II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 26.05.2026 10:00 do: 26.05.2026 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2549/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Kateřina Ronovská Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 6 C 166/2023-85 ze dne 14. 6. 2024
Stručná charakteristika: právo na soudní a jinou právní ochranu, práva účastníka soudního řízení
Označení navrhovatelů: L. A., M. Č., L. N.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelé se žalobou u obvodního soudu domáhali toho, aby vedlejší účastnice – letecká společnost - každému z nich zaplatila 400 EUR spolu s příslušenstvím z titulu náhrady škody způsobené zpožděním letecké dopravy podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (dále jen „nařízení“). Obvodní soud jejich žaloby zamítl a uložil stěžovatelům povinnost společně a nerozdílně nahradit vedlejší účastnici náklady řízení. Podle obvodního soudu vedlejší účastnice unesla své břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu k naplnění liberačního důvodu podle čl. 5 odst. 3 nařízení. Obvodní soud totiž dospěl k závěru, že došlo k mimořádným okolnostem, kterým nebylo možné zabránit ani přijetím všech přiměřených opatření. Spočívaly v regulacích odletu ze strany řízení letového provozu, od nichž se vedlejší účastnice nemohla jakkoli odchýlit.
Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají porušení práva na soudní ochranu, respektive práva na spravedlivý proces a práva na zákonného soudce. Zejména vytýkají obvodnímu soudu, že odmítl položit předběžnou otázku Soudnímu dvoru Evropské unie, aby výklad nařízení vyjasnil, ač proti jeho rozhodnutí nebylo možno podat opravný prostředek. Odůvodnění rozhodnutí obvodního soudu považují za nedostatečné. Stěžovatelé zastávají názor, že tzv. slotové koordinace nesplňují parametry mimořádné okolnosti podle výkladu Soudního dvora. Tvrzení vedlejšího účastníka k jejich příčinám byla nedostatečná a nekonkrétní. Nebylo prokázáno, že příčinou posunu času odletu nebyla např. žádost dopravce.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 26.05.2026 10:30 do: 26.05.2026 11:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 263/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Pavel Šámal Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti výrokům II. a III. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. září 2024 č. j. 49 Co 164/2023-645 a části výroku V. (ve vztahu mezi stěžovatelem a žalobcem) rozsudku Okresního soud v Břeclavi ze dne 8. června 2023 č. j. 6 C 61/2016-499
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu, vlastnické právo
Označení navrhovatelů: P. H.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Předmětem řízení před Ústavním soudem je otázka náhrady nákladů řízení. Původně dvěma samostatnými žalobami podanými u okresního soudu se žalobce domáhal po stěžovateli odškodnění pracovního úrazu, a to jednak ztížení společenského uplatnění, jednak bolestného, následně došlo ke spojení řízení a částečnému zpětvzetí žaloby. Okresní soud po projednání věci shledal, že jedinou příčinou předmětné dopravní nehody bylo počínání žalobce, který jako řidič porušil předpisy o provozu na pozemních komunikacích a žalobu zamítl. Řízení bylo rovněž částečně zastaveno a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. K odvoláním stěžovatele a pojišťovny (vedlejšího účastníka v řízení před okresním soudem a krajským soudem) byl krajským soudem rozsudek okresního soudu z větší části potvrzen. V části výroku o nákladech řízení mezi stěžovatelem a žalobcem byl rozsudek okresního soudu změněn tak, že žalobci byla uložena povinnost zaplatit stěžovateli na částečné náhradě nákladů řízení částku 11 433 Kč, dále mu byla uložena povinnost zaplatit na částečné náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1 888 Kč a bylo rozhodnuto, že ve vztahu mezi žalobcem a pojišťovnou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Jde-li o náklady řízení, krajský soud považoval za tarifní hodnotu pro určení výše odměny advokáta nikoli výši žalovaných částek, ale ve vztahu ke každé z věcí částku 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu. po spojení věcí pak považoval za tarifní hodnotu jejich součet, tj. částku 100 000 Kč. Při určení tarifní hodnoty vyšel ze skutečnosti, že tato hodnota by měla odrážet skutečné náklady a nároky spojené s poskytováním právní pomoci. Vzhledem k osobní situaci žalobce krajský soud považoval za splněné podmínky pro aplikaci § 150 občanského soudního řádu, a to v rozsahu 90 %.
Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí krajského soudu v části týkající se nákladů řízení. Krajským soudem mu bylo přiznáno cca 1 % právních výloh, což považuje za nespravedlivé. Stěžovatel rovněž nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že ve věci jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 150 občanského soudního řádu pro odepření jeho práva na náhradu nákladů řízení v rozsahu 90 %.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.05.2026 08:20 do: 27.05.2026 08:40
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3090/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Langášek LL.M.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 4 Tdo 330/2025-443 ze dne 24. června 2025, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích č. j. 14 To 273/2024-351 ze dne 27. listopadu 2024 a rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí č. j. 1 T 24/2024-321 ze dne 17. září 2024
Stručná charakteristika: presumpce neviny
Označení navrhovatelů: A. A.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel byl pravomocně uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění, za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let. Stěžovateli byla také uložena povinnost nahradit osobě vystupující v trestním řízení v procesním postavení poškozené (v tomto řízení vedlejší účastnice) náhradu nemajetkové újmy ve výši 90 000 Kč. Podle soudů stěžovatel využil bezbrannosti vedlejší účastnice (kterou měla jeho partnerka od dětství v péči), přičemž v jednom případě ji i donutil ke styku násilím; tato trestná činnost měla probíhat po dobu 12 let.
Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí trestních soudů, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu a právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Stěžovatel zejména namítá, že závěr soudů o bezbrannosti vedlejší účastnice t není řádně odůvodněn a je v rozporu s její výpovědí. Dále stěžovatel soudům vytýká, že nevyšly z provedených důkazů, nýbrž z ničím nepodložených úvah.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.05.2026 08:40 do: 27.05.2026 09:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1507/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Langášek LL.M.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. února 2025 č. j. 3 Tdo 37/2025-936, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. července 2024 č. j. 50 To 161/2024-866 a rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 18. března 2024 č. j. 6 T 108/2020-826
Stručná charakteristika: presumpce neviny
Označení navrhovatelů: A. A.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Okresní soud stěžovatelku shledal vinnou z (pokračujícího) přečinu křivého obvinění a odsoudil ji k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, přičemž výkon trestu odložil na zkušební dobu dvaceti měsíců. Stěžovatelce současně uložil povinnost nahradit poškozenému (v tomto řízení vedlejší účastník) nemajetkovou újmu ve výši 20 000 Kč a se zbytkem uplatněného nároku ho odkázal na občanskoprávní řízení. Přečinu se podle soudu stěžovatelka dopustila tím, že opakovaně úmyslně nepravdivě uváděla, že ji vedlejší účastník (její bývalý partner) v červenci nebo srpnu 2012 v jednom případě a následně v období od srpna 2012 do října 2013 měl ve stovkách případů znásilňovat. Tato tvrzení vyjádřila před OSPOD, při výslechu u policejního orgánu a u soudní znalkyně. Na základě stěžovatelčiných tvrzení byly zahájeny úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu znásilnění stěžovatelky vedlejším účastníkem. Policejní orgán však tuto věc odložil a nedošlo k zahájení trestního stíhání vedlejšího účastníka. Krajský soud stěžovatelčino odvolání zamítl. Nejvyšší soud následně odmítl její dovolání. Soudy dospěly k závěru, že byl dostatečně zjištěn skutkový stav, z něhož plyne, že stěžovatelka o znásilněních vědomě lhala, a to s úmyslem přivodit vedlejšímu účastníkovi trestní stíhání a diskvalifikovat jej z výkonu rodičovských práv ve vztahu k jejich společné dceři. Rozsudek okresního soudu je již druhým rozsudkem v této věci, neboť původní rozsudek (částečně odsuzující a částečně zprošťující) byl krajským soudem v odsuzující části zrušen a věc vrácena okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti zejména namítá, že obecné soudy nedostatečně zjistily skutkový stav a neprokázaly její vinu. Tvrdí, že trestní řízení vedené proti ní se ocitlo v důkazní nouzi a že orgány činné v trestním řízení neprokázaly její přímý úmysl, který je u trestního činu křivého obvinění vyžadován. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu uvádí, že samotná skutečnost, že vedlejší účastník nebyl shledán vinným ze znásilnění, nepostačuje k závěru, že se ona vůči němu dopustila křivého obvinění.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.05.2026 14:30 do: 27.05.2026 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 1898/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Zdeněk Kühn Ph.D., LL.M., S.J.D.
Stručná charakteristika: Řízení s trestně neodpovědnými dětmi, které spáchaly čin jinak trestný
Označení navrhovatelů: A.A.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Tehdy ještě ani ne patnáctiletý stěžovatel měl navázat kontakt s jedenáctiletou dívkou, kterou údajně přiměl k výrobě dětské pornografie; tato věc byla odložena, neboť nebyla stěžovateli prokázána. Nicméně se zjistilo, že stěžovatel nejméně čtyřikrát rozeslal videa s dětskou pornografií přes sociální sítě Snapchat a Instagram. Právě pro toto jednání se s ním vedlo řízení ve věcech dětí mladších patnácti let. Policejní orgán uzavřel, že toto protiprávní jednání je činem jinak trestným (výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 3 trestního zákoníku) a že ho spáchal právě stěžovatel. Protože nebyl v době činu trestně odpovědný (později během řízení dosáhl patnácti let), byla mu ustanovena právní zástupkyně. Té však policie neumožnila, aby nahlédla do spisu a aby se účastnila podání vysvětlení rodiči stěžovatele. Policejní orgán prověřování stěžovatele ukončil tak, že věc v červenci 2025 odložil, neboť trestní stíhání proti osobám mladším patnácti let je nepřípustné. Stejného dne policejní orgán vyrozuměl právní zástupkyni o možnosti nahlédnout do spisu. Okresní státní zastupitelství nepodalo návrh na uložení opatření, neboť přestože čin jinak trestný byl závažný, řízení splnilo svůj účel - stěžovatel v následujících dvou letech od spáchání činu jinak trestného nebyl prověřován pro jinou trestní věc. Stěžovatel ještě před uzavřením celé věci nesouhlasil s postupem policie, která neumožnila právní zástupkyni nahlédnout do spisu a účastnit se podání vysvětlení rodičů. U okresního a následně ani krajského státního zastupitelství však se svými námitkami neuspěl.
Stěžovatel v ústavní stížnosti nesouhlasí s postupem policejního orgánu a závěry obou státních zastupitelství. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže podle něj jasně říká, že právní zástupce dítěte mladšího patnácti let je oprávněn nahlížet do spisu ve stejném rozsahu jako obhájce mladistvého, a to již v objasňovací fázi. Pokud orgány veřejné moci znemožní právní zástupkyni stěžovatele nahlédnout do spisu, stěžovatel nemůže účinně hájit svá práva. Dále se domnívá, že se jeho právní zástupkyně může zúčastnit všech úkonů, lhostejno, zda je dítě mladší patnácti let při jejich provádění přítomno, či nikoli – tedy i podání vysvětlení jeho rodiči.