II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 07.07.2026 10:00 do: 07.07.2026 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 148/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Pavel Šámal Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti výrokům II. a III. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. února 2024 č. j. 17 Co 83/2023-812
Stručná charakteristika: právo na soudní a jinou právní ochranu, překvapivé rozhodnutí
Označení navrhovatelů: I. A., zastoupena Mgr. Lenkou Grulichovou, advokátkou
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Okresní soud k žalobě stěžovatelky rozsudkem nahradil projev vůle vedlejšího účastníka uzavřít se stěžovatelkou kupní smlouvu k blíže specifikovanému bytu. Okresní soud tímto rozsudkem také mimo jiné uložil vedlejšímu účastníkovi zaplatit stěžovatelce pro její plný procesní úspěch celkem 231 448 Kč na nákladech řízení. K odvolání stěžovatelky i vedlejšího účastníka krajský soud ve věci samé rozsudek okresního soudu potvrdil, ale změnil nákladový výrok tak, že vedlejší účastník má stěžovatelce na nákladech řízení v prvním stupni zaplatit pouze 55 272 Kč, a uložil vedlejšímu účastníkovi zaplatit dalších 10 164 Kč na nákladech odvolacího řízení. Okresní soud podle krajského soudu nesprávně určil tarifní hodnotu pro účely náhrady nákladů řízení podle § 7 advokátního tarifu v závislosti na hodnotě nemovité věci. V nynější věci se měla určit tarifní hodnota ve výši 35 000 Kč podle § 9 odst. 3 písm. b) téhož předpisu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, protože předmět nynější věci je penězi neocenitelný. Krajský soud v písemném vyhotovení napadeného rozsudku formuloval poučení, že dovolání lze podat k Nejvyššímu soudu ve stanovené lhůtě, bez dalšího rozlišení přípustnosti dovolání k jednotlivým výrokům. Následná dovolání – vedlejšího účastníka ve věci samé a stěžovatelky proti nákladovým výrokům – Nejvyšší soud odmítl, přičemž u stěžovatelky jej odmítl pro nepřípustnost dovolání proti nákladovému výroku tzv. ze zákona.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti zejména tvrdí, že krajský soud nesprávně změnil rozhodnutí okresního soudu o nákladech řízení, čímž měl porušit její právo na soudní ochranu.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 07.07.2026 13:00 do: 07.07.2026 13:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1124/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Veronika Křesťanová Dr.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 0 P 163/2016-1754 ze dne 20. února 2026
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: MUDr. K. C. K.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka (matka) a vedlejší účastník (otec) jsou rodiči nezletilého stěžovatele (chlapec) a dvojčat. Rodiče o všechny tři děti pečují formálně v rovnoměrném střídavém režimu. V červenci 2025 podala matka návrh na zahájení řízení o péči a výživě a řízení o podstatných záležitostech, na kterých se rodiče nemohou dohodnout (bydliště, určení školy) ve vztahu ke všem třem dětem. V návrhu matka uvedla, že od září 2024 o chlapce fakticky pečuje ve větším rozsahu než otec a chlapec se s otcem vídá každý druhý víkend od pátku do neděle. V únoru 2026 podala matka návrh na vydání prozatímního rozhodnutí, ve kterém by soud určil, stručně řečeno, že otec bude o chlapce pečovat za blíže specifikovaných okolností vždy lichý kalendářní víkend a nahradil souhlas otce s podáním žádosti chlapce o přestup na gymnázium. Návrh odůvodnila tím, že chlapec si sám školu vybral, přeje si na zvolenou školu přestoupit, a náhodně se uvolnilo místo. Žádost o přestup je však nutné podat do 28. února 2026 a místo od září 2026 nelze zaručit s ohledem na omezené kapacity. Dále uvedla, že péče otce se dnů školní docházky nedotýká. Otec s podáním žádosti nesouhlasil. Okresní soud návrh matky odmítl. Opřel se o § 465d odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních a konstatoval, že návrh je nutno považovat za zjevně bezúspěšné uplatňování práva, neboť se matka svým podáním domáhá přijetí rozhodnutí konečného. Vyhověl-li by jejímu návrhu, další vedení řízení ve věci samé by již podle něj postrádalo jakýkoli smysl. Následně v květnu 2026 vyhlásil obvodní soud rozsudek ve věci samé, jímž zamítl návrh na udělení souhlasu za otce s přestupem chlapce na gymnázium a změnou bydliště chlapce. Chlapce svěřil do péče rodičů tak, že v péči otce je každý lichý týden od pátku 15.00 hodin do neděle 18.00 hodin.
