II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 23.08.2021 14:00 do: 23.08.2021 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1697/21
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2021 č. j. 28 Cdo 108/2021-165 a proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 4. 2020 č. j. 4 Co 205/2018-134
Stručná charakteristika: Právo na soudní ochranu a spravedlivý proces
Označení navrhovatelů: Římskokatolická farnost Jince
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka se neúspěšně domáhala u Státního pozemkového úřadu blíže specifikovaného pozemku v katastrálním území Jince. Následně podala žalobu, se kterou u soudu prvního stupně uspěla, nicméně k odvolání České republiky - Státního pozemkového úřadu Vrchní soud v Praze rozhodnutí prvostupňového soudu zrušil a žalobu zamítl. Vrchní soud vyšel z toho, že stěžovatelkou nárokovaný – geometrickým plánem oddělený pozemek se nachází v obytném území uvnitř zástavby mezi bytovými domy, které byly postaveny v 50. letech minulého století, že je zatravněn, nachází se na něm strom a keře a chodníčky, není oplocen a slouží jako veřejná zeleň. Na základě toho pak dospěl k tomu, že by v případě jeho vydání zbylo stěžovatelce toliko tzv. holé vlastnictví, což by bylo v rozporu s dosavadní judikaturou Nejvyššího soudu. Vrchní soud dále uvedl, že pozemek je součástí sídliště, přičemž slouží jako zeleň, a tudíž je dána jeho funkční souvislost s okolními domy. Nejvyšší soud následně dovolání stěžovatelky odmítl.
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení napadeného usnesení Nejvyššího soudu a rozsudku Vrchního soudu v Praze. Stěžovatelka uvádí, že se sice předmětný pozemek nachází mezi panelovými domy (a lze tak jistě hovořit o naplnění formálního znaku těch typových případů, kdy pozemky nacházející se na sídlišti jako třeba parkovací stání či dětská hřiště nelze restituentovi vydat), ale jeho veřejné užívání je zcela minimální a jeho výměra tak velká, že je na něm možné realizovat např. stavby předpokládané územně plánovací dokumentací. Vydáním předmětného pozemku by stěžovatelce tedy nevzniklo toliko holé vlastnictví. Stěžovatelka se ve své ústavní stížnosti odvolává na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 62/08 ze dne 13. 7. 2010 a sp. zn. I. ÚS 894/10 ze dne 3. 8. 2011, z nichž dovodila, že v souladu s ustáleným právním názorem Ústavního soudu je nutné pečlivě zkoumat individuální skutkové okolnosti každé kauzy.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 24.08.2021 14:00 do: 24.08.2021 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1303/21
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2021 č. j. 30 Cdo 622/2021-360, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. října 2020 č. j. 12 Co 218/2020-279 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. května 2020 č. j. 20 C 28/2018-233
Stručná charakteristika: právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem
Označení navrhovatelů: Z. T.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka uplatnila dne 17. 3. 2009 u České republiky – Ministerstvu spravedlnosti (v tomto řízení vedlejší účastnice) nárok na zaplacení finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 10 000 eur a na náhradu škody ve výši 53 950 Kč podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, ve znění pozdějších předpisů, a to z důvodu nesprávného úředního postupu v řízení spočívajícího v nepřiměřené délce opatrovnického řízení, které bylo vedeno u Okresního soudu v Liberci. Vedlejší účastnice nárok neuznala, a tudíž stěžovatelka podala dne 22. 10. 2009 u obvodního soudu žalobu proti vedlejší účastnici, kterou se výše uvedeného nároku domáhala. Řízení více než 10 let a 10 měsíců.
Stěžovatelka dovozuje, že tato extrémní délka řízení byla zapříčiněna tzv. soudním ping-pongem, neboť obvodní soud rozhodl ve věci celkem pětkrát, městský soud pětkrát a Nejvyšší soud dvakrát. V rámci této bilance bylo stěžovatelce přiznáno zadostiučinění v celkové výši jistiny
120 983 Kč, a to částečně na základě plnění vedlejší účastnice a částečně na základě rozhodnutí soudů, které odůvodnily svá rozhodnutí tak, že základní částku činila suma ve výši 17 000 Kč za rok, pročež z důvodu složitosti věci (velké množství důkazů) byla částka ponížena o 20 %, z důvodu instančnosti řízení byla částka ponížena o dalších 20 %, z důvodu velkého významu věci pro stěžovatelku s ohledem na její věk (soudní řízení zahájeno ve věku 75 let, ukončeno v době, kdy stěžovatelka dosáhla věku 85 let) byla částka navýšena o 10 %, za postup soudů při vyřizování věci bylo připočteno 0 % a za postup stěžovatelky v řízení bylo připočteno taktéž 0 %. Stěžovatelka brojí především proti tomu, že za postup soudů při vyřizování věci nebylo odškodnění vůbec navýšeno, což je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu (nálezy sp. zn. I. ÚS 2500/17 a sp. zn. IV. ÚS 1642/11), jakož i s judikaturou samotného Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, stanovisko sp. zn. Cpjn 206/2010, rozsudek sp. zn. 30 Cdo 4540/2009, rozsudek sp. zn. 30 Cdo 4584/2010). Podle názoru stěžovatelky nemohou napadená rozhodnutí obstát ani ve světle judikatury Evropského soudu pro lidská práva.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 24.08.2021 15:00 do: 24.08.2021 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3271/20
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. září 2020 č. j. 30 Cdo 1072/2020, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. října 2019 č. j. 54 Co 265/2019-295 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. února 2019 č. j. 25 C 218/2017,
Stručná charakteristika: právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím státního orgánu
Označení navrhovatelů: D. M.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel v řízení před obecnými soudy neúspěšně domáhal po České republice – Ministerstvu spravedlnosti náhrady nemajetkové újmy ve výši 4 500 000 Kč za nezákonné trestní stíhání zahájené usnesením Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality Policie České republiky ze dne 11. 4. 2012 pro trestný čin pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě, trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele a pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku spáchaného v jednočinném souběhu a ve spolupachatelství s dalšími dvěma osobami. Vedle toho stěžovatel požadoval zaplacení částky ve výši 225 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního řízení. Trestní řízení trvalo vůči stěžovateli 4 roky a 9 měsíců a skončilo pravomocným zproštěním obžaloby z toho důvodu, že v obžalobě uvedený skutek vůbec nebyl trestným činem.
Na základě porovnání s jinými případy dospěly obecné soudy k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním pro stěžovatele je částka 200 000 Kč, přičemž Ministerstvo spravedlnosti již předtím stěžovateli přiznalo částku 60 000 Kč, tudíž částka přiznaná soudy činila 140 000 Kč. Nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního řízení byl shledán v plném rozsahu jako nedůvodný.
Stěžovatel se poté obrátil na Ústavní soud, neboť přiznanou částku považuje za absolutně neodpovídající závažnosti způsobené nemajetkové újmy. Výši zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání stanovily soudy na základě libovůle, neboť si vybraly jeden zdánlivě podobný případ jim známý z jejich úřední činnosti a jeho závěry v zásadě bez dalšího použily na případ stěžovatele. Stěžovatel v prvé řadě zdůrazňuje, že trestní stíhání bylo od samého počátku zjevně bezdůvodné, když skutek, pro který byl stíhán, vůbec nebyl trestným činem. Nešlo tak o situaci, kdy by byl stěžovatel zproštěn obžaloby z důkazní nouze. Podle jeho názoru vykazovalo jednání policejního orgánu a státního zástupce znaky svévole a protiprávnosti. Stěžovatel musel veškerý čas přizpůsobit trestnímu řízení, které mu způsobilo značné nervové vypětí, jež bylo znásobeno neúměrnou délkou řízení.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.08.2021 10:30 do: 27.08.2021 11:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1440/21
