II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.08.2021 14:00 do: 17.08.2021 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 741/21
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. ledna 2021 č. j. 9 To 2/2021-28 a proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 13. prosince 2020 č. j. 70 Nt 3654/2020-9
Stručná charakteristika:  soud - podjatost
Označení navrhovatelů:  M. H.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Dne 13. 12. 2020 byla v rámci vazebního zasedání ve věci stěžovatele coby obviněného v trestním řízení vznesena obhájcem (nyní zastupujícím stěžovatele při podání této ústavní stížnosti) námitka podjatosti soudu - konkrétně soudce JUDr. Libora Hanuše ve smyslu ust. § 30 odst. 1 tr. řádu. K uvedené námitce se soudce v usnesení, jež bylo oznámeno účastníkům a poté písemně vyhotoveno dne 13. 12. 2020, prohlásil nepodjatým. V závěru tohoto usnesení mj. uvedl, že se kategoricky distancuje od tvrzení obhájce Mgr. P. S. o své podjatosti, a konstatoval, že k obviněnému přistupoval a přistupuje zcela standardně jako vůči kterémukoli jinému obviněnému. S přihlédnutím k tomu, že nemá žádný vztah k projednávané věci, obviněnému, ani k obhájci obviněného Mgr. P. S., svědkům či poškozeným, bylo rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo. Opačné rozhodnutí by za těchto okolností prý naopak znamenalo odnětí obviněného jeho zákonnému soudci. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. 1. 2021 byla stížnost stěžovatele proti tomuto usnesení zamítnuta. Dle evidence Městského soudu v Brně byl zcela správně ustanoven stěžovateli, který si sám advokáta nezvolil, přičemž se jedná o nutnou obhajobu, Mgr. P. S. Okolnost, že Mgr. Sedláček jako advokát vystupuje v advokátní poradně JUDr. B. S., podle soudu rozhodně nemůže vést k závěru, že se na něho vztahují eventuální podezření související s touto advokátkou.

Stěžovatel považuje závěry obecných soudů za nesprávné a neústavní. Zejména poukázal na to, že sám JUDr. Hanuš se již jednou k obsahově shodné námitce podjatosti vznesené týmž obhájcem vyloučil ve věci, kde byl obhájce nynějšího stěžovatele činný. Navíc skutečnost, že bude vznesena námitka podjatosti, byla JUDr. Hanušovi avizována již telefonicky při hovoru o ustanovení obhájcem. Stížnostní soud se touto okolností vůbec nezabýval. Jinými slovy, jednou se sám jmenovaný soudce považuje za podjatého, podruhé ze stejných důvodů nikoliv, a ještě skutečnost svého předchozího vyloučení v této věci vědomě zamlčuje, aniž tato okolnost, byť okrajově, stojí Krajskému soudu v Brně za bližší zmínku v odůvodnění napadaného usnesení.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.08.2021 14:00 do: 17.08.2021 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1279/21
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti výroku II. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 2. 2021, č. j. 19 Co 264/2020-509, a druhému odstavci výroku III. rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2020, č. j. 22 P 64/2018-471.
Stručná charakteristika:  právo dětí na rodičovskou výchovu
Označení navrhovatelů:  Mgr. P. S., MBA
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Předmětem řízení před obecnými soudy byla úprava výchovy a výživy nezletilé dcery S. (nar. v září 2011), jejíž matkou je první vedlejší účastnice řízení. Městský soud v Brně zamítl návrh stěžovatele na snížení výživného pro nezletilou (výrok I.), jakož i návrh matky na zvýšení výživného (výrok II.). Městský soud dále změnil předchozí harmonogram styku s nezletilou v době letních prázdnin, stanovený rozsudkem téhož soudu ze dne 23. 8. 2017, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2018 s doplněním, že nebude-li při běžném styku z objektivních mimořádných důvodů (například uzavření škol) možné nezletilou předat ve školském zařízení v pondělí do 8.00 hodin, je stěžovatel oprávněn nezletilou předat v místě bydliště matky do 17.00 hodin. Ve zbytku byl návrh stěžovatele na úpravu styku s nezletilou zamítnut (výrok III.). K odvolání stěžovatele ve věci rozhodoval krajský soud, který ústavní stížností napadeným rozsudkem v (odvoláním) napadených výrocích I. a nákladovém výroku IV., jakož i v prvním odstavci výroku III. o úpravě styku v době letních prázdnin a ve třetím odstavci výroku III., jímž byl ve zbytku návrh stěžovatele na úpravu styku zamítnut, rozsudek městského soudu potvrdil (výrok I.) a ve druhém odstavci výroku III. jej změnil tak, „že se mění rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 23. 8. 2017, č. j. 22 Nc 87/2015-170, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2018, č. j. 19 Co 273/2017-235, v prvním a šestém odstavci tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezl. S. v každém sudém kalendářním týdnu v roce od středy 13,00 hod., kdy ji převezme ve školském zařízení, do neděle 19,00 hod., kdy ji předá matce v místě bydliště matky; otec nezl. S. převezme ve stanovený čas ve školském zařízení a po ukončení běžného styku ve stanovený čas předá v místě bydliště matky“ (výrok II.).

