III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 22.08.2022 09:00 do: 22.08.2022 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 377/20
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 11. 2019, č. j. 10 As 107/2019-77, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2019, č. j. 62 A 114/2013-897.
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů: SOLAR 6 s. r. o.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Správní žalobou podle § 66 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, se nejvyšší státní zástupce domáhal zrušení rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (ERÚ) ze dne 13. 12. 2010, kterým byla stěžovatelce udělena licence na výrobu elektřiny se vznikem oprávnění a termínem zahájení licencované činnosti ke dni právní moci rozhodnutí (dne 22. 12. 2010) na dobu 25 let. Rozsah podnikání na základě této licence byl vymezen celkovým instalovaným výkonem 3,99 MW v provozovně elektrárny „FVE Kojetín“ v katastrálním území Kojetín. Podle nejvyššího státního zástupce nebylo jasné, jak Energetický regulační úřad dospěl k celkovému instalovanému výkonu 3,99 MW a upozornil také na nesrovnalosti ve vymezení provozovny. Krajský soud v Brně, který ve věci rozhodoval opakovaně, ústavní stížností napadeným rozsudkem zrušil správní rozhodnutí ERÚ o udělení licence stěžovatelce. Z provedeného dokazování totiž mj. vyplynulo, že v době provedení revize nebyla elektrárna plně dokončena a stěžovatelka tak nemohla být v dobré víře v zákonnost a správnost udělené licence. Nejvyšší správní soud následně ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl kasační stížnost stěžovatelky jako nedůvodnou.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti zejména namítá, že byla v dobré víře o tom, že splnila všechny podmínky pro udělení licence a nesouhlasí s tím, aby jí nyní po devíti letech byla z „iniciativy“ nejvyššího státního zástupce licence následně odebrána. Dále uvádí, že případná pochybení ERÚ v řízení o vydání licence jí nemohou jít k tíži. Stěžovatelka rovněž uvedla, že jí a několika osobám (včetně revizního technika) bylo sděleno obvinění ze spáchání trestného činu, kde předmětný skutek souvisí s okolnostmi vydání energetické licence FVE Kojetín. Ústavní osud by měl podle ní přihlédnout k nově uvedeným skutečnostem, neboť ze svědeckých výpovědí opatřených v současném stadiu trestního řízení mají v několika zásadních ohledech vyplývat pro stěžovatelku příznivější skutečnosti.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 23.08.2022 08:00 do: 23.08.2022 08:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 638/22
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2021 č. j. 33 Cdo 3720/2020-156
Stručná charakteristika: právo na řádný proces
Označení navrhovatelů: Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Městský soud v Brně uložil stěžovatelce zaplatit žalobci částku 135 284 Kč s 8,5% úrokem z prodlení od 2. 3. 2018 do zaplacení, co do úroků z prodlení z této částky za dobu od 24. 2. 2018 do 1. 3. 2018 žalobu zamítl a stěžovatelce uložil zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 79 063,55 Kč. Prvně uvedená částka představovala nálezné podle § 1056 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve výši 10 % z hodnoty vkladu na třech vkladních knížkách na jméno (již zemřelé) M. J., vystavených obchodní společností Česká spořitelna, a. s., které žalobce nalezl při vyklizení domu a předal stěžovatelce dne 12. 