III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 08.07.2025 09:00 do: 08.07.2025 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 779/24
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Lucie Dolanská Bányaiová Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. ledna 2024 č. j. 9 Afs 123/2023-35 a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. ledna 2024 č. j. 10 Afs 119/2023-40
Stručná charakteristika:  právo na soudní ochranu, právo na zákonného soudce
Označení navrhovatelů:  KONREO, v. o. s.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Dne 23. 9. 2016 vydal Specializovaný finanční úřad šest zajišťovacích příkazů na dosud nestanovenou DPH za období květen až říjen 2013 dané obchodní společnosti. Odvolání proti nim byla zamítnuta a téhož dne bylo vydáno šest exekučních příkazů. Následně byl zjištěn úpadek společnosti a stěžovatelka byla jmenována její insolvenční správkyní. Správce daně později vydal šest dodatečných platebních výměrů. Neuznal společnosti uplatněné odpočty daně z přijetí zdanitelných plnění podle daňových dokladů, jimiž jí dvě obchodní společnosti fakturovaly plnění z dodávek pohonných hmot. Správce daně konstatoval, že společnost se, jako zkušený obchodník, přijetím plnění od těchto dodavatelů stala součástí podvodu na DPH. Doměřená daň činila 217 986 786 Kč a byla splatná doručením výměrů dne 7. 2. 2017. Tyto dodatečné platební výměry byly předmětem řízení Ústavního soudu, který nálezem sp. zn. IV. ÚS 2289/24 ústavní stížnost stěžovatelky odmítl jako neopodstatněnou. Splatností daně se nezabýval, neboť námitka nebyla uplatněna včas. V dalších řízeních se stěžovatelka domáhala mj. zrušení rozhodnutí o zástavním právu, vrácení přeplatku vymoženého na základě zrušených zajišťovacích příkazů a úroku z neoprávněného vymáhání. Správní soudy žaloby zamítly. Konstatovaly, že byť byly zajišťovací příkazy zrušeny, vymožené prostředky mohly být použity na úhradu splatné daňové povinnosti, čímž nevznikl vratitelný přeplatek. Nejvyšší správní soud kasační stížnosti stěžovatelky rovněž zamítl. Stěžovatelka tvrdí, že ke dni 7. 2. 2017 ještě neměla splatný daňový nedoplatek, protože dodatečné výměry nebyly pravomocné a nemohly být exekučním titulem. Domáhá se úroku z neoprávněného vymáhání do doby jejich právní moci. I v tomto řízení však správní soudy její žaloby zamítly.
Stěžovatelka se nyní domáhá zrušení rozsudků Nejvyššího správního soudu s tvrzením, že jimi bylo porušeno její ústavní právo na soudní ochranu.
 

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 09.07.2025 09:00 do: 09.07.2025 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 22/24
Jednací místnost:  sněmovna
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Jan Svatoň CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Návrh na zrušení vymezených částí zákona č. 349/2023 Sb. ze dne 8. 11. 2023, kterým se mění některé zákony v souvislosti s konsolidací veřejných rozpočtů.
Stručná charakteristika:  Zrušení právního předpisu, rozpočet
Označení navrhovatelů:  skupina senátorů Senátu Parlamentu ČR, zast. JUDr. Jaromírem Císařem, Ph.D., advokátem
Typ řízení:  Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Skupina senátorů se návrhem domáhá zrušení vymezených částí zákona č. 349/2023 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s konsolidací veřejných rozpočtů. Důvodem derogace má být, že jde o tzv. legislativní přílepky. In eventum se navrhovatelka domáhá zrušení i zákonných ustanovení, které byly novelizovány ustanoveními zákona č. 349/2023 Sb., a to s tvrzením, že porušují zejména právo obcí na samosprávu a jejich vlastnické právo.

