IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 09.06.2026 14:30 do: 09.06.2026 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 1779/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Lucie Dolanská Bányaiová Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. března 2025 č. j. 20 Cdo 3126/2024-510, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. června 2024 č. j. 21 Co 231/2024-492 a usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 23. dubna 2024 č. j. 7 Exe 1545/2010-484, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. července 2025 č. j. 20 Cdo 203/2025-173, výroku I usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. září 2024 č. j. 26 Co 174/2024-155 a usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 23. dubna 2024 č. j. 7 Exe 548/2015-134, a to v části výroku o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce
Stručná charakteristika: mezinárodní prvek, výkon rozhodnutí, rozhodčí řízení BIT
Označení navrhovatelů: J. N. a D. R., zast. JUDr. Filipem Seifertem, MBA, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Krajský soud k odvolání stěžovatele coby povinného potvrdil usnesení okresního soudu, jímž tento soud zamítl návrh stěžovatele na zastavení exekuce pro vymožení pohledávky oprávněné České republiky – Ministerstva financí (v tomto řízení vedlejší účastnice) podle vykonatelného rozhodčího nálezu vyneseného dne 5. 2. 2010 ad hoc rozhodčím soudem v Ženevě na základě čl. 10 odst. 2 Dohody mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Spolkovou republikou Německo o podpoře a vzájemné ochraně investic ze dne 2. 10. 1990, vyhlášené pod č. 573/1992 Sb. (dále jen BIT) a Rozhodčích pravidel Komise OSN pro mezinárodní obchodní právo UNCITRAL. Vymáhaná pohledávka představuje náhradu nákladů rozhodčího řízení. Krajský soud aproboval závěry okresního soudu a rozhodl, že stěžovatelovu exekuční věc nelze považovat za probíhající řízení ve smyslu Dohody o ukončení platnosti dvoustranných dohod o investicích mezi členskými státy Evropské unie ze dne 5. 5. 2020 vyhlášené pod č. 39/2021 Sb. m. s. Konstatoval, že rozhodčí řízení je již ukončeno, dohoda se tudíž na exekuční titul nevztahuje, a není tak dán důvod pro zastavení exekuce. Dovolání stěžovatele bylo odmítnuto Nejvyšším soudem jako nepřípustné. Případ stěžovatelky a jeho průběh je v podstatných rysech prakticky totožný jako výše zrekapitulovaný případ stěžovatele.
Stěžovatelé obecným soudům opakovaně neúspěšně předkládali argument, že výkon rozhodčího nálezu vydaného na základě česko-německé BIT, byť jen ve vztahu k výroku o náhradě nákladů rozhodčího řízení, odporuje evropskému právu, přičemž tuto argumentaci uplatňují i ve svých ústavních stížnostech. Dovolávají se mj. rozsudku ve věci Achmea. Soudní dvůr Evropské unie v tomto rozsudku zdůraznil, že sporné rozhodčí doložky zpochybňují zachování specifického charakteru unijního práva, a to v rozporu se zásadami loajální spolupráce a autonomie tohoto právního systému.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 09.06.2026 15:00 do: 09.06.2026 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 324/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Lucie Dolanská Bányaiová Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti výroku I usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2025 č. j. 101 Co 337/2025-92
Stručná charakteristika: přístup k soudu
Označení navrhovatelů: M. Z., zast. JUDr. Karlem Vrzáněm, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Okresní soud v říjnu 2025 zamítl návrh otce nezletilých (v tomto řízení vedlejší účastník) na vydání předběžného opatření, kterým by soud uložil matce (v tomto řízení stěžovatelka) povinnost navrátit bydliště nezletilých dětí na adresu bydliště otce a zdržet se další změny bydliště nezletilých do doby pravomocného rozhodnutí soudu ve věci samé, a kterým by upravil styk otce s nezletilými dětmi. K odvolání vedlejšího účastníka ve věci rozhodoval krajský soud, který svým usnesením rozhodnutí okresního soudu změnil tak, že stěžovatelce uložil povinnost strpět styk otce s nezletilými dětmi, a to v harmonogramu a ve formě vymezených ve výroku I usnesení. Krajský soud se neztotožnil se závěrem okresního soudu, že není potřeba zatímně upravovat styk otce s nezletilými. Ve zbylém rozsahu, tj. ve vztahu k navrácení nezletilých do předchozího bydliště, rozhodnutí okresního soudu potvrdil.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti zejména uvádí, že jí soudy nedoručily návrh na nařízení předběžného opatření, zamítavé rozhodnutí okresního soudu a ani odvolání vedlejšího účastníka. Nedoručením odvolání jí krajský soud znemožnil reagovat na rozhodné skutečnosti a tvrzení uváděné vedlejším účastníkem a uplatnit vůči nim námitky.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 11.06.2026 09:30 do: 11.06.2026 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3284/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Martin Smolek Ph.D., LL.M.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 29 Cdo 1499/2024-559 ze dne 30. 7. 2025, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 10 Cmo 3/2022-425 ze dne 3. 10. 2023 a proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 158 Cm 3/2019-306 ze dne 22. 11. 2021
Stručná charakteristika: právo EU
Označení navrhovatelů: M.K., zast. Mgr. Zuzanou Candigliotou, advokátkou
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy neúspěšně domáhala vůči vedlejším účastníkům určení, že je vlastnicí blíže specifikovaných nemovitostí. Nemovitosti byly předmětem kupní smlouvy ze srpna 2018 uzavřené mezi stěžovatelkou a vedlejšími účastníky v rámci insolvenčního řízení. Vedlejší účastníci byli následně zapsáni jako vlastníci v katastru nemovitostí, stěžovatelka však s převodem nemovitostí nesouhlasí a v různých soudních řízeních usiluje o jejich navrácení do svého vlastnictví. V řízení o žalobě stěžovatelky na určení, že je vlastnicí nemovitostí, městský soud uzavřel, že stěžovatelka nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť v rámci insolvenčního řízení vedeného na její majetek byly zjištěny a následně z výtěžku prodeje nemovitostí uspokojeny pohledávky zajištěných věřitelů. Stěžovatelka neuspěla ani před odvolacím soudem a její dovolání Nejvyšší soud odmítl pro nepřípustnost.
Stěžovatelka porušení svých ústavně zaručených práv spatřuje v tom, že soudy postupovaly formalisticky, odmítly se zabývat podstatou sporu a neposkytly jí účinnou ochranu vlastnického práva a práv vyplývajících z jejího postavení spotřebitele. V průběhu dovolacího řízení stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší soud položil předběžnou otázku Soudnímu dvoru EU týkající se aplikace práva EU při ochraně dlužníka (spotřebitele) v insolvenčním řízení. Návrh měl objasnit, zda je slučitelné s právem EU, že dlužník nemá účinnou možnost věcného přezkumu sporné pohledávky zajištěného věřitele, přestože z ní vyplývá ztráta jediného obydlí. Nejvyšší soud však návrh v odůvodnění napadeného usnesení vůbec nezmínil, nereagoval na něj a nevysvětlil, proč jej nepovažoval za relevantní. Tím jí podle jejího názoru znemožnil účinně hájit svá práva zaručená právem EU a odepřel jí právo na zákonného soudce a právo na soudní ochranu a spravedlivý proces.