II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 19.05.2026 13:30 do: 19.05.2026 14:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 90/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Martin Smolek Ph.D., LL.M.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 32 Co 303/2025-76 ze dne 13. října 2025
Stručná charakteristika: Předběžné opatření
Označení navrhovatelů: A. A., zast. Mgr. Martinou Urbanovou, advokátkou
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka se svým bývalým manželem (v tomto řízení vedlejší účastník) společně vychovávají své tři nezletilé děti. Péče o ně probíhá v domácnosti, kde se rodiče po týdnu střídají. V září 2025 mělo dojít mezi rodiči ke konfliktu ohledně majetku a při následné fyzické potyčce utrpěla újmu především stěžovatelka. V reakci na tento incident podala stěžovatelka k okresnímu soudu návrh na vydání předběžného opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí. Tímto návrhem se domáhala, aby soud jejímu exmanželovi uložil opatření nezdržovat se v době její péče o děti na adrese jejich domácnosti a zároveň se zdržel setkávání se s ní. Okresní soud návrhu vyhověl a vydal navržené předběžné opatření s výjimkou připuštění nezbytného setkávání účastníků pro účely předání a přebrání nezletilých při péči o ně, a to v trvání jednoho měsíce. Okresní soud vzal za prokázané, že vedlejší účastník stěžovatelku napadl, jeho jednání nicméně shledal jako zcela hraniční pro možnost vyhovění návrhu, zejména s ohledem na poměrně nízkou intenzitu následků způsobených napadením. K odvolání vedlejšího účastníka krajský soud návrh na vydání předběžného opatření zamítl. Dospěl totiž k závěru, že v tomto případě nejsou naplněny předpoklady pro vydání předběžného opatření. Stěžovatelka neosvědčila společné bydlení s vedlejším účastníkem, ani to, že by pro ni bylo společné bydlení z důvodu tělesného či duševního násilí nesnesitelné. Stěžovatelkou tvrzené jednání navíc podle krajského soudu ani znaky domácího násilí nenaplňuje.
Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí krajského soudu. Zejména namítá porušení svého práva na spravedlivý proces. Toho se měl krajský soud dopustit tím, že na posuzovaný případ neaplikoval novelizovaná zákonná ustanovení občanského zákoníku, která přinesla v oblasti ochrany proti domácímu násilí zásadní změnu.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 19.05.2026 14:00 do: 19.05.2026 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 2718/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Lucie Dolanská Bányaiová Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. července 2025 č. j. 4 As 100/2025-22
Stručná charakteristika: zástupce, opravné prostředky mimořádné, právo na zákonného soudce/přístup k soudu, správní soudnictví
Označení navrhovatelů: D. K., zast. Mgr. Zuzanou Venera Zlatohlávkovou, advokátkou
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel se obrátil na správní soudy s žalobou proti rozhodnutí správního orgánu. Žalobu však podal obecný zmocněnec stěžovatele (jeho bratr). K žalobě přiložil plnou moc. Krajský soud následně rozhodl, že se zastoupení obecným zmocněncem nepřipouští. Při rozhodování vycházel z § 35 odst. 6 soudního řádu správního, a zohlednil také závěry Ústavního soudu v usnesení ze dne 10. 2. 2009 sp. zn. I. ÚS 2428/08, podle kterých je opakované zastupování účastníků řízení nekvalifikovanými osobami nežádoucím jevem, který nepožívá ústavní ochrany. Krajskému soudu bylo z úřední činnosti známo, že obecný zmocněnec již zastupoval stěžovatele v řadě soudních řízení. Proti usnesení krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl, zejména s tím, že stěžovatel zjevně dlouhodobě a opakovaně zneužívá institutu obecného zmocnění.
Ve své ústavní stížnosti stěžovatel (mimo jiné) namítá, že podal u Nejvyššího správního soudu již tři kasační stížnosti proti usnesením krajského soudu o nepřipuštění jeho zastoupení obecným zmocněncem (bratrem), vydaných v odlišných řízeních vedených před krajským soudem. Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem rozhodl jinak než v rozsudcích ze dne 30. 5. 2025 č. j. 21 As 41/2025-19 a ze dne 29. 5. 2025 č. j. 21 As 18/2025-20, ačkoliv šlo o právně a skutkově totožné věci, navíc stejného stěžovatele.