III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 06.06.2022 14:00 do: 06.06.2022 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 831/22
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Ing. Jiří Zemánek CSc.
Stručná charakteristika: Lhůta pro podání stížnosti v trestní věci
Označení navrhovatelů: V. T.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Usnesením ze dne 27. 1. 2022 Okresní soud v Klatovech rozhodl, že podle § 86 odst. 1 trestního zákoníku stěžovatel vykoná trest odnětí svobody v trvání dvou let, uložený mu rozsudkem okresního soudu ze dne 21. 6. 2018. Podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku byl stěžovatel pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Usnesení bylo doručeno stěžovateli a jeho právnímu zástupci dne 14. 2. 2022. Proti usnesení okresního soudu podal stěžovatel stížnost. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 2. 2022 byla stížnost podle § 148 odst. 1 písm. b) trestního řádu zamítnuta jako opožděně podaná.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti vyjadřuje svůj nesouhlas se závěrem krajského soudu, že běh třídenní lhůty pro podání stížnosti započal dnem vyhlášení usnesení okresního soudu, tj. dnem 27. 1. 2022. Oznámení usnesení podle § 137 odst. 1 trestního řádu je totiž podle něj nutné vykládat v souvislosti s § 137 odst. 4 téhož zákona, podle něhož se usnesení, kterým bylo rozhodnuto o opravném prostředku, vždy doručí v opise státnímu zástupci, osobě, které se rozhodnutí přímo dotýká a osobě, která svým návrhem dala k usnesení podnět.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 06.06.2022 14:30 do: 06.06.2022 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 609/22
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Ing. Jiří Zemánek CSc.
Stručná charakteristika: Podmínky pro vydání příkazu k zatčení
Označení navrhovatelů: D. S.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Na stěžovatele byla u Okresního soudu v Semilech podána obžaloba pro trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 2, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“). Z účasti na hlavním líčení se stěžovatel omluvil nejprve v lednu 2021 s odkazem na protipandemická opatření, hlavní líčení bylo následně z důvodu špatné epidemiologické situace odročeno na 14. 6. 2021. Z účasti na tomto termínu se stěžovatel omluvil ze zdravotních důvodů, přičemž doložil potvrzení o pracovní neschopnosti. Okresní soud posoudil omluvu jako nedůvodnou, provedl hlavní líčení v nepřítomnosti obžalovaného (stěžovatele) a shledal jej rozsudkem ze dne 14. 6. 2021 vinným ze spáchání trestného činu podvodu. Stěžovatel proti tomuto rozsudku podal odvolání, přičemž předložil lékařskou zprávu, podle níž již od konce roku 2020 trpí novotvarem v levém jaterním laloku, a dle které zdravotní stav stěžovatele neumožňuje jeho účast na jakémkoliv jednání. Krajský soud v Hradci Králové následně tento rozsudek v celém rozsahu zrušil, neboť dospěl k závěru, že z lékařské zprávy, kterou stěžovatel předložil, jednoznačně vyplývá, že není schopen účasti na jakémkoli jednání, a že daný stav trvá již od konce roku 2020 a trval tedy i v době konání hlavního líčení před okresním soudem. Krajský soud uvedl, že ve světle nových informací o zdravotním stavu, které stěžovatel doložil k žádosti o odročení veřejného zasedání u krajského soudu, mu nezbývá než konstatovat, že omluva obžalovaného k hlavnímu líčení ze dne 14. 6. 2021 opodstatněnou byla. Postupem okresního soudu, který jednal v nepřítomnosti obžalovaného, ačkoliv pro to nebyly splněny podmínky uvedené v § 202 odst. 2, 3 tr. řádu, tak dle krajského soudu bylo obžalovanému (stěžovateli) zabráněno se k věci vyjádřit a uplatňovat svá procesní práva. Krajský soud následně věc vrátil okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, přičemž uvedl, že pokud by stěžovatelův zdravotní stav dlouhodobě neumožňoval jeho účast na hlavním líčení, je na okresním soudu, aby posoudil, zda není na místě postup dle § 224 odst. 1 tr. řádu (přerušení trestního stíhání). Okresní soud následně vydal příkaz k zatčení, ve kterém uvedl, že stěžovatel zneužívá svůj pobyt v Německu a předkládá zdravotní zprávy k tomu, aby mařil průběh hlavního líčení. Okresní soud dospěl k závěru, že informace o stěžovatelově účasti na úředních jednáních, jakož i informace o tom, že opakovaně cestuje do České republiky, kde se dopouští dalšího jednání, které by pravděpodobně mohlo být posouzeno opět jako trestný čin podvodu, rozhodně nesvědčí o tom, že by nebyl schopen účasti na soudním jednání, tento závěr opřel např. o skutečnost, že stěžovatel byl kontrolován jako řidič vozidla v Liberci. Jednání stěžovatele vyhodnotil jako skrývání se před trestním stíháním, naplňující vazební důvod dle § 67 písm. a) tr. řádu. Zároveň dospěl k závěru, že jsou dány důvody vazby podle § 67 písm. c) tr. řádu, neboť stěžovatel je důvodně podezřelý, že se v průběhu roku 2021 dopouštěl další podvodné trestné činnosti. Teno závěr [o existenci vazebního důvodu dle § 67 písm. c) tr. řádu] opřel o výpovědi svědků. Okresní soud uzavřel, že účast obžalovaného nelze zajistit pouhým jeho obesláním, neboť obžalovaný se zaštiťuje lékařskými potvrzeními, která ale podle názoru okresního soudu o neschopnosti stěžovatele dostavit se k soudnímu jednání nesvědčí, a dodal, že proto postupoval podle § 69 odst. 1 tr. řádu a vydal příkaz k zatčení.
Stěžovatel především namítá, že předmětný příkaz k zatčení postrádá nezbytné odůvodnění, s tím, že právní důvody pro jeho vydání v něm nejsou rozvedeny vůbec žádným způsobem, přičemž odkazuje na nároky kladené Ústavním soudem na listiny, na jejichž základě lze omezit osobní svobodu jednotlivce. Je toho názoru, že se okresní soud nezabýval naplněním zákonných důvodů pro vydání příkazu k zatčení, a že nevyužil možných mírnějších postupů k tomu, jak zajistit účast stěžovatele u hlavního líčení. Stěžovatel je přesvědčen, že v jeho věci byla porušena zásada presumpce neviny, přičemž odkazuje na judikaturu ESLP, z níž plyne, že presumpce neviny bude porušena v případech, kdy ze soudního rozhodnutí nebo vyjádření veřejného činitele vyplývá, že osoba obviněná z trestného činu je vinna, přestože její vina nebyla zákonným způsobem prokázána.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 07.06.2022 09:30 do: 07.06.2022 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 1448/21
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2021 č. j. 3 Tdo 840/2020-8413, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2019 č. j. 6 To 16/2019-8098, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. listopadu 2018 č. j. 16 T 18/2015-7927 a proti postupu Krajského soudu v Českých Budějovicích spočívajícím ve vyzvání stěžovatele k nastoupení výkonu trestu odnětí svobody
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: K. S.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel byl rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích uznán vinným ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1 a odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Proti uvedenému rozsudku podal stěžovatel odvolání, o kterém vrchní soud rozhodl tak, že zrušil rozsudek krajského soudu v části týkající se náhrady škody jednomu z poškozených, a sám uložil stěžovateli povinnost nahradit tomuto poškozenému částku 944 067 Kč a ve zbytku jej odkázal na občanskoprávní řízení. Tímto způsobem vrchní soud napravil písařskou chybu v písemném vyhotovení rozsudku krajského soudu, v němž soud stěžovateli omylem uložil jednomu z poškozených zaplatit dvě částky, takže jde o zmatečný výrok, který budí nejistotu o stěžovatelových povinnostech. Jinak se vrchní soud ztotožnil se závěry krajského soudu. Proti rozsudku vrchního soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud odmítl. V odůvodnění usnesení se podrobněji zabýval námitkou (ne)existence chybějícího výroku rozhodnutí odvolacího soudu. Odvolací soud částečně vyhověl podanému odvolání, aby napravil „písařskou chybu“, která vznikla v důsledku nesprávného přepisu vyhlašování rozsudku (rozsudek byl tedy vyhlášen věcně správně). Nejvyšší soud připustil, že takovou chybu bylo možné napravit opravným usnesením podle § 131 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zároveň však lze rozumět i postupu odvolacího soudu, který v zájmu zachování právní jistoty (o výši částky) přistoupil ke zrušení napadeného rozsudku. Z odůvodnění rozsudku vrchního soudu jednoznačně vyplývá rozsah jeho odvolacího přezkumu a úplné vypořádání v odvolání uplatněných námitek. Podle Nejvyššího soudu tak nejde o chybějící výrok, zrušil-li odvolací soud částečně rozsudek soudu prvního stupně a dalším výrokem již nezamítl zbytek odvolání. Zamítavý výrok se totiž uplatní pouze při zamítnutí opravného prostředku jako celku.