I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 22.06.2021 09:00 do: 22.06.2021 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2160/20
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Jaromír Jirsa
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 7 To 96/2020-1730 ze dne 12. března 2020
Stručná charakteristika:  Právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů:  V. B.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Městský soud v Brně zamítl usnesením ze dne 28. ledna 2020 návrh stěžovatele na obnovu řízení. Následné stížnosti stěžovatele zamítl ústavní stížností napadeným usnesením Krajský soud v Brně jako podané po zákonné lhůtě.

Stěžovatel namítá, že krajský soud pochybil, odmítl-li jeho stížnost jako opožděnou z toho důvodu, že písemně vyhotovené usnesení mu bylo doručeno dne 17. února 2020 a jeho stížnost ze dne 22. února 2020 byla předána Vězeňské službě České republiky až dne 24. února 2020, tedy po uplynutí třídenní lhůty k podání stížnosti. Z protokolu o veřejném zasedání soudu prvního stupně je přitom patrné, že stěžovatel stížnost podal ihned po vyhlášení usnesení dne 28. ledna 2020, tedy včas. Písemnost sepsaná dne 22. února 2020 byla jen odůvodněním stížnosti v reakci na písemné vyhotovení stížnosti. V popsaném postupu stížnostního soudu spatřuje stěžovatel zásah do svých základních práv, zakotvených v čl. 8 a 36 Listiny základních práv a svobod v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 22.06.2021 09:30 do: 22.06.2021 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1964/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Vladimír Sládeček DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 20 Co 329/2018 ze dne 2. 4. 2019, usnesení soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 8 Mgr. Pavla Preuse č. j. 204 EX 5863/18-30 ze dne 5. 9. 2018 a výroku II. pokynu Okresního soudu ve Znojmě č. j. 8 EXE 120/2018-15 ze dne 5. 9. 2018.
Stručná charakteristika:  Exekuce
Označení navrhovatelů:  BUAK Bauarbeiter-, Urlaubs- und Abfertigungskasse.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka se exekučním návrhem podle rozsudku ze dne 17. 9. 2017, vydaným Pracovním a sociálním soudem ve Vídni, domáhala vymožení peněžité povinnosti povinného spolu s náklady exekučního řízení oprávněného a náklady exekuce. Exekuční návrh byl usnesením soudního exekutora ze dne 5. 9. 2018 co do úroků ve výši 7,00 % p.a. z částky 529,34 EUR od 16. 7. 2016 do zaplacení, úroků ve výši 7,00 % p.a. z částky 1 663,64 EUR od 17. 8. 2016 do zaplacení, úroků ve výši 7,00 % p.a. z částky 1 588,02 EUR od 16. 9. 2016 do zaplacení, částečně zamítnut. Soudní exekutor se řídil pokynem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 5. 9. 2018, který mu částečné zamítnutí návrhu uložil podle ustanovení § 43a odst. 6 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, neboť co do těchto částek je exekuční titul materiálně nevykonatelný a neurčitý. V části výroku rozhodnutí, týkajícím se úroku z prodlení, není stanoven rozsah a obsah povinnosti povinného, když nalézací soud uložil povinnému zaplatit tento úrok z prodlení, aniž by však uvedl přesný časový údaj, do kdy je povinný povinen předmětné úroky z prodlení uhradit. Krajský soud v Brně, aniž se zabýval důvody, pro které byl exekuční návrh soudním exekutorem částečně zamítnut, prvostupňové rozhodnutí potvrdil, neboť k návrhu na nařízení exekuce nebylo připojeno k předmětnému exekučnímu titulu rozhodnutí, kterým by byl tento exekuční titul prohlášen vykonatelným na území České republiky, a ani rozhodnutí o jeho uznání na území České republiky. V odůvodnění uvedl, že je třeba postupovat podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. EU č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále též jen „Nařízení Brusel I bis“), které vstoupilo v účinnost dne 10. 1. 2015. Jelikož oprávněná zvolila k vymáhání povinnosti cestu exekuce, tj. za pomoci soudního exekutora, dopadá na posuzovaný případ též právní úprava obsažená v exekučním řádu, který stanoví, že exekuční návrh lze podat tehdy, má-li být exekuce vedena podle cizího rozhodnutí, u něhož bylo vydáno prohlášení vykonatelnosti podle přímo použitelného předpisu Evropské unie nebo mezinárodní smlouvy nebo rozhodnuto o uznání [§ 37 odst. 2 písm. b) exekučního řádu, v rozhodném znění]. Cizí soudní rozhodnutí tak může být vykonáno pouze soudní cestou.