5. 2017, jež práva a povinnosti spojené s těmito vkladními knížkami nabyla jako odúmrť. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Brně změnil rozsudek městského soudu v odvoláním napadené části jen tak, že zamítl žalobu o zaplacení 8,5% úroku z prodlení z částky 135 284 Kč za den 2. 3. 2018, ve zbytku věci samé jej potvrdil a stěžovatelce uložil zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 98 968,05 Kč. Proti tomuto rozsudku brojila stěžovatelka dovoláním, to však Nejvyšší soud napadeným rozsudkem zamítl a stěžovatelce uložil zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 8 276,40 Kč. Nejvyšší soud konstatoval, že dovolání je přípustné, neboť stěžovatelka vymezila, v čem spatřuje splnění předpokladu přípustnosti dovolání, a řádně vyložila, v čem spočívá nesprávnost právního posouzení. Položenou otázku hmotného práva (posouzení položené otázky podle analogie legis) dosud neřešil. Rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, záviselo na vyřešení otázky, zda lze ve zjištěném skutkovém stavu nález vkladní knížky na jméno co do důsledků předvídaných v § 1056 odst. 1 a 2 větě první „ve spojení“ s § 1063 větou první občanského zákoníku ztotožnit s nálezem věci (peněz) v hodnotě vkladu na účtu, k němuž byla vystavena. Podle názoru stěžovatelky uplynutím stanovené doby se však podle § 2679 občanského zákoníku ruší závazek ze smlouvy o účtu, zanikají práva a povinnosti výstavce vkladní knížky i práva a povinnosti majitele účtu, ke kterému byla vkladní knížka vystavena. Zrušení závazku je pak spojeno s povinností výstavce vyplatit zůstatek peněžních prostředků s příslušenstvím majiteli vkladní knížky, a to bez zbytečného odkladu. Výstavce musí projevit iniciativu ke splnění své povinnosti, zejména jde-li o vkladní knížku na jméno. Proto podle názoru stěžovatelky nález a odevzdání vkladních knížek nepřispěly k nabytí předmětné majetkové hodnoty, neboť by v každém případě peněžní prostředky z účtu získala vzhledem k uvedené povinnosti výstavce vkladní knížky. S tímto názorem se Nejvyšší soud neztotožnil. Podle jeho názoru argumentace stěžovatelky zánikem závazku ze smlouvy o účtu, k němuž byla vystavena vkladní knížka, uplynutím stanovené doby při splnění dvou podmínek (nenakládání s peněžními prostředky na účtu, nepředložení vkladní knížky k doplnění záznamů) neřeší otázku, která je otevřena dovolacímu přezkumu. To odůvodnil tím, že vkladní knížka nemá povahu cenného papíru, neboť je jen potvrzením peněžního ústavu o existenci a výši vkladu, a sama o sobě nemá žádnou hodnotu, resp. její hodnotu nelze ztotožnit s pohledávkou majitele účtu, tedy nelze ztotožnit cenu (hodnotu) vkladní knížky s výší peněžních prostředků vložených na účet. Vkladní knížka podle Nejvyššího soudu splňuje předpoklady, jež definují hmotnou věc v právním smyslu, a ten, kdo je jejím vlastníkem, má přístup k nakládání s peněžními prostředky na účtu, jejichž majitelem je výstavce vkladní knížky. Nejvyšší soud tak shledal, že bez předložení vkladní knížky s peněžními prostředky na účtu nelze nakládat, a tedy ani úspěšně uplatnit právo na výplatu zůstatku peněžních prostředků včetně úroků ke dni zániku závazkového právního vztahu. Proto je podle Nejvyššího soudu (za pomoci analogie zákona) namístě použít § 1056 odst. 2 občanského zákoníku o ceně nálezu i na vkladní knížku tak, že její hodnota (cena) se rovná výši peněžních prostředků na účtu, k němuž byla vystavena.
