II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 14.07.2020 08:00 do: 14.07.2020 08:15
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3957/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesením Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě č. j. 54 Co 304/2019-25 ze dne 7. října 2019, č. j. 72 Co 387/2019-22 ze dne 2. října 2019, č. j. 54 Co 305/2019-25 ze dne 7. října 2019, č. j. 72 Co 388/2019-20 ze dne 7. října 2019, č. j. 72 Co 385/2019-25 ze dne 7. října 2019, č. j. 54 Co 306/2019-28 ze dne 7. října 2019, č. j. 54 Co 301/2019-30 ze dne 7. října 2019, č. j. 54 Co 302/2019-31 ze dne 7. října 2019, č. j. 72 Co 383/2019-26 ze dne 7. října 2019, č. j. 54 Co 312/2019-30 ze dne 7. října 2019, č. j. 54 Co 317/2019-36 ze dne 14. října 2019, č. j. 72 Co 384/2019-24 ze dne 2. října 2019, č. j. 54 Co 309/2019-26 ze dne 7. října 2019 a usnesením Okresního soudu v Jihlavě č. j. 23 L 434/2019-17 ze dne 15. srpna 2019, č. j. 23 L 431/2019-15 ze dne 15. srpna 2019, č. j. 23 L 426/2019-19 ze dne 15. srpna 2019, č. j. 23 L 427/2019-14 ze dne 15. srpna 2019, č. j. 23 L 423/2019-17 ze dne 15. srpna 2019, č. j. 23 L 450/2019-20 ze dne 2. září 2019, č. j. 23 L 451/2019-24 ze dne 9. září 2019, č. j. 23 L 437/2019-25 ze dne 2. září 2019, č. j. 23 L 452/2019-18 ze dne 2. září 2019, č. j. 23 L 443/2019-24 ze dne 13. září 2019, č. j. 23 L 446/2019-30 ze dne 13. září 2019, č. j. 23 L 440/2019-18 ze dne 2. září 2019 a č. j. 23 L 436/2019-18 ze dne 2. září 2019
Eventuální akcesorické návrhy:  návrhy na zrušení částí vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a to § 9 odst. 5 ve slovech „jmenovaného soudem podle zákona upravujícího zvláštní řízení soudní“, § 12a odst. 1 ve slovech „ustanoveného opatrovníka v občanském soudním řízení“ a § 12a odst. 2 ve slovech „ustanoveného opatrovníka v občanském soudním řízení“
Stručná charakteristika:  právo na spravedlivý proces, aplikace advokátního tarifu
Označení navrhovatelů:  1) JUDr. J.H.. 2) Mgr. J. H.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Předmětem řízení vedených u Okresního soudu v Jihlavě byla rozhodnutí o přiznání odměny opatrovníkům (stěžovatelům) v řízeních o vyslovení přípustnosti převzetí umístěného do zdravotního ústavu a jeho dalším držení ve zdravotním ústavu. Okresní soud v každém z napadených rozhodnutí přiznal opatrovníkům (stěžovatelům) vždy za dva úkony právní služby mimosmluvní odměnu ve výši 800 Kč podle ustanovení § 7 bodu 2., § 9 odst. 5, § 11 odst. 1 písm. b), g) a § 12a odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, náhradu hotových výdajů 600 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu a dále náhradu 21 % DPH z těchto částek ve výši 294 Kč podle ustanovení § 137 odst. 3, § 151 odst. 2 občanského soudního řádu, celkem tedy každému 1 694 Kč. Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě k odvolání stěžovatelů výše označenými rozhodnutími potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Konstatoval, že podle soudní praxe činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby provedený opatrovníkem 400 Kč (po snížení o 20 % podle ustanovení § 12a odst. 1 advokátního tarifu), přičemž odkázal i na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2018 sp. zn. 21 Cdo 3016/2018. Současně soud dodal, že za tarifní hodnotu podle ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu při výkonu funkce opatrovníka jmenovaného soudem podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, se považuje částka 1 000 Kč.

