III. senát - veřejné vyhlášení nálezu

od: 20.06.2022 09:00 do: 20.06.2022 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu

Označení senátu nebo pléna: III. senát

Spisová značka: III. ÚS 356/22

Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151

Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.

Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 11. 2021, č. j. 4 Cmo 165/2021-671, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 9. 2021, č. j. 17 Nc 1/2021-291.

Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu

Označení navrhovatelů:  Kiwi.com s. r. o.

Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Krajský soud v Brně připustil změnu návrhu ve smyslu podání společnosti RYANAIR DAC (vedlejší účastnice řízení) ze dne 3. 9. 2021 (výrok I.). Krajský soud dále zamítl návrh na nařízení předběžného opatření, kterým by stěžovatelce byla uložena povinnost zdržet se poskytování osobám, kterým prostřednictvím webu kiwi.com zprostředkovává uzavření smlouvy o letecké přepravě s vedlejší účastnicí řízení, následující informace: „Některé letecké společnosti vám za odbavení na letišti mohou účtovat poplatek. Budete se tak pravděpodobně muset odbavit na letišti a zaplatit poplatek, který si letecká společnost může účtovat.“ (výrok II.). Krajský soud dále nařídil předběžné opatření, kterým stěžovatelce uložil povinnost zdržet se předávání vedlejší účastnici osobních údajů osob, kterým prostřednictvím webu kiwi.com zprostředkovala uzavření smlouvy o letecké přepravě s vedlejší účastnicí, o e-mailové adrese, bydlišti a platební kartě ve znění, ve kterém tyto osoby své osobní údaje stěžovatelce neposkytly (výrok III.) a zamítl návrh na nařízení předběžného opatření, kterým by stěžovatelce byla uložena povinnost odstranit závadný stav opravou osobních údajů osob, kterým prostřednictvím webu kiwi.com zprostředkovala uzavření smlouvy o letecké přepravě s vedlejší účastnicí, o e-mailové adrese a o platební kartě, které vedlejší účastnici předala ve znění, ve kterém tyto osoby své osobní údaje stěžovatelce neposkytly (výrok IV.). K odvolání stěžovatelky i vedlejší účastnice řízení ve věci rozhodoval Vrchní soud v Olomouci, který ústavní stížností napadeným usnesením rozhodnutí krajského soudu v rozsahu odvoláním napadených výroků II., III. a IV. potvrdil.

Stěžovatelka s těmito závěry obecných soudů nesouhlasí a napadá je ústavní stížností, v níž předně navrhuje odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, neboť má za to, že „výkon usnesení, jež bylo potvrzeno rozhodnutím odvolacího soudu, znamená pro stěžovatelku nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout vedlejší účastnici.“ Stěžovatelka dále předkládá argumentaci, kterou v podstatných rysech uplatnila již v předchozím řízení, tudíž uvádí, že předběžné opatření vůbec nemělo být vydáno, jelikož pro to nebyly splněny procesní podmínky. V tomto ohledu upřesňuje, že krajský soud měl k návrhu vedlejší účastnice přistupovat jako k novému návrhu, tj. neměl připustit změnu původního návrhu postupem podle ustanovení § 95 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Pokud by soud správně posoudil návrh jako nový, pak měla vedlejší účastnice složit jistotu podle ustanovení § 75b o. s. ř. a uhradit soudní poplatek podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, což však neučinila.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu

od: 21.06.2022 13:00 do: 21.06.2022 13:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu

Označení senátu nebo pléna: II. senát

Spisová značka: II. ÚS 2460/19

Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151

Soudce zpravodaj: JUDr. Milada Tomková

Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. května 2019 č. j. 2 As 199/2018-37, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. května 2018 č. j. 3 A 153/2017-35