Navrhovatelka předesílá, že nebrojí proti záměru vlády konsolidovat veřejné rozpočty, majíc za to, že by případné zrušení napadených ustanovení ani konsolidaci veřejných rozpočtů neohrozilo či neznemožnilo. Považuje za nutné reagovat na tzv. legislativní přílepky a na zásah zákonodárce do práva obcí na samosprávu, přičemž svým návrhem sleduje naplnění základních principů demokratického právního státu a ústavní konformity legislativního procesu, jakož i ochranu ústavních práv.

Zásah do práva na samosprávu podle navrhovatelky představuje změna rozpočtového určení daní z hazardních her v zákoně o dani z hazardních her, spočívající ve zrušení 30% podílu obcí na výnosu z hazardních her provozovaných prostřednictvím internetu a hazardních her provozovaných bez potřebného základního povolení nebo ohlášení. Po  novelizaci náleží státu 100% podíl na výnosu z těchto her, ač tento příjem doposud představoval státem aprobovanou kompenzaci nákladů vzniklých obcím negativními dopady těchto her na jejich území. Namítá, že v legislativním procesu byly zcela ignorovány námitky celostátních organizací sdružujících územní samosprávné celky, podle nichž obce nebudou moci zajišťovat služby prevence hazardních her ani řešit sociálně patologické jevy spojené s hazardními hrami. Stát přitom povinnost sanace negativních dopadů hazardních her (jako jsou sociální problémy či kriminalita) a zajišťování adiktologických služeb nepřevzal, a ani  nenavrhl alternativní způsob zajištění této povinnosti. Vznikla tak extrémní disproporce v právech a povinnostech na straně státu a na straně obcí. Podle navrhovatelky přijetím dané úpravy došlo k nepřípustnému a nepředvídatelnému zásahu do práva na samosprávu, konkrétně pak do práva obcí hospodařit s vlastním majetkem podle vlastního rozpočtu, včetně práva na zaručené prostředky k výkonu samosprávy a na zaručenou možnost dlouhodobého plánování hospodaření k účelnému nakládání s vlastním majetkem.

K návrhu na zrušení napadeného ustanovení zákona o pozemních komunikacích navrhovatelka uvádí, že došlo ke změně definice a tím i rozsahu silničního ochranného pásma na úkor zastavěného území obce, a že tato změna zasahuje do práv a oprávněných zájmů všech vlastníků pozemků v okolí silnic. To podle navrhovatelky představuje zásah do práva obcí na vymezení vlastního zastavěného území a určování koncepce vlastního rozvoje, které má být součástí práva na samosprávu. Tato legislativní změna navíc byla provedena na základě tzv. legislativního přílepku.
 

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 09.07.2025 09:30 do: 09.07.2025 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 11/25
Jednací místnost:  sněmovna
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jiří Přibáň DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  návrh na zrušení zákona č. 417/2024 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a in eventum na zrušení vybraných ustanovení zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění
Stručná charakteristika:  druhá etapa důchodové reformy, zvýšení důchodového věku, riziková práce
Označení navrhovatelů:  Poslanci Parlamentu
Typ řízení:  Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Ústavní soud se v této věci zabývá abstraktní kontrolou ústavnosti tzv. druhé etapy důchodové reformy, čímž navázal na ústavní přezkum tzv. první etapy důchodové reformy (srov. nálezy pléna Ústavního soudu Pl. ÚS 30/23 týkající se snížení mimořádné valorizace důchodů, a Pl. ÚS 47/23 týkající se úpravy předčasných důchodů).

Návrhem se skupina 71 poslanců předně domáhá zrušení zákona č. 417/2024 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. V první a hlavní argumentační linii navrhovatelka namítá protiústavnost celého napadeného zákona jakožto novely, a nikoli pouze novelizovaných ustanovení jako součástí zákona o důchodovém pojištění. Má za to, že při jeho projednání a schvalování došlo v Poslanecké sněmovně k protiústavnímu porušení pravidel zákonodárného procesu.

