I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.06.2026 10:00 do: 30.06.2026 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2196/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Dita Řepková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudkům
Stručná charakteristika: Právo vlastnit majetek, nabývání majetku
Označení navrhovatelů: V. P., zast. JUDr. Andreou Vejběrovou, Ph.D., advokátkou
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
V řízení před obecnými soudy šlo o žalobu, kterou se stěžovatelka domáhala nahrazení projevu vůle České republiky – Státního pozemkového úřadu (v tomto řízení vedlejší účastnice), na jehož základě by na stěžovatelku byl převeden žalobou vymezený pozemek. Důvodem žaloby bylo tvrzení stěžovatelky, že vedlejší účastnice odmítá správně ocenit její restituční nárok, neboť nesprávně považuje právnímu předchůdci stěžovatelky v minulosti odňatý pozemek za pozemek, který nebyl určen k zástavbě. Okresní soud dospěl k závěru o stavebním charakteru pozemku odňatému právnímu předchůdci stěžovatelky, kterýžto závěr následně potvrdil krajský soud, Nejvyšší soud následně zrušil rozsudky obou soudů pro odklon od judikatury a s tím, že provedené důkazy nebyly způsobilé doložit stavební určení odňatého pozemku. Okresní soud následně žalobu stěžovatelky zamítl. Uvedl, že tak učinil s respektem k závaznému právnímu názoru Nejvyššího soudu, neboť se v limitech jeho závěrů žádné jiné meritorní řešení nenabízelo. Krajský soud poté rozsudek okresního soudu potvrdil a usnesením Nejvyššího soudu bylo následně dovolání stěžovatelky odmítnuto.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že Nejvyšší soud zasáhl do jejích základních práv. Dovolací soud skutkovou otázku spočívající v tom, zda odňatý pozemek byl v době přechodu na stát stavebního charakteru či nikoliv, pojal jako otázku právní a zavázal nižší soudy k určitému rozhodnutí, resp. určil nižším soudům, že z provedených důkazů nemají určité skutečnosti dovozovat. Nejvyšší soud přitom v jiných řízeních s týmiž účastníky uvedl, že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.06.2026 10:00 do: 30.06.2026 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3315/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: Mgr. Daniela Zemanová
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 6 spočívajícím v nepřihlížení k řádně podanému odporu proti trestnímu příkazu ze dne 9. září 2025, č. j. 16 T 96/2025-192.
Stručná charakteristika: Práva účastníka soudního řízení
Označení navrhovatelů: D. Š.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Obvodní soud vydal v září 2025 trestní příkaz, kterým uznal stěžovatele vinného ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání a přečinu zanedbání povinné výživy. Proti uvedenému trestnímu příkazu podal stěžovatel v zákonné lhůtě odpor elektronickou formou (ze soukromé emailové adresy) bez uznávaného elektronického podpisu. Poslední den zákonné lhůty stěžovatel odeslal prostřednictvím pošty doporučenou zásilku obsahující řadu listin a nosiče CD, na které odkazoval jako na důkazy či je označil jako přílohy v předtím podaném odporu. Mezi dokumenty, které byly do soudního spisu zařazeny jakožto obsah uvedené doporučené zásilky, se nenachází odpor v listinné podobě. Stěžovatel namítá, že tato listina byla součástí zásilky. Obvodní soud vyrozuměním ze dne 7. 10. 2025 stěžovateli sdělil, že k jím podanému odporu nelze přihlížet. Podle soudu musí být elektronické podání (§ 59 odst. 1 a 3 trestního řádu) podepsáno v souladu s § 6 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že stěžovatelovo podání e-mailem nesplňovalo tyto náležitosti, nelze s ním spojit žádné právní účinky. Nedostatek ve formě podání lze odstranit jen v zákonné lhůtě pro podání odporu. Absenci elektronického podpisu nelze vykládat jako odstranitelný nedostatek, k čemuž soud odkázal na několik usnesení Ústavního soudu a usnesení Nejvyššího správního soudu. Na základě toho uzavřel, že uvedený trestní příkaz již nabyl právní moci před šesti dny. Počátkem listopadu stěžovatelova obhájkyně zaslala soudu listinu nadepsanou jako žádost o nařízení hlavního líčení. V něm uvádí, že stěžovatel soudu zaslal odpor rovněž v listinné podobě, který se nachází ve spise spolu se zaslanými přílohami. Proto by podle stěžovatele mělo být nařízené hlavní líčení. Na tuto žádost reagoval obvodní soud následující den tak, že stěžovatel odpor v listinné podobě soudu nezaslal. Ve spise se sice nacházejí dvě kopie odporu, ty však stěžovatel soudu zaslal jako text samotného průvodního emailu a dále jako přílohu tohoto emailu.
Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá toho, aby Ústavní soud konstatoval, že v důsledku postupu obvodního soudu spočívajícího v nesprávném hodnocení podání odporu proti trestnímu příkazu a následném nezrušení trestního příkazu byla porušena jeho ústavně zaručená práva a dále navrhl, aby Ústavní soud zakázal obvodnímu soudu pokračovat v porušování jeho ústavních práv a přikázal mu nařídit hlavní líčení.
Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 01.07.2026 09:00 do: 01.07.2026 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 39/25
Jednací místnost: sněmovna
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jiří Přibáň DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Návrh na zrušení § 3 odst. 2 a Přílohy 1 zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní), ve znění pozdějších předpisů.
Stručná charakteristika: rozpočtové určení daní
Označení navrhovatelů: skupina senátorů Senátu Parlamentu České republiky
Typ řízení: Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Skupina 32 senátorů (navrhovatelka) se prostřednictvím svého návrhu domáhá zrušení § 3 odst. 2 a Přílohy č. 1 zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům. Podle navrhovatelky je dlouhodobě neměnný systém rozdělování daňových výnosů mezi kraje, bez zohlednění objektivních kritérií a dynamických změn, protiústavní a vede k nerovnostem ve financování krajů a poskytování veřejných služeb. Podle navrhovatelky dochází tímto rigidním a zastaralým rozpočtovým mechanismem k omezení výkonu samosprávné funkce krajů. Navrhovatelka proto usiluje o odstranění tohoto stavu a přechod na ústavně konformní systém, který bude reflektovat reálné potřeby krajů a zajistí rovný přístup občanů ke klíčovým veřejným službám. Podle navrhovatelky stávající právní úprava porušuje právo na samosprávu, princip rovnosti a zákaz diskriminace, právo na ochranu majetkových práv územních samosprávných celků a konečně právo krajů hospodařit dle vlastního rozpočtu.
Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 01.07.2026 09:30 do: 01.07.2026 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 18/25
Jednací místnost: sněmovna
Soudce zpravodaj: JUDr. Josef Baxa
Návrh na přezkoumávané akty: návrh na zrušení § 169r odst. 1 písm. l) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 255/2019 Sb.
Stručná charakteristika: zrušení právního předpisu-návrh soudu, právo na právní pomoc a tlumočníka, právo na soudní a jinou právní ochranu
Označení navrhovatelů: Krajský soud v Brně
Typ řízení: Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Krajský soud v Brně se obrátil na Ústavní soud s návrhem na zrušení § 169r odst. 1 písm. l) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 255/2019 Sb. Podle napadeného ustanovení správní orgán usnesením zastaví řízení o žádosti, jestliže cizinec „prohlásil, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, a neobstaral si na své náklady ve lhůtě stanovené správním orgánem tlumočníka nebo osobu, která splňuje podmínky pro ustanovení tlumočníkem podle zákona o soudních tlumočnících a soudních překladatelích, ačkoli správní orgán o této povinnosti cizince prokazatelně poučil“.
