IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.06.2026 09:00 do: 17.06.2026 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 566/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Lucie Dolanská Bányaiová Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. listopadu 2025 č. j. 7 To 236/2025-1003 a rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 21. července 2025 č. j. 2 T 77/2025-962
Stručná charakteristika: dohoda o vině a trestu, práva poškozeného
Označení navrhovatelů: D. S., zast. JUDr. Martinem Alešem, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel jako poškozený uplatnil v přípravném řízení nárok na náhradu škody ve výši 1 000 000 Kč způsobenou obviněným, který vniknul do rodinného domu stěžovatele, odcizil jeho vozidlo a prodal ho nezjištěné osobě včetně řady věcí, které se v něm nacházely. Mezi státní zástupkyní a obviněným byla sjednána dohoda o vině a trestu. Škoda způsobená stěžovateli byla na základě odborných vyjádření stanovena na částku 663 460 Kč a takto byla zahrnuta do popisu skutku. V dohodě byla sjednána náhrada škody poškozeným, stěžovateli byl podle dohody obviněný povinen zaplatit částku 100 000 Kč. Okresní soud dohodu o vině a trestu schválil a odsoudil obviněného. Uložil mu rovněž povinnost k náhradě škody poškozeným, konkrétně stěžovateli přiznal náhradu škody ve výši 100 000 Kč. Několik poškozených soud odkázal se zbývajícími nároky na civilní řízení, stěžovatel však mezi nimi nebyl a nebyl uveden ani v odůvodnění výroku. Stěžovatel se proti výroku o náhradě škody odvolal. Poukázal zejména na to, že ačkoliv nárokoval částku 1 000 000 kč, bylo mu přiznáno pouhých 100 000 Kč. Krajský soud konstatoval, že okresní soud pochybil, pokud o jednání o dohodě o vině a trestu nevyrozuměl zmocněnce stěžovatele. Dále uvedl, že z odůvodnění rozsudku není zřejmé, jak soud dospěl k nároku na náhradu škody ve výši 100 000 Kč, když stěžovatel požadoval částku 1 000 000 Kč a znaleckým posudkem byla zjištěna škoda ve výši 663 460 Kč. Pokud okresní soud nepřiznal stěžovateli celou požadovanou částku, měl ho se zbytkem nároku odkázat na civilní řízení, což však neučinil. Krajský soud uvedl, že nemůže v této situaci věc vrátit k novému rozhodnutí okresnímu soudu, pokud ruší pouze výrok o náhradě škody. Usnesením proto pouze doplnil jméno stěžovatele do výroku rozsudku okresního soudu.
Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména namítá, že rozsudek okresního soudu i řízení předcházející jeho vydání trpí závažnými vadami. Uvádí, že úmyslem státní zástupkyně při koncipování dohody o vině a trestu bylo podle jeho názoru vtělit do dohody povinnost obviněného zaplatit stěžovateli na náhradě škody částku 1 000 000 Kč, nicméně nedopatřením z částky vypadla jedna nula, čehož si zjevně nikdo nevšiml. Text pak převzal i okresní soud, což je také důvodem, proč neodkázal stěžovatele se zbytkem nároku na občanskoprávní řízení.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.06.2026 14:00 do: 17.06.2026 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3645/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Pavel Šámal Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. září 2025 č. j. 33 Cdo 3051/2024-131
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu, právo na přístup k soudu
Označení navrhovatelů: L. Ž., zastoupena Mgr. Miroslavem Němcem, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy neúspěšně domáhala zaplacení částky ve výši 43 982 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení, které pojišťovně (v tomto řízení vedlejší účastnice) vzniklo z důvodu neplatnosti pojistné smlouvy uzavřené v listopadu 2010 a ukončené na základě žádosti stěžovatelky v dubnu 2023. Stěžovatelka považovala pojistnou smlouvu a její součást (doplňkové pojistné podmínky) za neplatnou pro neurčitost kapitálové hodnoty pojištění a výše nákladů. Stěžovatelka na pojistném zaplatila více než 160 tisíc korun, bezdůvodné obohacení pak představuje částku zbývající po odečtení odkupného a poskytnutého plnění z úrazového pojištění. Obvodní soud žalobu zamítl, dovodil přitom, že část požadovaného nároku je promlčená. Co se týče zbývající části, stěžovatelka nemůže namítat neplatnost smlouvy z důvodu zneužití či její neurčitosti či nepřiměřenosti, neboť dodatek smlouvy uzavřela s vedlejší účastnicí dobrovolně a deklarovala tak, že obsah závazku považuje za srozumitelný a určitý. Účastnice stvrdily, že ke dni uzavření smlouvy byla stěžovatelka řádně seznámena s obsahem smlouvy, včetně pojistných podmínek, s tím, že ustanovení dodatku mají přednost před zněním smlouvy. Tento rozsudek následně potvrdil i odvolací městský soud, který dovodil, že stěžovatelce nemohl vzniknout nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení, když sama svým podpisem odsouhlasila nové znění pojistné smlouvy, které nově upravilo veškerá práva a povinnosti z ní vyplývající. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky odmítl pro nepřípustnost.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že mezi ní a vedlejší účastnicí nedošlo k uzavření dohody o narovnání, ani k uzavření nové pojistné smlouvy, neboť čl. 8.5 dodatku je zneužívajícím smluvním ujednáním, k němuž se v souladu s § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží. Nejvyšší soud však uvedenou argumentaci a zejména judikaturu SDEU ignoroval. Stěžovatelka dovozuje, že Nejvyšší soud porušil zásadu efektivity unijního práva podle v čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii. V důsledku nerespektování zásady efektivity došlo podle ní k porušení jejího práva na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces vyplývající z čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie. Dále uvádí, že městský soud ani obvodní soud se nezabývaly její skutečnou vůlí při uzavření dodatku.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 18.06.2026 10:00 do: 18.06.2026 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1320/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Milan Hulmák Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. února 2025 č. j. 33 Cdo 1360/2024-342, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. ledna 2024 č. j. 23 Co 345/2023-307 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 30. srpna 2023 č. j. 17 C 120/2018-275.
