Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 10.08.2021 10:00 do: 10.08.2021 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 7/21
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Josef Fiala CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  návrh na zrušení čl. 2 odst. 3 ve slovech „městem nebo“ obecně závazné vyhlášky města Heřmanův Městec č. 5/2019, o zákazu konzumace alkoholických nápojů na některých veřejně přístupných místech
Označení navrhovatelů:  Ministerstvo vnitra
Typ řízení:  Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Ministerstvo vnitra (navrhovatel) namítá, že úprava v napadené vyhlášce neodůvodněně zvýhodňuje samotné město oproti jiným subjektům v obdobném postavení, což vede k porušení principu rovnosti. V čl. 1 napadené vyhlášky je zakotven zákaz konzumace a podávání alkoholu na specifikovaných veřejně přístupných místech ve městě. V čl. 2 napadené vyhlášky jsou pak stanoveny výjimky z tohoto zákazu, mezi nimi i výjimka v čl. 2 odst. 3, podle níž se zákaz nevztahuje na akce pořádané městem nebo se souhlasem města. Navrhovatel zdůrazňuje, že zatímco na akcích pořádaných městem je možné alkohol požívat a podávat již na základě skutečnosti, že akci pořádá město, jiní pořadatelé odlišní od města musí získat souhlas města, aby dosáhli stejného účinku. Pro popsané zvýhodnění města neexistuje důvod. Dále zmiňuje, že obdobnou úpravu v obecně závazné vyhlášce města Cheb, která se týkala pyrotechnických efektů, Ústavní soud zrušil nálezem ze  dne 5. 8. 2014  sp. zn. Pl. ÚS 35/13 (tisková zpráva a text nálezu jsou dostupné zde: https://bit.ly/2TFbjne ). Navrhovatel dále tvrdí, že napadená vyhláška předpokládá specifický veřejnoprávní souhlas s konzumací alkoholu, přičemž za něj nelze považovat souhlas města jako vlastníka dotčeného veřejně přístupného místa, neboť ne všechna místa mohou být ve vlastnictví města. Takový souhlas nemůže představovat ani přijetí úhrady místního poplatku za zvláštní užívání veřejného prostranství, neboť jeho přijetí má charakter specifické veřejnoprávní platby, nikoli charakter veřejnoprávního souhlasu se zvláštním užíváním veřejného prostranství.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 13.08.2021 10:00 do: 13.08.2021 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3003/20
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Stručná charakteristika:  právo na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí
Označení navrhovatelů:  X. Y.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka je osobou s poruchou autistického spektra – Aspergerovým syndromem. Od dětství se neztotožňuje s mužským pohlavím a vystupuje jako dívka. Její jméno a příjmení bylo změněno na neutrální a probíhala u ní rovněž léčba z důvodu poruchy pohlavní identity v dětství. V roce 2018, v době, kdy bylo stěžovatelce dvanáct let, byla stěžovatelka na základě rozhodnutí soudu hospitalizována poté, co její matka odmítla dát k hospitalizaci souhlas. Umístěna byla do Psychiatrické nemocnice Bohnice na oddělení dětské psychiatrie a v jeho rámci do chlapeckého oddělení. Po dobu dvou měsíců zde byla stěžovatelka opakovaně znásilňována (přinejmenším) jedním z hospitalizovaných chlapců. S tím se stěžovatelka po skončení hospitalizace svěřila své matce. To vedlo až k zahájení trestního řízení, v němž byl mladistvý obviněný obžalován ze spáchání provinění znásilnění. Stěžovatelka se v trestním řízení domáhala jako poškozená na obviněném náhrady nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci byl obviněný odsouzen za provinění znásilnění dle § 185 odst. 1 alinea první a druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) a b) trestního zákoníku, za což mu bylo uloženo trestní opatření odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let. Ústavní stížností napadeným výrokem pak krajský soud odkázal stěžovatelku s nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozsudkem odvolacího Vrchního soudu v Praze byl rozsudek krajského soudu zrušen a ve věci znovu rozhodnuto. Vrchní soud korigoval rozhodnutí krajského soudu ohledně počtu případů, v nichž obviněný přinutil stěžovatelku k pohlavnímu styku a obviněnému uložil trestní opatření odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon podmíněně odložil se zkušební dobou v trvání tří let. Vrchní soud dále rozhodl, že obviněný je povinen stěžovatelce nahradit nemajetkovou újmu ve výši 75 000 Kč. Napadeným výrokem pak stěžovatelku odkázal se zbytkem nároku na náhradu nemajetkové újmy (ve výši 425 000 Kč) na řízení ve věcech občanskoprávních. Při stanovení výše náhrady zohlednil vrchní soud, že nezralost a bezbrannost stěžovatelky byla obviněným cíleně zneužita, obviněný nedbal nesouhlasu stěžovatelky a užil pohrůžek násilí či násilí menší intenzity. K útokům z jeho strany docházelo opakovaně během dvou měsíců a tyto útoky byly i velmi invazivní, jako je vynucený anální a orální styk. Přiznaná částka 75 000 Kč je dle vrchního soudu o 25 000 Kč vyšší než základní částka peněžité pomoci přiznávaná obětem trestných činů a o 25 000 Kč nižší než náhrada nemajetkové újmy přiznaná Nejvyšším soudem v rozsudku sp. zn. 6 Tdo 347/2014 ze dne 30. 7. 2014, na nějž stěžovatelka odkazovala. Snížení náhrady odůvodnil vrchní soud tím, že ve věci stěžovatelky nebylo zneužito přirozené autority starší osoby a trestní řízení bylo vedeno citlivě bez významnější sekundární viktimizace stěžovatelky. Současně představuje přiznaná náhrada částku, která by neměla být likvidační pro obviněného, byť ten odmítl ke svým majetkovým poměrům vypovídat. Dále vrchního soud uvedl, že většina z požadované náhrady je odůvodněna tvrzenými existujícími a budoucími následky u stěžovatelky, které však nebyly znalci aktuálně zjištěny. K výslechu znalců k této otázce neshledal vrchní soud důvod, neboť jejich závěr pokládá za jednoznačný a bez dalšího znaleckého zkoumání by nemohl přinést nic nového. Vrchní soud současně poukázal i na specifičnost spočívající v osobě stěžovatelky, respektive na její duševní stav. Současně u řady projevů, které mají být dle tvrzení stěžovatelky následkem trestního činu, může jít toliko o projev Aspergerova syndromu. Ostatně ani matka stěžovatelky nebyla schopna rozlišit, zda tyto projevy nebyly již dříve přítomny v jednání stěžovatelky. Stěžovatelce tak byla přiznána za nemajetkovou újmu náhrada 75 000 Kč a ohledně částky 425 000 Kč tak byla stěžovatelka odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Stěžovatelka se prostřednictvím své ústavní stížností domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů „ve výrocích týkajících se náhrady nemajetkové újmy“ a navrhuje vrácení věci odvolacímu soudu. Podle stěžovatelky je náhrada nemajetkové újmy, která jí byla přiznána, zcela nepřiměřeně nízká. Stěžovatelka dále vytýká krajskému soudu, že bagatelizoval jí vzniklou újmu s ohledem na její autismus – Aspergerův syndrom. Podle stěžovatelky z úvah krajského soudu plyne, že důstojnost osoby s poruchou autistického spektra je nižší než důstojnost člověka bez takového zdravotního znevýhodnění, protože jedině taková osoba by dle úvah krajského soudu byla schopna dostatečně chápat zásah do své důstojnosti. Podle stěžovatelky by však veřejná moc neměla přistupovat lehkovážně k zásahům do důstojnosti osob s poruchami autistického spektra, nadto k zásahům týkajícím se intimní sféry jejich života, na základě úvah, že daná osoba není schopna takové zásahy plně chápat. Stěžovatelka vytýká krajskému soudu i to, že zpochybnil zásah do zdraví stěžovatelky. Konečně stěžovatelka poukazuje na to, že ačkoliv je zvlášť zranitelnou obětí ve smyslu § 2 odst. 4 písm. a), b) a d) zákona o obětech, orgány činné v trestním řízení dostatečně nedbaly ochrany jejích práv, neboť jí nebyl ustanoven zmocněnec v přípravném řízení.