Stěžovatelé v ústavní stížnosti zejména namítají, že obvodní soud porušil jejich právo na soudní ochranu, když návrh odmítl kvůli předjímání rozhodnutí ve věci samé jako zjevně bezúspěšné uplatňování práva. Právní úprava prozatímních rozhodnutí ve smyslu § 465a a násl. zákona o zvláštních řízeních soudních však tento výklad (předjímání konečného rozhodnutí) výslovně nepřipouští a účelem jejího přijetí bylo jej přímo vyloučit. Obvodní soud tak podle nich obešel obsah, smysl i účel nové právní úpravy a použil ji zcela svévolně.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 07.07.2026 13:30 do: 07.07.2026 14:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1382/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Langášek LL.M.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti výroku I usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. května 2026 č. j. 0 P 364/2022-2139
Označení navrhovatelů: A. A.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Před obvodním soudem běží řízení o péči o dva nezletilé syny stěžovatelky a vedlejšího účastníka. Poslední rozhodnutí ve věci péči o nezletilé je z října 2021, kterým byly děti svěřeny do péče matky. Otci byl stanoven styk s oběma syny, prázdninový styk v něm nebyl řešen. V únoru 2026 podal otec návrh na vydání prozatímního opatření, kterým se domáhal stanovení prázdninového styku. Obvodní soud ho posoudil jako návrh na vydání prozatímního rozhodnutí, jelikož došlo ke změně právní úpravy (novelou účinnou od ledna 2026). Soud otcův návrh zřejmě zamýšlel zaslat ostatním účastníkům, doručen jim však nebyl. Následně soud svolal jiný soudní rok, kde chtěl návrh projednat. Jak stěžovatelka, tak opatrovník na jeho začátku uvedli, že nemají otcův návrh k dispozici. Přibližně týden poté obvodní soud prozatímní rozhodnutí vydal. Rozhodl tak, že výrokem I rozšířil péči otce po dobu letních prázdnin z původních 33 hodin jednou za dva týdny na rozsah dvou celých šestidenních úseků u staršího nezletilého, resp. dvou dnů po dvou hodinách u mladšího nezletilého. Ve zbylé části návrh otce zamítl.
Stěžovatelka napadla usnesení obvodního soudu ve výroku I ústavní stížností. Namítala zejména nedostatky v procesní rovině. Otcův návrh podle ní obsahoval vady a měl být odmítnut. Zároveň jí návrh nebyl před jiným soudním rokem doručen. Kromě toho vznesla námitku nejlepšího zájmu dítěte a další argumenty. Navrhla také zrušení zákona o zvláštních řízeních soudních v části, která vylučuje možnost podání odvolání proti prozatímnímu rozhodnutí.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 07.07.2026 13:30 do: 07.07.2026 14:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1480/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Veronika Křesťanová Dr.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesením Městského soudu v Praze č. j. 61 To 274/2026-73 ze dne 9. dubna 2026 a č. j. 61 To 182/2026-39 ze dne 5. března 2026, usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 37 Nt 2500/2026-54 ze dne 18. března 2026 a č. j. 37 Nt 2500/2026-10 ze dne 22. ledna 2026 v rozsahu jeho výroků I, II a III, proti zásahu spočívajícímu v průtazích v řízení vedenému u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 37 Nt 3016/2025 a proti zásahu spočívajícímu v postupu Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Odboru závažné hospodářské trestné činnosti, 3. oddělení, v řízení vedeném pod č. j. NCOZ-4797-2502/TČ-2024-412200-H
Stručná charakteristika: osobní svoboda, opatření nahrazující vazbu
Označení navrhovatelů: JUDr. Ing. M. L., MBA
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Proti stěžovateli (jakož i dalším obviněným) bylo v únoru 2025 zahájeno trestní stíhání pro, zjednodušeně řečeno, hospodářskou a korupční trestnou činnost. Usnesením obvodního soudu ze dne 26. února 2025 byl stěžovatel vzat do vazby (útěková, koluzní, předstižná), která byla následně několikrát prodloužena (24. května 2025 odpadl důvod koluzní vazby). Usnesením obvodního soudu z ledna 2026 (jehož výroky I, II a III jsou napadeny ústavní stížností), bylo na základě návrhu evropské pověřené žalobkyně rozhodnuto o tom, že se nad stěžovatelem stanovuje dohled probačního úředníka (výrok I), že se stěžovateli ukládá povinnost zdržovat se v místě svého bydliště v určenou dobu a současně se stěžovatel vyzývá k vydání cestovního dokladu do úschovy (výrok II), že se stěžovateli ukládá omezení spočívající v zákazu vycestování do zahraničí (výrok III) a že se stěžovatel při nadále trvajících důvodech vazby podle § 67 písm. a) (útěková vazba), c) (předstižná vazba) trestního řádu propouští z vazby na svobodu za současného nahrazení vazby uvedenými instituty (výrok IV). Obvodní soud tak rozhodl o propuštění stěžovatele z vazby za současného využití substitučních opatření nejprve asi měsíc před uplynutím maximální přípustné doby vazby, a poté, co bylo toto jeho usnesení na základě stěžovatelovy stížnosti jako celek zrušeno Městským soudem v Praze, obvodní soud rozhodl znovu a v zásadě totožně. Také proti tomuto druhému usnesení obvodního soudu podal stěžovatel stížnost, kterou městský soud v dubnu 2026 zamítl jako nedůvodnou.
Stěžovatel v ústavní stížnosti rozporuje důvodnost trestního stíhání, jež je proti němu vedeno. Ve vztahu k důvodům útěkové vazby uvádí, že jelikož nemůže obstát zvolená právní kvalifikace, není reálně ohrožen vysokým trestem odnětí svobody. Stěžovatel dále poukazuje na to, že byl z vazby propuštěn jeden měsíc před uplynutím maximální přípustné doby vazby, což považuje za účelový postup ze strany obecných soudů a evropské pověřené žalobkyně, realizovaný s cílem omezit jej alespoň formou opatření nahrazujících vazbu. Stěžovatel vytýká městskému soudu, že napadeným usnesením zrušil usnesení obvodního soudu z ledna 2026 jako celek, tedy včetně výroku o propuštění stěžovatele na svobodu. Konečně stěžovatel rovněž tvrdí, že rozhodnutí o propuštění z vazby předcházely značné průtahy.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 07.07.2026 14:00 do: 07.07.2026 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 143/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Langášek LL.M.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2025 č. j. 22 Cdo 1494/2025-937 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. března 2025 č. j. 14 Co 132/2023-863
Stručná charakteristika: hlukové imise z provozu autodromu
Označení navrhovatelů: AUTODROM MOST a.s.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
V řízení před obecnými soudy šlo o řešení konfliktu vzniklého z důvodu hluku pronikajícího na pozemek žalobců (v řízení před Ústavním soudem vedlejších účastníků) z autodromu v Mostě, který provozuje stěžovatelka jako součást svého podnikání. Vedlejší účastníci se žalobou domáhali, aby stěžovatelce byla uložena povinnost zdržet se obtěžování vedlejších účastníků hlukem pocházejícím z provozu motocyklů a automobilů na vymezených pozemcích stěžovatelky. Okresní soud nejprve žalobu zamítl s tím, že vedlejší účastníci mají právo na náhradu újmy v penězích, nikoliv právo domáhat se po stěžovatelce zdržení se obtěžování imisemi hluku z jejího provozu. Poté, co tento rozsudek krajský soud zrušil, rozhodoval okresní soud podruhé se stejným výsledkem. Krajský soud následně změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalobě vyhověl. Po podrobném