Aktuálně

Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.

Výpis aktualit

Přehled jednání Ústavního soudu pro 32. kalendářní týden roku 2020

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.08.2020 09:30 do: 03.08.2020 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3354/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 3 Cmo 183/2018-1025 ze dne 20. května 2019, spojené s návrhem na zrušení čl. I bodu 8 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
Stručná charakteristika:  Právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů:  ČEZ Prodej, a. s., sídlem Duhová 1/425, Praha 4
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka se u obecných soudů domáhala na Správě železnic, státní organizaci (vedlejší účastnici) zaplacení 805 473 523 Kč s příslušenstvím, přičemž obecné soudy o její žalobě rozhodovaly dvakrát. Vrchní soud v Praze nejprve změnil rozhodnutí Městského soudu v Praze a žalobě v plném rozsahu vyhověl. Po právní moci rozsudku obdržela stěžovatelka od vedlejší účastnice žalovanou částku. Nejvyšší soud však rozsudek vrchního soudu i předcházející rozsudek městského soudu zrušil. Městský soud následně žalobu stěžovatelky zamítl. Vrchní soud v odvolacím řízení vyhlásil dne 20. května 2019 napadený rozsudek, jímž rozhodnutí městského soudu ve věci samé potvrdil a změnil pouze výrok o náhradě nákladů řízení. Stěžovatelka v reakci na to dne 28. května 2019 vzala žalobu zpět s odůvodněním, že žalovaná částka byla již vedlejší účastnicí uhrazena. V rámci písemného vyhotovení napadeného rozsudku vrchní soud rozhodl i o zpětvzetí žaloby, a to tak, že zpětvzetí žaloby ze dne 28. května 2019 je neúčinné. Dále potvrdil rozsudek městského soudu ve výroku I a změnil ve výroku o náhradě nákladů řízení, a konečně rozhodl i o náhradě nákladů odvolacího řízení. Výrok o neúčinnosti zpětvzetí žaloby vrchní soud odůvodnil tím, že byly splněny podmínky § 96 odst. 6 občanského soudního řádu. Stěžovatelka podala dovolání proti nákladovým výrokům napadeného rozsudku, nikoliv proti výroku I o neúčinnosti zpětvzetí žaloby. O dovolání nebylo v době rozhodování Ústavního soudu dosud rozhodnuto. Ústavní soud přerušil řízení o ústavní stížnosti, neboť plénum Ústavního soudu se v řízení vedeném pod sp. zn. Pl. ÚS 40/18 zabývalo návrhem na zrušení § 96 odst. 6 občanského soudního řádu, který byl vrchním soudem v napadeném rozsudku aplikován. Plénum návrh na zrušení uvedeného ustanovení zamítlo nálezem sp. zn. Pl. ÚS 40/18 ze dne 30. 6. 2020 (text nálezu a tisková zpráva jsou dostupné zde: https://bit.ly/3hJBL5r ).

Stěžovatelka brojí především proti výroku o neúčinnosti zpětvzetí žaloby a namítá, že jím bylo porušeno její právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Závěr vrchního soudu o neúčinnosti zpětvzetí je totiž založen na aplikaci § 96 odst. 6 občanského soudního řádu, který stěžovatelka pokládá za neústavní.


IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 04.08.2020 09:00 do: 04.08.2020 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 3555/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Jaromír Jirsa
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesením Krajského soudu v Brně č. j. 5 To 244/2019-705, č. j. 5 To 245/2019-709, č. j. 5 To 246/2019-713, č. j. 5 To 247/2019-717, č. j. 5 To 248/2019-721, č. j. 5 To 249/2019-725, č. j. 5 To 250/2019-729, č. j. 5 To 251/2019-733, č. j. 5 To 252/2019-737, č. j. 5 To 253/2019-741, č. j. 5 To 254/2019-745 a č. j. 5 To 255/2019-749, ze dne 7. 8. 2019
Stručná charakteristika:  Odůvodnění rozhodnutí ohledně náhrady nákladů poškozených v trestním řízení vzniklých přibráním zmocněnce
Označení navrhovatelů: 1) I. K., 2) M. P., a spol.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě byl pachatel uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti a přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti. Skutek spočíval, stručně řečeno, v tom, že jako řidič osobního automobilu jel nepřiměřenou a nepovolenou rychlostí 135 km/h, přičemž i přes prudké brždění a úhybný manévr narazil do levého boku osobního automobilu s přívěsným vozíkem vyjíždějícího z polní cesty. Řidič nabouraného auta utrpěl polytrauma, na jehož následky na místě zemřel; spolujezdec utrpěl otřes mozku a mnohočetné zlomeniny. Okresní soud uložil pachateli za uvedený skutek úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 14 měsíců; dále okresní soud uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 5 roků.

Stěžovatelé jako poškození příbuzní zemřelého uplatnili v rámci trestního řízení nároky na náhradu způsobené újmy. Okresní soud (mimo jiné) uložil podle § 228 odst. 1 trestního řádu pachateli povinnost nahradit poškozené stěžovatelce 2) škodu ve výši 22 620, 80 Kč; stěžovatelka 2) byla se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních podle § 229 odst. 2 trestního řádu. Zbylí poškození stěžovatelé byli odkázáni se svými nároky na řízení ve věcech občanskoprávních podle § 229 odst. 1 trestního řádu. Krajský soud v Brně následně odvolání pachatele a stěžovatelů zamítl. Všechny poškozené stěžovatele zastupoval v původním trestním řízení (i v řízení o odvolání) jeden advokát. Okresní soud uložil k návrhu poškozených stěžovatelů pachateli nahradit stěžovatelům náklady vzniklé přibráním zmocněnce v předmětné trestní věci podle § 154 odst. 2 a § 155 odst. 4 trestního řádu. Stěžovatelce 1) a stěžovateli 3) – každému jednotlivě – přiznal okresní soud náklady ve výši 32 673 Kč (za celkem 17 úkonů právní služby); stěžovatelce 2) ve výši 40 478 Kč (za celkem 17 úkonů právní služby) a zbylým stěžovatelům (každému jednotlivě) náklady ve výši ve výši 26 204 Kč (za celkem 14 úkonů právní služby). Okresní soud přitom ve všech usneseních při stanovení výše odměny za jeden úkon právní pomoci postupoval podle § 7 a § 10 odst. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif); okresní soud rovněž aplikoval § 12 odst. 4 advokátního tarifu a redukoval odměnu za právní úkon o 20 %, neboť se jednalo o společné úkony při zastupování více osob. Ke stížnosti pachatele krajský soud v předmětná usnesení okresního soudu zrušil, a nově rozhodl o náhradě nákladů poškozených stěžovatelů, které jim vznikly přibráním zmocněnce. Stěžovatelce 2) přiznal krajský soud náklady ve výši 9 273 Kč (za celkem čtyři úkony právní služby); zbylým stěžovatelům – každému jednotlivě – náklady ve výši 1 815 Kč (za celkem jeden úkon právní služby). Krajský soud vycházel při výpočtu výše odměny za jednotlivé úkony právní služby ze stejných částek jako okresní soud. Podle krajského soudu zmocněnec poškozených stěžovatelů vykonával v trestním řízení výhradně úkony právní služby směřující k uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy. Dále krajský soud uvedl, že „[ú]kony právní služby zmocněnce však k rozhodnutí o náhradě nemajetkové újmy nevedly, neboť nároky poškozené (resp. poškozených) nebyly dostatečně prokázány. Vyúčtované úkony právní služby nebyly tedy potřebné k účelnému uplatnění nároku poškozené.“ Krajský soud konečně v odůvodnění dospěl k závěru, že příslušná pojišťovna se z důvodu odpovědnosti za škodu v rámci zákonného pojištění nároky poškozených zabývala, a rovněž odkázal na skutečnost, že zmocněnec zastupoval všechny poškozené stěžovatele společně.

Stěžovatelé se domáhají zrušení usnesení Krajského soudu v Brně, neboť jsou přesvědčeni, že jimi bylo porušeno jejich ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu ve spojení s právem na ochranu majetku. Stěžovatelé tvrdí, že krajský soud porušil jejich základní práva, neboť rozhodl o náhradě nákladů vzniklých stěžovatelům přibráním zmocněnce v rozporu s principy předvídatelnosti práva, právní jistoty a legitimního očekávání. Stěžovatelé tvrdí, že závěr o nepřiznání náhrady je nutné, vzhledem k výjimečnosti takového postupu, zevrubně a důkladně odůvodnit a podložit logickou interpretací skutkových okolností, což se v nyní projednávané věci nestalo. Usneseními krajského soudu bylo fakticky zasaženo do majetkové sféry stěžovatelů, neboť se jim nedostává plné kompenzace ze strany pachatele za vynaložené náklady vzniklé přibráním zmocněnce, což je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, podle které je nepřijatelné, aby byl poškozený v rozporu s § 154 trestního řádu za svůj procesní postup v trestním řízení významně finančně „sankcionován“.


I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 04.08.2020 09:30 do: 04.08.2020 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1368/20
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Jaromír Jirsa
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 3879/2019-144 ze dne 27. února 2020
Stručná charakteristika:  Právo na přístup k soudu, podmínky opravných prostředků
Označení navrhovatelů:  Bc. J. J.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem pro uznání uložil žalovanému povinnost zaplatit stěžovateli žalovanou částku s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. Městský soud v Praze rozsudkem k odvolání žalovaného změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se rozsudek pro uznání nevydává. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl jako nepřípustné podle § 238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení svého práva zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle stěžovatele se Nejvyšší soud svým postupem dopustil denegatio iustitiae, neboť odmítl dovolání proto, že předmětem řízení byla částka 8 420 Kč s příslušenstvím a nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy nebo o pracovněprávní vztah a peněžité plnění nepřesáhlo částku 50 000 Kč, přičemž k příslušenství se nepřihlíží. V řízení přitom bylo usnesením č. j. 11 C 330/2017-67 ze dne 11. října 2018 rozhodnuto, že soudní poplatek činí 27 348 Kč, základem pro jehož výpočet byl součet jistiny 8 420 Kč s kapitalizovaným samostatným příslušenstvím ve výši 538 520,54 Kč, tedy celkem 546 940,54 Kč; z této částky měl podle stěžovatele Nejvyšší soud vycházet a o dovolání rozhodnout meritorně. Proto navrhl, aby Ústavní soud napadené usnesení zrušil.