I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 19.07.2022 09:00 do: 19.07.2022 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 72/22
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: Prof. JUDr. Pavel Šámal Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti výroku II. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2021 č. j. 72 Co 321/2021-122
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: V. Š., zastoupena Mgr. Františkem Mészárosem, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Obvodní soud pro Prahu 7 uložil stěžovatelce jako žalované povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi jako žalobci částku 300 000 Kč (výrok I.), zamítl žalobu co do zaplacení částky 100 000 Kč (výrok II.) a uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení ve výši 25 300 Kč (výrok III.). Obvodní soud takto rozhodl o žalobě, kterou se vedlejší účastník domáhal na stěžovatelce zaplacení částky 400 000 Kč z titulu nesplacených půjček, poskytnutých na základě smluv ze dne 6. 11. 2006 a ze dne 17. 1. 2008 s tím, že v případě půjčky podle smlouvy ze dne 6. 11. 2006 činí dluh stěžovatelky 310 000 Kč a v případě půjčky podle smlouvy ze dne 6. 11. 2006 činí dluh stěžovatelky 90 000 Kč. O nákladech řízení rozhodl obvodní soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a převážně úspěšnému vedlejšímu účastníkovi přiznal právo na náhradu jejich poměrné části (podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci přiznal vedlejšímu účastníkovi právo na náhradu 50% vzniklých nákladů řízení). Rozsudek obvodního soudu napadla stěžovatelka odvoláním. Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu změnil tak, že žalobu s požadavkem na zaplacení částky 300 000 Kč zamítl (výrok I.). Napadeným výrokem II. stěžovatelce nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vzhledem k tomu, že městský soud změnil rozhodnutí obvodního soudu, rozhodoval podle § 224 odst. 2 o. s. ř., o nákladech odvolacího řízení i o nákladech řízení před obvodním soudem. Dospěl přitom k závěru, že byť má plně procesně úspěšná stěžovatelka vůči vedlejšímu účastníkovi nárok na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné podle § 150 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., pro které je namístě výjimečně jí náhradu nákladů řízení nepřiznat. Důvody zvláštního zřetele hodné spatřoval městský soud v okolnostech daného případu a zejména pak v jednání stěžovatelky, která dluhy vůči vedlejšímu účastníkovi neuvedla v insolvenčním řízení v seznamu závazků přiloženém k návrhu na povolení oddlužení a svým souhlasným stanoviskem vyjadřujícím ochotu k pokračování v nalézacím řízení a k případné úhradě dluhů po skončení insolvenčního řízení přiměla vedlejšího účastníka k upuštění od návrhu na zrušení schválení jejího oddlužení. Takové jednání hodnotil městský soud jako rozporné s dobrými mravy a v jeho kontextu také odpovídá spravedlivému řešení, aby stěžovatelce bylo ve vztahu k vedlejšímu účastníkovi právo na náhradu nákladů tohoto řízení výjimečně odepřeno.
Městský soud podle stěžovatelky při rozhodování o náhradě nákladů řízení porušil princip rovnosti stran, neboť na stěžovatelku nahlížel výlučně prismatem skutečností nastalých v proběhlém insolvenčním řízení, aniž by však jakkoli zohlednil skutečnosti tomu předcházející (stojící na straně vedlejšího účastníka), včetně existence jeho zavinění co do vzniku podstatné části nákladů řízení. Ustanovení § 150 o. s. ř., aplikoval městský soud v situaci, kdy tomu neodpovídaly konkrétní skutkové okolnosti ani poměry a jednání účastníků.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 19.07.2022 09:30 do: 19.07.2022 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 743/22
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: Prof. JUDr. Pavel Šámal Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2021 č. j. 30 Cdo 2764/2021-720
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: L. V., zastoupen JUDr. Miroslavem Koreckým, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením zastavil dovolací řízení (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Proti usnesení obvodního soudu podal stěžovatel odvolání. Městský soud v Praze usnesení obvodního soudu potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Proti usnesení městského soudu podal stěžovatel dovolání. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu bylo řízení o dovolání stěžovatele proti výše uvedenému usnesení městského soudu zastaveno (výrok I.) a dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (výrok II.). Nejvyšší soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že podáním dovolání vznikla stěžovateli povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o soudních poplatcích“], který činí podle položky 23 bodu 2 Sazebníku poplatků 4 000 Kč. Protože stěžovatel nezaplatil soudní poplatek za dovolání ani poté, co k tomu byl vyzván usnesením obvodního soudu ze dne 5. 5. 2021 č. j. 26 C 84/2018-693, Nejvyšší soud řízení o dovolání stěžovatele podle § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích, zastavil. Nejvyšší soud uvedl, že nepřihlédl k žádosti stěžovatele o odložení povinnosti zaplatit soudní poplatek ze dne 17. 5. 2021, neboť podle jejího obsahu šlo zejména o opětovnou žádost o osvobození od soudního poplatku za dovolání s vylíčením důvodů nemajetnosti žadatele. Nejvyšší soud poukázal na to, že o stěžovatelově obdobné žádosti o osvobození od soudních poplatků za dovolání již bylo v řízení zamítavě rozhodnuto, jak patrno z pravomocného usnesení městského soudu ze dne 9. 4. 2021 č. j. 23 Co 122/2021-690, a stěžovatel žádné nové skutečnosti neuvedl. Nejvyšší soud konstatoval, že smyslem § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích (na které stěžovatel poukázal) je zohlednit situaci, ve které je poplatník ochoten a schopen soudní poplatek uhradit, ale zabránila mu v tom jiná událost, nikoliv situaci, v níž poplatník tvrdí, že není schopen soudní poplatek uhradit z důvodu svých nepříznivých majetkových poměrů, a o jeho žádosti o osvobození od soudního poplatku již bylo pravomocně rozhodnuto podle § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), tak, že se mu osvobození nepřiznává [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2017 sp. zn. 25 Cdo 2185/2017, ústavní stížnost v dané věci byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 27. 2. 2018 sp. zn. III. ÚS 2795/17.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že Nejvyšší soud dovolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavil, přehlédl však, že stěžovatel řádně a včas svou poplatkovou povinnost splnil. Řádné a včasné zaplacení poplatku ve výši 4 000 Kč stěžovatel osvědčil dokladem ze svého elektronického bankovnictví. Stěžovatel poukazuje na to, že obdobná situace byla řešena v nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 1. 2020 sp. zn. III. ÚS 3213/19, ve kterém Ústavní soud konstatoval, že rozhodne-li soud o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, ačkoli tento poplatek zaplacen byl, je třeba v takovém postupu spatřovat porušení práva účastníka řízení na soudní ochranu. Stěžovatel rovněž odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2020 sp. zn. II. ÚS 1722/20, bod 14, podle kterého je tomu také v případě zřetelných mechanických či administrativních pochybení soudu, jimiž je například založení rozhodné listiny do jiného spisu či její nezažurnalizování do příslušného spisu, omyl při datování jejího příchodu, přehlédnutí zaplacení soudního poplatku či přehlédnutí jiné (procesně) relevantní listiny apod.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 19.07.2022 14:00 do: 19.07.2022 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2853/21
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Vladimír Sládeček DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2021 č. j. 25 Cdo 2764/2020-171, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 5. 2020 č. j. 10 Co 277/2019-137 a rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 10. 2019 č. j. 11 C 237/2016-107.
Stručná charakteristika: Odškodnění úrazu na pozemní komunikaci.
Označení navrhovatelů: L. K.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel se žalobou podanou k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem domáhal zaplacení náhrady škody ve výši 230 000 Kč s příslušenstvím a 158 354 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že se jeho manželce stal úraz, kdy si podvrtla pravý kotník na rozbitém chodníku, spadla a během pádu šlápla do díry na silnici a přivodila si tak zlomeninu levého hlezna. Úraz poškozené byl způsoben závadou ve schůdnosti chodníku, který je ve vlastnictví žalovaného Statutární města Ústí nad Labem. Po zevrubném dokazování pak došel okresní soud k závěru, že příčinou úrazu manželky stěžovatele nebyla závada ve schůdnosti chodníku ve smyslu § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, byť chodník vykazoval dlouhodobě poškození povrchu a žalobu stěžovatele proto zamítl. Stěžovatel podal proti rozhodnutí Okresního soudu v Ústí nad Labem odvolání. V něm odkazoval na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2315/15, podle kterého je zapotřebí zkoumat, do jaké míry byl chodník způsobilý pro bezpečný pohyb chodců a zda vlastník učinil veškerá nutná opatření pro zajištění bezpečné schůdnosti chodníku. Krajský soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a odkázal na jeho věcně správné odůvodnění. Nejvyšší soud odmítl dovolání pro nepřípustnost. Podle Nejvyššího soudu rozhodnutí odvolacího soudu respektuje judikaturu Nejvyššího soudu, zejm. závěr, že silniční zákon zohledňuje pouze tzv. nepředpokládané závady.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že soudy bez jakéhokoliv opodstatnění kladly důraz na podmínku předvídatelnosti závady ve schůdnosti, když o závadu ve schůdnosti se může jednat toliko za situace, kdy tuto závadu chodec nemůže předvídat. Soudy podle stěžovatele bez jakéhokoliv náležitého zdůvodnění nerespektovaly judikaturu Ústavního soudu, když rozhodnutí nereflektují závěry Ústavního soudu formulované v nálezu sp. zn. I. ÚS 2315/15.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 19.07.2022 14:30 do: 19.07.2022 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 453/22
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Vladimír Sládeček DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti výroku II. a III. rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2021 č. j. 22 Co 211/2021-215.
Stručná charakteristika: Náklady řízení.
Označení navrhovatelů: Z. R.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel se žalobou u Okresního soudu v Berouně domáhal proti České republice – Ministerstvu spravedlnosti ČR (vedlejší účastník) zaplacení částky 45.394 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody způsobené mu při výkonu veřejné moci a dále zaplacení částky ve výši 120.000 Kč s příslušenstvím jakožto přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání. Okresní soud vedlejšímu účastníkovi uložil povinnost zaplatit stěžovateli na náhradě nákladů obhajoby částku 43.215,34 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 43.215,34 Kč ode dne 2. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Výrokem II. uložil vedlejšímu účastníkovi povinnost zaplatit stěžovateli přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 108.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 120.000 Kč ode dne 2. 1. 2020 do 2. 6. 2020 a z částky 108.000 Kč ode dne 3. 6. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem III. zamítl žalobu v části, jíž se stěžovatel proti vedlejšímu účastníkovi domáhal na náhradě nákladů obhajoby zaplacení částky 2.178,66 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2.178,66 Kč ode dne 2. 1. 2020 do zaplacení. Výrokem IV. uložil vedlejšímu účastníkovi povinnost nahradit stěžovateli náklady řízení v částce 62.035,01 Kč. Proti rozsudku okresního soudu podal vedlejší účastník odvolání do výroků II. a IV. s odůvodněním, že stěžovatel újmu vzniklou v souvislosti s nezákonným trestním stíháním dostatečně neprokázal. Krajský soud v Praze změnil rozsudek okresního soudu ve výroku II. tak, že pro částku 80.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 80.000 Kč od 2. 1. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá a v dalším se v tomto výroku potvrzuje (výrok I.). Krajský soud dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok II.), a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.).
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že výše přiznaného zadostiučinění spočívá zcela na úvaze soudu. V takovém případě při posuzování otázky náhrady nákladů řízení dle jeho názoru nepřichází v úvahu aplikace ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), nýbrž ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. Pakliže tak krajský soud neučinil, neaplikoval podle stěžovatele kogentní ustanovení občanského soudního řádu, a tím vybočil i z ustálené judikatury, což s sebou nese důsledky, jež nabývají ústavněprávního rozměru. Stěžovatel odkázal též na odůvodnění nálezů Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 42/16 a sp. zn. I. ÚS 799/20.