II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 11.08.2026 08:30 do: 11.08.2026 09:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1893/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Veronika Křesťanová Dr.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 7 To 203/2026-777 ze dne 18. června 2026
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu, právo na obhajobu
Označení navrhovatelů: J. N.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody, který mu byl později rozhodnutím obvodního soudu přeměněn na nepodmíněný trest odnětí svobody. Stěžovatel následně podal proti tomuto rozhodnutí v zákonné lhůtě blanketní stížnost. V textu výslovně uvedl, že vzhledem ke krátké lhůtě pro podání stížnosti a potřebě podrobně zpracovat veškeré rozhodné skutečnosti podává tuto stížnost zatím bez jejího věcného odůvodnění a že konkrétní důvody stížnosti, skutkové a právní námitky, jakož i případné důkazní návrhy doplní následným podáním. Obvodní soud věc o týden později předložil městskému soudu k rozhodnutí. Stěžovatele nevyzval k doplnění stížnosti, ani mu nestanovil žádnou lhůtu k jejímu odůvodnění. Soudce obvodního soudu zadal pokyn kanceláři sdělit odsouzenému, že spis je postupován, ať zasílá další podání městskému soudu. Přípis takového sdělení, doručenka, a ani úřední záznam o jiném než písemném sdělení se však ve spise nenacházely. Městský soud o tři dny později stížnost zamítl. O dalších šest dnů později byla stěžovateli doručena výzva obvodního soudu k nastoupení výkonu trestu odnětí svobody, a to nejpozději do měsíce.
Stěžovatel namítá, že mu obecné soudy svým postupem fakticky odňaly právo účinně využít řádný opravný prostředek, tj. výkon práva mu nebyl umožněn. Městský soud si byl existence blanketní stížnosti a výslovně oznámeného úmyslu jejího doplnění plně vědom. Přesto se nijak nezabýval tím, zda byly stěžovateli vytvořeny procesní podmínky pro její odůvodnění, a stroze konstatoval, že odůvodnění blanketní stížnosti nebylo do doby rozhodnutí doručeno. Stěžovatel podotýká, že nelze přenášet důsledky procesního postupu orgánů veřejné moci na účastníka řízení. Považuje tudíž rozhodnutí městského soudu a postup za neústavní a odkazuje na ustálenou rozhodovací praxi Ústavního soudu.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 11.08.2026 11:00 do: 11.08.2026 11:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1547/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: Mgr. Daniela Zemanová
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 3. června 2026, č. j. MSP-98/2025-MOT-T/38
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: M. K.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Usnesením obecných soudů bylo rozhodnuto o přípustnosti vydání stěžovatele k trestnímu stíhání na Ukrajinu. Proti těmto rozhodnutím podal stěžovatel rovněž ústavní stížnost, o které zatím nebylo rozhodnuto, nicméně byla usnesením IV. ÚS 1264/26 ze dne 14. 5. 2026 odložena jejich vykonatelnost. Ústavní soud v usnesení zdůraznil, že rozhodnutí trestních soudů o přípustnosti vydání není posledním krokem v extradičním řízení, neboť vydání stěžovatele musí následně povolit ministr spravedlnosti. Rozhodování ministra spravedlnosti však není rozhodnutím o opravném prostředku proti rozhodnutí soudu, kterým byla podle § 397 odst. 1 trestního řádu vyslovena přípustnost jejího vydání. Následně rozhodnutím napadeným ústavní stížností ministr spravedlnosti podle § 97 odst. 1 zákona o mezinárodní justiční spolupráci povolil vydání stěžovatele k trestnímu stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu. O dva dny později Ministerstvo spravedlnosti sdělilo právnímu zástupci stěžovatele, že o odkladu vykonatelnosti rozhodnutí obecných soudů bylo informováno až po vydání rozhodnutí ministra. Rovněž u tohoto rozhodnutí Ústavní soud usnesením odložil vykonatelnost.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že vydání napadeného rozhodnutí navzdory existenci usnesení Ústavního soudu o odkladu vykonatelnosti soudních rozhodnutí je postupem porušujícím jeho ústavní práva. Smyslem odkladu vykonatelnosti bylo pozastavit celý extradiční proces, jehož součástí je nepochybně i rozhodnutí ministra.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 11.08.2026 13:30 do: 11.08.2026 14:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 434/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Pavel Šámal Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2025 č. j. 24 Cdo 2938/2025-239, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. ledna 2025 č. j. 24 Co 303/2024-166, rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 16. září 2024 č. j. 26 Nc 508/2024-136, a výroku II. usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 16. února 2024 č. j. 26 Nc 508/2024-11, 12 P a Nc 44/2024
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: A.B. zastoupen Mgr. et Mgr. Matějem Stříteským, Ph.D., advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Usnesením okresního soudu bylo zahájeno řízení o omezení svéprávnosti stěžovatele jako posuzovaného a současně byl stěžovateli k zastupování v řízení o omezení jeho svéprávnosti jmenován opatrovníkem advokát (tzv. procesní opatrovník). Okresní soud následně rozsudkem omezil svéprávnost stěžovatele na dobu pěti let v rozsahu vymezeném ve výroku rozsudku a jmenoval posuzovanému opatrovníkem město (tzv. hmotněprávní opatrovník, v řízení před Ústavním soudem v postavení vedlejšího účastníka), kterému stanovil oprávnění a povinnost za posuzovaného jednat v rozsahu jeho omezení svéprávnosti. K odvolání hmotněprávního opatrovníka (tedy města) ve věci rozhodoval krajský soud, který rozsudek okresního soudu potvrdil. Krajský soud shodně jako okresní soud dospěl k závěru, že v průběhu řízení bylo zjištěno, že zde není žádná vhodná osoba, kterou by do funkce opatrovníka navrhl opatrovanec, nejsou zde ani osoby uvedené v příslušném ustanovení občanského zákoníku, ani jiná osoba, která by splňovala zákonné podmínky, aby se stala opatrovníkem. Proto bylo nutné přistoupit ke jmenování veřejného opatrovníka, tedy města. Stěžovatel poté neuspěl ani s dovoláním u Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud přezkoumal usnesení krajského soudu, kterým krajský soud přezkoumával rozsudek okresního soudu pouze v rozsahu ustanovení hmotněprávního opatrovníka stěžovatele. Dovolací soud poukázal na náležitou, avšak marnou snahu obecných soudů o zjištění faktického bydliště stěžovatele jako posuzovaného a zdůraznil, že stěžovatel v tomto směru soudům neposkytl žádnou součinnost. Proto se Nejvyšší soud ztotožnil s postupem krajského soudu, který za dané situace vycházel z § 80 odst. 2 občanského zákoníku (za situace, kdy místo pobytu posuzovaného nelze zjistit, případně jen s neúměrnými obtížemi) a za bydliště posuzovaného považoval místo, kde žil naposledy a kde se současně nachází i jeho majetek (nemovitost na této adrese, kterou v mezidobí zdědil po matce).