Stěžovatelé se prostřednictvím podaných ústavních stížností domáhají zrušení usnesení obecných soudů, přičemž upozorňují zejména na jejich neústavní postup při (dvojím) krácení odměny soudem jmenovaného opatrovníka. Podle stěžovatelů neexistuje žádný rozumný důvod pro to, aby byla za stejnou práci poskytnuta odlišná odměna u soudem jmenovaného opatrovníka a opatrovníka zastupujícího účastníka řízení na základě plné moci. Poukazují přitom zejména na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 4/19 ze dne 24. 9. 2019 a na jeho odůvodnění, které považují za přiměřeně použitelné i na nyní posuzované případy.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 14.07.2020 08:00 do: 14.07.2020 08:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 2374/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti výroku I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. května 2019 č. j. 58 Co 159/2019-154 v části „ve výrocích o nákladech řízení (ad III a IV) se mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení“
Stručná charakteristika:  právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů:  Ing. V. P.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (1. vedlejší účastnice) se žalobou proti hlavnímu městu Praha (2. vedlejšímu účastníkovi) domáhala určení toho, že je vlastnicí v žalobě vymezené nemovité věci, jelikož 2. vedlejší účastník – ač je takto zapsán v katastru nemovitostí – není vlastníkem vymezené nemovité věci. Stěžovatel v řízení vystupoval jako vedlejší účastník na straně žalobkyně, tj. 1. vedlejší účastnice. Obvodní soud pro Prahu 7 určil, že předmětný pozemek je ve vlastnictví České republiky. V části, v níž se 1. vedlejší účastnice domáhala určení, že s předmětným pozemkem je příslušný hospodařit Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, žalobu zamítl. Dále rozhodl, že 2. vedlejší účastník je povinen zaplatit 1. vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení ve výši 2 400 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku a též rozhodl, že 2. vedlejší účastník je povinen zaplatit stěžovateli částku 22 808,50 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupkyně. Městský soud v Praze rozsudek obvodního soudu ve výroku o věci samé potvrdil a ve výrocích o nákladech řízení změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dále rozhodl, že 2. vedlejší účastník je povinen zaplatit 1. vedlejší účastnici na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, a též rozhodl, že 2. vedlejší účastník je povinen zaplatit stěžovateli na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8 228 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokátky. Ústavní stížností napadenou část nákladového výroku svého rozsudku odůvodnil tak, že bylo nutno změnit výroky o nákladech řízení rozsudku obvodního soudu, když na rozdíl od obvodního soudu aplikoval městský soud § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, neboť 1. vedlejší účastnice i stěžovatel dosáhli pouze částečného procesního úspěchu ve věci, když žaloba byla v části, v níž se 1. vedlejší účastnice domáhala určení organizační složky státu příslušné s předmětným pozemkem hospodařit, zamítnuta. S ohledem na to, že (ne)úspěch žalující i žalované strany sporu byl srovnatelný, městský soud nákladové výroky podle § 221a o. s. ř. změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Stěžovatel tvrdí, že ústavní stížností napadený závěr městského soudu je nesprávný a v extrémním nesouladu s předmětem a výsledkem soudního sporu. Je toho názoru, že skutečnost, že 1. vedlejší účastník jako součást žalobního petitu uvedl u právního subjektu, jemuž má být vlastnické právo určeno, navíc i organizační složku příslušnou státu s majetkem hospodařit, a stejně tak způsob, jakým se s tímto návrhem obvodní soud vypořádal, tj. částečným zamítavým výrokem rozsudku, je vzhledem k meritu sporné věci záležitostí vedlejší a nepodstatnou. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení nákladového výroku rozsudku Městského soudu v Praze, neboť se domnívá, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 14.07.2020 08:15 do: 14.07.2020 08:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 648/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2017 č. j. 21 Cdo 3792/2017-280 a výroku II. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2017 č. j. 62 Co 215/2016-211
Stručná charakteristika:  náhrada škody na zdraví, rozhodování o nákladech řízení
Označení navrhovatelů:  S. U.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel pracoval u žalované společnosti Kaufland Česká republika v. o. s. jako řezník. V průběhu pracovního poměru (přibližně od roku 2011) u něj došlo k výraznému zhoršení již dříve existujících zdravotních problémů, a to až do té míry, že byl v dubnu roku 2013 uznán invalidním v prvním stupni. Jelikož podle lékařského posudku dlouhodobě pozbyl schopnost vykonávat tuto pracovní činnost, byl jeho pracovní poměr ukončen. Stěžovatel se domníval, že jeho zdravotní problémy lze kvalifikovat jako nemoc z povolání a zažaloval společnost o částku necelých 10 milionů korun. Se svou žalobou však neuspěl, obecné soudy shodně dospěly k závěru, že o nemoc z povolání nejde. Zatímco prvostupňový soud přiznal podle kritéria úspěchu ve věci žalované společnosti náhradu nákladů řízení ve výši překračující 200 tisíc korun, odvolací soud nákladový výrok změnil tak, že náhradu nákladů řízení žalované  s poukazem na důvody hodné zvláštního zřetele podle § 150 zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, nepřiznal. Uzavřel, že majetkové poměry stěžovatele, jeho sociální situace a zdravotní stav jsou natolik nepříznivé, že přiznání náhrady nákladů žalované by představovalo závažný negativní zásah do jeho života a práv; na druhé straně by se toto nepřiznání náhrady nákladů výrazně nedotklo poměrů žalované společnosti. Nejvyšší soud následně na základě dovolání žalované nákladový výrok změnil a stěžovateli uložil povinnost nahradit jí náklady odvolacího řízení ve výši necelých 70 tisíc korun. Dospěl totiž k závěru, že pokud stěžovatel setrval na svém nesprávném právním názoru a podal odvolání, měl by nést následky.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti soudům zejména vytýká, že se nezabývaly jiným právním hodnocením skutkového stavu a věc posoudily pouze prizmatem náhrady škody za nemoc z povolání. Dále stěžovatel namítá, že dovolací soud svévolně změnil nákladový výrok, aniž by zvážil jeho situaci.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 14.07.2020 08:30 do: 14.07.2020 09:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 652/20
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Josef Fiala CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. února 2020 sp. zn. 9 To 56/2020
Stručná charakteristika:  právo na přístup k soudu
Označení navrhovatelů:  D. T.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením rozhodl, že se stěžovatel z důvodů podle § 67 písm. a), písm. c) trestního řádu ponechává ve vazbě, podle § 71a trestního řádu se žádost stěžovatele o propuštění z vazby ze dne 11. 12. 2019 zamítá, podle § 73 odst. 1 písm. a) trestního řádu a contrario se nepřijímá převzetí záruky nabídnuté ústavem P., dne 11. 12. 2019 a 15. 1. 2020, podle § 73 odst. 1 písm. b) trestního řádu a contrario se nepřijímá písemný slib daný stěžovatelem dne 19. 9. 2019 a 17. 1. 2020 a podle § 73 odst. 1 písm. c) trestního řádu a contrario nelze účelu vazby stěžovatele dosáhnout dohledem probačního úředníka Městský soud  v Praze ústavní stížností napadeným usnesením stěžovatelovu instanční stížnost proti tomuto usnesení obvodního soudu podle § 148 odst. 1 písm. b) trestního řádu zamítl jako opožděně podanou.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že instanční stížnost proti usnesení obvodního soudu podal ve lhůtě vycházející z ústavněprávně konformního výkladu § 134 odst. 1 a 2, § 137 odst. 1 a § 143 odst. 1 trestního řádu. V této lhůtě podanou instanční stížnost nelze oproti názoru městského soudu považovat za opožděnou, což je podle stěžovatele zřejmé z nálezů ze dne 23. 9. 2010 sp. zn. III. ÚS 1542/09 a ze dne 5. 2. 2019 sp. zn. IV. ÚS 3780/18, v nichž Ústavní soud dospěl k závěru, že uplynutí lhůty pro podání stížnosti je třeba při rozhodování o vazbě zásadně dovozovat od doručení opisu usnesení, přičemž platí, že  neodvíjela-li by se tato lhůta od uvedeného okamžiku, ztratilo by předmětné ustanovení (tj. § 137 odst. 1 trestního řádu) smysl.

