III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 23.06.2026 09:00 do: 23.06.2026 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1988/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: Mgr. Daniela Zemanová
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře, ze dne 15. května 2025, č. j. 2 KZN 310/2025-20
Stručná charakteristika: Ochrana rodičovství a péče o děti
Označení navrhovatelů: A. D., zast. Mgr. Petrem Škopkem, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
V listopadu 2024 oznámila stěžovatelka na policii zranění svého syna, k němuž došlo při tréninku během péče otce, v důsledku zranění musel syn na operaci. Poté, co se dozvěděla, že policie věc bez dalších opatření uložila, obrátila se na policii s žádostí o umožnění nahlédnutí do spisu. Obvodní oddělení Policie ČR této žádosti stěžovatelky nevyhovělo s tím, že ve věci nebyly zahájeny úkony trestního řízení, pročež nelze uplatňovat nárok na nahlédnutí do spisu podle § 65 trestního řádu. Stěžovatelka s vyřízením žádosti policií nesouhlasila a požádala okresní státní zastupitelství o prověření postupu policie. Okresní státní zastupitelství neshledalo v postupu policie pochybení a s jeho posouzením se ztotožnilo. Stěžovatelka se proto domáhala přezkumu krajským státním zastupitelstvím. Krajské státní zastupitelství napadeným vyrozuměním podnět stěžovatelky jako nedůvodný odložilo.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti namítá, že postupem orgánů činných v trestním řízení došlo k porušení jejího práva na účinné vyšetřování a omezení výkonu její rodičovské odpovědnosti. V důsledku nemožnosti nahlédnout do spisu nemůže stěžovatelka prověřit, zda policie skutečně provedla všechny nezbytné kroky k objasnění skutkového stavu věci. Stěžovatelka jako matka nezletilého má nezpochybnitelný zájem na informaci o výsledcích šetření policie a o tom, zda nebyl spáchán trestný čin. Ústavní soud již dříve dovodil, že rodiče mají právo nahlížet do spisu (např. nález sp. zn. IV. ÚS 3526/16). Policie by mohla přístup ke spisu odepřít v raných fázích šetření pouze tehdy, pokud by uvedla konkrétní okolnosti, ze kterých by bylo možné dovodit ohrožení účelu trestního řízení v případě, že by osoba nahlédla do spisu. Tyto okolnosti v dané věci policie neuvedla. Jako důvod odepření uvedla pouze to, že dosud nebyly zahájeny úkony trestního řízení.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 23.06.2026 10:00 do: 23.06.2026 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 45/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jiří Přibáň DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 8. 10. 2025, č. j. 13 C 140/2023-185.
Stručná charakteristika: Náhrada škody, předběžná otázka ESD, právo - na zákonného soudce/přístup k soudu/, spravedlivý proces – odůvodnění
Označení navrhovatelů: a) Ing. A. K. a b) A. B.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelé se v soudním řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 6 domáhali na vedlejší účastnici (letecké společnosti) zaplacení částky 400 eur pro každého ze žalobců s příslušenstvím s odůvodněním, že se dne 30. 6. 2022 účastnili letu žalované č. QS1152 z Prahy do Malagy, kdy plánovaný přílet byl stanoven na 20:45 hodin, nicméně skutečný čas příletu byl v 00:27 hodin dne 1. 7. 2022. Vzhledem ke zpoždění se žalobci dostali do cílové destinace o více než tři hodiny později, přičemž vzdálenost letu činí 2 118 km. Žalobci se proto domáhali na vedlejší účastnici náhrady podle nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 261/2004 ze dne 11. 2. 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letu. Po předchozím řízení Obvodní soud pro Prahu 6 žalobu ve vztahu ke stěžovatelům zamítl (výrok I. a II.) a současně jim uložil povinnost uhradit žalované na náhradě nákladů řízení částku 20 042 Kč.