doplnění dokazování učinil krajský soud závěr, že imise hluku z provozu žalované jsou vyšší než v konkrétní druhově srovnatelné lokalitě. Většinou jde ze strany stěžovatelky o rušení v míře vyšší než přiměřené poměrům, v jehož důsledku jsou žalobci podstatně omezeni v užívání svého pozemku k účelům, k nimž se obvykle používá (zejména odpočinku a rekreaci). Navíc imise z provozu žalované nepřiměřeně narušují jejich psychickou pohodu. Podle jeho rozsudku je stěžovatelka povinna zdržet se obtěžování žalobců hlukem pocházejícím z provozu motocyklů a automobilů na vymezených pozemcích, pronikajícím na pozemek vedlejších účastníků, nad míru přiměřenou poměrům. Tuto míru přiměřenou poměrům pak krajský soud specifikoval v odůvodnění rozsudku. Stěžovatelka se proti rozhodnutí neúspěšně bránila rovněž u Nejvyššího soudu.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení svého práva vlastnit majetek a podnikat, ke kterému mělo dojít nepřiměřeným rozhodnutím soudu, který nezohlednil dopady do stěžovatelčina podnikání a neprovedl test proporcionality. Dále tvrdí, že došlo porušení jejího práva domáhat se soudní ochrany u nestranného soudu tím, že krajský soud vydal překvapivý rozsudek a porušil princip rovnosti stran.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 07.07.2026 14:30 do: 07.07.2026 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 499/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Langášek LL.M.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2026 č. j. 21 Cdo 3093/2025-97, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. srpna 2025 č. j. 62 Co 166/2025-68 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 24. března 2025 č. j. 4 C 390/2024-47
Stručná charakteristika: přezkoumání propuštění duchovních ze služebního poměru k církvi
Označení navrhovatelů: T. H. a Y. Y.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelé byli duchovními Pravoslavné církve v českých zemích, jež je v České republice tzv. registrovanou církví. Její církevní právnická osoba – Pražská pravoslavná eparchie (v řízení před Ústavním soudem vedlejší účastnice) – dopisy ze dne 11. prosince 2024, podepsanými arcibiskupem, stěžovatelům oznámila, že s nimi ukončuje poměr duchovních s účinky obdobnými okamžitému zrušení pracovního poměru. Stěžovatelé se poté neúspěšně bránili před civilními soudy žalobou na určení neplatnosti zrušení pracovního poměru. Obecné soudy založily svá rozhodnutí na limitech plynoucích pro jejich přezkum z ústavního principu autonomie církví a náboženských společností. Městský soud v tomto směru uvedl, že soudu rozhodujícímu v občanskoprávním řízení ve sporech o ukončení pracovního poměru duchovního přísluší přezkoumávat pouze existenci úkonu způsobilého pracovní poměr ukončit a otázku, zda jej vydal orgán k tomu pověřený. V případě obou otázek dospěl k závěru, že kritéria byla splněna. Nejvyšší soud následně odmítl dovolání stěžovatelů.
Stěžovatelé v ústavní stížnosti tvrdí, že dopisy o okamžitém zrušení pracovního poměru nebyly způsobilé jejich pracovní poměr ukončit. Obecné soudy údajně pojaly princip autonomie církví jako dogma, v jehož důsledku neposkytly žádnou ochranu proti zásahu, který podstatným způsobem ovlivnil jejich profesní i existenční postavení a osobní integritu. Dále stěžovatelé polemizují se způsobem, jakým obecné soudy aplikovaly závěry judikatury Ústavního soudu k církevní autonomii. Dřívější rozhodnutí Ústavního soudu totiž podle nich vychází z předpokladu, že existuje příslušný orgán církve, před nímž lze otázku trvání pracovního poměru projednat. V tomto případě však neexistuje, ačkoliv by podle vnitřních církevních předpisů měl být zřízen.
Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 08.07.2026 09:00 do: 08.07.2026 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 4/26
Jednací místnost: sněmovna
Soudce zpravodaj: JUDr. Josef Baxa
Návrh na přezkoumávané akty: Návrh na vyslovení neústavnosti § 7 odst. 5 zákona č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců, ve znění účinném do 30. 9. 2025, ve slovech „, do níž se nezapočítávají doby uvedené v odstavci 4“, jde-li o mateřskou a rodičovskou dovolenou.
Stručná charakteristika: princip rovnosti a zákaz diskriminace
Označení navrhovatelů: Obvodní soud pro Prahu 1
Typ řízení: Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Obvodní soud pro Prahu 1 (navrhovatel) projednává žalobu, kterou se státní zástupkyně okresního státního zastupitelství domáhá doplatku platu a náhrady za nevyčerpanou dovolenou, a to za období červen 2022 až únor 2024 a září a říjen 2024. Státní zástupkyně tvrdí, že byla v této době zařazena do nižšího platového koeficientu, protože se jí kvůli napadenému ustanovení do délky praxe nezapočítávala doba mateřské a rodičovské dovolené. Státní zástupkyně namítá, že tato úprava byla diskriminační a neústavní. Obvodní soud se ztotožnil s tímto závěrem. I když zákonodárce s účinností od 1. 10. 2025 změnil právní úpravu tak, že by se mateřská a rodičovská dovolená do délky praxe již započítávaly, žaloba se týká předchozího období, kdy takové započítání bylo napadeným ustanovením vyloučeno. Proto obvodní soud přerušil řízení a obrátil se na Ústavní soud s návrhem na vyslovení neústavnosti napadeného ustanovení ve znění účinném do 30. 9. 2025. Podle navrhovatele je napadené ustanovení v rozporu se zákazem diskriminace ve spojení s právem na spravedlivou odměnu. Navrhovatel zdůrazňuje, že napadené ustanovení má shodnou konstrukci i účinek jako obdobná úprava soudcovských platů, kterou Ústavní soud jako neústavní zrušil nálezem sp. zn. Pl. ÚS 16/24.
Napadené ustanovení se tedy týkalo výpočtu platu státních zástupkyň a zástupců. Ty se (zjednodušeně řečeno) určují tak, že se platová základna vynásobí platovým koeficientem. Jeho výše závisí i na délce započitatelné praxe, do které se obecně zahrnuje i doba mateřské a rodičovské dovolené. Napadené ustanovení ovšem zakotvovalo výjimku z tohoto pravidla: mateřskou a rodičovskou dovolenou totiž vylučovalo z doby započitatelné praxe potřebné pro postup z druhého do třetího „stupně“ platového koeficientu.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 08.07.2026 10:00 do: 08.07.2026 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 949/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: Mgr. Daniela Zemanová
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, ze dne 19. prosince 2025, č. j. 70 Co 225/2025-188
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: F. K., zast. Mgr. Et. Mgr. Janem Petrovem, Ph.D., LL.M., advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel je zletilým osvojeným synem vedlejšího účastníka. V roce 2021 byla rozsudkem okresního soudu vedlejšímu účastníkovi stanovena povinnost platit stěžovateli výživné 2 000 Kč měsíčně. V řízení před obecnými soudy usiloval vedlejší účastník o zrušení vyživovací povinnosti vůči stěžovateli pro rozpor s dobrými mravy a stěžovatel vzájemným návrhem usiloval o zvýšení výživného pro změnu poměrů. Okresní soud dospěl k závěru, že jsou dány předpoklady pro zvýšení výživného, nikoliv však v plné výši (snížené o 20 % oproti požadované částce), a to z důvodů chování stěžovatele. Žalobu vedlejšího účastníka na zrušení vyživovací povinností okresní soud zamítl a zamítl i vzájemný návrh stěžovatele v rozsahu, v němž zvýšení výživného nevyhověl. Vedlejší účastník podal proti výrokům rozsudku prvního stupně odvolání. Namítal, že soud prvního stupně neposoudil správně otázku, zda je zvýšení (resp. přiznání výživného) v rozporu s dobrými mravy. Krajský soud změnil rozsudek okresního soudu tak, že s účinností od května 2023 zrušil povinnost vedlejšího účastníka platit stěžovateli výživné, neboť považoval za prokázané, že přiznání výživného stěžovateli by bylo v rozporu s dobrými mravy.
