III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 31.05.2022 09:00 do: 31.05.2022 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 928/22
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 1. 2022, č. j. 6 Co 890/2021-129, v rozsahu, jímž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 5. 2021, č. j. 0 P 27/2021-79.
Stručná charakteristika: právo na rodinný život a na péči o děti
Označení navrhovatelů: J. L.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Předmětem řízení před obecnými soudy byla úprava výchovy a výživy nezletilé dcery N. (nar. v září 2012) a nezletilého syna J. (nar. v lednu 2015), jejichž matkou je vedlejší účastnice řízení. Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl k návrhu stěžovatele o svěření nezletilých do střídavé péče obou rodičů, stanovil vyživovací povinnost matce i stěžovateli a dále upravil harmonogram styku s nezletilými po dobu vyjmenovaných prázdnin a státních svátků. K odvolání matky ve věci rozhodoval Krajský soud v Českých Budějovicích, který ústavní stížností napadeným rozsudkem rozhodnutí okresního soudu změnil, a to tak, že návrh stěžovatele na svěření nezletilých dětí do střídavé péče rodičů se zamítá. Krajský soud odůvodnil odmítnutí střídavé péče především okolností nástupu nezletilého syna do první třídy základní školy, přičemž přihlédl k tomu, že jsou u něj dány jisté problémy se zvládáním učiva. Tento aspekt ovlivnil rovněž rozhodnutí o nezletilé dceři, jejíž výchovné poměry byly s ohledem na silné sourozenecké citové vazby upraveny shodným způsobem.
Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s právními závěry krajského soudu jednajícího z pozice odvolací instance v rámci řízení o úpravě výchovných poměrů k jeho nezletilým dětem, v nichž tento soud neshledal předpoklady pro stanovení jím požadované střídavé péče.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 31.05.2022 09:30 do: 31.05.2022 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 618/22
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: Prof. JUDr. Pavel Šámal Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 4. ledna 2022 č. j. 2 KZN 1504/2021-14 a proti postupu Policie České republiky, Okresního státního zastupitelství v Břeclavi a Krajského státního zastupitelství v Brně spočívajícím v nerespektování práva stěžovatelky zvolit si zmocněnce podle svého uvážení prostřednictvím osoby oprávněné za ni činit úkony v trestní věci vedené u Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územního odboru Břeclav, Oddělení hospodářské kriminality, pod sp. zn. KRPB-55745/TČ-2020-060481
Stručná charakteristika: Právo na soudní ochranu a na právní pomoc
Označení navrhovatelů: obec L.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
V rámci prověřování podezření ze spáchání přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, kterého se měla dopustit starostka stěžovatelky, požádal policejní orgán o ustanovení opatrovníka stěžovatelky coby poškozené s odůvodněním, že stěžovatelka je právnickou osobou a nemá osobu způsobilou činit úkony v trestním řízení, neboť starostka i místostarosta stěžovatelky byli jak v době spáchání prověřované věci, tak i v době podání daného návrhu zastupiteli stěžovatelky. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Břeclavi usnesením ze dne 2. 12. 2021 podle § 45 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, ustanovil na základě návrhu policejního orgánu stěžovatelce k výkonu jejích práv v předmětném trestním řízení opatrovníka (advokáta) s tím, že je nebezpečí z prodlení a stěžovatelka nemá osobu způsobilou činit úkony v řízení. Ke stížnosti starostky stěžovatelky státní zástupce krajského státního zastupitelství usnesením podle § 149 odst. 1 trestního řádu usnesení státního zástupce okresního státního zastupitelství zrušil a podle § 149 odst. 1 písm. a) trestního řádu znovu podle § 45 odst. 2 trestního řádu za splnění podmínek § 45 odst. 1 trestního řádu ustanovil stěžovatelce opatrovníka - advokáta. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že starostka stěžovatelky v rámci podání vysvětlení sdělila, že jednání, které je předmětem prověřování, považuje za zákonné, a že ze strany stěžovatelky nedošlo k připojení se s nárokem na náhradu škody. Na základě toho uzavřel, že je zřejmé, že zájmy osob, které jsou oprávněny jednat za stěžovatelku navenek a které jsou tudíž oprávněny vykonávat práva a povinnosti vyplývající z postavení stěžovatelky coby poškozené v trestním řízení, jsou v reálné kolizi.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že výše uvedený postup orgánů činných v trestním řízení je protiústavním zásahem do jejího práva na samosprávu, neboť jako jednotka územní samosprávy nesouhlasí s tím, aby za ni rozhodovala státním zástupcem určená fyzická osoba místo osoby, která by byla jako zástupce řádně pověřena orgány obce. Má za to, že státní zastupitelství není oprávněno odebírat orgánům města (obce) pravomoc, není oprávněno jakkoliv omezovat právo města (obce) na samosprávu a není oprávněno odebírat právo členům zastupitelstva na výkon jejich mandátu. Zdůrazňuje, že právo na samosprávu je realizováno prostřednictvím volených zástupců, jejichž mandát je nezcizitelný a nemůže jim ho (bez přímé právní úpravy) nikdo (ani soud) odebrat. Tvrdí, že žádný extenzivní výklad trestního zákoníku ani trestního řádu nesmí být v posuzované věci připuštěn, protože by šlo o bezprecedentní zásah do ústavního pořádku.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 31.05.2022 14:00 do: 31.05.2022 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2463/21
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Vladimír Sládeček DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 15. 6. 2021 č. j. 29 Co 79/2021-132.