Stěžovatelé mají ve své ústavní stížnosti především za to, že soud pochybil, když nepředložil SDEU předběžnou otázku. Dále uvádějí, že v rozporu se závěry okresního soudu nebylo sporným ve věci samotné zpoždění letu, ale existence mimořádné okolnosti spočívající postupném posouvání odletových časů na pozdější.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 23.06.2026 15:00 do: 23.06.2026 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1038/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Veronika Křesťanová Dr.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 2498/2025-274 ze dne 3. února 2026, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 29 Co 82/2025-242 ze dne 17. dubna 2025 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 10 C 69/2024-207 ze dne 14. října 2024
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu - ústavní požadavky na odškodňování újmy způsobené nezákonnými mimořádnými opatřeními vydávanými v průběhu pandemie covidu-19
Označení navrhovatelů: Saunia, s.r.o.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Případ se týká ústavních požadavků na odškodňování újmy způsobené nezákonnými mimořádnými opatřeními vydávanými v průběhu pandemie covidu-19. Soudní rozhodnutí obecných soudů zjednodušeně řečeno vyloučila možnost, že by stěžovatelka byla oprávněna požadovat náhradu újmy, neboť sama nepodala návrh na zrušení mimořádných opatření, ani se k takovému návrhu nepřipojila jako osoba zúčastněná na řízení.
V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá porušení svých práv tím, že Nejvyšší soud nerespektoval závěry nálezu sp. zn. IV. ÚS 331/24. V něm Ústavní soud shledal ústavně nekonformním požadavek, aby poškozený, chtěl-li se domáhat nároku na náhradu škody, musel vždy podat návrh na zrušení opatření obecné povahy. Nejvyšší soud tyto závěry označil za nesprávné, čímž se staví do pozice přezkumné instance vůči Ústavnímu soudu, nadto naznačuje, že nález nebyl vydán zákonnými soudci, když nebyl předložen plénu Ústavního soudu. Stěžovatelka také poukazuje na nález sp. zn. III. ÚS 2667/24, který byl vydán jen osm dní po vydání napadeného usnesení Nejvyššího soudu, v němž Ústavní soud setrval na svých závěrech vyslovených v nálezu sp. zn. IV. ÚS 331/24 (a dalších), že nevyčerpání opravných prostředků nezbavuje soud povinnosti zabývat se existencí důvodů zvláštního zřetele hodných (§ 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.) a své závěry v tomto směru řádně odůvodnit. Ve věci stěžovatelky se obecné soudy okolnostmi zvláštního zřetele hodnými, kterých se stěžovatelka výslovně dovolávala, odmítly zabývat a svůj odmítavý závěr vystavěly výlučně na formální podmínce podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy. Nejvyšší soud pochybil také tím, že odmítl dovolání jako nepřípustné a žádnou z dovolacích otázek věcně neprojednal.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 25.06.2026 10:00 do: 25.06.2026 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3503/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Milan Hulmák Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. září 2025 č. j. 22 Cdo 1946/2025-514, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. dubna 2025 č. j. 27 Co 292/2024-448 a rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 30. září 2024 č. j. 8 C 38/2022-401.
Stručná charakteristika: Vlastnictví
Označení navrhovatelů: R. F.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Žalobce se u Okresního soudu v Kladně domáhal proti stěžovateli určení, že je výlučným vlastníkem pozemku, jehož součástí je sporná stavba. Okresní soud žalobě vyhověl, určil vlastnické právo žalobce ke sporné nemovitosti (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II až IV). Okresní soud shledal, že kupní smlouva mezi žalobcem coby původním vlastníkem a třetí osobou (převodce), uzavřená v březnu 2017, je neplatná, protože žalobce při jejím uzavření jednal v duševní poruše, která jej činila neschopným takové jednání učinit. Převodce se tedy vlastníkem sporné nemovitosti nikdy nestal, a proto ji nemohl platně převést na stěžovatele kupní smlouvou uzavřenou v květnu 2022. Krajský soud v Praze poté změnil nákladový výrok II rozsudku okresního soudu ohledně výše nákladů řízení, jinak jej ve zbytku tohoto výroku a ve výrocích I, III a IV potvrdil (výrok I); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Odvolací soud ve shodě s okresním soudem dospěl k závěru, že žalobce v době převodu sporné nemovitosti na převodce nebyl způsobilý k takovému právnímu jednání; okresnímu soudu ovšem vytknul, že se nezabýval navazující otázkou (ne)existence dobré víry stěžovatele v zápis vlastnického práva převodce ke sporné nemovitosti v katastru nemovitostí. V této souvislosti odvolací soud vyšel ze zjištění, že stěžovatel věděl, že nemovitost je užívána osobami odlišnými od převodce, konkrétně matkou a synem žalobce, a za této situace byl povinen vyvinout investigativní aktivitu směřující ke zjištění, z jakého důvodu vykonává obsah vlastnického práva k nemovitosti osoba odlišná než její zapsaný vlastník, nikoli se spokojit jen s deklarací neoprávněného užívání uvedenou v kupní smlouvě. Stěžovatel však takovou aktivitu nevyvinul, nemovitost si osobně neprohlédl a spokojil se s prohlédnutím fotografií nemovitosti dostupných na internetu, přestože tvrdil, že chce nemovitost koupit pro svou dceru. Navíc od svého syna věděl, že se rodina žalobce brání vystěhování a že žalobce je „alkoholik“, což nezbytnost vyvinutí investigativní aktivity podtrhuje. Stěžovatel tudíž nemohl být v dobré víře v zápis vlastnického práva převodce, a proto mu nenáleží ochrana dobrověrného nabyvatele. Nejvyšší soud posléze dovolání odmítl.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti zejména namítá, že obecné soudy nesprávně posoudily otázku jeho dobré víry při nabytí vlastnického práva k nemovitosti a nerespektovaly zásadu materiální publicity veřejných seznamů ani ustálenou judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu k ochraně dobrověrného nabyvatele. Zpochybňuje závěry soudů o zdravotním stavu žalobce v době uzavření kupní smlouvy a způsobu hodnocení znaleckých posudků.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 25.06.2026 10:30 do: 25.06.2026 11:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3190/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Martin Smolek Ph.D., LL.M.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně č. j. 6 To 165/2025-180 ze dne 7. 8. 2025 a proti usnesení Okresního soudu v Kroměříži č. j. 9 Nt 3129/2023-157 ze dne 1. 7. 2025
Stručná charakteristika: Proporcionalita zabezpečovací detence
Označení navrhovatelů: A. A., zást. Mgr. Tereza Bártová, LL.M., advokátka
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Podstatou posuzované věci je otázka, zda přeměna ústavního ochranného psychiatrického léčení stěžovatele na zabezpečovací detenci byla souladná s ústavním pořádkem. Stěžovateli bylo napadeným usnesením okresního soudu přeměněno ústavní ochranné psychiatrické léčení na zabezpečovací detenci. Původní ochranné psychiatrické léčení bylo stěžovateli uloženo rozsudkem v ambulantní formě. Poté bylo usnesením přeměněno na formu ústavní. Usnesením bylo uložené ochranné léčení přeměněno zpět na formu ambulantní, následně bylo usnesením přeměněno na formu ústavní. Nyní napadené usnesení okresního soudu se opíralo o argument, že stěžovatel opakovaně mařil ochranné psychiatrické léčení takovým způsobem, že došlo k jeho odsouzení (pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí), takže léčba neplnila svůj účel. Z výpovědi lékařky v psychiatrické nemocnici v Kroměříži vyplynulo, že stěžovatel během výkonu ústavního ochranného léčení užíval návykové látky a alkohol, čímž se dekompenzoval jeho zdravotní stav. Ze znaleckého posudku pak vyplynulo, že stěžovatel trpí paranoidní schizofrenií, v důsledku které došlo k rozvoji postpsychotického efektu. Jeho osobnost podle znalce vykazuje disociální rysy s afektivitou. Znalec považuje stav stěžovatele za komplikovaný – jedná se totiž o tzv. duální diagnózu schizofrenie a závislosti na návykových látkách. Z tohoto důvodu existuje významné riziko nebezpečného chování a reálné riziko recidivy. Stěžovatel podal proti usnesení okresního soudu stížnost, v níž namítal zejména porušení zásad subsidiarity a proporcionality, jež je nutné při ukládání zabezpečovací detence respektovat. Soud však jeho argumentaci nepřisvědčil, stěžovatel se proto nyní obrátil na Ústavní soud.