Stěžovatelka namítá, že se Nejvyšší soud při řešení otázky, pro kterou byl dovolací přezkum připuštěn, odchýlil od své dosavadní judikatury, aniž by tak učinil v souladu s právním řádem a principem rovnosti (čl. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky) a právní jistoty (čl. 1 odst. 1 Ústavy), ze kterých plyne požadavek na shodný výklad zákona ve srovnatelných případech, resp. princip předvídatelnosti rozhodování, podle něhož účastníci právních vztahů mohou legitimně očekávat, že státní orgány budou ve skutkově a právně srovnatelných případech rozhodovat v celkovém vyznění stejně.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 23.08.2022 09:00 do: 23.08.2022 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 989/22
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: Prof. JUDr. Pavel Šámal Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 19. ledna 2022 č. j. 14 To 31/2022-90 a usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 22. prosince 2021 č. j. 0 PP 297/2021-77
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu, zákaz dvojího přičítání, právo na osobní svobodu
Označení navrhovatelů: J. P., zastoupen JUDr. Denisem Mitrovićem, advokátem,
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Okresní soud v Pardubicích zamítl žádost stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody uloženého mu rozsudkem okresního soudu ze dne 12. 10. 2020. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že nebyla splněna ani jedna ze zákonných podmínek podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Uvedl, že zákonná podmínka výkonu poloviny trestu odnětí svobody uplyne až dne 17. 1. 2024, neboť i když byl stěžovateli uložen trest souhrnný k trestu, z jehož výkonu byl dne 14. 9. 2020 podmíněně propuštěn, jde o opětovný výkon trestu, přičemž trestní zákoník nerozlišuje, zda jde o trest souhrnný či samostatný. Podstatné podle okresního soudu bylo, že stěžovatel již ve výkonu trestu v minulosti byl. Stěžovatel v minulosti vykonával i trest uložený mimo jiné rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 15. 2. 2017, z jehož výkonu sice byl podmíněně propuštěn, ovšem aktuálně vykonávaný trest jako trest souhrnný k tomuto dříve uloženému a vykonávanému trestu uložen nebyl. Podle okresního soudu stěžovatel kromě podmínky potřebné délky vykonaného trestu nesplnil ani podmínku prokázaného nadstandardního výkonu trestu, protože byl do současné doby pouze jednou kázeňsky odměněn a je stále pro výkon trestu zařazen ve II. diferenciační skupině, přičemž účelu výkonu trestu je u něho teprve postupně dosahováno. Konečně okresní soud nepovažoval za splněnou ani třetí podmínku pro vyhovění žádosti stěžovatele o podmíněné propuštění, tedy předpoklad vedení řádného života do budoucna, protože stěžovatel byl v minulosti opakovaně soudně trestán a má tak zřejmé sklony k páchání zejména majetkové trestné činnosti, za kterou je odsuzován již od roku 2014. Tyto sklony jsou u něj značné a neumožnily proto okresnímu soudu jiný závěr než ten, že na splnění předpokladu vedení řádného života stěžovatelem do budoucna nelze ani s vyšší mírou pravděpodobnosti usuzovat. Stížnost stěžovatele proti uvedenému usnesení okresního soudu Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ústavní stížností napadeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl. V usnesení okresního soudu neshledal žádné pochybení a s jeho závěry se plně ztotožnil.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že byl-li usnesením Okresního soudu v Trutnově ze dne 14. 9. 2020 podle § 88 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku podmíněně propuštěn mimo jiné i z výkonu souhrnného trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků a deseti měsíců z rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 29. 5. 2020, kterým byly zrušeny výroky o trestu z rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 18. 1. 2019 a z rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 7. 3. 2018, musel z tohoto trestu vykonat nejméně jeho polovinu. Je proto přesvědčen, že rozhodující soudy k němu měly přistupovat tak, jako by k datu 14. 9. 2021 vykonal jednu polovinu z trestu v trvání čtyř roků a deseti měsíců, tedy dva roky a pět měsíců, a že mu měla být taková část vykonaného trestu do nyní vykonávaného trestu ve výměře pěti let a šesti měsíců započtena. Má za to, že ke dni podání žádosti o podmíněné propuštění (tj. 2. 11. 2021) vykonal více než polovinu uloženého souhrnného trestu ve výměře pěti let a šesti měsíců, a měl být proto podmíněně propuštěn na svobodu jak postupem podle § 88 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku, tak podle § 88 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Rovněž se domnívá, že vhledem k tomu, že byl ve výkonu trestu, který mu byl uložen rozsudkem, k němuž byl uložen trest souhrnný, mělo by se na něj pohlížet jako na osobu tzv. prvotrestanou.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 23.08.2022 09:30 do: 23.08.2022 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2661/21
