II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 14.07.2026 10:00 do: 14.07.2026 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 901/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Martin Smolek Ph.D., LL.M.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 32 Co 326/2025-647 ze dne 29. ledna 2026, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti
Stručná charakteristika: Styk rodičů s nezletilými dětmi, péče o dítě
Označení navrhovatelů: K.T., zást. Mgr. Pavel Bobek, advokát
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka (matka) a vedlejší účastník (otec) jsou rodiči dvou nezletilých vedlejších účastníků. Okresní soud zamítl návrh otce na snížení výživného na obě nezletilé děti a zamítl návrh na svěření dětí do jeho péče. Na návrh matky okresní soud nahradil souhlas otce se změnou bydliště dětí stejně jako se zápisem a výkonem školní docházky dětí v témže městě. Kontakt otce s nezletilými stanovil soud na každý sudý týden v roce vždy od pátku 16:00h do neděle 18:00h a dále stanovil kontakt nezletilých s otcem během jejich prázdnin. Krajský soud k odvolání otce nevyhověl návrhu na snížení výživného, zamítl však návrhy matky na nahrazení souhlasů otce se změnou bydliště a školní docházky dětí. O děti má nově pečovat zejména otec, přičemž rozsah péče matky stanovil vždy v sudém týdnu od pátku 16:00h do neděle 18:00h. Vyživovací povinnost rozdělil dle nového rozsahu péče o nezletilé.
Stěžovatelka brojí proti rozhodnutí odvolacího soudu o změně rozsahu péče o nezletilé. Odvolací soud založil své skutkové závěry na zjištěních, ke kterým stěžovatelka neměla možnost se vyjádřit (zejména tvrzení otce, že nezletilým zařídil výkon školní docházky v místě jeho bydliště). Stěžovatelka dále namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je svévolné a překvapivé a zakládá se pouze na změně jejího bydliště.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 14.07.2026 10:30 do: 14.07.2026 11:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3551/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Pavel Šámal Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2025 č. j. 22 Cdo 1787/2025-698, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. března 2025 č. j. 72 Co 461/2024-652 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. září 2024 č. j. 59 C 131/2011-614
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: ČR – MŽP
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Vedlejší účastnice, kterou je obchodní společnost, se jako žalobkyně v řízení před obecnými soudy domáhala po stěžovatelce (Česká republika – Ministerstvo životního prostředí) jako žalované zaplacení částky ve výši 265 316 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady za nucené omezení jejího vlastnického práva, které je na základě rozhodnutí správního orgánu povinna v zájmu ochrany přírody strpět. Účelem požadované náhrady bylo kompenzovat „ztrátu šance“ uskutečnit podnikatelský záměr vystavět a provozovat dvě větrné elektrárny. Obvodní soud žalobu nejprve zamítl a městský soud jeho rozsudek potvrdil. Nejvyšší soud rozsudek městského soudu zrušil, ten následně rozsudek obvodního soudu opět potvrdil. Nevyšší soud poté zrušil i druhý rozsudek městského soudu a rozsudek obvodního soudu. Obvodní soud rozhodl mezitímním rozsudkem, že právní základ žalobou uplatněného nároku je opodstatněný s tím, že o jeho výši bude rozhodnuto v konečném rozsudku. Vedlejší účastnice byla omezena ve svém vlastnickém právu, za což ji náleží náhrada. Podnikatelský záměr nemohla realizovat, neboť jí správní orgán neudělil výjimku podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny. Městský soud potvrdil rozhodnutí obvodního soudu. Udělením stavebního povolení mohla vedlejší účastnice legitimně předpokládat, že k výstavbě výjimku nepotřebuje. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné, kdy se ztotožnil s názorem městského soudu, že vedlejší účastnice měla legitimní očekávání, že o tuto výjimku není třeba žádat.