Stručná charakteristika: Žaloba z rušené držby
Označení navrhovatelů: K. S.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka se u Okresního soudu v Liberci domáhala žalobou z rušené držby, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zdržet se veškerých zásahů do nerušeného výkonu držby práva cesty žalobkyně k blíže specifikovanému pozemku (dále jen „příjezdová cesta“), a zdržet se jakéhokoliv zamezování či omezování přístupu žalobkyně k blíže specifikovanému pozemku, jehož součástí je stavba - rodinný dům. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že je vlastnicí nemovitosti sousedící s pozemkem žalovaného. Jedinou přístupovou cestou při jízdě motorovým vozidlem je příjezdová cesta, která je ve výlučném vlastnictví žalovaného. Tato příjezdová cesta byla žalobkyní i předchozím vlastníkem využívána. Služebnost jízdy nebyla do katastru nemovitostí vložena. Žalovaný jako nový vlastník nemovitosti projevil nesouhlas s užíváním příjezdové cesty žalobkyní a její rodinou a její užití znesnadňoval různými překážkami. Jednání mezi žalobkyní a žalovaným byla bezvýsledná. Dne 9. prosince 2020 odstavil žalovaný na příjezdovou cestu nákladní automobil, dne 29. prosince 2020 bylo auto přesunuto do středu příjezdové cesty. Jedině příjezdová cesta umožňuje přístup k nemovitosti žalobkyně. Žalobkyně v žalobě uvedla, že na základě dlouholetého užívání příjezdové cesty došlo k vydržení věcného břemene služebnosti cesty. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil. Okresní soud vyšel z toho, že v řízení o žalobě z rušené držby soud nezjišťuje, zda se jedná o držbu řádnou, poctivou nebo pravou. Smyslem žaloby z rušené držby není ochrana práva, ale pokojného stavu. Aby byla žalobkyně s žalobou úspěšná, musí prokázat, že byla držitelkou práva, tedy že jej před zásahem žalovaného pokojně vykonávala a že toto právo žalovaný ruší. S ohledem na to, že se žalobkyni podařilo v řízení prokázat, že byla držitelkou práva cesty po příjezdové cestě, jako jediného přístupu k její nemovitosti, a žalovaný zasáhl do pokojné držby žalobkyně, neboť jí právo jízdy po příjezdové cestě přistavením nákladního vozidla omezil a později zcela zamezil, soud žalobě z rušené držby v plném rozsahu vyhověl. Žalovaný podal proti rozhodnutí okresního soudu odvolání. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesení okresního soudu zčásti změnil a zčásti potvrdil tak, že žalovanému uložil povinnost zdržet se veškerých zásahů do nerušeného výkonu držby práva cesty žalobkyně k výše uvedenému pozemku spočívajících v zamezování či omezování přístupu žalobkyně k uvedenému pozemku po dobu šesti měsíců od právní moci tohoto usnesení. V rozhodnutí uvádí, že žalobci může být posesorní ochrana poskytnuta i tam, kde je zjevné, že mu žádné subjektivní právo nepřísluší, a že tedy např. držbu vlastnického práva vykonává jako nevlastník, když soud v daném řízení není oprávněn zkoumat právní otázky. Na druhou stranu je v § 1007 odst. 1 věta druhá občanského zákoníku zmíněno, že proti žalobě na ochranu držby lze namítnout, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu, jejíž definici lze dovodit z ustanovení § 993 o. z. Neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu. Posouzení, zda užívání cesty vychází z práva služebnosti nebo je pouhou výprosou, však již vyžaduje konkrétní skutkové a právní posouzení, ke kterému řízení o obnovení pokojného stavu nesměřuje. Odvolací soud tedy uzavřel, že žalobkyně prokázala existenci držby sporné cesty ve formě pokojného užívání cesty za účelem příchodu a příjezdu ke své nemovitosti a dále prokázala rušení žalovaným i reálnou hrozbu, že toto rušení bude pokračovat i v budoucnu. V rozhodnutí ale soud také uvádí, že si je na druhou stranu vědom toho, že ze skutečností dosud tvrzených a prokázaných vyplývá, že žalobkyní tvrzené vydržení práva sporné cesty je nejisté. Žalobkyně si tak nemůže být jistá tím, že se svého práva úspěšně domůže petitorní žalobou. Oproti okresnímu soudu shledal odvolací soud důvody pro omezení žalobního požadavku ve vztahu k žalovanému jako vlastníkovi pozemku, kterým sporná cesta prochází. S ohledem na požadavek určitosti a vykonatelnosti žalobního petitu proto odvolací soud usnesení okresního soudu zčásti změnil a zčásti potvrdil. Krajský soud měl za to, že ačkoliv právní úprava žaloby z rušené držby je odlišná od předběžného opatření i v tom, že neukládá žalobci povinnost zahájit petitorní řízení ve stanovené lhůtě, s ohledem na dosud nejisté věcné právo žalobkyně by nebylo správné zatížit žalovaného podáním žaloby na ochranu svého vlastnického práva. Proto omezil účinnost svého rozhodnutí na dobu šesti měsíců, kterou považuje za přiměřenou k tomu, aby žalobkyně důkladně zvážila svůj další postup.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvádí, že odvolací soud nesprávně posoudil podmínky pro ochranu rušené držby. Soud dovodil splnění podmínek pro vyhovění žalobě z rušené držby, nad rámec toho však věc posuzoval i optikou důvodů pro vydržení práva jako v případě petitorní žaloby. Protože shledal vydržení práva cesty jako nejisté, omezil povinnost ukládanou žalovanému na dobu šesti měsíců. Rozhodnutí bylo pro stěžovatelku zcela nepředvídatelné. Pokud odvolací soud postavil své rozhodnutí na výše uvedených závěrech, měl splnit svou poučovací povinnost podle § 118a a § 119a občanského soudního řádu.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 31.05.2022 14:30 do: 31.05.2022 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 232/22
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Vladimír Sládeček DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 12. 2021 č. j. 8 To 356/2021-133.
Stručná charakteristika: Podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody
Označení navrhovatelů: F. V.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 19. 11. 2021 byla zamítnuta žádost stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Usnesením Krajského soudu v Plzni byla následně zamítnuta stížnost stěžovatele proti tomuto rozhodnutí okresního soudu. Stěžovatel uvádí, že Krajský soud v Plzni aplikoval ustanovení § 91 odst. 4 trestního zákoníku, neboť dovodil, že stěžovatel již byl jednou podmíněně propuštěn, tudíž nově je možné jej podmíněně propustit až po výkonu poloviny zbytku trestu, tj. po výkonu 1 925 dnů. Namítá, že krajský soud ustanovení § 91 odst. 4 trestního zákoníku aplikoval nesprávně, v rozporu s jeho účelem. Uvádí, že byť se tento soud ztotožnil s jeho argumentací obsaženou ve stížnosti proti usnesení soudu prvního stupně, paradoxně došel k závěru, který je pro něj ještě nepříznivější. Jelikož totiž v minulosti splnil předpoklady pro podmíněné propuštění a Okresní soud v Ostravě jej podmíněně propustil, v důsledku výkladu zastávaného krajským soudem bude muset vykonat (před případným opětovným podmíněným propuštěním) trest delší minimálně o čtyři roky a tři měsíce, a to přesto, že se v průběhu prvního podmíněného propuštění osvědčil a ani poté nespáchal žádný nový trestný čin. Výklad citovaného ustanovení, ke kterému dospěl krajský soud, tak podle něj vede k absurdní situaci, kdy je odsouzený, který se napravil dříve, trestán přísněji než ten, jenž se napravil později.