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. července 2021 č. j. 33 Cdo 3571/2020-295, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. února 2020 č. j. 4 Co 183/2018-79 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. února 2018 č. j. 19 Co 395/2016-MOP-39
Stručná charakteristika: Podmínky právní legitimace k podání žaloby pro zmatečnost a poučovací povinnost soudu v občanském soudním řízení
Označení navrhovatelů: V. S., zast. advokátem JUDr. PhDr. Stanislavem Balíkem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel se svou žalobou domáhal nahrazení projevu vůle České republiky - Státního pozemkového úřadu (v tomto řízení vedlejší účastnice) z titulu neuspokojeného nároku na vydání náhradních pozemků, vyplývajícího z restitučního nároku stěžovatele. Této žalobě bylo rozsudkem Okresního soudu Praha - Východ vyhověno, soud uložil vedlejší účastnici povinnost uzavřít se stěžovatelem do tří dnů od právní moci rozsudku smlouvu o převodu blíže specifikovaného pozemku v katastrálním území Šestajovice do jeho vlastnictví. V odůvodnění uvedl, že stěžovatel je oprávněnou osobou podle § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“), a má nárok na vydání náhradních pozemků za pozemky, které mu podle § 11 odst. 1 téhož zákona nemohou být vydány. Protože tento restituční nárok stěžovatele, který byl uplatněn již v roce 1992, dosud nebyl zcela uspokojen z důvodu liknavého přístupu vedlejší účastnice v rámci veřejných nabídek ve smyslu § 12 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dospěl okresní soud k závěru, že je namístě, aby stěžovateli byl přímo převeden shora uvedený náhradní pozemek. Proti tomuto rozhodnutí se vedlejší účastnice odvolala. Krajský soud však rozhodnutí okresního soudu jako věcně správné svým rozsudkem potvrdil. Katastrální úřad pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha – východ, následně zamítl návrh stěžovatele na vklad vlastnického práva k předmětnému pozemku na základě shora uvedených soudních rozhodnutí s tím, že jako vlastník předmětného pozemku je v katastru nemovitostí vedena paní L. Z., která je rovněž oprávněnou osobou dle zákona o půdě a jejíž vlastnické právo k předmětnému pozemku bylo zapsáno na základě jiného soudního rozhodnutí týkajícího se téhož pozemku s účinky vkladu ke dni 9. 1. 2017.
Vzhledem k právě uvedené skutečnosti podal stěžovatel proti rozsudku krajského soudu žalobu pro zmatečnost z důvodu dle § 229 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský soudní řád“). Učinil tak s odůvodněním, že mu nesprávným postupem krajského soudu byla odňata možnost před soudem jednat, neboť ohledně vydání předmětného pozemku byla souběžně vedena dvě soudní řízení, na což vedlejší účastnice obecné soudy neupozornila, přičemž za nastalé situace při konkurenci dvou nabývacích titulů je vykonatelnost toho z nich, který byl vyhotoven a doručen později (tedy nabývacího titulu stěžovatele), zpochybněna. Restituční nárok stěžovatele tak přesto, že byl v řízení zcela úspěšný, na základě předmětného rozsudku nemůže být uspokojen, neboť vedlejší účastnice na něj nemůže vlastnické právo převést, když toto v mezidobí již nabyla jiná oprávněná osoba. Žaloba pro zmatečnost byla usnesením krajského soudu zamítnuta. Krajský soud poukázal na to, že stěžovatel spatřuje zmatečnost ve skutečnosti, že jiný rozsudek, kterým byl předmětný pozemek vydán jiné oprávněné osobě, byl vyhotoven dříve, než žalobou napadené rozhodnutí, v důsledku čehož bylo zmařeno uspokojení stěžovatelova restitučního nároku. Tato skutečnost však není podřaditelná pod důvod zmatečnosti dle § 229 odst. 3 občanského soudního řádu, který stěžovatel uplatnil, neboť odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí takový postup soudu v průběhu řízení (tj. před vydáním vlastního rozhodnutí ve věci), jímž soud znemožní účastníku realizaci jeho procesních práv, která mu občanský soudní řád poskytuje, což však není tento případ. Stěžovateli bylo navíc žalobou pro zmatečnost napadeným rozhodnutím vyhověno, pročež nebyl k jejímu podání subjektivně legitimován. Krajský soud z těchto důvodů žalobu zamítl. Toto rozhodnutí bylo usnesením vrchního soudu následně jako věcně správné potvrzeno. Dovolání stěžovatele bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2021 odmítnuto, neboť Nejvyšší soud jej neshledal přípustným.
