Aktuálně

Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.

Výpis aktualit

Přehled jednání Ústavního soudu pro 21. týden kalendářního roku 2021

Upozornění: Počet osob z řad veřejnosti, přítomných na vyhlášení nálezů, může být podle aktuálně platných protiepidemických předpisů omezen tak, aby byl v prostorách Ústavního soudu dodržen odstup osob alespoň 2 metry. Ve všech prostorách Ústavního soudu je povinnost nosit respirátor nebo stejně účinnou ochranu dýchacích cest.




IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 25.05.2021 08:45 do: 25.05.2021 09:15

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 665/21
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti výroku II usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. prosince 2020 č. j. 6 Cmo 250/2020-231
Stručná charakteristika:  ochrana vlastnického práva
Označení navrhovatelů:  Ing. H. Š.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Vedlejší účastník žalobou podanou proti stěžovatelce navrhl vydání rozsudku, kterým by bylo určeno, že zůstavitelka PhMr. H. Č. (matka stěžovatelky a vedlejšího účastníka) byla ke dni svého úmrtí členkou obchodní korporace Bytové družstvo V. s družstevním podílem, se kterým bylo mj. spojeno i právo užívání a nájmu družstevního bytu. Podle tvrzení vedlejšího účastníka zůstavitelka převedla výše zmíněný družstevní podíl na stěžovatelku, která však přitom využila duševní poruchy zůstavitelky. Za účelem zjištění, zda zůstavitelka mohla ke dni podpisu dohody o převodu družstevního podílu na stěžovatelku dne 14. 10. 2015 pro svůj zdravotní a duševní stav chápat právní důsledky svého jednání, Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 3. 2020 ustanovil znalce z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie, gerontologie, geriatrie a urgentní medicína. K námitkám stěžovatelky ke specializaci ustanoveného znalce městský soud usnesením ze dne 12. 5. 2020 povolil ustanovenému znalci přibrat konzultanta, znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka odvolání k Vrchnímu soudu v Praze. Podáním doručeným vrchnímu soudu v průběhu odvolacího řízení vedlejší účastník s odkazem na závěry zpracovaných znaleckých posudků vzal žalobu zpět a navrhl, aby vrchní soud uložil účastníkům řízení nést náklady na vypracování znaleckých posudků rovným dílem a žádnému z účastníků řízení nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení. Vrchní soud ústavní stížností napadeným usnesením zrušil usnesení městského soudu a řízení zastavil (výrok I), a rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II). Napadený výrok II odůvodnil toliko odkazem na § 146 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 224 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.

Stěžovatelka spatřuje porušení svých základních práv ve skutečnosti, že jí nebylo (dosud) vrchním soudem doručeno podání vedlejšího účastníka, jímž vzal zpět svoji žalobu. Samotný nákladový výrok napadeného usnesení pak nepovažuje stěžovatelka za dostatečně odůvodněný.

