IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.08.2021 11:00 do: 03.08.2021 11:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 767/21
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Milada Tomková
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2020 č. j. 4 Tdo 1255/2020-232
Označení navrhovatelů: J. T., zast. Mgr. Petrou Královou, advokátkou
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 23. 6. 2020 uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, jehož se měl dopustit stručně řečeno tím, že dne 10. 5. 2020 z obchodu odcizil zboží v hodnotě 2 198 Kč, přestože byl dne 20. 9. 2016 pro přečin krádeže již odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a předmětného jednání se dopustil v době, kdy byl na území České republiky vyhlášen nouzový stav z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru. Za to byl stěžovatel odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 28 měsíců. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 12. 8. 2020 stěžovatelovo odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí zamítl. 3. Stěžovatelovo dovolání posléze Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením odmítl. Nejvyšší soud se zabýval mimo jiné tím, zda byl naplněn znak, že stěžovatel spáchal čin za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu § 205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku. K tomu uvedl, že není rozporné, že jednání stěžovatele bylo spácháno v době nouzového stavu, který byl vyhlášen z důvodu ohrožení životů a zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru SARS-CoV-2. Samotné vyhlášení nouzového stavu sice dle Nejvyššího soudu neznamená naplnění znaku, že obviněný spáchal čin za stavu jiné události vážně ohrožující život a zdraví, nicméně v daném případě s ohledem na závažnost a rozsah epidemie (resp. pandemie) koronaviru není o existenci jiné události vážně ohrožující život a zdraví pochyb. Nejvyšší soud rovněž uvedl, že obviněnému byl uložen trest při dolní hranici trestní sazby, přičemž lze mít za to, že s ohledem na spáchaný čin v době nouzového stavu, který klade na policii výrazné požadavky, a na přitěžující okolnosti v podobě mnohonásobné recidivy obviněného nelze považovat trest za nepřiměřeně přísný, naopak spíše mírnější. I za předpokladu, že by soudy ukládaly trest pouze podle § 205 odst. 2 trestního zákoníku, jak stěžovatel navrhoval, by nepřicházelo v úvahu uložení trestu (výrazně) mírnějšího, namístě by bylo uložení trestu při horní hranici trestní sazby stanovené § 205 odst. 2 trestního zákoníku, neboť nelze pominout, že obviněný je speciální recidivista, který byl 19krát soudně trestán pro majetkovou trestnou činnost, když při posledním odsouzení pro trestný čin podle § 205 odst. 2 trestního zákoníku mu byl při škodě 931 Kč uložen trest odnětí svobody v trvání 19 měsíců nepodmíněně, který vykonal krátce před tím, než se dopustil nyní řešené trestné činnosti.
Ústavní stížnost stěžovatel opírá zejména o rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 110/2021 ze dne 16. 3. 2021, dle kterého pro použití § 205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, vztahujícího se k trestným činům spáchaným za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, musí být prokázána věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí, za kterou lze považovat i aktuální výskyt koronaviru způsobujícího onemocnění covid-19. Dle velkého senátu jinak celkem bagatelní krádeže, které by vzhledem k minimální výši způsobené škody byly jen přestupkem a jsou trestným činem zejména vzhledem k recidivě pachatele, ve všech případech nevyžadují exemplární trestání a automatické zvyšování trestní sazby.