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 14.07.2020 09:00 do: 14.07.2020 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 1/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb. ze dne 15. 1. 2019 č. j. Konf 11/2018-16
Stručná charakteristika:  přezkum rozhodnutí zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb. o nemajetkové újmě příslušníka bezpečnostního sboru
Označení navrhovatelů:  M. H.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel - příslušník Ochranné služby Policie České republiky - byl v dubnu 2011 rozhodnutím ředitele sboru uznán vinným ze spáchání kázeňského přestupku spočívajícím v odmítnutí rozkazu nastoupit k výkonu služby přesčas. O čtyři roky později však prostřednictvím žaloby ve správním soudnictví dosáhl zrušení rozhodnutí  a zastavení kázeňského řízení. Poté, co se u Ministerstva vnitra neúspěšně domáhal odškodnění za nezákonné rozhodnutí, podal žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 7. Prostřednictvím této žaloby požadoval přiznání náhrady újmy způsobené vydáním nezákonného rozhodnutí podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou  při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Obvodní soud řízení zastavil a věc postoupil řediteli sboru s odůvodněním, že služební poměr příslušníků bezpečnostních sborů je poměrem veřejnoprávním, a proto není dána pravomoc civilního soudu. Ředitel sboru ovšem s postoupením věci nesouhlasil, popřel svou pravomoc rozhodnout a podal návrh na zahájení kompetenčního sporu ve smyslu § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů. Zvláštní senát rozhodl tak, že příslušný vydat rozhodnutí o nároku stěžovatele na náhradu škody a nemajetkové újmy je správní orgán, tj. ředitel sboru. Zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, podle něj obsahuje v § 98 a násl. komplexní úpravu náhrady škody způsobené ozbrojeným sborem jeho příslušníku, a proto nelze uvažovat o aplikaci zákona č. 82/1998 Sb.

Stěžovatel se poté obrátil na Ústavní soud. Ve své ústavní stížnosti zejména namítá, že rozhodnutí zvláštního senátu povede k absurdním závěrům, neboť to bude opět služební funkcionář, který bude rozhodovat o zákonnosti svého předchozího jednání.

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 14.07.2020 14:00 do: 14.07.2020 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 40/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty:  návrh na zrušení § 96 odst. 6 zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád
Stručná charakteristika:  Právo na spravedlivý proces. Omezení dispozičního práva žalobce
Označení navrhovatelů:  Městský soud v Praze
Typ řízení:  Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Napadené ustanovení § 96 odst. 6 občanského soudního řádu zní: „Byl-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co rozhodnutí odvolacího soudu, případně též soudu prvního stupně, o věci bylo dovolacím soudem zrušeno, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné, jestliže důvodem pro zpětvzetí návrhu byla skutečnost, která nastala v době, kdy trvaly účinky zrušeného rozhodnutí.“

Zrušení předmětného ustanovení navrhl Městský soud v Praze v souvislosti s jím vedeným řízením. V tomto řízení se žalobkyně zprvu úspěšně domáhala po žalované úhrady nájemného. Žalovaná ho na základě pravomocného rozsudku uhradila, nicméně současně podala dovolání, kterému Nejvyšší soud vyhověl a předchozí rozhodnutí, na základě kterého bylo plněno, zrušil a vrátil věc obvodnímu soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně následně vzala žalobu zpět, s čímž však žalovaná nesouhlasila z důvodu svého zájmu na pravomocném rozhodnutí o žalobě. Obvodní soud zpětvzetí vyhověl a řízení zastavil. Žalovaná se poté odvolala k městskému soudu, který řízení přerušil a věc předložil Ústavnímu soudu k posouzení. Navrhovatel ve svém návrhu zejména uvádí, že ustanovení nutí žalobce, aby vedl řízení ke konečnému meritornímu zamítavému rozhodnutí, přičemž bez jakéhokoli smysluplného podkladu omezuje dispoziční oprávnění žalobce s žalobou, na kterém stojí občanskoprávní řízení v demokratickém právním státě.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 14.07.2020 14:00 do: 14.07.2020 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 84/20