Stěžovatelka namítá, že Nejvyššímu soudu předložila řadu otázek zakládajících přípustnost dovolání, avšak Nejvyšší soud se s nimi řádně nevypořádal, v čemž spatřuje porušení svého práva na spravedlivý proces. Poukazuje na to, že stěžovatelka si musela být vědoma toho, že si musí opatřit výjimku pro svůj podnikatelský záměr a k jeho realizaci nemusí dojít. Stavební úřad, který ji vydal stavební povolení, postupoval nezákonně; stěžovatelka však nemohla být ohledně tohoto rozhodnutí v dobré víře, neboť z územního rozhodnutí věděla, že výjimku si musí obstarat před podáním žádosti o stavební povolení.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 14.07.2026 10:30 do: 14.07.2026 11:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 331/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Martin Smolek Ph.D., LL.M.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti výroku I rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 56 Co 94/2025-1501 ze dne 3. 11. 2025
Stručná charakteristika: Právo dítěte, právo rodičovské, výživné
Označení navrhovatelů: S.V., zást. Mgr Kristina Formánková, advokátka; M.B., zást. Mgr. Irena Bohatá, advokátka
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelé, kteří podali samostatné ústavní stížnosti, jsou rodiče nezletilé vedlejší účastnice. Rozsudkem okresního soudu ze dne 21. 6. 2018 byla schválena dohoda rodičů, podle níž byla nezletilá svěřena do rovnoměrné střídavé péče rodičů. Dne 9. 12. 2021 stěžovatelka podala návrh, kterým se domáhala, aby nezletilá byla svěřena do její výlučné péče. Současně se stěžovatelka zavázala přispívat na výživu nezletilé částkou 2 000 Kč měsíčně a stěžovatel částkou 5 000 Kč. Stěžovatel pak návrhem ze dne 15. 2. 2022 mimo jiné navrhl, aby nezletilá byla svěřena do jeho výlučné péče. Nezletilá byla do péče stěžovatelky předána na základě předběžného opatření (nařízeného usnesením okresního soudu ze dne 15. 12. 2021 a usnesením krajského soudu ze dne 20. 1. 2022), kterým bylo zároveň stěžovateli uloženo výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně. Okresní soud rozsudkem z prosince 2024 zamítl návrh stěžovatelky, kdy neshledal důvody pro změnu péče o nezletilou a rozhodl o nedoplatku stěžovatele na výživném za období od 1. 2. 2022 do 31. 10. 2024. Doplňujícím rozsudkem z května 2025 pak zamítl návrh stěžovatele. K odvolání stěžovatelů i opatrovníka krajský soud změnil rozsudky okresního soudu tak, že nezletilá bude pobývat u stěžovatele od pátku 17 hodin do soboty 19 hodin a po zbývající dobu bude v péči stěžovatelky. Dále potvrdil výrok ohledně nedoplatku za výživné do 31. 10. 2024 a stanovil, že stěžovatelka bude s účinností od právní moci rozsudku platit na nezletilou výživné ve výši 1 000 Kč měsíčně a stěžovatel ve výši 9 000 Kč měsíčně. Krajský soud vycházel zejména z přání nezletilé, která je ve věku blížícímu se dospělosti a dále k tomu, že dojíždění z bydliště stěžovatele na střední školu, kam nezletilá nastoupila, by její časovou zátěž dále prodloužilo.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že krajský soud se nevypořádal se závěry znaleckého posudku, podle nichž byla nezletilá dlouhodobě manipulována stěžovatelkou, kdy tato manipulace představuje emoční týrání. Krajský soud se nezabýval schopností nezletilé formulovat vlastní názor a vnímat důsledky svého rozhodnutí. Stěžovatel zdůrazňuje, že při hodnocení zájmů nezletilého by měl opatrovnický soud korigovat případné představy dítěte o tom, co je pro něj vhodné. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že rozhodnutí krajského soudu je neúplné a nepřezkoumatelné, neboť nerozhodl o výživném za období od 1. 11. 2024 do právní moci svého rozhodnutí, kdy stěžovatel hradil pouze výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně, přičemž nezletilá byla fakticky v její péči.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.07.2026 14:00 do: 15.07.2026 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 738/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Milan Hulmák Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. ledna 2026 č. j. 26 Co 322/2025-464 a usnesení Okresního soudu Praha západ ze dne 16. října 2025 č. j. 0 Nc 1019/2020-439.
Stručná charakteristika: Požadavky na odůvodnění rozhodnutí o návrhu na zrušení předběžného opatření
Označení navrhovatelů: 1. HEIM Trade SE, 2. KOVOHUTĚ HOLDING DT, a. s.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelky jsou dvě obchodní společnosti, které mají dlouhodobý spor s vedlejší účastnicí, taktéž obchodní společností. Spor se týká užívání nemovitosti v uzavřeném areálu, kdy jedna ze stěžovatelek je vlastnicí části pozemků v tomto areálu a druhá stěžovatelka pro ni vykonává správu areálu. Vedlejší účastnice je vlastnicí pozemků a staveb nacházejících se uvnitř areálu. Dodávky plynu a vody na pozemky vedlejší účastnice byly zajišťovány prostřednictvím vnitroareálových rozvodů. Poté, co mezi účastnicemi vznikl spor o další zajišťování těchto dodávek, domáhala se vedlejší účastnice nařízení předběžného opatření, jímž mělo být stěžovatelkám uloženo obnovit dodávky plynu a vody a zdržet se jednání, které by mohlo vést k jejich přerušení. Okresní soud vedlejší účastnici vyhověl a zároveň ji uložil povinnost podat žaloby na zřízení služebnosti inženýrských sítí a práva cesty, což stěžovatelka následně učinila. V průběhu řízení stěžovatelky opakovaně podaly návrh na zrušení předběžného opatření, v obou případech jejich návrh okresní soud zamítl usnesením, které potvrdil odvolací soud. Stěžovatelky podaly proti těmto dvěma usnesením ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl jako zjevně neopodstatněnou (usnesení sp. zn. III. ÚS 2159/24 ze dne 20. 8. 2024). Okresní soud následně rozsudkem rozhodl o části žaloby ve věci samé, kdy zamítl žalobu v části, v níž se domáhala zřízení služebností inženýrských sítí a služebností přístupu. O zbytku věci, zejména o návrhu na zřízení nezbytné cesty, mělo být rozhodnuto později v konečném rozsudku. Z tohoto důvodu nepovažoval okresní soud podmínky k zániku předběžného opatření za splněné. Stěžovatelky tak podaly třetí návrh na zrušení předběžného opatření, ve kterém uvedly, že částečné zamítnutí žaloby ve věci samé vede k pominutí důvodů nařízení předběžného opatření, neboť se zbytkem řízení již nesouvisí. Taktéž namítaly nepřiměřenou délku trvání předběžného opatření (v době podání návrhu téměř pět let). Okresní soud návrh zamítl s tím, že doposud nebylo rozhodnuto o celém předmětu řízení; vedlejší účastnice i její nájemci jsou na dodávkách plynu a vody plně závislí a rovněž délku trvání předběžného opatření nepovažoval za nepřiměřenou. Odvolací soud usnesení okresního soudu potvrdil.
Stěžovatelky namítají, že obecné soudy nijak nehodnotily, zda po pravomocném zamítnutí části žaloby ve věci samé nadále trvají důvody, pro které bylo předběžné opatření nařízeno. Mezi probíhajícím řízením o nezbytné cestě a dodávkami plynu a vody, které jsou obsahem předběžného opatření, nevidí žádnou souvislost. Dále namítají, že okresní soud nezjišťoval aktuální stav věci, zda vedlejší účastnice a její nájemci jsou na dodávkách plynu a vody stále plně závislí. Délku trvání předběžného opatření je navíc s plynutím času nutné hodnotit kritičtěji.