Stěžovatel v ústavní stížnosti napadá rozhodnutí krajského i městského soudu v těch jejich částech, jež upravují předání nezletilé po skončení styku se stěžovatelem, tedy ve výroku II. rozsudku krajského soudu a druhém odstavci výroku III. rozsudku městského soudu. Opětovně tudíž uvádí, že náklady spojené se stykem nemohou být kladeny jen k tíži jednoho z rodičů. Pokud totiž musí jeden z rodičů za účelem styku s dítětem překonat větší vzdálenost, je dle stěžovatele "fér", aby negativa s tímto spojená nesli rovnoměrně oba rodiče. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu namítá, že obecné soudy nevyhověly jeho návrhu, aby se matka podílela na (zpáteční) cestě nezletilé po ukončení styku se stěžovatelem z Prahy do Brna, aniž by však své závěry dostatečně odůvodnily.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 18.08.2021 11:00 do: 18.08.2021 11:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 308/21
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Milada Tomková
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 26. října 2020 č. j. 40 Co 357/2020-104
Stručná charakteristika:  Právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů:  S. O., zast. Mgr. Petrem Němcem, advokátem, sídlem Praha 2
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Okresní soud v Přerově usnesením ze dne 31. 8. 2020 zastavil exekuci nařízenou okresním soudem dne 31.8.2010 (výrok I), stanovil, že obchodní korporace PROFI CREDIT Czech, a. s. (vedlejší účastnice řízení) je povinna zaplatit stěžovatelce náhradu nákladů řízení ve výši 8 177 Kč (výrok II) a soudnímu exekutorovi náhradu nákladů exekuce (výrok III). Okresní soud k závěru, že rozhodcem přisouzené plnění je jako celek v rozporu s dobrými mravy. Ke svému rozhodnutí o nákladech řízení okresní soud uvedl, že stěžovatelka, která podala návrh na zastavení exekuce, byla v řízení plně úspěšná, a proto jí přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů proti vedlejší účastnici, která zastavení exekuce dle názoru okresního soudu zavinila. K odvolání vedlejší účastnice krajský soud ústavní stížností napadeným usnesením výrok I usnesení okresního soudu potvrdil (výrok I). Výrokem II změnil výrok II a III usnesení okresního soudu tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Výrokem III uložil vedlejší účastnici povinnost nahradit stěžovatelce na nákladech odvolacího řízení částku 1 609 Kč. K výrokům o nákladech řízení krajský soud uvedl, že v době podání návrhu na nařízení exekuce (exekuce byla zahájena dne 9. 7. 2010) vycházela vedlejší účastnice řízení důvodně z existence vykonatelného exekučního titulu, tj. z rozhodčího nálezu. Skutečnosti rozhodné pro zastavení exekuce byly známy oběma účastníkům řízení stejně a z vyplývající posloupnosti událostí obsažených ve spisovém materiálu je zřejmé, že vedlejší účastnice řízení postupovala v souladu s tehdy aktuální judikaturou obecných soudů a od stěžovatelky nebylo možno oprávněně očekávat přehled v otázkách případné změny judikatury. Krajský soud se odvolává na usnesení sp. zn. II. ÚS 2448/14 ze dne 16. 12. 2014 (všechna citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou přístupná v internetové databázi Nalus; viz nalus.usoud.cz) , v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud oprávněný (vedlejší účastnice řízení) právem vycházel z existence vykonatelného exekučního titulu, potom nelze jeho účast či zavinění na zastavení exekuce v žádném ohledu dovozovat. Proto krajský soud považuje usnesení okresního soudu, kterým uložil vedlejší účastnici řízení povinnost nahradit stěžovatelce náklady, jež jí v exekučním řízení vznikly, stejně jako náklady exekuce, které se váží k osobě soudního exekutora, za vybočující z ústavních mezí, a tedy za nesprávné.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvádí, že pokud se krajský soud řádně nezabýval důvody svědčícími pro přiznání práva na náhradu nákladů řízení stěžovatelce, a naopak aplikoval nepřiléhavou judikaturu, představuje jeho rozhodnutí zásah do jejích ústavních práv, zejména do jejího práva na soudní ochranu. Stěžovatelka považuje za nespravedlivé, že krajský soud neuložil povinnost k náhradě nákladů řízení vedlejšímu účastníkovi, protože je toho názoru, že vědomě nechal nařídit exekuci a po jejím nařízení po několik let zachovával protiprávní stav.