Ve věci, kterou se krajský soud zabývá, cizinec požádal písemně na předepsaném formuláři o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty. Ta představuje jeden z druhů pobytového oprávnění. V průběhu řízení byl kvůli pochybnostem správního orgánu o skutkovém stavu předvolán k výslechu. U prvního výslechu prohlásil, že neovládá jazyk, v němž se řízení vede. Byl proto poučen, že k dalšímu výslechu se musí dostavit se zapsaným tlumočníkem nebo osobou, která může být tlumočníkem ustanovena. K druhému výslechu se dostavil s osobou, která ale podle správních orgánů nemohla být ustanovena tlumočníkem. Pro jazyk cizince je podle nich k dispozici dostatek zapsaných tlumočníků, daná osoba navíc byla podjatá. Navazujícím písemným podáním se již správní orgány věcně nezabývaly a řízení o žádosti cizince podle napadeného ustanovení zastavily.
Podle krajského soudu napadené ustanovení omezuje rozsah soudního přezkumu. Zužuje totiž přezkum pouze na otázku, zda byly splněny podmínky pro zastavení řízení podle napadeného ustanovení. Toto omezení krajský soud vyhodnotil jako neústavní, a proto podal návrh na jeho zrušení. Krajský soud mimo jiné uvádí, že správnímu orgánu nic nebránilo o žádosti meritorně rozhodnout i bez tlumočníka a že cizinec si při opatřování tlumočníka (osoby, která by jím mohla být ustanovena) ani nepočínal obstrukčně.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 01.07.2026 15:00 do: 01.07.2026 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1027/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jiří Přibáň DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti výroku I. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 12. 2025, č. j. 18 Co 136/2025-229.
Stručná charakteristika: náklady řízení, vlastnictví
Označení navrhovatelů: A. B.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Okresní soud zamítl žalobu na určení, že Z. Š. (původní dárkyně nemovitostí) je vlastnicí blíže určených nemovitostí. Dále soud rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému (stěžovateli) na náhradě nákladů řízení částku 101 550 Kč. Okresní soud založil své rozhodnutí ve věci samé na tom, že žalobce neprokázal tvrzení o nezpůsobilosti dárkyně Z. Š. k právnímu jednání, kterým převedla předmětné nemovitosti na obdarovanou původní žalovanou. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu ve prospěch ve věci úspěšnějšího žalovaného. Tarifní hodnotu určil soud podle § 8 advokátního tarifu z částky 2 390 000 Kč, převzaté z pozůstalostního řízení vedeného po původní žalované. Okresní soud vyčíslil mimosmluvní odměnu a paušální náhrady na částku 101 550 Kč bez DPH. Návrh žalobce na moderaci podle § 150 občanského soudního řádu nepovažoval soud za důvodný. Proti výroku o nákladech řízení podal žalobce odvolání, v němž namítal nesprávné právní posouzení. Krajský soud změnil rozhodnutí okresního soudu tak, že uložil žalobci zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 23 070 Kč. Podle náhledu krajského soudu tarifní hodnota věci nevyplývala z objektivizovaného ocenění nemovitosti, ale z pouhé dohody dědiců v pozůstalostním řízení, kterého však žalobce nebyl účasten, a uvedeným oceněním nemovitosti tak nebyl vázán. Ve věci nebyl zajišťován žádný odborný podklad, který by umožnil spolehlivě určit hodnotu předmětných nemovitostí. Z uvedených důvodů odvolací soud uzavřel, že se jedná o věc neocenitelnou, a proto je třeba stanovit tarifní hodnotu podle § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, tedy paušální částkou 50 000 Kč za jeden úkon právní služby.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že krajský soud opomenul závěry Ústavního soudu obsažené v nálezu ze dne 11. 10. 2023, sp. zn. III. ÚS 460/23. Z tohoto nálezu mimo jiné vyplývá, že má-li soud ve sporu o určení vlastnictví k nemovitosti k dispozici její ocenění z jiného (např. pozůstalostního) řízení, měl by při rozhodování o nákladech řízení vycházet zásadně z něj. Pro účely zjištění obvyklé ceny nemovitosti byl v tomto případě zpracován písemný podklad realitní kanceláří, k němuž však odvolací soud nepřihlédl. Krajský soud navíc účastníkům nesdělil, že má na stanovení tarifní hodnoty jiný právní názor než soud prvního stupně, a neposkytl jim prostor na tuto změnu reagovat.