Ve druhé a podpůrné argumentační linii, uplatněné in eventum, neshledal-li by Ústavní soud návrh důvodným již v důsledku namítaných vad legislativního procesu, navrhovatelka brojí proti zákonem č. 417/2024 Sb. doplněným ustanovením. Konkrétně navrhuje v § 32 odst. 2 ve větě první zákona o důchodovém pojištění zrušení čísla „1973“ a slov „č. 1“, dále v § 32 odst. 3 zrušení celé věty první ve znění: „U pojištěnců narozených v období let 1974 až 1988 se důchodový věk stanoví tak, že se k věku 65 let a 8 měsíců přičte takový počet kalendářních měsíců, který se stanoví jako rozdíl v počtu let mezi rokem narození pojištěnce a rokem 1973; ustanovení odstavce 2 věty druhé platí zde obdobně.“, dále v § 32 odst. 3 ve větě druhé zrušení čísla „1988“ a čísla „67“ a konečně v § 37d odst. 2 věta druhá zákona o důchodovém pojištění navrhuje zrušení ustanovení ve znění: „Rizikovou prací se pro účely tohoto zákona rozumí práce, která je podle právních předpisů upravujících ochranu veřejného zdraví zařazena do čtvrté kategorie.“.

Navrhovatelka celkově hodnotí způsob přijetí návrhu zákona jako hrubě rozporný se závaznými pravidly legislativního procesu. Uvádí, že v postupu parlamentní většiny shledává rozpor se základními hodnotami právního státu, jakými jsou předvídatelnost a seznatelnost práva, zákaz svévole nebo právní jistota. Dále navrhovatelka za protiústavní považuje již samotné zvýšení věkové hranice pro odchod do starobního důchodu nad 65 let až na 67 let. Tuto zákonnou úpravu považuje za rozpornou s mezinárodními závazky. Dále kritizuje, že úleva z tohoto zvýšení byla poskytnuta pouze osobám, které vykonávají rizikové práce ve čtvrté kategorii rizikových prací. Navrhovatelka má za to, že napadená ustanovení odporují ústavnímu pořádku, přičemž se dovolává porušení čl. 1 odst. 1, 2 Ústavy, čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny a čl. 15 odst. 2 Úmluvy o dávkách.
 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 09.07.2025 13:00 do: 09.07.2025 13:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 1391/24
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Milan Hulmák Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. ledna 2024 č. j. 14 Co 158/2023-415
Stručná charakteristika:  Právo na soudní a jinou právní ochranu, náklady řízení
Označení navrhovatelů:  S. V.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel se u okresního soudu domáhal náhrady újmy, která mu vznikla v souvislosti s pracovním úrazem u původní žalované jako jeho zaměstnavatelky. Okresní soud mu co do výše požadované náhrady částečně vyhověl. Částku vypočtenou podle bodového ohodnocení zvýšil na dvojnásobek, přičemž požadavek stěžovatele na zvýšení považoval za nepřiměřený. Přestože byla vzhledem k výši přiznané částky úspěšnější žalovaná, náhradu nákladů neuložil. Krajský soud jeho rozhodnutí změnil a stěžovateli přiznanou náhradu újmy navýšil. K navýšení náhrady přitom dospěl nejen na základě částečně odlišného hodnocení znaleckých posudků, ale i proto, že přiznanou náhradu újmy zvýšil podle § 388 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění do 30. 9. 2015. Napadenými výroky uložil žalované nahradit náklady řízení před soudy obou stupňů. Uzavřel, že stěžovateli náleží plná náhrada nákladů i přes částečný úspěch ve věci, neboť rozhodnutí soudu záleželo na volné úvaze a na znaleckém posudku. Výši nákladů určil s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podle § 9 odst. 4 advokátního tarifu. Stěžovateli tak přiznal 98 965,90 Kč jako náhradu nákladů řízení před okresním soudem a 10 721,81 Kč jako náhradu nákladů řízení před krajským soudem.

Podle stěžovatele je rozhodnutí krajského soudu v napadených výrocích v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, dle které platí, že pro určení výše nákladů není rozhodující, zda již na začátku řízení je známa hodnota věci nebo práva. Soud musí vyvinout aktivitu k tomu, aby mohl o náhradě nákladů řízení rozhodnout na základě hodnoty sporu. Soud proto měl vyjít z § 8 odst. 1 advokátního tarifu, nikoliv z hodnoty podle § 9 odst. 4 advokátního tarifu. Pokud by postupoval správně, přiznal by stěžovateli náhradu nákladů řízení před okresním soudem ve výši 644 138 Kč a před krajským soudem ve výši 41 504,40 Kč. Stěžovatel se tedy ústavní stížností domáhá zrušení nákladových výroků rozsudku krajského soudu s tvrzením, že tyto výroky porušují jeho ústavně zaručená práva na ochranu vlastnictví a soudní ochranu.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 09.07.2025 13:30 do: 09.07.2025 14:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 296/24
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Josef Fiala CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2023 č. j. 24 Cdo 3580/2022-201, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. května 2022 č. j. 5 Co 63/2022-132 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. ledna 2022 č. j. 79 C 41/2021-131
Stručná charakteristika:  právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů:  Státní pozemkový úřad
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Vedlejší účastnice se žalobou u krajského soudu domáhaly povolení vkladu vlastnického práva ke konkretizovaným pozemkům, a to na základě rozhodnutí obecných soudů, kterým se nahrazuje projev vůle stěžovatelky. Předchozí návrh na vklad příslušný katastrální úřad zamítl s odůvodněním, že s ohledem na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3804/19 přistupuje k rozsudkům o nahrazení projevu vůle stěžovatelky k bezúplatnému převodu pozemků podle § 11 zákona o půdě, jako k rozhodnutím podle § 161 odst. 3 občanského soudního řádu a ve vkladovém řízení zkoumá, zda jsou splněny podmínky stanovené v § 17 odst. 1 katastrálního zákona. Krajský soud napadeným rozsudkem rozhodl o povolení vkladu, nahradil rozhodnutí katastrálního úřadu a stěžovatelce uložil povinnost nahradit vedlejším účastnicím náklady řízení. V odůvodnění uvedl, že s názorem katastrálního úřadu nelze souhlasit, protože dosavadní i nová ustálená judikatura Nejvyššího soudu vnímá posuzovaný způsob nabývání vlastnického práva jako specifický a založený na právní skutečnosti odlišné od soukromoprávního jednání. S odkazy na judikaturu Nejvyššího soudu uzavřel, že okamžik nabytí vlastnického práva k nemovitosti na základě rozhodnutí soudu o nahrazení projevu vůle mezi osobu oprávněnou a stěžovatelkou podle zákona o půdě nastává právní mocí rozhodnutí soudu. Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka odvolání, které vrchní soud neshledal důvodným. Následné stěžovatelčino dovolání Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl.

Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů tvrzením, že jimi bylo porušeno její základní právo na spravedlivý proces.
 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 09.07.2025 14:00 do: 09.07.2025 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 619/25
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Josef Baxa
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. prosince 2024 č. j. 12 To 284/2024-126 a usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 25. listopadu 2024 č. j. 4 PP 63/2024-114.
Stručná charakteristika:  právo na soudní ochranu, podmíněné propuštění
Označení navrhovatelů:  M. K.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel vykonává nepodmíněný trest odnětí svobody. Dne 21. 10. 2024 podal žádost o podmíněné propuštění z výkonu trestu. Napadeným usnesením okresní soud žádost stěžovatele zamítl. Konstatoval, že stěžovatel je speciálním majetkovým recidivistou, bylo na něj kromě výchovných či alternativních trestů v minulosti působeno již osmi nepodmíněnými tresty odnětí svobody. Zná tak velmi důvěrně prostředí věznice a umí se na toto prostředí velmi dobře adaptovat. I přesto po delší dobu nezískal žádnou kázeňskou odměnu. Stěžovatel vykonává trest od března 2020, ale aktuálně má evidovány pouze čtyři kázeňské odměny. Neprokázal tak soustavné a opakované polepšení, více se začal snažit až v poslední době. Stěžovatel svou aktivitu musí velmi výrazným způsobem zvýšit, aby prokázal polepšení. Skutečnost, že ve věznici aktivně spolupracuje na odhalování trestné činnosti drogového charakteru, nestačí. Okresní soud konstatoval, že u stěžovatele nelze ani důvodně očekávat vedení řádného života. V minulosti byl sedmnáctkrát trestán a vykonává už devátý nepodmíněný trest odnětí svobody. Proti usnesení okresního soudu podal stěžovatel stížnost, kterou krajský soud napadeným usnesením zamítl s tím, že přisvědčil závěrům okresního soudu.

Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů z důvodu tvrzeného porušení jeho ústavně zaručeného práva na soudní ochranu.
 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 09.07.2025 15:00 do: 09.07.2025 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1254/24
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Lucie Dolanská Bányaiová Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2024 č. j. 24 Cdo 3727/2023-537, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 23. srpna 2023 č. j. 27 Co 176/2023-515 a rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 25. dubna 2023 č. j. 18 C 175/2022-467
Stručná charakteristika:  lidská důstojnost
Označení navrhovatelů:  P. B.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel se žalobou směřující proti České republice – Ministerstvu zdravotnictví domáhal přivolení k zásahu do své integrity tím, že mu bude umožněna eutanázie. Okresní soud návrh zamítl, krajský soud k odvolání stěžovatele rozsudek okresního soudu potvrdil. Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení, a to pro zjevnou neurčitost výroku I žalobního žádání (petitu) stěžovatele. Nejvyšší soud konstatoval, že má-li být ve výroku, jímž je rozhodováno o tom, zda bude přivoleno k zásahu do integrity člověka, je třeba takový zásah popsat natolik určitě a jednoznačně, aby nebyl zaměnitelný s jiným zásahem. Uložil soudu prvního stupně, aby posoudil, zda stěžovatel v průběhu řízení žalobu dostatečně doplnil, a pokud ne, aby ho vyzval k odstranění vad žaloby. Současně uvedl, že v řízení, v němž se plně svéprávný člověk domáhá vyslovení souhlasu se zásahem do své integrity, se nepostupuje podle § 2 písm. c) a § 65 zákona o zvláštních řízeních soudních, ale soud o podaném návrhu rozhodne v řízení sporném. Okresní soud přistoupil k novému projednání žaloby v řízení sporném a vyzval stěžovatele k doplnění žaloby. V návaznosti na to stěžovatel upravil žalobní petit a svým návrhem nově žádal, aby „byl povolen zásah do osobní integrity žalobce spočívající v podání smrtícího prostředku lékaře na základě výslovné a dobrovolné žádosti žalobce, jehož účelem bude ukončení života žalobce“. Nyní napadeným rozsudkem okresní soud shledal návrh stěžovatele nedůvodným a žalobu zamítl. Okresní soud konstatoval, že pro navrhovaný zásah do osobní integrity stěžovatele neexistuje v České republice zákonný rámec. Krajský soud rozhodnutí okresního soudu potvrdil. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud napadeným rozsudkem zamítl. Uvedl, že v České republice neexistuje legální možnost provedení eutanázie ani asistovaného sebeusmrcení, naopak je tato možnost právním řádem zapovězena. Podle názoru Nejvyššího soudu neplyne z lidskoprávních závazků České republiky právo na eutanázii, jak tvrdí stěžovatel.

Stěžovatel je přesvědčen, že možnost svobodně se rozhodnout o ukončení života je součástí osobní autonomie a lidské důstojnosti. Ústavní stížností se proto domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na zachování lidské důstojnosti.