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 4 Cmo 38/2021-177 ze dne 17. 3. 2021 a usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 17 Nc 1/2021-25 ze dne 5. 1. 2021
Stručná charakteristika: Svoboda projevu a právo podnikat
Označení navrhovatelů: Kiwi.com, s. r. o.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka zprostředkovává uzavírání smluv o letecké přepravě – na webu a v souvisejících aplikacích umožňuje svým zákazníkům mimo jiné rezervovat si a zakoupit letenky různých dopravců. Jedním z nich je i RYANAIR DAC (vedlejší účastnice), podnikající v oblasti letecké přepravy. Vedlejší účastnice se obrátila na obecné soudy s návrhem na nařízení předběžného opatření před zahájením řízení ve věci samé dle § 74 a násl. občanského soudního řádu. Podle vedlejší účastnice totiž stěžovatelka nesprávně informuje své zákazníky – cestující, že nepředají-li stěžovatelce údaje k on-line odbavení do 24 hodin před odletem, musí se odbavit za značný poplatek na letišti. Vedlejší účastnice ovšem umožňuje cestujícím odbavení on-line až do dvou hodin před odletem. Stěžovatelka nadto předává vedlejší účastnici nesprávné osobní údaje o cestujících, a to konkrétně údaje o jejich e-mailu a bydlišti a identifikaci jejich platebních karet. Vedlejší účastnice tak nemůže přímo kontaktovat cestující a informovat je o podstatných událostech týkajících se letu, jako je změna času a místa odletu, ani jim předávat informace o omezeních v souvislosti s opatřeními proti onemocnění COVID-19. Nemůže ani vracet cestujícím prostředky přímo na jejich účet, neboť disponuje pouze údaji o platební kartě užívané stěžovatelkou. Vedlejší účastnice přitom potřebuje přesné osobní údaje cestujících i kvůli plnění povinností plynoucích z nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (dále jen „nařízení č. 261/2004“). Krajský soud v Brně napadeným usnesením návrhu vedlejší účastnice vyhověl. Výrokem I uložil stěžovatelce povinnost zdržet se poskytování věcně nesprávných informací o podmínkách letecké přepravy a dalších službách poskytovaných [vedlejší účastnicí], ve všech jazykových verzích webu kiwi.com a ve veškeré komunikaci a dokumentech, které [stěžovatelka] zasílá osobám, kterým prostřednictvím webu kiwi.com zprostředkovala uzavření smlouvy o letecké přepravě s [vedlejší účastnicí]; konkrétní informace jsou blíže specifikovány ve výroku I předběžného opatření. Výrokem II krajský soud dále uložil stěžovatelce povinnost zdržet se předávání „nesprávných osobních údajů osob, kterým prostřednictvím webu kiwi.com zprostředkovala uzavření smlouvy o letecké přepravě s [vedlejší účastnicí], a to zejména údajů o e-mailu a bydlišti těchto osob a identifikaci jejich platební karty“. Výrokem III krajský soud uložil stěžovatelce povinnost odstranit závadný stav, tedy „opravit věcně nesprávné informace o podmínkách letecké přepravy a dalších službách poskytovaných [vedlejší účastnicí], které již poskytla osobám, kterým prostřednictvím webu kiwi.com zprostředkovala uzavření smlouvy o letecké přepravě s [vedlejší účastnicí] a které ještě nezahájily leteckou přepravu; a dále opravit nesprávné osobní údaje osob, kterým prostřednictvím webu kiwi.com zprostředkovala uzavření smlouvy o letecké přepravě s [vedlejší účastnicí], a to zejména údajů o e-mailu a bydlišti těchto osob a identifikaci jejich platební karty, které již předala [vedlejší účastnici]. Výrokem IV pak krajský soud vedlejší účastnici uložil, aby do 30 dnů podala návrh na zahájení řízení ve věci samé.
Podle krajského soudu byla prokázána potřeba zatímně upravit poměry účastníků řízení. Kvůli jednání stěžovatelky není vedlejší účastnice schopna při řešení problémů vzniklých v souvislosti s leteckou přepravou poskytovat cestujícím potřebné informace a řádně plnit své finanční závazky. Stěžovatelka podala proti rozhodnutí krajského soudu odvolání. Vrchní soud v Olomouci napadeným usnesením potvrdil rozhodnutí krajského soudu.
Podle stěžovatelky bylo napadenými rozhodnutími porušeno její základní právo na vlastnictví, právo na podnikání a právo na spravedlivý proces, zaručené čl. 10 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka namítá, že v řízení před obecnými soudy nebyla osvědčena potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků řízení. Dále uvádí, že dle judikatury Ústavního soudu je třeba, aby předběžné opatření bylo přiměřené ve vztahu k osobě, vůči níž směřuje. Přiměřenost předběžného opatření však vedlejší účastnice neosvědčila.