IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.07.2021 08:30 do: 27.07.2021 09:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 677/21
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. prosince 2020 sp. zn. 61 Tmo 9/2020 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. listopadu 2020 sp. zn. 0 Ntm 15001/2020
Stručná charakteristika: právo na zákonného soudce
Označení navrhovatelů: P. S.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Obvodní soud pro Prahu 4 vzal stěžovatele (jako mladistvého obviněného) do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. b) a c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel je trestně stíhán pro podezření ze spáchání zvlášť závažného provinění loupeže a zvlášť závažného provinění těžkého ublížení na zdraví ve stadiu pokusu a proviněním výtržnictví. Uvedených provinění se podle usnesení o zahájení trestního stíhání dopustil, stručně řečeno, tak, že v přesně nezjištěné době (nejspíše dne 29. 10. 2020) pomocí fyzického násilí a hrozbou užití nože odebral poškozenému ledvinku a zimní bundu a dále dne 20. 11. 2020 po předchozí domluvě s dalším obviněným ve snaze vyřešit spor o dívku na veřejnosti poškozeného brutálně fyzicky napadl (kopáním do hlavy a obličeje), přičemž jen shodou okolností nedošlo k závažnému poranění lebky a mozku. Obvodní soud dospěl na základě spisového materiálu a vyslechnutí stěžovatele k závěru, že v dané věci jsou dány důvody pro vzetí stěžovatele do vazby. Trestní stíhání je podle soudu vedeno důvodně, neboť v dané fázi je podloženo dostatečnými důkazy. Tzv. koluzní vazba je podle soudu odůvodněná povahou stěžovatelova jednání (i v dalších trestních řízeních) a jeho snahou ovlivňovat ostatní a nutit je do určitých úkonů. Spolu s jeho agresivními sklony je podle soudu dána obava, že by mohl ovlivňovat nejen poškozeného, ale i ostatní osoby. U stěžovatele je pak rovněž dán důvod pro tzv. předstižnou vazbu, neboť ani předchozí trestní řízení nikterak nezměnila jeho chování. Proti usnesení obvodního soudu podal stěžovatel stížnost, kterou Městský soud v Praze zamítl.
Stěžovatel namítá, že podle § 37 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů, koná řízení ten soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, a nemá-li stálé bydliště, soud, v jehož obvodu se zdržuje nebo pracuje. Toto ustanovení platí pro celé trestní řízení, tedy i přípravnou fázi. I kdyby se však postupovalo podle § 26 odst. 1 trestního řádu, byl by i tak zákonným soudem Okresní soud Praha-východ, neboť podle pokynu obecné povahy Nejvyššího státního zastupitelství č. 7/2009 je místně příslušným státním zastupitelstvím to, v jehož obvodu mladistvý bydlí, což je Okresní státní zastupitelství Praha-východ, a nikoliv Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 4. Tuto skutečnost musí soudy zkoumat z úřední povinnosti. Příslušnost soudu v místě bydliště obviněného je zásadní pro správné vyhodnocení jeho poměrů (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2016 sp. zn. 8 Td 66/2016 a ze dne 24. 1. 2018 sp. zn. 8 Td 4/2018). Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, neboť se domnívá, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva, zejména právo na zákonného soudce.
Plénum – veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.07.2021 13:00 do: 29.07.2021 13:30
Označení senátu nebo pléna: plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 112/20
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Vladimír Sládeček DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Návrh Nejvyššího správního soudu na zrušení § 52 odst. 4 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů.
Stručná charakteristika: Soudní přezkum kázeňského trestu uložení pokuty při výkonu trestu odnětí svobody.
Označení navrhovatelů: Nejvyšší správní soud
Typ řízení: Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Nejvyšší správní soud (dále jen navrhovatel) podal návrh na zrušení § 52 odst. 4 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů v souvislosti s řízením o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze. Městský soud tímto rozhodnutím odmítl žalobu podle § 46 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), neboť shledal, že rozhodnutí, jímž je uložen kázeňský trest pokuty, nepodléhá podle § 52 odst. 4 věty druhé zákona o výkonu trestu přezkumu, a jedná se proto o nepřípustnou žalobu podle § 68 písm. e) s. ř. s.
Navrhovatel při předběžném projednávání věci dospěl k závěru, že otázka nepřípustnosti soudního přezkumu v případě rozhodnutí, jímž může být uložen kázeňský trest pokuty až do výše 5 000 Kč podle § 46 odst. 3 písm. d) téhož zákona, je v rozporu s ústavním pořádkem, resp. s právem na spravedlivý proces. Shledává rozpor této soudní výluky s čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a dále s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, zejména s právem na přístup k soudu.
