IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.06.2025 10:00 do: 03.06.2025 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 164/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Milan Hulmák Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2023 č. j. 28 Cdo 3011/2023-338, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. května 2023 č. j. 35 Co 79/2023-305, ve znění opravného usnesení ze dne 25. července 2023 č. j. 35 Co 79/2023-315 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. ledna 2023 č. j. 28 C 291/2021-262
Stručná charakteristika: Právo vlastnit majetek, nabývání majetku, vlastnictví - převod, přechod
Označení navrhovatelů: ČR - Státní pozemkový úřad
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
V posuzované věci jde o jednu z větví restituční kauzy tzv. Bečvářova statku. Vedlejší účastník – právní nástupce původního restituenta spolu s dalšími (všichni uzavřeli v roce 2010 dohodu o sdružení restitučních nároků) uplatňovali u pozemkového úřadu nárok na vydání pozemků, a to jako závětní dědici. Pozemkový úřad vícero rozhodnutími rozhodl, že všichni jsou oprávněnými osobami podle § 4 zákona o půdě, avšak všechny nárokované pozemky nebylo možné vydat. Náhradou za tyto nevydané pozemky měli všichni restituenti obdržet jiné (náhradní) pozemky na základě bezúplatné smlouvy o převodu náhradního pozemku. Obvodní soud k žalobě vedlejšího účastníka nahradil vůli státu při uzavření bezúplatné smlouvy a tento se stal vlastníkem řady daných pozemků. Správní rozhodnutí pozemkového úřadu týkající se vydání pozemků byla předmětem trestního řízení, v jehož rámci bylo mj. konstatováno, že vedlejší účastník není osobou oprávněnou k majetku původního vlastníka, protože je závětním dědicem pouze po jeho dvou potomcích. Dotčené nemovitosti proto byly v průběhu trestního řízení rozhodnutím soudu uloženy do úschovy. Bývalí úředníci pozemkového úřadu byli v této souvislosti odsouzeni za trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele. Stěžovatelka následně podala žalobu na určení vlastnického práva k neprávem převedeným náhradním pozemkům, protože vedlejší účastník nabyl vlastnické právo k náhradním pozemkům neoprávněně. Obvodní soud napadeným rozsudkem stěžovatelčinu žalobu zamítl. Jelikož byl pravomocným soudním rozhodnutím nahrazen projev vůle stěžovatelky s uzavřením smlouvy o převodu náhradních pozemků a toto rozhodnutí nebylo nikdy změněno, je pro soud závazné a brání soudu, aby v následném sporu mezi týmiž účastníky samostatně a opětovně posuzoval stejnou otázku. Městský soud napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek obvodního soudu. Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání stěžovatelky odmítl.
Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva na ochranu vlastnictví a soudní ochranu.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 04.06.2025 08:30 do: 04.06.2025 09:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 189/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Jan Svatoň CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. listopadu 2024 č. j. 5 Afs 177/2023-39, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. června 2023 č. j. 51 Af 18/2022-31 a rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 7. října 2022 č. j. 36957/22/5200-10422-713247.
Stručná charakteristika: Právo na soudní a jinou právní ochranu, právo vlastnit majetek, nabývání majetku.
Označení navrhovatelů: J. S., zastoupen advokátem Mgr. Ing. Filipem Hejlem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
V oznámení o osvobozených příjmech podle zákona o daních z příjmů stěžovatel uvedl, že v roce 2019 nabyl příjem ve výši 7 500 000 Kč. Zdrojem příjmu byla úplata za zřízení služebnosti podle § 58 odst. 2 energetického zákona. Podle stěžovatele byl tento příjem osvobozen od daně z příjmů fyzických osob. Finanční úřad se neztotožnil s právním názorem stěžovatele, že by mělo jít o příjem osvobozený, proto platebním výměrem vyměřil stěžovateli daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2019 ve výši 1 100 160 Kč. Odvolání stěžovatele odvolací finanční ředitelství napadeným rozhodnutím zamítlo a rozhodnutí správce daně potvrdilo. Žalobu stěžovatele proti tomuto rozhodnutí krajský soud napadeným rozsudkem zamítl. Shledal, že příjem z úplatného zřízení služebnosti na základě smlouvy není osvobozen od daně. Ke kasační stížnosti stěžovatele rozhodl Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem, že se kasační stížnost zamítá.
Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva na ochranu vlastnictví a soudní ochranu.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 04.06.2025 08:30 do: 04.06.2025 09:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 10/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Dita Řepková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení
Stručná charakteristika: Nedotknutelnost osoby a soukromí, lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst, právo na soudní a jinou právní ochranu
Označení navrhovatelů: T. K., zastoupená JUDr. Ivem Koulou ml., advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka vystupovala jako poškozená v trestním řízení proti jejímu bývalému partnerovi (vedlejší účastník), který se vůči ní dopustil trestných činů týrání osoby žijící ve společném obydlí a nebezpečného vyhrožování a společně s nimi i přečinu ohrožování výchovy dítěte. Skutku se dopustil (zkráceně) tím, že v období více než dvou let mj. opakovaně fyzicky napadal stěžovatelku, vulgárně jí nadával, ponižoval ji a pod pohrůžkami násilí ji nutil k domácím pracím. Za to byl vedlejší účastník odsouzen rozsudkem okresního soudu k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let za současného vyslovení dohledu; dále mu byl uložen trest propadnutí věci a ochranné léčení psychiatrické v ambulantní formě. Stěžovatelka byla se svým nárokem na nemajetkovou újmu odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. V rámci trestního řízení stěžovatelka uplatňovala své nároky plynoucí z jejího statusu zvlášť zranitelné oběti, konkrétně nárok na zamezení kontaktu s obžalovaným a zabránění další viktimizaci, později také nárok na přenesení nákladů za zpracování znaleckého posudku na stát. O těchto žádostech stěžovatelky však okresní soud nijak nerozhodoval a nezohlednil je v průběhu řízení. Proti adheznímu výroku okresního soudu se stěžovatelka odvolala, přičemž napadeným usnesením krajský soud její odvolání zamítl. Ztotožnil se se závěry okresního soudu v tom, že z provedených důkazů nebylo možné jednoznačně rozhodnout o uplatněném nároku stěžovatelky a další dokazování v tomto směru – přibrání soudního znalce z oboru zdravotnictví, odvětví hodnocení míry bolesti a funkčních schopností při újmách na zdraví – by nepřiměřeně prodloužilo celé trestní řízení, a nebylo tak účelné. Co se týče nevyhovění stěžovatelčině žádosti o zamezení kontaktu s vedlejším účastníkem, konstatoval sice krajský soud, že došlo k nesprávnému postupu ze strany okresního soudu, ten se však již nedá napravit.
Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení usnesení krajského soudu, a to pro porušení práva na nedotknutelnost její osoby a soukromí, práva na zachování lidské důstojnosti a práva na soudní ochranu.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 04.06.2025 13:00 do: 04.06.2025 13:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3268/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: Mgr. Daniela Zemanová
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. října 2024, č. j. KSCB 26 INS 12115/2023-B-180
Stručná charakteristika: Právo na soudní ochranu – náležité odůvodnění
Označení navrhovatelů: MÜLLER GROUP AG, s. r. o., zast. Mgr. et Mgr. Vítem Bavorem, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka měla s jinou obchodní společností uzavřeny leasingové smlouvy na návěsy pro kamionovou dopravu. Krajský soud zjistil úpadek této společnosti, ustanovil insolvenčního správce a posléze byl na majetek úpadce vyhlášen konkurs. Insolvenční správce leasingové smlouvy vypověděl. Stěžovatelka se v řízení před krajským soudem domáhala zrušení výpovědi nájemních smluv, neboť by těmito výpověďmi byla nepřiměřeně dotčena na svých oprávněných zájmech a utrpěla by značnou škodu, přes 1 milion Kč. Krajský soud její návrh zamítl s argumentem, že „nenabyl přesvědčení, že v tomto případě se nejedná o nepřiměřené dotčení nájemcových oprávněných zájmů“ a že je „přesvědčen, že insolvenční správce postupoval tak, aby insolvenční řízení probíhalo co nejvíce efektivně, tedy vypovězení nájemních smluv zde bylo namístě. Zároveň nelze ani pominout skutečnost, že správce postupoval v souladu s vůlí věřitelského výboru“.