Stěžovatel je přesvědčen, že je třeba na něj hledět jako na osobu, která o podmíněné propuštění žádá poprvé. Byl již sice jednou z výkonu stejného trestu odnětí svobody propuštěn, avšak osvědčil se a nový trest i trest souhrnný mu byl uložen za „starou“ trestnou činnost, které se dopustil předtím, než nastoupil výkon trestu. S odkazem na usnesení sp. zn. I. ÚS 2989/21 připomíná, že cílem institutu podmíněného propuštění je motivovat odsouzeného, a uvedený právní závěr krajského soudu považuje za přímo rozporný s tímto cílem. Považuje za absurdní, aby odsouzený, který se prokazatelně polepšil a napravil ve výkonu trestu dříve než jiný odsouzený, byl za toto brzké polepšení „odměněn“ téměř dvojnásobnou minimální délkou výkonu trestu.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 01.06.2022 14:00 do: 01.06.2022 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 55/22
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti výrokům II. a III. usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 7 Cmo 24/2021-346 ze dne 22. 9. 2021
Stručná charakteristika: Právo na spravedlivý proces, právo vlastnit majetek, rozhodování o náhradě nákladů řízení, předvídatelnost soudního rozhodování
Označení navrhovatelů: Z. Č., zast. advokátem Mgr. Markem Nemethem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Dne 11. 9. 2020 Městský soud v Praze usnesením zamítl návrh na určení, že všechna rozhodnutí valné hromady společnosti Harvardský průmyslový holding a.s. - v likvidaci, konané dne 13. 9. 2018, jsou neplatná (výrokem I.), a dále navrhovatelům (jedním z nich byl stěžovatel) uložil povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi (účastníkovi v řízeních před obecnými soudy) na náhradě nákladů řízení 49 005 Kč (výrokem II.). O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, občanského soudního řádu. Navrhovatel a) a navrhovatel d) (tj. stěžovatel) podali odvolání proti oběma výrokům předmětného usnesení. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 22. 9. 2021 neshledal ani jedno z odvolání důvodným, avšak dle jeho úvahy byly nesprávně určeny náklady řízení. Argumentoval tím, že v případě navrhovatelů nejde o nerozlučné společenství, neboť každý z nich mohl návrh podat samostatně, a proto je také každý z nich povinen samostatně platit náklady řízení úspěšnému účastníku, neboť nahodilá okolnost, že všechny návrhy jsou projednávány ve společném řízení, nemá na otázku nákladů řízení vliv. Uvedl také, že není významné, že proti nákladovému výroku podal odvolání pouze každý z navrhovatelů, a to z důvodu, že při rozhodování o nákladech řízení se neuplatňuje zásada zákazu reformatio in peius, neboť soud o nákladech řízení rozhoduje z úřední povinnosti (§ 151 odst. 1 o. s. ř.) a není tak vázán rozsahem požadavku uplatněného odvolatelem v odvolání. Na základě těchto úvah odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, co se týče výroku I. (výrok I. odvolacího soudu), výrok II. změnil tak, že určil, že každý z navrhovatelů a) a d) (tj. stěžovatel) je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi na nákladech řízení částku 47 492,50 Kč (výrok II. odvolacího soudu), a dále určil, že každý z navrhovatelů a) a d) (tj. stěžovatel) je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi na nákladech odvolacího řízení částku 12 986,36 Kč (výrok III. odvolacího soudu).
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že dle jeho názoru rozhodnul odvolací soud ohledně nákladů řízení v rozporu s principem legitimního očekávání a zasáhl tak do jeho práva na ochranu majetku, které je zaručené čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Namítá, že rozhodnutí o nákladech řízení odvolacím soudem bylo překvapivé, protože odvolací soud žádným způsobem stěžovateli u jednání svůj právní názor nepředestřel a porušil tak nejen § 118a o. s. ř., ale především zásadu spravedlivého procesu zaručenou čl. 36 Listiny, když změnil napadené rozhodnutí k tíži stěžovatele, aniž by protistrana výrok o nákladech řízení vůbec napadla.