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v tom, že jí orgány činnými v trestním řízení nebylo v trestním řízení přiznáno postavení zúčastněné osoby podle § 42 odst. 1 trestního řádu
Stručná charakteristika:  právo na řádný proces - postavení zúčastněné osoby v trestním řízení
Označení navrhovatelů:  Kaprona, první nadační a.s.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka se v červenci 2019 obrátila na vrchní státní zastupitelství s žádostí o vstup do probíhajícího trestního řízení jako zúčastněná osoba s poukazem na zástavní právo váznoucí na nemovitostech ve vlastnictví obchodní společnosti Tazzagilla s.r.o. Vrchní státní zastupitelství na výzvu stěžovatelky reagovalo přípisem, v němž oznámilo, že vzhledem k tomu, že stěžovatelka není dle informací, které má státní zastupitelství k dispozici, vlastníkem předmětných zajištěných nemovitostí, nemůže být ani zúčastněnou osobou podle § 42 trestního řádu. Stěžovatelka v reakci na přípis vrchního státního zastupitelství podala proti postupu orgánů činných v trestním řízení, které jí odmítly přiznat status zúčastněné osoby, ústavní stížnost, která byla zaevidována pod sp. zn. III. ÚS 2914/19. Ústavní stížnost byla však dne 7. 11. 2019 odmítnuta z důvodu nepřípustnosti, neboť stěžovatelka nevyčerpala efektivní prostředek nápravy v podobě dohledu ve smyslu § 12d, eventuálně i podle § 12e zákona o státním zastupitelství. Stěžovatelka v návaznosti na odmítavé usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2914/19 ve své věci učinila podnět k výkonu dohledu přípisem ze dne 13. 11. 2019 adresovaným Nejvyššímu státnímu zastupitelství. To svým vyjádřením potvrdilo správnost právních závěrů uvedených v přípise vrchního státního zastupitelství, když taktéž neshledalo podmínky pro přiznání postavení zúčastněné osoby stěžovatelce.

Stěžovatelka namítá, že postup orgánů činných v trestním řízení jí upírá možnost si chránit v trestním řízení své majetkové zájmy, když je porušováno jednak její právo podle čl. 36 odst. 1 Listiny  základních práv a svobod, a v konečném důsledku taktéž právo na ochranu vlastnického práva ve smyslu čl. 11 Listiny. Stěžovatelka je toho názoru, že jako na zúčastněnou osobu podle § 42 trestního řádu je třeba nahlížet i na osobu, jež není vlastníkem věcí zajištěných v trestním řízení, nýbrž je zástavním věřitelem.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 14.07.2020 14:30 do: 14.07.2020 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2404/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Milada Tomková
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. dubna 2019 č. j. 16 Co 295/2018-51
Stručná charakteristika:  právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů:  A. H., zastoupen Mgr. Štěpánem Řiháčkem, advokátem
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Okresní soud ve Vyškově platebním rozkazem rozhodl, že stěžovatel má vedlejší účastnici zaplatit částku 60 812 Kč a náhradu nákladů řízení. Následně podal stěžovatel proti platebnímu rozkazu prostřednictvím svého právního zástupce odpor. Okresní soud rozsudek rozhodl, že stěžovatel je povinen vedlejší účastnici zaplatit předmětnou částku. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Brně ústavní stížností napadeným rozsudkem rozsudek okresního soudu potvrdil a rozhodl o nákladech řízení. V odůvodnění uvedl, že stěžovatel podal proti platebnímu rozkazu odpor s tím, že bude doplněn. K tomu dle krajského soudu nedošlo. Krajský soud dále stěžovatele poučil, že proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí krajského soudu, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu. Stěžovatel přitom namítá, že požádal o prominutí lhůty stanovené v platebním rozkazu, neboť k jejímu zmeškání došlo z důvodu přechodné zdravotní indispozice právního zástupce stěžovatele. V tom se odvolává na závěry vyslovené Ústavním soudem v nálezu sp. zn. I. ÚS 3263/13 ze dne 12. 9. 2016. Dále uvádí, že rozhodnutí okresního soudu je příliš formalistické, neboť okresní soud přisuzoval velkou váhu označení a nikoli obsahu žádosti o prominutí lhůty.