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá, aby bylo zrušeno usnesení krajského soudu s tvrzením, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva na ochranu vlastnictví a soudní ochranu.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 04.06.2025 14:30 do: 04.06.2025 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3450/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Kateřina Ronovská Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 6 Tdo 660/2024-690 ze dne 3. 9. 2024
Stručná charakteristika: právo na soudní a jinou právní ochranu, ochrana soukromého a rodinného života
Označení navrhovatelů: A. B., C. D., E. F.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Vedlejší účastník (obviněný) byl rozsudkem městského soudu shledán vinným zločinem znásilnění, zločinem pohlavního zneužití, přečinem šíření pornografie a přečinem ohrožování výchovy dítěte. Těchto trestných činů (mj. i proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti) se obviněný dopouštěl vůči jednotlivým stěžovatelům (nezletilý dětem) v době od roku 2008 do roku 2011 a od roku 2019 do roku 2021. Za uvedené trestné činy byl městským soudem odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, který byl odložen na zkušební dobu v trvání 5 let za současného vyslovení dohledu pracovníka Probační a mediační služby. Dále byl obviněnému městským soudem uložen peněžitý trest v částce 750 000 Kč a ochranné léčení sexuologické ambulantní formou. Městský soud mu dále uložil povinnost nahradit v penězích škodu a nemajetkovou újmu poškozeným stěžovatelům, každému ve výši 600 000 Kč. Proti rozsudku městského soudu podala odvolání státní zástupkyně do výroku o trestu v neprospěch obviněného a v jeho prospěch do výroku o náhradě nemajetkové újmy. Vrchní soud k odvolání státní zástupkyně v části směřující do výroku o trestu v neprospěch obviněného rozsudek městského soudu v celém výroku o trestu zrušil a nově rozhodl tak, že obviněného odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let. Odvolání státní zástupkyně v části směřující do výroku o náhradě nemajetkové újmy ve prospěch obviněného jako nedůvodné zamítl. Ostatní výroky napadeného rozsudku zůstaly tímto rozhodnutím nedotčeny. Proti rozsudku vrchního soudu podal obviněný dovolání. Nejvyšší soud napadeným usnesením rozsudek vrchního soudu částečně zrušil, a to ve výroku, jímž bylo zamítnuto odvolání státní zástupkyně podané do výroku o náhradě nemajetkové újmy ve prospěch obviněného, a jímž byl výrok rozsudku městského soudu o povinnosti obviněného k náhradě nemajetkové újmy poškozeným ponechán nedotčený. Dále částečně zrušil i rozsudek městského soudu ve výroku, jímž byla obviněnému uložena povinnost nahradit v penězích škodu a nemajetkovou újmu poškozeným. Dalším výrokem odkázal stěžovatele s jimi uplatněnými nároky na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
Stěžovatelé namítají, že usnesením Nejvyššího soudu byla porušena jejich základní práva na nedotknutelnost osoby a soukromí, na lidskou důstojnost a ochranu před neoprávněným zasahováním a na soudní ochranu.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 04.06.2025 15:00 do: 04.06.2025 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2423/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Kateřina Ronovská Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost směřující proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 100 Co 59/2024-1406 ze dne 3. června 2024 a rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi č. j. 26 P 347/2019-1166 ze dne 16. ledna 2024
Stručná charakteristika: právo na soudní a jinou právní ochranu
Označení navrhovatelů: K. V.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Rozsudkem obecných soudů byla schválena dohoda rodičů, na základě které byly nezletilé děti svěřeny pro dobu za trvání manželství i pro dobu po rozvodu do péče stěžovatelky (matky) a vedlejšímu účastníkovi (otci) byla stanovena povinnost přispívat na jejich výživu. Následujícím rozsudkem okresního soudu byl upraven styk otce s nezletilými na určité dny. V návaznosti na to podala stěžovatelka návrh na výkon výše uvedeného rozsudku s odůvodněním, že otec nesplnil v určitých dnech povinnost styku s nezletilými. Tento návrh byl rozsudkem okresního soudu zamítnut. Okresní soud konstatoval, že nezpochybňuje právo dětí na styk s rodičem, povinnost státu zajistit právo dítěte na styk je však třeba chápat jako vytvoření podmínek a právního základu, na kterém se může takový styk realizovat, nikoliv jako donucování rodičů ke styku s dětmi. Okresní soud zároveň na otce apeloval, aby se s dětmi stýkal, neboť je to nepochybně v jejich zájmu. Rozsudkem krajského soudu byl tento rozsudek potvrzen. Krajský soud konstatoval, že otec má nejen právo, ale i povinnost stanovený styk realizovat, a že nerespektování této povinnosti může mít vliv na úpravu práv a povinností rodičů ve vztahu k dětem, ale zároveň dodal, že jím však nelze odůvodnit nařízení výkonu rozhodnutí. Rozsudkem okresního soudu byla jedna z nezletilých (nikoli vedlejší účastnice) svěřena do péče otce. Soud tak rozhodl na návrh otce, se souhlasem všech zúčastněných a na přání nezletilé. Později podala stěžovatelka návrh na úpravu poměrů k nezletilým vedlejším účastníkům a na zvýšení výživného. Okresní soud napadeným rozsudkem návrh matky na změnu úpravy styku zamítl. Ztotožnil se se svými předchozími závěry, že rodiče nelze ke styku s dětmi nutit. Krajský soud napadeným rozsudkem právní závěry okresního soudu potvrdil. Dalším rozsudkem vyhověl okresní soud jak návrhu stěžovatelky na zvýšení výživného, tak návrhu otce na svěření jedné nezletilé vedlejší účastnice do jeho péče. V době rozhodování Ústavního soudu bylo vedeno u krajského soudu řízení o podaném odvolání stěžovatelky, neboť nesouhlasila zejména se svěřením nezletilé do péče otce.
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena základní práva nezletilých vedlejších účastníků na rodičovskou péči a výchovu a právo na soudní ochranu a také její základní práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života a ochranu vlastnictví.