Rozhodnutí soudů všech stupňů, jimiž tyto rozhodovaly o žalobě pro zmatečnost, stěžovatel napadl ústavní stížností. V ní za přepjatě formalistický označil obecnými soudy provedený výklad § 229 odst. 3 občanského soudního řádu, dle něhož žaloba pro zmatečnost může být opodstatněná pouze v případě, že by se nesprávný postup odvolacího soudu projevil v samotném průběhu řízení, nikoli při (nebo po) vlastním rozhodování, a dále závěr obecných soudů, že stěžovatel coby v řízení ve věci samé úspěšný účastník, jehož návrhu ve věci samé bylo zcela vyhověno, není k podání tohoto opravného prostředku aktivně subjektivně legitimován.
Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 23.08.2022 14:00 do: 23.08.2022 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 30/21
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: Prof. JUDr. Pavel Šámal Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: návrh Veřejného ochránce práv na zrušení bodu 80 v části vymezené ve sloupci druhém přílohy č. 4 nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností, ve znění nařízení vlády č. 208/2021 Sb.
Stručná charakteristika: právo na právní pomoc a tlumočníka, princip legality (vázanosti státní moci zákonem), princip obecnosti zákona, princip předvídatelnosti, srozumitelnosti, bezrozpornosti zákona
Označení navrhovatelů: Veřejný ochránce práv
Typ řízení: Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Veřejný ochránce práv podal návrh na zrušení bodu 80 přílohy č. 4 nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností, ve znění nařízení vlády č. 208/2021 Sb. Vláda nařízením č. 278/2008 Sb., jehož součástí je napadené ustanovení, stanoví obsahovou náplň jednotlivých živností a oborů činností živnosti volné podle § 73a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Nařízení č. 278/2008 Sb. v bodu 80 přílohy č. 4 „Obsahová náplň živnosti volné podle jednotlivých oborů činností“ v části vymezené v sloupci prvním stanoví obor činnosti náležejícího do živnosti volné jako „Poskytování služeb pro právnické osoby a svěřenské fondy“. Argumentace navrhovatele spočívá zejména na předpokladu, že činnosti náležející do živnosti volné definované napadeným ustanovením se obsahově překrývají s výkonem advokacie (poskytováním právních služeb) podle zákona o advokacii. Z tohoto předpokladu vychází, jak namítá-li rozpor napadeného ustanovení se zákonem (existence mimo meze působnosti § 3 živnostenského zákona), tak namítá-li jeho rozpor s čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (právo na právní pomoc). Rovněž Česká advokátní komora v minulosti vyjádřila nesouhlas s napadeným ustanovením, neboť podle ní dovoluje tzv. vinklaření (pokoutnictví) v rozporu se zákonem č. 85/1996 Sb., o advokacii.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 23.08.2022 14:00 do: 23.08.2022 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 395/22
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. listopadu 2021, č. j. 14 Co 298/2021-206
Stručná charakteristika: úprava styku nezletilého dítěte s prarodiči
Označení navrhovatelů: O. F., K. F.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelé se v řízení před obecnými soudy domáhali úpravy styku se svou vnučkou, jejíž matka – jejich dcera, zemřela v červnu roku 2020, tedy tři měsíce po jejím narození. Otec vnučky se stykem nesouhlasil. Okresní soud v Karviné nejprve v červenci 2021 rozhodl tak, že stěžovatelé jsou oprávněni se s nezletilou stýkat v každém kalendářním týdnu v úterý od 16 do 17 hodin v Centru pro rodinu za přítomnosti otce či jím zmocněné osoby a za účasti pracovníka centra. Soud dospěl k závěru, že je v zájmu nezletilé, aby byl její styk s prarodiči upraven, a to i přes vzájemně narušené vztahy mezi otcem a stěžovateli. Ačkoliv kvůli těmto narušeným vztahům a