IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 13.01.2015 09:20 do: 13.01.2015 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 113/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, č. j. 59 Co 180/2012-644 ze dne 14. prosince 2012
Stručná charakteristika: procesní postup Rozhodnutí procesní - opravné, doplňující
Označení navrhovatelů: ČIBE, a. s. ,zastoupená advokátem JUDr. Františkem Novosadem,
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Ústavní stížností napadeným usnesením Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, soud s odkazem na ustanovení § 166 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, doplnil dříve vydaný rozsudek o výrok IV. ve znění „Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku III. potvrzuje.“ Dle mínění stěžovatelky Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, překročil meze zákonného oprávnění ve smyslu ustanovení § 166 o. s. ř., resp. jednal přímo svévolně, když o doplnění rozsudku rozhodl bez návrhu až po jeho právní moci. Navíc takto rozhodl o nákladech znaleckého posudku, se kterým stěžovatelka nesouhlasí, nebyl vypracován v jejím zájmu a netýkal se sporné věci. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení krajského soudu, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 13.01.2015 09:30 do: 13.01.2015 09:40
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 474/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty: proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2012 sp. zn. 39 Co 305/2012
Stručná charakteristika: Pojištění zdravotní Náklady řízení
Označení navrhovatelů: MUDr. K. S.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel se v řízení před obecnými soudy domáhal po Všeobecné zdravotní pojišťovně (dále jen „VZP“) úhrady poskytnuté zdravotní péče za II. pololetí 2008. Soud prvního stupně žalobě stěžovatele vyhověl, odvolací soud rozsudkem, proti němuž stížnost směřuje, zamítl žalobu žalobce v celém rozsahu a současně žalobci uložil povinnost zaplatit žalované VZP na náhradě nákladů řízení částku 41.786 Kč. Náklady řízení na straně VZP spočívaly v nákladech právního zastoupení.
Rozhodnutí odvolacího soudu je podle náhledu stěžovatele pro něj překvapivé, neboť městský soud posuzoval skutečnost, kterou žádný z účastníků řízení nikdy netvrdil ani nepopíral a která nebyla předmětem posuzování soudu prvního stupně. Stěžovatel je dále toho názoru, že VZP je subjektem veřejného práva, který má k dispozici příslušné právní oddělení a při ukládání nákladů řízení protistraně mají obecné soudy postupovat obzvláště obezřetně, což se v předmětném případě nestalo. Stěžovatel dále poukazuje na to, že výše žalované částky v předmětném případě dosahuje takřka hodnoty přiznaných nákladů řízení. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze, neboť se domnívá, že jím bylo zasaženo do jeho základních práv a svobod, jež jsou mu garantovány čl. 11, čl. 26 odst. 3, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 14.01.2015 08:30 do: 14.01.2015 09:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3093/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. února 2013 č. j. 15 Co 530/2012-224 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2013 č. j. 30 Cdo 1792/2013-242
Stručná charakteristika: Právo na soudní a jinou právní ochranu
Označení navrhovatelů: Darren, s. r. o., IČ: 25278711, se sídlem Sulkovská 482, Bystré, zastoupená JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy proti žalované České republice – Ministerstvu práce a sociálních věcí neúspěšně domáhala zaplacení peněžité částky podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), z titulu náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím žalované. Obě rozhodnutí napadla stěžovatelka dovoláním u Nejvyššího soudu, jako dovolací důvod uvedla nesprávné právní posouzení věci, jejž spatřovala v nesprávném vyhodnocení existence příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a tvrzenou škodou. Nejvyšší soud konstatoval, že otázka příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody není otázkou právní, ale skutkovou, a stěžovatelka tudíž uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod, pročež její podání trpí vadou, pro niž nelze v řízení pokračovat a dovolání odmítl.
