III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 07.08.2023 15:00 do: 07.08.2023 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 76/23
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ing. Jiří Zemánek CSc.
Stručná charakteristika: Právní účinky oznámení usnesení o zastavení trestního stíhání
Označení navrhovatelů: R. C.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Rozsudkem krajského soudu byl stěžovatel uznán vinným zločinem vydírání, přečinem porušování domovní svobody a přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací. Za to byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let se zařazením pro jeho výkon do věznice s ostrahou a dále k trestu propadnutí věci. Pro další dva skutky kvalifikované jako zločin týrání osoby ve společném obydlí a přečin nebezpečného pronásledování byl zproštěn obžaloby. Z podnětu odvolání státního zástupce byl rozsudek krajského soudu usnesením vrchního soudu částečně zrušen, a to v celém rozsahu původně zprošťujícího výroku a trestní stíhání stěžovatele bylo pro toto jednání zastaveno, neboť trest, k němuž mohlo trestní stíhání vést, je zcela bez významu vedle trestu, který byl stěžovateli pro jiný trestný čin již uložen. Odvolání stěžovatele proti odsuzující části rozsudku bylo zamítnuto. Rozhodnutí vrchního soudu bylo oznámeno vyhlášením ve veřejném zasedání dne 24. 8. 2022 a jeho písemné vyhotovení bylo stěžovateli doručeno dne 4. 10. 2022. Dne 7. 10. 2022 byla krajskému soudu doručena žádost stěžovatele o projednání zastaveného trestního stíhání. Vrchní soud napadeným usnesením rozhodl, že se v odvolacím řízení v části, ve které bylo trestní stíhání stěžovatele zastaveno, nepokračuje. Rozhodnutí odůvodnil zjištěním, že stěžovatel své prohlášení o tom, že trvá na pokračování v trestním stíhání, učinil až po uplynutí zákonem k tomu určené lhůty.
Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení usnesení vrchního soudu s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 08.08.2023 15:00 do: 08.08.2023 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I ÚS 1594/22
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Jaromír Jirsa
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 961/2021-724 ze dne 28. 2. 2022 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích č. j. 23 Co 350/2018-667 ze dne 29. 10. 2020
Stručná charakteristika: pokyn "Do Not Resuscitate"
Označení navrhovatelů: J. V. a J. H., zastoupeni JUDr. Adamem Doležalem, Ph.D., LL.M., advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Matka obou stěžovatelů (pacientka) byla hospitalizována v nemocnici, kde dne 6. 7. 2013 měla srdeční zástavu a zemřela. Podle zprávy o úmrtí lékaři úmyslně nezahájili kardiopulmonální resuscitaci, a to s ohledem na základní diagnózu pacientky a četné související nemoci. Pacientka trpěla nádorovým onemocněním, cukrovkou a onemocněním ledvin i plic. Ošetřující lékař rovněž zohlednil dřívější rozhodnutí lékařů o stanovení rozsahu péče — tzv. pokyn „Do Not Resuscitate“(„DNR“), což znamená pokyn k neprovádění resuscitace. V řízení u obecných soudů se pozůstalí stěžovatelé (spolu s manželem pacientky, který v průběhu řízení zemřel) domáhali proti nemocnici zaplacení částky 720 000 Kč jako náhrady za újmu způsobenou usmrcením.
Nalézací soud žalobě vyhověl a uložil nemocnici zaplatit každému žalobci 240 000 Kč, jelikož dle jeho názoru porušila nemocnice svoji právní povinnost, neinformovala-li pacientku o pokynu DNR i přesto, že byla schopna vnímat. Odvolací soud změnil rozhodnutí nalézacího soudu a žalobu stěžovatelů zamítl. Dospěl k závěru, že nemocnice sice porušila právní povinnost, avšak příčinná souvislost mezi následkem (úmrtím pacientky) a protiprávním jednáním (vydání pokynu DNR bez informovaného souhlasu a následného neprovedení resuscitace) prokázána nebyla. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelů zamítl. Podle Nejvyššího soudu nároky pozůstalých na náhradu nemajetkové újmy způsobené usmrcením osoby blízké vznikají, jen je-li protiprávní úkon (lékařský zákrok vykonaný bez informovaného souhlasu) vyvolávajícím činitelem poškození zdraví. Nejvyšší soud dospěl rovněž k závěru, že poskytovatel zdravotní péče není povinen hradit pozůstalým jednorázovou náhradu za nemajetkovou újmu způsobenou ztrátou osoby blízké, jestliže lékaři při srdeční zástavě neprovedli kardiopulmonální resuscitaci pacienta, jehož stav byl natolik závažný, že resuscitace by k obnovení srdeční činnosti nevedla nebo by obnovila životní funkce jen na velmi krátkou dobu při prodlužovaném utrpení umírajícího.
Ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení výše uvedených rozsudků, jelikož jsou přesvědčeni, že jimi byla porušena jejich ústavně zaručená práva podle čl. 6, čl. 7, čl. 10, čl. 31 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny, čl. 2 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 5 a čl. 6 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně.