IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.01.2023 09:00 do: 17.01.2023 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 563/22
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Josef Fiala CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. ledna 2022 č. j. 4 To 420/2020-383 a usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 17. září 2020 č. j. 5 T 56/2014-334
Stručná charakteristika:  právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů:  J. M.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Ústavní stížností se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“) s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 1 Ústavy a v čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel namítá, že krajský soud postupoval v rozporu se závěry nálezu sp. zn. IV. ÚS 3454/20, kterým Ústavní soud zrušil jeho předchozí rozhodnutí. Ani nové rozhodnutí krajského soudu tak dle stěžovatele není možno označit za ústavně souladné.

Ve věci krajský soud rozhodoval opětovně po kasačním zásahu Ústavním soudem (nález sp. zn. IV. ÚS 3454/20 ze dne 7. 9. 2021). Krajský soud vycházel v obou usneseních (tj. usnesení ze dne 26. 10. 2020 č. j. 4 To 420/2020-346, které Ústavní soud zrušil nálezem sp. zn. IV. ÚS 3454/20, jakož i v nyní napadeném usnesení ze dne 26. 1. 2022 č. j. 4 To 420/2020-383) z předpokladu, že stěžovatel dne 2. 9. 2014 po vysvětlení významu rozsudku okresního soudu a poučení o opravných prostředcích uvedl toliko, že se vzdává odvolání a nežádá odůvodnění rozsudku, přičemž neprohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání jiné oprávněné osoby, proto rozsudek okresního soudu nabyl právní moci až dne 23. 9. 2014. Nově tedy rozhodl, že stěžovatel vykoná trest odnětí svobody ve výměře tří let, pro jehož výkon ho zařadil do věznice s ostrahou. Krajský soud se v první řadě zabýval otázkou, zda uplynula roční lhůta, v níž soud musel rozhodnout o osvědčení. Za účelem ověření správnosti protokolu z hlavního líčení krajský soud doplnil dokazování o vyjádření Okresního státního zastupitelství v Děčíně a sdělení obhájce, který stěžovatele zastupoval v předmětné trestní věci dne 2. 9. 2014. Z obou písemností podle krajského soudu vyplynulo, že se stěžovatel práva podat odvolání i za další oprávněné osoby nevzdal. Na tom nic nemění ani pochybení soudkyně, která „opomenula celé znění“ § 129 odst. 2 trestního řádu, konkrétně „pokračování věty prvé po čárce“, a rozsudek vyhotovila bez odůvodnění (jako tzv. zjednodušený). Okresní soud tak podle krajského soudu rozhodl ve lhůtě jednoho roku stanovené v § 86 odst. 2 trestního zákoníku. 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 19.01.2023 12:30 do: 19.01.2023 13:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1190/22
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2022, č. j. 33 Cdo 3042/2021-293, a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 5. 2021, č. j. 56 Co 259/2019-255.
Stručná charakteristika:  právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů:  S. V.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Okresní soud Plzeň - jih rozsudkem ze dne 16. 5. 2019, č. j. 11 C 260/2018-93, zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalovaném stěžovateli domáhal zaplacení částky ve výši 169 451 Kč s příslušenstvím (výrok I.). K odvolání žalobce ve věci rozhodoval Krajský soud v Plzni (dále jen „krajský soud“), který ústavní stížností napadeným rozsudkem rozhodnutí okresního soudu změnil tak, že stěžovatel je povinen zaplatit žalobci do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 166 767 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 31. 8. 2018 do zaplacení. Ve zbytku výroku ve věci samé rozhodnutí okresního soudu potvrdil. Dovolání stěžovatele bylo ústavní stížností rovněž napadeným usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto jako nepřípustné podle ustanovení § 243 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.
Stěžovatel brojí proti rozhodnutí Nejvyššího soudu a krajského soudu ústavní stížností, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená čl. 10 odst. 2, čl. 11, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 2 odst. 2 Listiny. Zejména namítá, že žalobcem uplatňovaná odměna za právní zastupování odporuje stavovským předpisům i dobrým mravům.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 19.01.2023 13:00 do: 19.01.2023 13:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3025/22
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2022, č. j. 17 Co 242/2022-46, a proti výrokům II. a III. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. 5. 2022, č. j. 37 C 118/2021-32.
Označení navrhovatelů:  Dr. T. B.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel se jako žalobce domáhal po žalované v České republice – Ministerstvu spravedlnosti odškodnění újmy na zdraví, a to ve výši 476 250 Kč. Uvedená újma ve smyslu zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 mu měla být způsobena tím, že dne 21. 7. 1989 byl jako občan bývalé Německé demokratické republiky zatčen při pokusu přejít hranice z ČSSR do Spolkové republiky Německo a byl přitom postřelen československými pohraničníky. V návaznosti na to byl převezen do Vojenské nemocnice Plzeň a poté byl předán bezpečnostním orgánům Německé demokratické republiky. V řízení dále nebylo sporné, že usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne 6. 8. 2019 byla vyslovena stěžovatelova účast na soudní rehabilitaci ve smyslu zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, a to právě ve vztahu k nezákonnému omezení osobní svobody od 21. 7. 1989 do 28. 7. 1989, souvisejícímu s jeho zadržením a postřelením při pokusu o překročení státní hranice. Výrokem I. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. 5. 2022, č. j. 37 C 118/2021-32 žalované uložil soud povinnost zaplatit stěžovateli částku 5 500 Kč; co do částky 22 200 Kč žalobu zamítl (výrok II.) a stěžovateli uložil zaplatit žalované náklady řízení ve výši 1 200 Kč (výrok III.). O odvolání do výroku II. a III. rozsudku obvodního soudu rozhodl městský soud ústavní stížností napadeným rozsudkem tak, že rozsudek obvodního soudu se v jeho zamítavém výroku II. potvrzuje a ve výroku III. o nákladech nalézacího řízení se mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok I. rozsudku městského soudu). Výrokem II. pak městský soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména namítá, že i podle § 6 odst. 1 vyhlášky č. 32/1965 Sb. bylo na lékaři, aby posoudil, zda je namístě zvýšení bodového ohodnocení; pokud se k takovému postupu lékař věci stěžovatele přiklonil, měl toto rozhodnutí obecný soud akceptovat. Stěžovatel se navíc domnívá, že v jeho případě mu náleželo i zvýšení podle § 7 odst. 3 vyhlášky 32/1965 Sb., neboť jeho případ je dostatečně výjimečný a hodný mimořádného zřetele a soud měl odškodnění navýšit tak, aby bylo přiměřené. Ostatně § 2958 občanského zákoníku vychází z toho, že odškodnění má být vyměřeno podle zásad slušnosti. Obecné soudy ve stěžovatelově věci porušily údajně i čl. 95 odst. 1 Ústavy, neboť si vůbec nekladly otázku, do jaké míry je aplikace vyhlášky č. 32/1965 Sb. v souladu se smyslem a účelem odškodňování, jak je chápán v roce 2022. Napadenými rozhodnutími měla být porušena základní práva zaručená čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny.