. Dle Nejvyššího správního soudu tak odpadl předmět řízení, a nastal tak neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, pro který kasační stížnost odmítl.
Ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu. Stěžovatelé mají za to, že bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo na soudní ochranu a právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.05.2024 14:30 do: 15.05.2024 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 2618/23
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Veronika Křesťanová Dr.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 131/2021-86 ze dne 26. července 2023
Stručná charakteristika: právo na zákonného soudce
Označení navrhovatelů: D. Š.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Správní orgány a správní soudy se v posuzované věci zabývaly přestupkem, kterého se měl dopustit stěžovatel jako provozovatel vozidla tím, že nezajistil, aby při užití vozidla byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích, neboť blíže neurčený řidič jel stěžovatelem provozovaným vozidlem v obci nepovolenou rychlostí 83 km/h. V souvislosti s popsanou jízdou bylo správními orgány vedeno ještě i (jiné – další) přestupkové řízení proti stěžovateli i jako řidiči. Po zahájení řízení o přestupku řidiče obdržel městský úřad dne 20. března 2020 plnou moc pro toto řízení, udělenou stěžovatelem jisté fyzické osobě. Přípisem městskému úřadu již ze dne 30. ledna 2020 však stěžovatel mj. uvedl, že zmocňuje k zastupování v případném řízení o přestupku provozovatele vozidla určitou obchodní společnost. V řízení o přestupku provozovatele vozidla zasílal správní orgán písemnosti stěžovateli a dané fyzické osobě, nikoli ale společnosti. Městský úřad uznal stěžovatele vinným ze spáchání přestupku provozovatele vozidla. Krajský úřad napadené rozhodnutí potvrdil. Správní žalobu proti tomuto rozhodnutí krajský soud zamítl. Neshledal důvodnou námitku, že správní orgány jednaly s fyzickou osobou jako s osobou, která byla stěžovatelovým zmocněncem, ač jím podle stěžovatele nebyla. Kasační stížnost Nejvyšší správní soud zamítl. Neztotožnil se sice s názorem krajského soudu, že fyzická osoba zastupovala stěžovatele rovněž v řízení o přestupku provozovatele vozidla, ale současně k tvrzenému zastoupení stěžovatele v řízení o přestupku provozovatele vozidla obchodní společností uzavřel, že existenci takového zastoupení stěžovatel neprokázal předložením plné moci. Procesní pochybení – nesprávné (duplicitní) doručování i fyzické osobě jako domnělému zmocněnci – tak nemělo podle názoru Nejvyššího správního soudu vliv na zákonnost rozhodnutí správních orgánů.
Stěžovatel se domáhá zrušení rozsudku Nejvyššího soudu s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho práva na zákonného soudce a práva na legitimní očekávání, a že napadené rozhodnutí je výsledkem přepjatého formalismu.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 16.05.2024 09:00 do: 16.05.2024 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3394/23
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2023, č. j. 30 Cdo 1357/2023-239, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2023, č. j. 30 Co 412/2022-159, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 10. 2022, č. j. 24 C 55/2021-96.
Stručná charakteristika: náklady řízení
Označení navrhovatelů: D. S.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel se žalobou domáhal po žalované vedlejší účastnici České republice – Ministerstvu dopravy zaplacení částky 150 000 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky správního (přestupkového) řízení vedeného magistrátem města. Obvodní soud napadeným rozsudkem konstatoval, že magistrát města porušil zákon, když v řízení vedeném se stěžovatelem nevydal rozhodnutí v přiměřené lhůtě, žalovanou částku však stěžovateli nepřiznal. Shledal totiž, že význam řízení pro žalobce byl nepatrný, a proto se žalobci dostatečné satisfakce dostane již samotným konstatováním porušení povinnosti správních orgánů vydat rozhodnutí v přiměřené době. Vedlejší účastnici však soud uložil povinnost zaplatit stěžovateli náhradu nákladů řízení. K odvolání stěžovatele i vedlejší účastnice městský soud napadeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu částečně potvrdil, změnil jej pouze co do výše stěžovateli přiznaných nákladů řízení a rozhodl zároveň, že žádný z účastníků odvolacího řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Městský soud se zabýval zásadní odvolací námitkou stěžovatele, a sice závěrem o nepatrném významu posuzovaného řízení pro stěžovatele a ztotožnil se se závěry soudu I. stupně. Výsledek přestupkového řízení pak nebyl pro stěžovatele významný ani z hlediska případného omezení možnosti dalšího podnikání v oboru silniční dopravy. Vzhledem k částečnému úspěchu obou účastníků v odvolacím řízení odvolací soud rozhodl, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Následné dovolání stěžovatele i vedlejší účastnice Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné, včetně dovolání stěžovatele proti výrokům o nákladech odvolacího řízení podaného dle nesprávného poučení soudu II. stupně.
Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva na ochranu vlastnictví a na soudní ochranu.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 16.05.2024 09:30 do: 16.05.2024 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 277/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti výrokům II. a III. rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 11. 2023, č. j. 18 Co 231/2023-236.
Stručná charakteristika: náklady řízení
Označení navrhovatelů: MR IMPEX s. r. o.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Kauza se týká postupu při určení tarifní hodnoty § 9 odst. 1 advokátního tarifu. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení nákladových výroků II. a III. rozsudku (ve znění opravného usnesení) Krajského soudu v Plzni a namítá, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny. K porušení těchto práv mělo dojít tím, že odvolací soud při stanovení náhrady nákladů řízení (o vyklizení nemovitostí) vycházel z tarifní hodnoty 10 000 Kč dle ustanovení § 9 odst. 1 advokátního tarifu. Cenu uvedených nemovitostí přitom nebylo možné zjistit „pouze s nepoměrnými obtížemi“, jak toto ustanovení předpokládá. Mohla být spolehlivě zjištěna z kupní smlouvy uzavřené mezi insolvenčním správcem, jako prodávajícím, a navrhovatelem jako kupujícím v rámci zpeněžení majetkové podstaty dlužníků. Tato kupní cena činila částku 2 000 000 Kč. Krajský soud v Plzni měl tedy vycházet za účelem stanovení výše náhrady nákladů řízení z tarifní hodnoty ve výši 2 000 000 Kč a aplikovat ustanovení § 8 odst. 1 advokátního tarifu, nikoliv vycházet z tarifní hodnoty 10 000 Kč dle ustanovení § 9 odst. 1 advokátního tarifu. Naznačený postup podle stěžovatelky vykazuje znaky libovůle a odvolací soud jím – bez řádného odůvodnění – extrémně vykročil z pravidel upravujících náhrady nákladů řízení.