V ústavní stížnosti stěžovatel nesouhlasí s rozhodnutím okresního soudu, na základě kterého byl omezen ve svéprávnosti. Dále brojí proti rozhodnutí okresního soudu, kterým mu bylo hmotněprávním opatrovníkem jmenováno město a proti rozhodnutí okresního soudu, kterým mu byl procesním opatrovníkem ustanoven advokát. Stěžovatel namítá, že krajský soud omezil rozsah svého přezkumu pouze na výrok o jmenování hmotněprávního opatrovníka. Tím, že krajský soud v rozporu se zákonem omezil rozsah, v němž rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumal, shledává stěžovatel porušení svého práva na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Nejvyšší soud pak ignoroval, že u stěžovatele nejde o to, která obec má být jeho opatrovníkem, ale o to, zda může být opatrovníkem někdo, kdo s ním nemá žádný kontakt.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 12.08.2026 10:00 do: 12.08.2026 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 1648/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Josef Baxa
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. května 2026 č. j. 3 To 180/2026-101 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 16. dubna 2026 č. j. 70 Nt 1920/2026-63
Stručná charakteristika: vazba, právo na soudní a jinou právní ochranu
Označení navrhovatelů: T.J., zast. Mgr. Bc. Martinem Kotrbáčekm, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Městský soud dne 16. 4. 2026 rozhodl o ponechání stěžovatele ve vazbě z důvodů podle § 67 písm. a) a písm. c) trestního řádu (vazba útěková a předstižná) a současně zamítl jeho žádost o propuštění z vazby na svobodu. Zároveň rozhodl, že písemný slib obviněného se jako náhrada za vazbu nepřijímá a vazba se nenahrazuje dohledem probačního úředníka, že se nad stěžovatelem nestanoví výkon elektronické kontroly a nepřijímá se nabídka peněžité záruky. Stěžovatel proti tomuto usnesení podal stížnost, jejíž odůvodnění zaslal dne 27. 4. 2026. Stížnost byla zaslána vrchnímu státnímu zastupitelství k vyjádření dne 5. 5. 2026. O devět dnů později bylo krajskému soudu do datové schránky doručeno vyjádření vrchního státního zastupitelství ke stížnosti stěžovatele. V osmistránkovém vyjádření se vrchní státní zastupitelství vyjádřilo ke stížnostním námitkám stěžovatele ohledně vazebních důvodů a institutů nahrazujících vazbu, odepření nahlížení do spisu, absence vyšetřovacího spisu při rozhodování městského soudu a rezignace soudu na nezávislý soudní přezkum. Krajský soud o stížnosti rozhodl na neveřejném zasedání dne 27. 5. 2026, kdy zrušil napadené usnesení městského soudu a rozhodl, že se stěžovatel ponechává ve vazbě, neboť i nadále trvají její důvody. Konstatoval, že městský soud pochybil, když souběžně rozhodl o návrhu státního zástupce o ponechání stěžovatele ve vazbě a o žádosti stěžovatele o propuštění z vazby (navíc jediným výrokem) a že rozhodl o institutech nahrazujících vazbu. Žádost o propuštění z vazby lze totiž opakovat až po uplynutí 30 dnů od právní moci posledního rozhodnutí, kterým byla zamítnuta žádost obviněného o propuštění z vazby. Zároveň však shledal, že návrh státního zástupce na ponechání stěžovatele i nadále ve vazbě je zcela důvodný a že stížnostní námitky naopak důvodné nejsou.
Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména namítá, že vrchní státní zastupitelství podalo k jeho stížnosti obsáhlé vyjádření, které mu nebylo doručeno a ke kterému se nemohl vyjádřit. Krajský soud v napadeném usnesení neuvádí, že by z tohoto vyjádření vycházel, argumentaci však obsahově převzal. Krajský soud rozhodl podle nezpřístupněného podání protistrany, aniž to v napadeném usnesení přiznal. Jde tedy podle stěžovatele o vadu kontradiktornosti.