Stěžovatelka s právními závěry soudů nesouhlasí. Právní názor soudu, podle něhož zahraniční rozhodnutí, která podléhají nařízení Brusel I bis, nelze vůbec vykonat cestou exekučního řízení, protože podle uvedeného nařízení se již prohlášení vykonatelnosti nevydává, považuje za diskriminační vůči osobám, u nichž je právním titulem rozhodnutí soudu jiného členského státu Evropské unie, zejména státních příslušníků jiných členských států. Podle názoru stěžovatelky měl krajský soud v případě nejistoty, jak má rozhodnout, položit Soudnímu dvoru EU předběžnou otázku, zda je třeba rozsudky jiných členských států vymáhat na území členského státu v exekučním řízení i tehdy, vyžadují li vnitrostátní předpisy pro takové vymáhání prohlášení vykonatelnosti podle předpisu, který se na věc neaplikuje, a je-li jí zachována možnost soudního výkonu rozhodnutí, byť tento způsob je pro ni podstatně méně výhodný, a zda případné neumožnění vedení exekučního řízení jako jednoho ze dvou způsobů výkonu cizího rozhodnutí představuje nepřípustné znevýhodňování rozsudků jiných členských států proti rozsudkům vnitrostátním.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 22.06.2021 14:00 do: 22.06.2021 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 229/21
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Ing. Jiří Zemánek CSc.
Stručná charakteristika:  Nedoručení opisu odvolání v řízení o předběžném opatření jako porušení práva protistrany na soudní ochranu
Označení navrhovatelů:  V. K.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 byli nezletilí svěřeni do péče vedlejší účastnice a stěžovateli bylo umožněno stýkat se s nezletilými v každém sudém týdnu v roce od čtvrtka odpoledne do pondělí ráno a v každém lichém týdnu v roce od středy odpoledne do čtvrtka ráno, dále byl upraven styk v průběhu vánočních, jarních, velikonočních a letních prázdnin. Dne 9. 10. 2020 podal stěžovatel u obvodního soudu návrh na nařízení předběžného opatření. Usnesením obvodního soudu bylo následně vydáno předběžné opatření, kterým bylo stěžovateli umožněno stýkat se s nezletilými vždy od pátku po skončení školního vyučování do neděle 17:00 hodin s tím, že si nezletilé vyzvedne ve školním zařízení, které nezletilí navštěvují, a odevzdá je v místě bydliště vedlejší účastnice. Proti usnesení obvodního soudu podala vedlejší účastnice odvolání. Městský soud v Praze rozhodnutí obvodního soudu ústavní stížností napadeným usnesením  změnil tak, že stěžovatel je oprávněn stýkat se s nezletilými každý lichý kalendářní týden v roce od pátku od 15:00 hodin do neděle do 17:00 hodin s tím, že si nezletilé děti vyzvedne v místě bydliště vedlejší účastnice a tamtéž je po ukončení styku odevzdá.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti zejména namítá, že městský soud rozhodl o odvolání vedlejší účastnice, aniž by byl opis odvolání předtím zaslán stěžovateli na vědomí, čímž mu fakticky znemožnil vznést protiargumenty a hájit tak své stanovisko o nedůvodnosti odvolání a v něm vzneseném návrhu.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 22.06.2021 14:30 do: 22.06.2021 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 688/21
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Ing. Jiří Zemánek CSc.
Stručná charakteristika:  Řádné odůvodnění rozhodnutí o podmínečném propuštění z výkonu trestu
Označení navrhovatelů:  D. T.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel byl rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře uznán vinným ze spáchání trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku spáchaného ve prospěch zločinného spolčení a trestného činu poškozování věřitele, za což byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na sedm let. Pro výkon trestu byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající ve výkonu funkce insolvenčního správce a likvidátora na osm let a trest propadnutí majetku. Odvolací Vrchní soud v Olomouci trest odnětí svobody snížil na pět let a zákaz činnosti na šest let. Podáním  obvodnímu soudu ze dne 12. 10. 2020 stěžovatel požádal o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody s odůvodněním, že dne 10. 10. 2020 vykonal polovinu trestu, po celou dobu jeho výkonu se choval řádně, beze zbytku plnil své povinnosti a několikrát byl kázeňsky pochválen, přičemž za své řádné chování byl zařazen v první prostupné skupině vnitřní diferenciace. Obvodní soud jeho žádosti vyhověl a stěžovateli zároveň stanovil zkušební doba podmíněného propuštění v trvání šesti let. Rovněž mu uložil přiměřená povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil zaplatil škodu, kterou trestným činem způsobil. Obvodní soud přihlédl k tomu, že od spáchání trestné činnosti uplynulo 17 let a stěžovatel nebyl jinak soudně trestán. Ke stížnosti Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením vydaným v neveřejném zasedání rozhodnutí obvodního soudu zrušil a znovu rozhodl tak, že žádost stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody zamítl. V souladu s rozhodnutími Ústavního soudu shledal, že na podmíněné propuštění neexistuje zákonný nárok. Poukázal na to, že stěžovatel se sice ve výkonu trestu chová bezproblémově a plní program zacházení, nicméně jeho hodnocení není zcela nadprůměrné. Zdůraznil i nutnost hodnotit jeho postoj ke splácení škody, která mu byla uložena v občanskoprávním řízení, který je nulový, byť stěžovatel jistě není zcela nemajetný, neboť trestnou činností získal prospěch. Konstatoval tedy splnění časové podmínky pro podmíněné propuštění, nikoliv však podmínky prokázání úplného polepšení stěžovatele. Uzavřel, že bude na stěžovateli, zda ve výkonu trestu vytrvá ve svých dosud dobrých výsledcích a v dobře nastaveném resocializačním programu, bude se ještě více snažit k získání dalších odměn a zejména se kladně postaví k otázce náhrady škody, aby bylo možno jeho případné nové žádosti vyhovět.