Stručná charakteristika: Smlouva, náhrada škody
Označení navrhovatelů: ARMEX ENERGY a.s.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Předmětem řízení před obecnými soudy byla žaloba, kterou se stěžovatelka domáhala náhrady škody způsobené porušením povinnosti obchodní společnosti C4G s. r. o. (v řízení před Ústavním soudem vedlejší účastnice) plynoucí ze Smlouvy o poskytování poradenství ze dne 30. 6. 2015 (předmětem bylo poradenství a konzultace v oblasti nákupu a prodeje plynu). Obvodní soud nejprve žalobu zamítl, městský soud však následně rozhodnutí zrušil a věc znovu vrátil obvodnímu soudu. Obvodní soud i napodruhé žalobu zamítl, předmětnou smlouvu posoudil jako tzv. nepojmenovanou smlouvu, přičemž přiměřeně použil úpravu smlouvy o dílo s nehmotným výsledkem. Nejvyšší soud poté dovolání stěžovatelky odmítl, přičemž shrnul, že podstatou návrhu je její výhrada vůči interpretaci smlouvy. Podle Nejvyššího soudu se městský soud neodchýlil od pravidel výkladu právních jednání tak, jak je chápe mj. i judikatura, pokud dovodil, že vedlejší účastnice se ve smlouvě zavázala poskytovat poradenství ke střednědobým a dlouhodobým nákupům plynu, ale nebyla povinna nastavovat střednědobou a dlouhodobou nákupní strategii v závislosti na predikci a aktivně řídit denní pozice nákupu plynu.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti uplatňuje celou řadu námitek, zejména porušení zásady zákazu překvapivého a svévolného rozhodnutí, resp. zásady předvídatelnosti soudního rozhodování a ochrany legitimního očekávání, a to ve vztahu k odlišnému právnímu posouzení věci městským soudem. S uvedeným následně souvisí i námitky stěžovatelky směřující proti postupu Nejvyššího soudu, který nepřihlédl k namítané procesnímu pochybení městského soudu.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 18.06.2026 10:30 do: 18.06.2026 11:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2614/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Milan Hulmák Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. června 2025 č. j. 17 Co 199/2024-567
Stručná charakteristika: Právo dítěte, právo rodičovské, výživné
Označení navrhovatelů: M. J., P. J.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
V řízení před Ústavním soudem figuruje matka nezletilých jako stěžovatelka, otec nezletilých jako vedlejší účastník, starší syn jako stěžovatel a mladší syn jako vedlejší účastník. Městský soud v červnu 2024 svěřil nezletilého mladšího syna do péče matky a dále rozhodl o povinnosti otce dětí přispívat na výživu nezletilých synů a uhradit dlužné výživné. Krajský soud následně rozhodnutí městského soudu změnil. Dospěl totiž při rozhodování o stanovení vyživovací povinnosti otce na rozdíl od městského soudu k závěru, že od ledna 2021 do prosince 2022 rodiče vedli rodinnou domácnost a obnovili společné soužití. Otec se následně od stěžovatelky odstěhoval a od ledna 2023 praktikovali symetrickou střídavou péči o mladšího syna. Proto krajský soud uzavřel, že není důvodné od ledna 2021 stanovit otci vyživovací povinnost k oběma synům, neboť ji plnil soužitím se stěžovatelkou a společnou péčí o děti; rozhodl o vyživovací povinnosti rodičů k tehdy nezletilým synům až počínaje 1. 1. 2023 (tj. od rozchodu rodičů). Ve vztahu ke staršímu (tehdy nezletilému) synovi soud rozhodl o povinnosti otce hradit výživné do data ukončení přípravy na budoucí povolání.