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že vrchní soud řádně nerozhodl o celém petitu jím podaného odvolání. Z toho důvodu nebylo o stěžovatelově odvolání platně rozhodnuto a rozsudek vrchního soudu nemohl nabýt právní moci. Nedojde-li rozhodnutím odvolacího soudu ani ke zrušení žádné části rozsudku soudu prvního stupně, ani k zamítnutí odvolání, nelze podle stěžovatele rozhodnutí považovat za řádné. Takovou vadu pak podle něj nelze napravit ani v odůvodnění rozhodnutí, které není vynutitelnou částí. Stěžovatel považuje praxi obecných soudů, spočívající v nevypořádání celého petitu, za protiústavní a odporující judikatuře Ústavního soudu. Dále stěžovatel namítá, že mezi provedenými důkazy a závěry obecných soudů existuje tzv. extrémní rozpor.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 07.06.2022 13:00 do: 07.06.2022 13:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 3152/21
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský dr. h. c.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. září 2021 č. j. 4 To 162/2021-512
Stručná charakteristika: Právo na soudní a jinou právní ochranu
Označení navrhovatelů: P. K.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Odsouzená byla rozsudkem Městského soudu v Brně ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně pravomocně uznána vinnou přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Za to byl odsouzené uložen trest odnětí svobody v trvání dva a půl roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Současně jí byla uložena povinnost nahradit poškozené stěžovatelce – vedle dalšího poškozeného – škodu ve výši 450 000 Kč. Stěžovatelka podala u městského soudu návrh na uložení povinnosti odsouzené k náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody. Na jeho základě rozhodl městský soud usnesením tak, že dle § 154 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů, za použití § 155 odst. 4 trestního řádu uložil odsouzené povinnost nahradit stěžovatelce náklady v celkové výši 111 060 Kč. Částka se skládala z mimosmluvní odměny právního zástupce stěžovatelky za osm úkonů právní služby v sazbě 10 100 Kč vypočtené postupem dle § 10 odst. 5 ve spojení s § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, dále z náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrady cestovních výdajů zmocněnce – advokáta, sídlem v Havířově – a náhrady za jeho promeškaný čas, to vše navýšeno o daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %. Proti tomuto usnesení podala odsouzená stížnost, na jejímž základě krajský soud přezkoumal správnost výroku usnesení městského soudu i postup řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost je důvodná. Krajský soud předně dal zapravdu námitce odsouzené, že zmocněnec poškozené vede v Brně pobočku své advokátní kanceláře, a proto není důvod pro přiznání náhrady cestovních výdajů. Dále městskému soudu vytknul, že se v rozhodnutí nikterak nezabýval účelností jednotlivých úkonů právní služby zmocněnce poškozené stěžovatelky a neposoudil ani, zda není sazba mimosmluvní odměny nepřiměřeně vysoká. V této souvislosti krajský soud neuznal za samostatný úkon právní služby advokátovu první poradu s klientem, neboť ta je dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu již zahrnuta v přípravě a převzetí právního zastoupení. Sazbu mimosmluvní odměny pak snížil postupem dle § 12a odst. 2 advokátního tarifu, který na posuzovaný případ aplikoval s odkazem na ustálenou judikaturu Ústavního soudu – konkrétně usnesení ze dne 9. 5. 2018 sp. zn. II. ÚS 1266/18 – i přesto, že stěžovatelce nebyl právní zástupce ustanoven, nýbrž si jej zvolila. Tento postup odůvodnil tím, že s ohledem na charakter trestního řízení ležela důkazní povinnost ohledně skutku především na státním zástupci. Napadeným usnesením proto krajský soud rozhodl tak, že usnesení městského soudu zrušil a stěžovatelce přiznal nárok na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění jejího nároku na náhradu škody pouze ve výši 44 891 Kč.