Stěžovatelka mimo jiné zpochybňuje závěr, že měla jako důvod dovolání uplatnit otázku skutkovou, neboť dle jejího názoru zpochybnila nesprávnou interpretaci obecně teoretických postulátů o příčinné souvislosti. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze a usnesení Nejvyššího soudu, neboť jimi mělo dojít k porušení jejího základního práva na soudní ochranu.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 14.01.2015 14:00 do: 14.01.2015 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1708/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David, CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 24. 5. 2013 č. j. 83 P 83/2010-240 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2014 č. j. 44 Co 373/2013-270
Stručná charakteristika: změna úpravy výkonu rodičovské zodpovědnosti
Označení navrhovatelů: V. B.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Předmětem řízení o ústavní stížnosti je rozsudek Městského soudu v Brně, kterým bylo rozhodnuto, že se zamítá návrh otce na změnu úpravy výkonu rodičovské zodpovědnosti u dvou nezletilých dcer (9 a 7 let), dosud svěřených do péče matky, na střídavou výchovu a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a dále pak rozsudek Krajského soudu v Brně, kterým bylo rozhodnutí soudu I. stupně potvrzeno.
Stěžovatel především nesouhlasí s důvody, pro něž oba soudy při svém rozhodování rozhodly o návrhu stěžovatele na střídavou výchovu negativně. Stěžovatel v ústavní stížnosti mj. namítá, že změnu poměrů je třeba chápat v širším smyslu, tedy nejen ve smyslu změny poměrů na straně rodičů nezletilých dětí, tak jak je primárně a omezeně chápána soudem prvního a druhého stupně, ale jedná se i o veškeré změny poměrů, jež jsou přímo vázány na samotné osoby nezletilých dětí, kdy takovouto skutečností je zejména věk, resp. rozumová vyspělost nezletilých dětí aj. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudků Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo rodiče na péči a výchovu vlastních dětí ve smyslu čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a že bylo zasaženo do jeho základního práva na rodinný život ve smyslu čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.01.2015 09:00 do: 15.01.2015 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 788/12
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Musil CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. března 2010 č. j. 28 Cdo 3226/2009-84, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2011 č. j. 11 Co 348/2011-150, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. dubna 2011 č. j. 18 C 330/2006-124
Stručná charakteristika: spor o vrácení bezdůvodného obohacení z nájmu bytu či nebytových prostor; spravedlivý proces
Označení navrhovatelů: J. K., M. K.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
U Obvodního soudu pro Prahu 4 probíhal občanskoprávní spor, v němž se žalobce domáhal, aby mu žalovaní – stěžovatelé - zaplatili částku 203.688,-Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení mělo vzniknout tím, že žalovaní v době od 1. 3. 2003 do 1. 3. 2006 užívali bez platné nájemní smlouvy nebytový prostor v žalobcově domě k bytovým účelům a za toto užívání žalobci hradili toliko regulované nájemné ve výši stanovené pro nájemné v bytech. V navazujícím sporu o zaplacení částky 203.688,- Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení vycházel žalobce z premis, že prostory užívané žalovanými jsou nebytovými prostorami, že smlouva o nájmu bytu, uzavřená mezi žalovanými a právním předchůdcem žalobce, je neplatná, a že požadovaná částka, jako rozdíl mezi placeným regulovaným nájemným za užívání bytu a obvyklým nájemným za nebytové prostory, je bezdůvodným obohacením žalovaných, které jsou povinni mu zaplatit. Žaloba byla nejprve zamítnuta rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4. K odvolání žalobce přezkoumal uvedené rozhodnutí soudu I. stupně Městský soud v Praze a rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Dovolací soud následně obě předchozí rozhodnutí zrušil a v souvislosti s otázkou vzniku a existence bezdůvodného obohacení zdůraznil, že v projednávané věci není důležité, k jakým účelům stěžovatelé nebytové prostory užívali. K jejich bezdůvodnému obohacení došlo již tím, že prostory užívali, přičemž řádné užívací právo k nim mělo zcela jinou (vyšší) majetkovou hodnotu, kterou však stěžovatelé nevynaložili.
V ústavní stížnosti stěžovatelé Nejvyššímu soudu ČR mj. vytýkají, že jeho rozhodnutí je překvapivé, neboť vychází pouze z dovoláním napadeného rozsudku, přičemž jeho argumentace je údajně velmi povrchní a nekoresponduje s obsahem příslušného spisového materiálu. V opačném případě by prý dovolací soud zjistil, že jimi užívaný prostor nebyl nebytovým prostorem, ale byl bytem. Stěžovatelé opakovaně zdůrazňují, že jimi užívané prostory byly bytem a jako byt jim byly přiděleny do užívání. Stěžovatelé se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhají zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, neboť se domnívají, že jimi byla porušena jejich ústavně zaručená práva na ochranu majetku a na spravedlivý proces.