Stěžovatelé v ústavní stížnosti nesouhlasí s tím, jak krajský soud posoudil otázku vyživovací povinnosti k nezletilým synům. Krajský soud se podle nich nesprávně odchýlil od závěrů městského soudu, čímž porušil jejich ústavně zaručená práva.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 18.06.2026 11:00 do: 18.06.2026 11:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. Senát
Spisová značka: III. ÚS 1007/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Milan Hulmák Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. ledna 2025 č. j. 28 Cdo 2046/2024-188, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. ledna 2024 č. j. 26 Co 114/2023-135 a rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 9. června 2023 č. j. 36 C 215/2022-83
Stručná charakteristika: Církev – majetek
Označení navrhovatelů: Královská kolegiátní kapitula sv. Petra a Pavla na Vyšehradě
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka podala žalobu na určení vlastnického práva státu k blíže specifikovanému pozemku v k. ú. Drasty. Tvrdila v ní, že pozemek byl historickým církevním majetkem ve smyslu zákona o majetkovém vyrovnání, byl bez náhrady odňat právní předchůdkyni stěžovatelky v rozhodném období (v roce 1958) podle zákona o revisi první pozemkové reformy, a mohl by tudíž podléhat církevním restitucím, avšak byl v rozporu s blokačním ustanovením převeden do vlastnictví hl. m. Prahy. Státní pozemkový úřad a hlavní město Praha (v tomto řízení vedlejší účastníci), proti tomu mj. vznesli námitku, že došlo k (mimořádnému) vydržení pozemku. Soudy uznaly, že pozemek byl historickým majetkem církve, dále že stěžovatelce (resp. její právní předchůdkyni) vznikla v rozhodném období majetková křivda a že pozemek byl převeden ze státu na hl. m. Praha na základě smlouvy o bezúplatném převodu v rozporu s tzv. blokačním ustanovením, pročež byla tato smlouva absolutně neplatná. Své zamítavé výroky však postavily na tom, že v mezidobí došlo k mimořádnému vydržení pozemku ve smyslu § 1095 občanského zákoníku, neboť hl. m. Praha (zapsaný vlastník a vydržitel pozemku) jej drželo po dobu více než dvaceti let, přičemž u něj nebyl zjištěn nepoctivý úmysl.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti zejména namítá, že v soudním řízení nebylo prokazováno ani prokázáno, že hl. m. Praha se v jakékoliv chvíli ujalo držby pozemku (zejm. proto, že k tomu nikdy nedošlo). Nemohlo být proto ani prokázáno, že tento pozemek drželo po nezbytně dlouhou dobu (alespoň dvacet let) a že došlo k mimořádnému vydržení. Pokud soudy dospěly k opačnému závěru, dopustily se extrémního excesu při hodnocení důkazů v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Z téhož důvodu podle ní došlo v řízení k porušení principu rovnosti účastníků podle čl. 37 odst. 3 Listiny. Stěžovatelka má nakonec za to, že neprovedením jí navržených důkazů soudy zatížily své rozhodnutí vadou opomenutých důkazů, a proto navrhuje zrušení napadených rozhodnutí.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 18.06.2026 11:30 do: 18.06.2026 12:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. Senát
Spisová značka: III. ÚS 1653/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Jan Svatoň CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. května 2025 č. j. 7 To 107/2025-145 a unesení Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 25. března 2025 č. j. 1 Nt 56/2022-132
Stručná charakteristika: Právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: J. H. zast. JUDr. Jaroslavem Ortmanem, CSc, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Policie České republiky usnesením z června 2022 odložila trestní věc pro podezření ze spáchání přečinu pomluvy. Okresní soud usnesením v říjnu 2022 uložil stěžovatelce ochranné léčení psychiatrické v ambulantní formě. Její stížnost následně krajský soud v neveřejném zasedání v lednu 2023 zamítl jako nedůvodnou. Na základě pravomocného rozhodnutí krajského soudu okresní soud v březnu 2023 nařídil výkon ochranného léčení. Okresní soud ve veřejném zasedání změnil podle § 99 odst. 5 trestního zákoníku nařízené ambulantní ochranné léčení psychiatrické na ústavní. Následnou stížnost stěžovatelky krajský soud v neveřejném zasedání zamítl.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti zejména namítá nedostatečnou argumentaci obecných soudů založenou na tvrzení o provedení potřebného rozsahu dokazování a na nutnosti přeměny léčby ambulantní na léčbu ústavní.