Napadené ustanovení § 52 odst. 4 zákona o výkonu trestu odnětí svobody zní:
„(4) Přezkoumání rozhodnutí o uložení kázeňských trestů podle § 46 odst. 3 písm. e) až h) a rozhodnutí o zabrání věci se lze domáhat u soudu za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem ve stejném rozsahu, v jakém je takový přezkum možný v řízení o přestupku. Rozhodnutí vydaná v kárném řízení, kterými byly uloženy kázeňské tresty podle § 46 odst. 3 písm. a) až d) a i), nepodléhají přezkoumání soudu.“
Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.07.2021 13:30 do: 29.07.2021 14:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 110/20
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 790/2010 ze dne 28. července 2011, rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 8 To 97/2009-4175 ze dne 9. prosince 2009, rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 2 T 46/2007-4003 ze dne 26. listopadu 2008 a proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 8 To 45/2007-3551 ze dne 29. května 2007, původně vedených pod sp. zn. III. ÚS 1913/07 a sp. zn. II. ÚS 3555/11
Stručná charakteristika: Právo na soudní ochranu a na zákonného soudce
Označení navrhovatelů: R. T. zastoupen JUDr. Jakub Kříž, PhD.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel byl v lednu roku 2003 obžalován ze spáchání trestného činu vraždy, kterého se měl dopustit, stručně řečeno, tím, že 20. srpna 2001 večer pod záminkou, že chce za 400 tisíc korun koupit ojetý automobil značky Audi A6, vylákal mladého muže a jeho společníka na lesní parkoviště u Hruškové na Sokolovsku. Podle obžaloby nejprve předstíral, že jde ke svému vozidlu pro peníze, avšak místo toho nečekaně vytáhl střelnou zbraň a na poškozené začal střílet. Jednoho z poškozených měl zastřelit, druhého usmrtit za použití hrubého fyzického násilí a těla obětí měl následujícího dne zakopat ve Staré Vodě za pomoci muže, který později věc oznámil policii a v trestním řízení se stal klíčovým svědkem.
Stěžovatel se po celou dobu hájil, že je nevinný a že čin spáchal právě výše zmíněný klíčový svědek. Krajský soud v Plzni stěžovatele celkem čtyřikrát obžaloby zprostil, neboť shledal, že pro jeho odsouzení neexistuje dostatek důkazů. Vrchní soud v Praze však opakovaně zprošťující rozsudky rušil a věc vracel plzeňskému krajskému soudu k dalšímu řízení; v posledních dvou případech na základě pokynu vrchního soudu věc rozhodoval jiný senát. Následně vrchní soud nařídil, aby věc projednal a rozhodl Krajský soud v Praze, a to z toho důvodu, že podle vrchního soudu není Krajský soud v Plzni schopen se oprostit od zaujatého hodnocení důkazů, tzn. neustoupil ze svého postoje znevěrohodnit výpověď klíčového svědka. Krajský soud v Praze konal celé hlavní líčení znovu a v listopadu roku 2008 uznal stěžovatele vinným trestným činem vraždy, za což mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody na doživotí (stěžovatel byl již předtím pravomocně odsouzen za trestný čin loupeže, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 13 a půl roku). Na tomto výsledku nic nezměnilo ani odvolání, ani dovolání stěžovatele. Stěžovatel se rovněž opakovaně obrátil na Ústavní soud, který jeho stížnosti odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Stěžovatel poté podal stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva (ESLP), který shledal, že postupem soudů došlo k porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Poté, co rozsudek ESLP nabyl 16. 11. 2020 právní moci, podal stěžovatel k Ústavnímu soudu návrh na povolení obnovy řízení ve věcech jeho ústavních stížností, vedených u Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 3555/11 a sp. zn. III. ÚS 1913/07. Usnesením sp. zn. Pl. ÚS 110/20 ze dne 9. 2. 2021 (text usnesení je dostupný zde: https://bit.ly/3i772SM 
) Ústavní soud návrhu stěžovatel vyhověl a obnovu řízení ve věcech obou ústavních stížností povolil za současného zrušení původních rozhodnutí.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.07.2021 10:00 do: 30.07.2021 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 482/21
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 10 Azs 283/2020 ze dne 21. 12. 2020, rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 19 A 15/2020 ze dne 11. 8. 2020 a rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. města Prahy č. j. KRPA-145174-30/ČJ-2020-000022-MIG ze dne 1. 7. 2020
Stručná charakteristika: právo na osobní svobodu; právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů: A. A. W.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel je původem z Iráku. Dne 4. 6. 2020 byl kontrolován hlídkou Policie České republiky a následně zajištěn podle zákona o policii. Stěžovatel uvedl, že se narodil 16. 5. 2004 a jmenuje se A. A. Dále sdělil, že cestoval z Iráku přes Turecko, Řecko, Makedonii a Srbsko a Rumunsko. Následujícího dne, 5. 6. 2020, podal stěžovatel na policii vysvětlení za účasti pracovnice orgánu sociálně-právní ochrany dětí a tlumočníka do arabského jazyka. Téhož dne odpoledne byl stěžovatel vyšetřen ve Fakultní nemocnici v Motole za účelem určení věku, přičemž výsledkem tohoto vyšetření bylo určení kostního věku 18-19 let. Po obdržení lékařské zprávy žalovaná se stěžovatelem dále jednala jako se zletilým. Ještě téhož dne policejní orgán rozhodnutím zajistil stěžovatele za účelem předání do Rumunska podle § 129 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů. Dne 1. 7. 2020 vydala policie rozhodnutí o prodloužení zajištění stěžovatele. Pro účely tohoto rozhodnutí stěžovatel nebyl vyslechnut a policie vycházela z informací získaných dne 5. 6. 2020. Toto rozhodnutí stěžovatel napadl žalobou k Městskému soudu v Praze a proti jeho zamítavému rozhodnutí následně neúspěšně podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Po rozhodnutí městského soudu v dané věci obdržela žalovaná v srpnu 2020 informaci od Ministerstva vnitra České republiky, že přemístění nebylo možné uskutečnit ve lhůtě šesti týdnů od akceptace ze strany Rumunska. Stěžovatel byl proto propuštěn ze zařízení pro zajištění cizinců. Nyní pobývá v Pobytovém středisku a je nadále považován za dospělého. Stěžovatel před správními soudy kritizoval výsledky určení svého věku, nedostatečné posouzení alternativ zajištění a to, že by měl být vrácen do Rumunska, kde s ním špatně zacházeli.
Stěžovatel se brání proti rozhodnutí Policie České republiky a správních soudů o svém zajištění a tvrdí, že neměl být vůbec zbaven svobody, protože není zletilý. Napadá proces určení svého věku, který byl podle něj v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu i mezinárodními závazky České republiky, neboť se opíral pouze o medicínské metody určení věku a nebyla zohledněna jeho psychická zralost a posléze ani kopie jeho dokladů. Byť už není zbaven svobody, považuje posouzení, zda měl být zajištěn za stejných podmínek jako dospělé osoby, za zásadní a je přesvědčen, že v jeho případě došlo k porušení mezinárodních závazků České republiky. K ústavní stížnosti stěžovatel přiložil i psychologický posudek, který k jeho osobě nechala během řízení před Nejvyšším správním soudem vypracovat Organizace pro pomoc uprchlíkům. Klinická psycholožka dospěla k závěru, že udávaný chronologický věk 16–17 let odpovídá skutečnosti, mentální věk je 14–15 let.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.07.2021 11:00 do: 30.07.2021 11:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1184/21
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 43 Nt 102/2021-15 ze dne 13. 4. 2021
Stručná charakteristika: Právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: N. O.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel podal žádost, aby bylo upuštěno od výkonu zbytku trestu odnětí svobody. Stěžovatel v odůvodnění své žádosti uvedl, že má být vyhoštěn na dobu pěti let, a je tak splněna základní podmínka pro upuštění od výkonu zbytku trestu odnětí svobody podle § 327 odst. 1 písm. b) trestního řádu. Stěžovatel dále poukázal na to, že vykonal již více než třetinu uloženého trestu odnětí svobody, že byl trestán poprvé a že trestem vyhoštění bude znemožněno opakování trestné činnosti na území České republiky. Uvedl rovněž, že se ve výkonu trestu chová řádně, je zařazen do I. prostupné skupiny vnitřní diferenciace a byl několikrát kázeňsky odměněn. V rámci věznice vykonává dobrovolné práce, jelikož jeho žádosti o přidělení zaměstnání nebylo vyhověno kvůli tomu, že je cizincem bez zdravotního pojištění. Stěžovatel uvedl, že přijal svou vinu a lituje svého jednání. Chtěl by se vrátit do běžného života v Černé Hoře, kde má zajištěno bydlení a díky pomoci rodiny i zaměstnání a kde by se snažil zároveň dokončit studium vysoké školy. Krajský soud v Brně žádost stěžovatele zamítl, usnesení bylo přijato v neveřejném zasedání. V písemném vyhotovení krajský soud uvedl, že v souladu s § 136 odst. 3 trestního řádu má rozhodnutí formu zjednodušeného usnesení, které neobsahuje odůvodnění, neboť se jedná o usnesení vyhotovované ve vykonávacím řízení, proti němuž není přípustná stížnost.
Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení krajského soudu, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle něj Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 3302/18 ze dne 1. 4. 2019 uvedl, že zákonem stanovená možnost neodůvodnit soudní rozhodnutí podle § 327 odst. 1 písm. b) trestního řádu musí být interpretována restriktivně a vznáší-li žadatel relevantní argumenty, musí se s nimi soud vypořádat a žadateli je sdělit.