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 25.05.2021 09:00 do: 25.05.2021 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 690/21
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2021, č. j. 9 Afs 314/2019-38, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2019, č. j. 5 A 188/2016-75
Stručná charakteristika:  Právo na zákonného soudce ve správním soudním řízení
Označení navrhovatelů:  VOŠ zdravotnická, managementu a veřejnosprávních studií, s. r. o., zast. advokátkou Mgr. Klárou Luhanovou
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelce byla poskytnuta na základě rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy  (vedlejšího účastníka řízení) dotace ve výši 4 054 699,48 Kč na projekt v operačním programu „Vzdělávání pro konkurenceschopnost“. Vedlejší účastník následně dospěl k závěru, že stěžovatelka v projektu porušila pravidla pro zadání veřejné zakázky a nevyplatil jí proto část dotace ve výši 941 580, 53 Kč (dále jen „nevyplacená část dotace“). Stěžovatelka se žalobou u Městského soudu v Praze domáhala ochrany před nezákonným zásahem vedlejšího účastníka, spočívajícím v zadržování nevyplacené části dotace. Městský soud napadeným usnesením zásahovou žalobu stěžovatelky odmítl jako nepřípustnou podle § 85 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., neboť se stěžovatelka mohla ve věci bránit žalobou podle § 65 a násl.  s. ř. s., a to proti oznámení vedlejšího účastníka ze dne 17. 6. 2014, označeného jako „Oznámení příjemci podpory rozhodnutí Řídícího orgánu OP VK ve věci nezpůsobilosti výdaje projektu“. Kasační stížnost stěžovatelky Nejvyšší správní soud ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl, neboť dospěl k závěru, že městský soud správně uzavřel, že oznámení ze dne 17. 6. 2014 je rozhodnutí o definitivním krácení dotace podle § 14e zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění účinném do 19. 2. 2015, a proti takovému rozhodnutí se lze bránit žalobou podle § 65 a násl. s. ř. s.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti nesouhlasí se závěrem Nejvyššího správního soudu a městského soudu, že oznámení ze dne 17. 6. 2014 je rozhodnutím podle § 65 odst. 1 s. ř. s. Podle ní oznámení ze dne 17. 6. 2014 nesplňuje náležitosti rozhodnutí po formální i obsahové stránce. V této souvislosti upozorňuje, že z opatrnosti podala ve stejné věci také žalobu proti nečinnosti vedlejšího účastníka a v rámci daného řízení vydal Nejvyšší správní soud rozsudek ze dne 11. 11. 2020, č. j. 2 Afs 167/2018-38, v jehož odůvodnění Nejvyšší správní soud dospěl naopak k závěru, že oznámení ze dne 17. 6. 2014 nelze považovat za rozhodnutí. Stěžovatelka má dále za to, že její právo na spravedlivý proces bylo zkráceno rovněž nedostatečným poučením k případné včasnosti žaloby a také závěrem, že nebylo v dané věci podstatné dodržení zákonného postupu doručení, nýbrž pouze to, zda měla stěžovatelka rozhodnutí k dispozici.


 

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 25.05.2021 10:00 do: 25.05.2021 11:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 97/20
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  o návrhu skupiny senátorů na zrušení § 4 odst. 1 písm. a), § 4 odst. 1 písm. d) ve slovech „který je 1. ve vlastnictví České republiky, nebo“ a označení bodu řadovou číslovkou „2.“, § 4 odst. 3 věty první, § 4 odst. 5, § 9 odst. 1 písm. a), § 9 odst. 1 písm. d) ve slovech „který je 1. ve vlastnictví České republiky, nebo“ a označení bodu řadovou číslovkou „2.“ a § 9 odst. 4 věty první zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů
Stručná charakteristika:  návrh na zrušení daňového osvobození nemovitých věcí ve vlastnictví státu
Označení navrhovatelů:  Senátoři Parlamentu ČR
Typ řízení:  Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Skupiny 24 senátorů (dále jen „navrhovatelka“) podala k Ústavnímu soudu návrh na zrušení některých ustanovení zákona České národní rady č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů, dotýkajících se daňového osvobození pozemků, zdanitelných staveb a jednotek ve vlastnictví České republiky. Navrhovatelka zejména namítá, že daňové osvobození státu vede ke snížení rozpočtových příjmů obecní samosprávy coby podstatného prvku demokratického právního státu a může zakládat nedůvodnou nerovnost mezi obcemi. Rozsah daňového osvobození má být podle navrhovatelky vázán na určitou činnost  a nikoliv na osobu vlastníka. Je toho názoru, že paušálním osvobozením státu od daně stát nadřazuje své vlastnické právo nad právy jiných vlastníků.


 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 25.05.2021 11:00 do: 25.05.2021 12:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1542/20
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský dr. h. c.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2020 č. j. 29 Cdo 4638/2018-566, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. března 2020 č. j. 80 K 66/2000-1847, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. září 2018 č. j. 16 Cmo 2/2018-469 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2017 č. j. 58 Cm 6/2015-343
Stručná charakteristika:  Lhůta k podání vylučovací žaloby podle § 19 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání
Označení navrhovatelů:  obchodní společnost OYSTER Invest a.s., zastoupená JUDr. Zdeňkou Mužíkovou, advokátkou, sídlem Husovo náměstí 44/31, Beroun,
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Společnost NAP a.s. (dále jen „úpadce“) byla v minulosti vlastníkem blíže specifikovaných nemovitostí v Praze. Na základě kupní smlouvy ze dne 6. 12. 1999 se spoluvlastníky těchto nemovitostí staly stěžovatelka (podíl id. 6/10) a společnost NEMOKREDIT a.s. (podíl id. 4/10). Na majetek úpadce byl dne 3. 4. 2001 prohlášen konkurs a předmětné nemovitosti byly zapsány do soupisu konkursní podstaty podle § 27 odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. 12. 2007, (dále jen „zákon o konkursu a vyrovnání“), jako věci, které zajišťují pohledávky vůči úpadci. Mělo jít o tři pohledávky, u nichž správkyně konkursní podstaty úpadce dne 5. 8. 2010 vyzvala stěžovatelku k poskytnutí plnění do konkursní podstaty, a to a) částky 23 545 370,52 Kč na úhradu pohledávky věřitelky č. 5 ‒ společnosti OYSTER PLUS s.r.o. (původně pohledávky společnosti EKOAGROBANKA, a.s. v likvidaci) vůči její osobní dlužnici společnosti KALIVODA a.s., jež byla dříve jedinou akcionářkou úpadce, b) částky 57 017 341,07 Kč na úhradu pohledávky věřitele č. 33 ‒ Hlavního města Prahy (původně pohledávky společnosti Union Banka a.s.) vůči jeho osobní dlužnici společnosti KALIVODA a.s. a c) částky 7 343 836 Kč na úhradu pohledávky věřitele č. 44 ‒ České republiky ‒ Finančního úřadu pro Prahu 4 vůči úpadci jako jeho osobnímu dlužníkovi. Pohledávky a) a c) byly zjištěny s právem na oddělené uspokojení při přezkumném jednání dne 4. 2. 2002, pohledávka b) byla určena s právem na oddělené uspokojení rozsudkem městského soudu ze dne 23. 1. 2008.

Stěžovatelka je přesvědčena, že v průběhu konkursního řízení zanikl důvod, pro který byly předmětné nemovitosti zapsány do soupisu konkursní podstaty, a dne 3. 7. 2015 podala žalobu, kterou se domáhala vyloučení svého spoluvlastnického podílu na těchto nemovitostech z konkursní podstaty. Podle jejího názoru správkyně konkursní podstaty získala uplatňováním pohledávek z bezdůvodného obohacení vůči uživatelům předmětných nemovitostí a inkasováním sjednaného nájemného tolik finančních prostředků do konkursní podstaty, že postačovaly ke krytí zajištěných pohledávek. Městský soud její žalobu ale neshledal důvodnou a rozsudkem, jenž byl posléze potvrzen Vrchním soudem v Praze, ji zamítl. Usnesením městského soudu ze dne 23. 11. 2018, vydaným při výkonu dohlédací činnosti, bylo správkyni konkursní podstaty podle § 12 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání uloženo, aby nenakládala s předmětnými nemovitostmi. V dalším průběhu konkursního řízení městský soud usnesením ze dne 24. 5. 2019 zamítl návrh stěžovatelky jako jedné z věřitelek úpadce, aby podle § 8 odst. 6 zákona o konkursu a vyrovnání zprostil správkyni konkursní podstaty funkce. K odvolání stěžovatelky toto rozhodnutí potvrdil vrchní soud. Obecné soudy neshledaly důležitý důvod ke zproštění správkyně konkursní podstaty její funkce. Správkyni konkursní podstaty podle jejich názoru nelze přičíst zjevné porušení jejích povinností, jestliže odmítla (nepřijala) plnění stěžovatelky poskytnuté za účelem úhrady pohledávky České republiky – Finančního úřadu pro hlavní město Praha, natož za situace, kdy v konkursu zůstávaly stále zjištěny další pohledávky s právem na oddělené uspokojení ze zpeněžení téže zástavy, které nebyly uspokojeny ani nijak nezanikly. Bylo-li v soudním řízení o žalobě stěžovatelky a společnosti NEMOKREDIT a.s. proti společnosti Union Banka a.s. (později Hlavnímu městu Praha), jež bylo vedeno bez účasti správkyně konkursní podstaty, určeno pravomocným rozsudkem, že neexistuje zástavní právo žalované k předmětným nemovitostem, tato skutečnost nemění nic na tom, že v daném konkursu má Hlavní město Praha zjištěnou pohledávku s právem na oddělení uspokojení ze zpeněžení předmětných nemovitostí z titulu zástavního práva k nim zřízeného. U pohledávky, která měla zaniknout splynutím zástavního dlužníka a zástavního věřitele, její zajištění zástavním právem zaniklo jen v rozsahu spoluvlastnického podílu stěžovatelky na předmětných nemovitostech. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2020 bylo odmítnuto dovolání stěžovatelky proti rozsudku vrchního soudu ve věci vylučovací žaloby stěžovatelky. Dovolací soud přisvědčil názoru vrchního soudu ohledně opožděnosti vylučovací žaloby, jež byla podána po uplynutí lhůty podle § 19 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání. Protože posouzení této otázky plně odpovídalo rozhodovací praxi dovolacího soudu, nebyl shledán žádný z předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 občanského soudního řádu.

Stěžovatelka nejprve podala ústavní stížnost jen proti napadenému usnesení městského soudu, vydanému v rámci dohlédací činnosti. Má totiž za to, že opětovným umožněním správkyni konkursní podstaty nakládat s majetkem ve spoluvlastnictví stěžovatelky a v rozporu s účelem § 27 odst. 5 zákona o konkursu a vyrovnání těžit ze získaných užitků, bylo porušeno její základní právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Později stěžovatelka rozšířila ústavní stížnost rovněž o návrh na zrušení rozhodnutí vydaných v řízení o vylučovací žalobě.


 

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 25.05.2021 14:00 do: 25.05.2021 15:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 23/20
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: Prof. JUDr. Pavel Šámal Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  návrh Městského soudu v Praze na vyslovení neústavnosti § 82b odst. 3 věty třetí zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném do 31. března 2019
Stručná charakteristika:  daňové řízení, doručování, právní fikce, vyloučení svévole
Označení navrhovatelů:  Městský soud v Praze
Typ řízení:  Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Městský soud v Praze (navrhovatel) podal návrh na vyslovení neústavnosti předmětného ustanovení v souvislosti s jím vedeným řízením o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Žalobkyně v uvedené věci, která je obchodní společností se sídlem a osobou registrovanou k dani z přidané hodnoty (dále jen DPH) ve Slovenské republice, žádala o vrácení DPH. Finanční úřad jí poslal dne 2. 11. 2016 výzvu, na kterou žalobkyně nereagovala, a proto úřad její žádost zamítl rozhodnutím ze dne 31. 3. 2017. Žalobkyně následně dne 18. 6. 2018 podala odvolání s tím, že jí výzva, resp. rozhodnutí bylo e-mailem doručeno až v tento den. Odvolací finanční ředitelství její odvolání zamítlo a žalobkyně poté podala žalobu k Městskému soudu v Praze.

Navrhovatel uvádí, že podle Odvolacího finančního ředitelství napadené ustanovení zakládá právní fikci, podle které se za doručení datové zprávy považuje již její samotné odeslání na žadatelem uvedenou elektronickou adresu. Pro prokázání doručení písemnosti proto správci daně postačí prokázat její odeslání. Navrhovatel zdůrazňuje, že podle ustálené judikatury správních soudů je komunikace veřejnou datovou sítí na elektronickou adresu (e-mailem) „nezaručená a neprůkazná“ a je třeba počítat s tím, že písemnost (e-mailová zpráva) nemusí být doručena. Podle navrhovatele platí, že u komunikace e-mailem nelze garantovat její spolehlivost, a nemůže mít proto takové privilegované postavení jako jiné způsoby doručení. Navrhovatel poukazuje na skutečnost, že „obsahově odpovídající ustanovení“ § 101g odst. 5 zákona o DPH Ústavní soud zrušil jako neústavní nálezem ze dne 6. 12. 2016 sp. zn. Pl. ÚS 32/15 a namítá, že nyní napadené ustanovení se od zrušeného zákonného ustanovení v rozhodných aspektech neodchyluje.


 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 25.05.2021 14:00 do: 25.05.2021 14:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 642/21
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. prosince 2020 č. j. 3 Co 107/2020-180 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. srpna 2020 č. j. 32 C 25/2019-174
Stručná charakteristika:  právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů:  S O. s.r.o.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Žalobou podanou dne 2. 7. 2018 u městského soudu se původní žalobkyně domáhala toho, aby jí stěžovatelka z titulu plnění „smlouvy o spolupráci s licenčním ujednáním“ zaplatila částku 300 000 Kč s příslušenstvím. Stěžovatelka se naproti tomu domáhala vzájemným návrhem ze dne 3. 10. 2018 na původní žalobkyni „zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 500 000 Kč, dále peněžité náhrady bezdůvodného obohacení a částky 60 000 Kč měsíčně od 1. 3. 2019“. Rozhodnutím městského soudu ze dne 18. 5. 2020 pak došlo k záměně účastníků na straně žalobkyně, kterou se stala právě vedlejší účastnice. V návaznosti na podání vzájemného návrhu podle § 97 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), byla stěžovatelka usnesením městského soudu ze dne 11. 3. 2020 vyzvána k zaplacení soudního poplatku ve výši 255 000 Kč, ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozhodnutí. Usnesení nabylo právní moci dne 13. 5. 2020, lhůta k zaplacení soudního poplatku marně uplynula dne 29. 5. 2020.  Podáním ze dne 4. 5. 2020 (doplněným na výzvu soudu dne 26. 6. 2020) stěžovatelka navrhla, aby městský soud připustil částečné zpětvzetí vzájemné žaloby tak, že se po původním žalobci domáhá toliko zaplacení částky 700 000 Kč s příslušenstvím, a to z titulu neuhrazené odměny za poskytnutí licence. Spolu s tímto podáním stěžovatelka uhradila částku 41 107,20 Kč, která měla patrně představovat poměrnou část soudního poplatku. Ústavní stížností napadeným usnesením městský soud řízení o vzájemném návrhu stěžovatelky zastavil (výrok I.) a současně rozhodl, že se stěžovatelce vrací složená částka ve výši 41 107,20 Kč (výrok II.). Své rozhodnutí odůvodnil tak, že stěžovatelka ke dni 29. 5. 2020 nesplnila řádně svou poplatkovou povinnost. To, že stěžovatelka vzala svůj vzájemný návrh částečně zpět, nic nemění na skutečnosti, že byla řádně vyzvána k uhrazení soudního poplatku ve stanovené výši a s ohledem na procesní úkon částečného zpětvzetí návrhu měla ve stanové lhůtě zaplatit minimálně celý soudní poplatek ze zbývající částky předmětu řízení ve výši 700 000 Kč. Soudní poplatek přitom činí částku 79 000 Kč, skládající se z částky 35 000 Kč podle položky 1/b Sazebníku poplatků a z částky 44 000 Kč coby 20 % [nevratná část podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“)] z vyměřeného poplatku za část řízení. Jelikož stěžovatelka zaplatila pouze částku ve výši 41 107,20 Kč, musel soud s odkazem na § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích řízení o vzájemném návrhu pro nezaplacení soudního poplatku zastavit. Proti rozhodnutí městského soudu podala stěžovatelka odvolání, v němž uvedla, že to spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř.]. Stěžovatelka měla za to, že městský soud měl podle judikatury Nejvyššího soudu zastavit řízení podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích pouze v části, v níž vzala vzájemnou žalobu zpět. Přístup městského soudu pokládá za „extrémně formalistický“ a vedoucí k odmítnutí spravedlnosti. Vrchní soud v Praze potvrdil rozhodnutí městského soudu. Ztotožnil se přitom s odůvodněním jeho rozhodnutí a dále uvedl, že postup navržený stěžovatelkou nepřichází v úvahu „již z toho důvodu, že nejprve je třeba zabývat se tím, zda byla splněna poplatková povinnost a až poté zpětvzetím, resp. částečným zpětvzetím žaloby nebo vzájemného návrhu“. V poučení o opravném prostředku vrchní soud bez bližšího odkazu na konkrétní zákonné ustanovení uvedl, že „proti tomuto usnesení není dovolání přípustné“.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvádí, že v důsledku zastavení řízení o vzájemném návrhu pro údajné nezaplacení soudního poplatku došlo k porušení jejího práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Postup městského soudu podle ní představuje „extrémně formalistický přístup“, jehož důsledkem je odmítnutí přístupu k soudu v rozsahu splněné poplatkové povinnosti. Jelikož se důvod zastavení soudního řízení promítl rovněž do výroku o náhradě nákladů řízení, zasáhla napadená soudní rozhodnutí též do práva stěžovatelky na ochranu majetku podle čl. 11 odst. 1 Listiny.


 

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 25.05.2021 15:00 do: 25.05.2021 15:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 87/20
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Milada Tomková
Návrh na přezkoumávané akty:  Návrh na zrušení 1) zákona č. 364/2019 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti daní v souvislosti se zvyšováním příjmů veřejných rozpočtů, eventuálně na zrušení 2) čl. III bodů 12, 13, 14 a 15 a čl. IV bodu 3 části druhé a čl. V části třetí zákona č. 364/2019 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti daní v souvislosti se zvyšováním příjmů veřejných rozpočtů, eventuálně na zrušení 3) čl. IV bodu 3 části druhé zákona č. 364/2019 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti daní v souvislosti se zvyšováním příjmů veřejných rozpočtů, § 6 zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění zákona č. 364/2019 Sb. a § 23 odst. 3 písm. a) bod 19, písm. c) bod 11 a § 24 odst. 2 písm. i) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 364/2019 Sb., jakož i na zrušení 4) § 10 odst. 3 písm. b) bod 1, označení bodu 2 a bod 2 ve slovech „bodů 2 až 6“, § 10 odst. 5 ve slovech „bodů 2 až 6“ následujících za slovy „odstavce 1 písm. h)“, § 10 odst. 8 ve slovech „h) bodu 1“, § 24 odst. 2 písm. u) ve slovech „písm. h) bodu 1 nebo“, § 36 odst. 2 písm. i) ve slovech „a z příjmů v podobě výhry z loterie a tomboly“, § 36 odst. 7 ve slovech „nebo veškeré příjmy uvedené v § 10 odst. 1 písm. h) bodě 1“ zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 364/2019 Sb., a na zrušení § 4 písm. a) zákona č. 187/2016 Sb., o dani z hazardních her, ve znění zákona č. 364/2019 Sb.
Označení navrhovatelů:  skupina poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR
Typ řízení:  Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Skupina 41 poslanců (navrhovatelka) namítá neústavnost přijetí zákona č. 364/2019 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti daní v souvislosti se zvyšováním příjmů veřejných rozpočtů, zejména předčasné ukončení rozpravy ve třetím čtení, kvůli čemuž opoziční poslanci neměli dostatečný prostor pro diskusi nad návrhem. Pokud by Ústavní soud z tohoto důvodu nezrušil celý zákon, potom navrhuje zrušení jeho jednotlivých ustanovení, jakož i ustanovení jiných zákonů, která byla novelizována právě tímto zákonem, v podrobnostech viz text návrhu, který je dostupný zde: https://bit.ly/3hIisNj .  

Navrhovatelka napadá zejména novelizované znění § 6 zákona o rezervách, novelizované znění § 23 a 24 zákona o dani z příjmů a přechodné ustanovení čl. IV bod 3 zákona č. 364/2019 Sb. s tvrzením, že jimi dochází k zásahu do práva na ochranu vlastnictví pojišťoven, k retroaktivnímu skokovému zdanění rezerv pojišťoven, v důsledku pak k enormnímu nárůstu daňové zátěže pojišťoven, v některých případech ústící v tzv. rdousící efekt. Konkrétně uvádí, že téměř u poloviny pojišťoven působících na českém trhu bude dodatečné daňové zatížení představovat vyšší částku než jejich celkový roční zisk. Zároveň podle ní dochází k diskriminaci pojišťoven, a to jako odvětví proti ostatním poplatníkům z ostatních odvětví či v rámci tohoto odvětví mezi jednotlivými pojišťovnami. Dále napadá novelu úpravy zdanění loterií s tím, že zakládá nerovnost v neprospěch výherců loterie a tomboly oproti výhercům jiných hazardních her.