Označení navrhovatelů:  A. B., zast. JUDr. Marošem Matiaškem, LL.M., advokátem

Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

U stěžovatele bylo po narození zaznamenáno mužské pohlaví, s nímž se ovšem neidentifikuje. Nepovažuje se za muže ani za ženu, nýbrž za osobu tzv. neutrálního pohlaví. Usiluje tedy nikoli o to, aby byl vnímán primárně jako žena, ale aby již nebyl spojován s pohlavím mužským. Pohlaví, ve kterém se stěžovatel „rozhodl žít“, je pohlaví neutrální. V případě nutnosti volby pak preferuje být pokládán za ženu. Stěžovatel nepodstoupil zákroky užívané pro operativní změnu pohlaví. Stěžovatel usiloval o změnu svého rodného čísla (které není ve tvaru užívaném u žen) do „neutrálního“, případně „ženského“ tvaru, Ministerstvo vnitra nicméně splnění podmínek pro zahájení řízení o změně rodného čísla neshledalo, neboť nedošlo k naplnění skutkových podstat, které by byly důvodem pro provedení změny rodného čísla (§ 17 odst. 2 zákona o evidenci obyvatel). Postup ministerstva stěžovatel napadl ústavní stížností, kterou Ústavní soud usnesením sp. zn. III. ÚS 3376/16 ze dne 15. 11. 2016 odmítl jako nepřípustnou pro nevyčerpání procesních prostředků ochrany navrhovatelových práv. Zároveň stěžovatel podal žalobu na ochranu proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu, kterou Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl. Podle městského soudu ministerstvo postupovalo v souladu se zákonem, neboť podmínky pro změnu rodného čísla nebyly splněny. K odkazům stěžovatele na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva městský soud uvedl, že ve většině rozhodnutí Evropský soud pro lidská práva řešil skutkově i právně odlišné případy. Rozsudek ve věci A. P., Garçon and Nicot proti Francii ze dne 6. 4. 2017 je pak dle městského soudu překvapivý a v současné situaci v České republice z jím dále vyložených důvodů neaplikovatelný. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel kasační stížnost, již Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem taktéž zamítl. Jak Nejvyšší správní soud uvedl, právní řád České republiky současné doby vychází z modifikovaného objektivního pojetí pohlaví, které je striktně binární a určované na základě lékařských kritérií, ačkoli je lze změnit, jsou-li proto relevantní lékařské důvody a provedou-li se zákonem předvídané lékařské úpravy. Subjektivní pojetí sociálního pohlaví se naopak v českém právu ani v české společnosti neprosadilo, třebaže se již stává předmětem diskusí. Společenská představa o pohlaví je tedy nyní založena na binaritě v kombinaci se silným přesvědčením o biologické „danosti“ pohlaví a v představách lidí, jejichž souhrn lze mít za sociální pohlaví, není v současné době prostor pro pohlaví jako subjektivní kategorii ani pro různé neobvyklé varianty jako subjektivní pociťování bezpohlavnosti nebo nějakého jiného (třetího) pohlaví. Odklon od binárního sociálního pohlaví odvozeného od pohlaví biologického je vnímán jako nežádoucí a rozbíjející základní stavební kameny společenského řádu. Ačkoli může být tento ve společnosti převažující názor podle Nejvyššího správního soudu vnímán jako zpozdilý a neodpovídající současným trendům západního světa, má Nejvyšší správní soud za to, že trend nemusí být nutně vždy a všemi následován. Výše uvedené vnímání pohlaví je v podmínkách České republiky natolik zakořeněno a považováno za normální, žádoucí, „přirozené“ a tvořící jeden ze základních kamenů společenského uspořádání, že od něho nelze ustoupit cestou soudního rozhodnutí. Nejvyšší správní soud proto nevidí prostor modifikovat svým rozhodnutím dosavadní zákonnou úpravu změny právního pohlaví, kterou považuje za výraz skutečné a legitimní společenské shody.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že podle právního řádu České republiky nemůže dojít k administrativní změně registrovaného pohlaví, a tím pádem ani ke změně rodného čísla, aniž by musel podstoupit ireverzibilní a extrémně invazivní chirurgický zákrok spojený se znemožněním jeho reprodukční funkce. Taková právní úprava dle jeho názoru nepřiměřeně zasahuje do jeho důstojnosti a je v rozporu s jeho ústavně zaručenými právy, zejména s právem na fyzickou a psychickou integritu, zákazem nelidského a ponižujícího zacházení, právem na soukromý a rodinný život, právem na zdraví a zákazem diskriminace ve spojitosti s těmito právy. Současná právní úprava vyžadující podstoupení chirurgického zákroku k jakékoli změně pohlaví nereaguje podle stěžovatele na lékařskou nezbytnost ani reálnou situaci. Reaguje toliko na společenský tlak na to, aby existovala pouze těla odpovídající společenské normě, tedy spadající pouze do dvou kategorií - mužů a žen.

Senát Ústavního soudu řízení o ústavní stížnosti přerušil a s ústavní stížností spojený návrh na zrušení zákonných ustanovení postoupil podle § 78 odst. 1 zákona o Ústavním soudu plénu k rozhodnutí podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky. Plénum Ústavního soudu nálezem sp. zn. Pl. ÚS 2/20 ze dne 9. 11. 2021 návrh zamítlo (tisková zpráva a text nálezu jsou dostupné zde: https://bit.ly/3OA0dqz ).