odmítavému postoji otce nemohlo dojít k utváření citového vztahu mezi vnučkou a prarodiči, jak to vyžaduje § 927 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, je třeba podle soudu ustanovení vykládat s ohledem na nejlepší zájem dítěte ve smyslu čl. 3 Úmluvy o právech dítěte. Proti tomuto rozhodnutí se však otec nezletilé odvolal a Krajský soud v Ostravě změnil rozsudek okresního soudu tak, že návrh stěžovatelů na úpravu styku s vnučkou zamítl. Odvolací soud považoval za klíčové, že občanský zákoník stanovuje kumulativně dvě podmínky, za kterých je možné styk s jinými osobami, než jsou rodiče, umožnit, a to existenci citového vztahu, který není jen přechodný, a skutečnost, že nedostatek styku s těmito osobami by pro dítě znamenal újmu. Krajský soud shledal, že tyto podmínky v projednávaném případě splněny nebyly. Otec nezletilé je podle soudu jediným nositelem rodičovské odpovědnosti a pouze jemu svědčí právo na určení rozsahu styku nezletilé s dalším příbuzenstvem.
Stěžovatelé se poté obrátili na Ústavní soud, neboť výklad ustanovení § 927 občanského zákoníku, provedený krajským soudem, považují za absurdní. Ve svém důsledku by totiž vedl k zakotvení pravidla, podle kterého u dětí, kterým v útlém věku zemře jeden rodič, záleželo vždy výhradně na vůli druhého rodiče, zda se bude moci dítě stýkat s rodinou zemřelého rodiče, neboť dítě v tomto věku nikdy nebude mít dostatečně vyvinutý citový vztah se širší rodinou.
Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 23.08.2022 14:30 do: 23.08.2022 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 12/19
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty: Návrh na zrušení § 129a odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů
Stručná charakteristika: vyhoštění; lhůta
Označení navrhovatelů: Nejvyšší správní soud
Typ řízení: Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Ustanovení § 129a odst. 3 cizineckého zákona opravňuje cizince podat žádost o propuštění ze zařízení nejdříve po uplynutí 30 dní od nabytí právní moci rozhodnutí o zajištění, rozhodnutí o prodloužení doby zajištění cizince nebo rozhodnutí o nepropuštění ze zařízení, nepodal-li žalobu proti takovému rozhodnutí, nebo nejdříve po uplynutí 30 dní od právní moci posledního rozhodnutí o jeho žalobě proti rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby zajištění cizince nebo proti rozhodnutí o nepropuštění ze zařízení. Nejvyšší správní soud (navrhovatel) podal návrh na zrušení tohoto ustanovení v rámci probíhajícího řízení o kasační stížnosti žalobce směřující proti zamítavému rozsudku Krajského soudu v Plzni. Klíčovou otázkou se pro navrhovatele stala včasnost (resp. předčasnost) žádosti o propuštění ze zařízení pro zajištění cizinců podle napadeného § 129a zákona o pobytu cizinců. Podle navrhovatele, zjednodušeně řečeno, napadené ustanovení ve svém důsledku brání efektivnímu periodickému přezkumu zákonnosti (trvání) zajištění cizinců. Do 31. 12. 2013 upravovala možnost propuštění ze zajištění cizince ustanovení § 200o až 200u zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a cizinec se tedy obracel přímo na soud, přičemž měl právo domáhat se ze stejných důvodů dalšího přezkoumání zákonnosti trvání zajištění nejdříve po uplynutí 3 týdnů od právní moci rozhodnutí. Podle nynější právní úpravy musí cizinec žádat o propuštění u správního orgánu, ovšem rozhodování na této úrovni (i velice rychlé) pak oddaluje soudní přezkum zajištění. Dále se prodloužila lhůta, po kterou cizinec nemůže žádost o propuštění podat, z 3 týdnů na 30 dnů.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 23.08.2022 15:00 do: 23.08.2022 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1626/22
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2022, č. j. 72 Co 124/2022-127, v rozsahu výroku I.