Stěžovatel považuje napadené rozhodnutí za nespravedlivé a neodůvodněné. Je přesvědčen, že splnil všechny tři kumulativní podmínky, při jejichž splnění má soud odsouzeného propustit na svobodu. Odkazuje přitom zejména na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 1. 2021 sp. zn. II. ÚS 1945/20.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 22.06.2021 15:00 do: 22.06.2021 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2269/20
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Ing. Jiří Zemánek CSc.
Stručná charakteristika:  Porušení blokace majetku v restitučním řízení
Označení navrhovatelů:  KERAIN, a. s.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou (v původním řízení žalobce, v řízení před Ústavním soudem první vedlejší účastník řízení) se žalobou podanou podle § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění pozdějších předpisů, domáhal určení vlastnictví pozemku blíže specifikovaného v žalobě. Okresní soud v Mostě rozsudkem ze dne 31. 1. 2019 určil, že Česká republika (druhá vedlejší účastnice řízení, která v řízení vystupovala jako druhá žalovaná) je vlastníkem předmětného pozemku. Předmětný pozemek vznikl z vícera různých sousedících pozemků, které byly historickým majetkem právního předchůdce prvního vedlejšího účastníka řízení a na stát přešly bez náhrady rozhodnutím Okresního národního výboru v Mostě ze dne 4. 1. 1954 podle § 1 odst. 3 zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě). Podle rozhodnutí Okresního národního výboru v Mostě ze dne 8. 12. 1961 k němu bylo vloženo vlastnické právo pro Československý stát – Severočeský hnědouhelný revír, důl Maxim Gorkij, n. p. v Braněnech. Hospodářskou smlouvou ze dne 1. 11. 1986 došlo k převodu správy národního majetku na Severočeské keramické závody Most, s. p. Rozhodnutím Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 11. 11. 1993 č. 939/1993 byla část majetku státního podniku podle zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů, vyjmuta a převedena na Fond národního majetku České republiky na základě schváleného privatizačního projektu rozhodnutím Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci ze dne 6. 10. 1993. Fondem národního majetku byla založena obchodní společnost Keramost, a. s., přičemž součástí privatizačního projektu byl mimo jiné i předmětný pozemek. Vlastníkem předmětného pozemku byla zapsána obchodní společnost Keramost, a. s. a posléze stěžovatelka (první žalovaná). Nabývacím titulem k předmětnému pozemku se u stěžovatelky stalo prohlášení vkladatele o vkladu do základního jmění právnické osoby. Okresní soud k závěru, že v důsledku personálního propojení jednotlivých subjektů osobami, které se podílely na privatizačním projektu a které měly mít vědomost o majetku, se kterým tyto subjekty hospodaří a u něhož prováděly v době privatizace lustraci, nelze dovozovat na straně stěžovatelky existenci dobré víry. Ze stejného důvodu (absence dobré víry) nebylo možno uvažovat ani o vydržení předmětného pozemku. K tomu okresní soud ještě doplnil, že úkony ke zjištění historického vlastnictví majetku bylo v době rozhodné možno učinit a pokud na to nestačily kapacity podniku (Severočeských keramických závodů Most, s. p.), mohlo tak být učiněno prostřednictvím specializované firmy.

K odvolání stěžovatelky a druhé vedlejší účastnice řízení Krajský soud v Ústí nad Labem  rozsudkem ze dne 11. 12. 2019 rozhodnutí okresního soudu potvrdil. Krajský soud shodně s okresním soudem dovodil, že první vedlejší účastník řízení je oprávněnou osobou podle § 3 zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, neboť jeho právní předchůdce utrpěl v rozhodné době majetkovou újmu podle § 5 písm. a) citovaného zákona, a že pasivně legitimovaným subjektem (vedle stěžovatelky) je Česká republika. Následné dovolání stěžovatelky a druhé vedlejší účastnice řízení Nejvyšší soud usnesením odmítl.

Stěžovatelka zpochybňuje přitom závěry obecných soudů ohledně neexistence dobré víry její právní předchůdkyně (Keramost, a. s.) i jí samotné, a to zejména s poukazem na okolnosti provázející privatizaci majetku (množství převáděného majetku a reálná nemožnost statutárních orgánů, či osob podílejících se na privatizaci, provádět kontrolu veškerého majetku s ohledem na jeho možnou blokaci).