První okruh námitek stěžovatelky směřuje proti snížení sazby mimosmluvní odměny advokáta z částky 10 100 Kč na částku 5 000 Kč postupem dle § 12a odst. 2 advokátního tarifu. V této souvislosti uvádí, že dané ustanovení dopadá pouze na případy ustanovených zmocněnců, a nikoliv na případ zmocněnce jí zvoleného. Krajskému soudu rovněž vytýká, že řádně nezohlednil individuální okolnosti jejího případu. Zadruhé pak stěžovatelka krajskému soudu vytýká, že jí upřel právo na náhradu nákladů za první poradu s advokátem, kterou nesprávně odmítl uznat za samostatný úkon právní služby.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 07.06.2022 15:00 do: 07.06.2022 15:20
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2720/21
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. srpna 2021, č. j. 25 Co 245/2021-848
Stručná charakteristika: odměna soudního znalce
Označení navrhovatelů: JUDr. M. M.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel v rámci samostatné výdělečné činnosti působí jako znalec a advokát. Obvodní soud pro Prahu 2 v řízení ustanovil stěžovatele jako soudního znalce a pověřil ho vypracováním doplňujícího znaleckého posudku v oboru ekonomika. Stěžovatel za vypracování znaleckého posudku a účast na jednání u soudu předložil vyúčtování nákladů a znalečného ve výši 6 644,11 Kč. Obvodní soud přiznal stěžovateli odměnu ve výši 6 078,51 Kč podle § 16 vyhlášky č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících (dále také vyhláška č. 37/1967 Sb.). Součástí odměny byla také náhrada ušlého výdělku v částce 968 Kč za 4 hodiny času stráveného účastí na soudním jednání dne 7. 12. 2020, kterou obvodní soud vypočítal podle ustanovení § 29 odst. 3 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy (dále také vyhláška č. 37/1992 Sb.). Na základě aplikace tohoto ustanovení nepřiznal znalci náhradu ušlého výdělku v plné výši, kterou žádal, ale pouze ve výši, kterou soud vypočítal z redukovaného základu daně do částky 486 000 Kč. Proti usnesení obvodního soudu podal stěžovatel odvolání. Městský soud v Praze potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Městský soud shodně jako obvodní soud shledal, že je ve věci nutné aplikovat § 29 odst. 3 vyhlášky č. 37/1992 Sb., tedy pro výpočet náhrady ušlého výdělku znalce vyjít z maximální částky 486 000 Kč ročně, jak plyne z rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 1. 2001, sp. zn. 7 To 166/2000. Dle tohoto rozhodnutí totiž pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku osoby výdělečně činné zúčastněné na soudním řízení, která není v pracovním poměru nebo v poměru obdobném pracovnímu poměru, například u znalce, svědka, tlumočníka, je rozhodná částka zjištěná postupem podle § 29 odst. 3 vyhlášky č. 37/1992 Sb., aniž se od této částky provede odpočet na dani z příjmu dle § 16 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Městský soud se v rámci odůvodnění vyjádřil také k možnému ústavněprávnímu přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně, shledal však, že by rozhodnutí před Ústavním soudem obstálo. Svůj závěr odůvodnil zejména odkazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. II. ÚS 2259/17.
Podstatou ústavní stížnosti je tvrzení, že městský soud nesprávně ve věci stěžovatele aplikoval ustanovení § 29 odst. 3 vyhlášky č. 37/1992 Sb. V té souvislosti klade Ústavnímu soudu dvě ústavněprávní otázky. První otázka se vztahuje k zastropování částky základu daně, ze které se v případě znalců pracujících jako osoby samostatně výdělečně činné vypočítává náhrada ušlého výdělku, na 486 000 Kč. Tato úprava ve svém důsledku zapříčiňuje, že některým znalcům (kteří vykazují vyšší základ daně než 486 000 Kč) není hrazena náhrada ušlého výdělku v plné výši. Druhá námitka stěžovatele se vztahuje k nerovnému zacházení mezi znalci v postavení zaměstnanců a znalci v postavení osob samostatně výdělečně činných.