Stručná charakteristika: právo nezletilého být chráněn před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života, nejlepší zájem dítěte, právo nezletilého na spravedlivý proces.
Označení navrhovatelů: R.V., zast. advokátkou Mgr. Barborou Gaveau
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Nezletilý stěžovatel má čtrnáct let a byl soudně svěřen do výchovy matky, kde se nacházel od roku 2009 do února 2022. V únoru 2022 zůstal po jedné z návštěv u svého otce, s čímž jeho matka nesouhlasila. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. 3. 2022 bylo vyhověno návrhu otce na vydání předběžného opatření, aby byl stěžovatel odevzdán do péče otce a nahrazen souhlas matky s přihlášením ke vzdělávání na základní škole v místě bydliště otce. Proti prvostupňovému rozhodnutí se první vedlejší účastnice odvolala. Namítala, že pro nařízené předběžného opatření a zatímní úpravu poměrů účastníků nebyly splněny podmínky. Ústavní stížností napadeným rozhodnutím Městský soud prvostupňové rozhodnutí zrušil a návrh v celém rozsahu zamítl. V odůvodnění napadeného rozhodnutí Městský soud konstatoval, že jakkoliv je soud ve smyslu § 867 odst. 2 občanského zákoníku povinen věnovat patřičnou pozornost názoru dítěte, který mu dítě sdělilo nebo který za dítě sdělila jiná dítěti blízká a informovaná osoba, to ovšem bez dalšího neznamená, že soud bude dále postupovat a rozhodne tak, jak si dítě přeje.
Stěžovatel se obrátil na Ústavní soud s tím, že s ním obecné soudy po celou dobu řízení nekomunikovaly, přestože se činil kontaktním a činil vůči němu úkony. Kolizní opatrovník (OSPOD) jeho zájmy dosud nehájil dostatečně, a konečně odvolací soud rozhodl napadeným usnesením proti výslovnému postoji stěžovatele. Před Ústavním soudem namítá porušení práva na soudní ochranu. Podle stěžovatele došlo k porušení práva dítěte být v řízení slyšeno, rovněž namítá porušení jeho práva na ochranu nejlepšího zájmu dítěte, včetně práva na ochranu, bezpečí a ochranu lidské důstojnosti dítěte. Rovněž mělo dojít k zásahu do práva dítěte na ochranu před jakýmkoli tělesným či duševním násilím, zanedbáváním, nedbalým zacházením a trýzněním během doby, kdy je v péči jednoho nebo obou rodičů, nebo jakýchkoli osob, starajících se o dítě. Stěžovatel namítá rovněž porušení práva na ochranu osobnosti, přičemž tento zásah spatřuje stěžovatel v absenci jakékoli ochrany ze strany soudu či opatrovníka před devalvováním jeho osoby a schopností ze strany účastníků řízení, čímž je ponižován ve své důstojnosti dítěte a osobní cti.