Porušení svého práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatel především v tom, že odvolací soud založil své rozhodnutí na zcela odlišném skutkovém závěru, než který zjistil soud prvního stupně, aniž by se se skutkovými závěry soudu prvního stupně vypořádal, a aniž by dal stranám možnost se k novým skutkovým závěrům vyjádřit. Rovněž namítá, že krajský soud hodnotil odlišně důkazy provedené soudem prvního stupně, aniž by je sám znovu provedl.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 08.07.2026 13:00 do: 08.07.2026 13:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 970/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Kateřina Ronovská Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 3223/2024-379 ze dne 5. 2. 2025, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 10 Co 8/2024-337 ze dne 5. 6. 2024 a proti rozsudku Okresního soudu v Lounech č. j. 13 C 10/2018-284 ze dne 12. 10. 2023
Stručná charakteristika: právo na soudní a jinou právní ochranu
Označení navrhovatelů: M. R.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Město X. (v tomto řízení vedlejší účastník), uzavřelo dne 8. 8. 2014 se stěžovatelem dohodu o rozvázání pracovního poměru. Stěžovatel se následně u soudu domáhal určení, že dohoda byla neplatná. Po zrušení předchozích rozhodnutí obecných soudů nálezem sp. zn. II. ÚS 2883/21 ze dne 19. 4. 2022 následně obecné soudy žalobě vyhověly a určily, že dohoda o rozvázání pracovního poměru byla neplatná. Ještě před pravomocným skončením řízení o určení neplatnosti dohody o rozvázání pracovního poměru podal stěžovatel žalobu na náhradu mzdy nebo platu ve smyslu § 69 zákoníku práce, a to za období od 8. 8. 2014 do ledna roku 2018, kdy byl jeho pracovní poměr neplatně rozvázán. Okresní soud stěžovateli přiznal náhradu mzdy ve výši 228 726 Kč včetně příslušenství, a to jen za období od 8. 8. 2014 do 24. 9. 2015. K posledně uvedenému datu stěžovatel začal pobírat starobní důchod podle § 31 zákona o důchodovém pojištění, jinak nazývaný jako předčasný starobní důchod. Od vzniku nároku na předčasný důchod okresní soud stěžovateli náhradu platu nepřiznal a co do částky 724 214 Kč tedy stěžovatelovu žalobu zamítl. Stěžovatel následně neuspěl se svým odvoláním u krajského soudu a následně ani s dovoláním u Nejvyššího soudu.
Stěžovatel se domnívá, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho práva vlastnit majetek a rovněž jeho právo na spravedlivý proces. Nejvyšší soud se podle stěžovatele dopouští chyby, když tvrdí, že z pobírání předčasného důchodu lze dovodit vůli neživit se prací. Takový názor se opírá jen o to, že není možný souběh předčasného důchodu a výkonu výdělečné činnosti (na rozdíl od „řádného“ starobního důchodu). Stěžovatel tvrdí, že i kdyby pobírání předčasného důchodu náhradu mzdy vylučovalo, měla by mu znovu náležet od doby, kdy dosáhl důchodového věku. Souběh výplaty důchodu a výdělečné činnosti totiž není omezen. Nejvyšší soud se však s touto okolností nijak nevypořádává.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 08.07.2026 13:30 do: 08.07.2026 14:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1311/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Langášek LL.M.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 3 To 128/2026-28 ze dne 16. dubna 2026 a usnesení Městského soudu v Brně č. j. 70 Nt 4205/2026-12 ze dne 11. března 2026
Označení navrhovatelů: T. J.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel je stíhán pro legalizaci výnosů z trestné činnosti, které se měl dopustit jednáním směřujícím k zastření původu kryptoměny bitcoin pocházející z trestné činnosti spojené s provozováním darknetového tržiště. Stěžovatel byl vzat do vazby z důvodů útěkové, koluzní a předstižné vazby, ve vazbě byl nasledně ponechán z důvodů útěkové a předstižné vazby. Stěžovatel poté požádal o propuštění z vazby, čemuž státní zástupkyně nevyhověla a žádost postoupila k dalšímu vyřízení městskému soudu, kterému navrhla, aby byla zamítnuta. Poukázala na to, že útěková vazba je odůvodněna tím, že stěžovateli hrozí vysoký trest a pro předstižnou vazbu je důvodnost založena tím, že stěžovatel nebyl schopen zdržet se páchání trestné činnosti, když byl podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody a hrozí, že bude v trestné činnosti pokračovat i nadále. Městský soud napadeným usnesením žádost o propuštění z vazby zamítl, přičemž navržené alternativy k vazbě nepřijal. Stěžovatel proti tomuto usnesení podal stížnost, kterou krajský soud zamítl.
Stěžovatel namítá, že stanovisko státní zástupkyně, které předložila městskému soudu, mu nebylo doručeno. Tím došlo k pochybení v podobě popření kontradiktornosti řízení, které je již samo o sobě způsobilé založit porušení jeho ústavně zaručených práv. Dále nesouhlasí se samotnými závěry soudů, jimž vytýká, že rezignovaly na vlastní posouzení materiální podmínky vazby k aktuálnímu procesnímu stavu. Taktéž namítá, že důvody vazby nejsou v jeho případě naplněny.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 08.07.2026 14:00 do: 08.07.2026 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2362/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Milan Hulmák Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. května 2025 č. j. 47 To 119/2025-156 a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. února 2025 č. j. 0 Nt 21048/2025-31
Stručná charakteristika: Spravedlivý proces - právo na obhajobu
Označení navrhovatelů: R. H.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel je v současnosti vazebně stíhán kvůli podezření ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy. Stěžovatel podal v lednu 2025 žádost o přiznání nároku na bezplatnou obhajobu podle § 33 odst. 2 trestního řádu. Odůvodnil ji tím, že nevlastní žádný hodnotnější majetek, který by bylo možné zpeněžit, a v současnosti nemá k dispozici ani žádné finanční prostředky, z nichž by mohl hradit náklady své nutné obhajoby. Okresní soud o stěžovatelově žádosti rozhodl tak, že mu nepřiznal nárok na bezplatnou obhajobu nebo obhajobu za sníženou odměnu. Uznal, že stěžovatel nemá ve vazbě možnost pracovat a že jsou u něj dány důvody nutné obhajoby. Zdůraznil však, že případná neschopnost stěžovatele hradit náklady nutné obhajoby z důvodu nemajetnosti by neměla vliv na zabezpečení jeho práva na obhajobu, jelikož v případě vypovězení plné moci ze strany současné (zvolené) obhájkyně z důvodu nehrazení nákladů by mu beztak musel být soudem ustanoven jiný obhájce. Pokud si stěžovatel zvolil obhájkyni sám, musel si být vědom toho, že bude mít povinnost hradit náklady obhajoby. Podle okresního soudu je stěžovatel mladý a zdravý, pročež si v budoucnu bude moci na náklady obhajoby vydělat. Stěžovatel následně neuspěl se svou stížností u krajského soudu.
Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména namítá, že trestní soudy dospěly k závěru o nedůvodnosti jeho žádosti o přiznání nároku na bezplatnou obhajobu či obhajobu za sníženou odměnu na základě nepřijatelné argumentace o jeho budoucí majetkové potencialitě. Poukazuje na to, že podle judikatury Ústavního soudu jsou soudy povinny vycházet především z aktuálních majetkových a finančních poměrů stěžovatele, nikoli z jeho hypotetické majetkové potenciality v blíže neurčené budoucnosti.