I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 25.08.2020 09:30 do: 25.08.2020 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2680/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2019, č.j. 13 Co 134/2019-188
Stručná charakteristika:  Právo na spravedlivý proces a dokazování v občanském soudním řízení
Označení navrhovatelů:  D. K., zast. advokátem JUDr. Christianem Choděrou
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl, že vyživovací povinnost otce (vedlejší účastník č. 1), naposledy stanovená na nezletilého (nar. 2002, vedlejší účastník č. 2) rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. 5. 2010 částkou 10 000 Kč měsíčně, se zvyšuje na částku 40 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2016 (výrok I.). Dále rozhodl, že dluh na zpětně zvýšeném výživném za dobu od 1. 9. 2016 do 31. 1. 2019 ve výši 835 000 Kč je otec povinen zaplatit ve dvou splátkách se splatností první splátky 31. 7. 2019 k rukám matky nezletilého (stěžovatelky)  a se splatností druhé splátky 31. 1. 2020 k rukám tou dobou již zletilého syna (výrok II.). Výrokem III. pak obvodní soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 5. 2019 rozsudek okresního soudu ve výroku I. o běžném výživném změnil tak, že vyživovací povinnost otce, naposledy stanovená na nezletilého rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 částkou 10 000 Kč měsíčně, se zvyšuje na dobu od 1. 9. 2016 do 31. 8. 2017 na částku 15 000 Kč měsíčně, a od 1. 9. 2017 do budoucna na částku 20 000 Kč měsíčně s tím, že částka 15 000 Kč měsíčně je splatná k rukám matky nezletilého a částka 5 000 Kč měsíčně je splatná na blíže specifikovaný účet. Ve výroku II. o nedoplatku na výživném městský soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že nedoplatek na výživném za období od 1. 9. 2016 do 31. 5. 2019 činí 125 000 Kč s tím, že otec je povinen zaplatit částku 20 000 Kč k rukám matky a částku 105 000 Kč na blíže specifikovaný účet. Dále městský soud rozhodl, že rodiče nezletilého nejsou oprávněni do nabytí zletilosti nezletilého s peněžními prostředky představující výživné na tomto účtu disponovat bez souhlasu druhého rodiče nebo soudu. Rozhodl také, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti poukazuje na to, že obvodní soud vyšel ze zjištění, že otcovy příjmové možnosti a schopnosti od poslední úpravy výživného v roce 2010 podstatně vzrostly, a výživné na nezletilého proto zvýšil z 10 000 Kč na 40 000 Kč. V této souvislosti namítá, že zatímco obvodní soud neuvěřil tvrzení otce, že má měsíčně k dispozici 100 000 Kč čistého, městský soud, aniž provedl dokazování ohledně otcových příjmových možností a schopností, z tohoto otcova tvrzení bez dalšího vyšel. Podle městského soudu byl tento otcem tvrzený příjem „zcela přiměřený a reálný“. Běžné měsíční výživné proto snížil o 20 000 Kč (resp. 25 000 Kč) a dlužné výživné o 710 000 Kč, a to přesto, že důkazní situace zůstala stejná jako před obvodním soudem. Podle názoru stěžovatelky byla rozsudkem městského soudu porušena základní práva garantovaná čl. 3 odst. 1 a 2, čl. 18 odst. 1, čl. 27 odst. 1, odst. 2 Úmluvy o právech dítěte, čl. 1 Ústavy České republiky a čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 25.08.2020 13:30 do: 25.08.2020 14:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I.ÚS 516/20
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě, č. j. 72 Co 2/2020-240 ze dne 8. 1. 2020 a usnesení Okresního soudu v Jihlavě č. j. 11 L 303/2013-229 ze dne 4. 12. 2019 ve spojení s návrhem na zrušení části ustanovení § 9 odst. 5, § 12a odst. 1 a § 12a odst. 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění
Stručná charakteristika:  Právo na spravedlivou odměnu Odměna advokáta při výkonu funkce opatrovníka
Označení navrhovatelů:  JUDr. J. H.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Okresní soud v Jihlavě rozhodl v rámci řízení o vyslovení přípustnosti převzetí umístěné osoby do zdravotního ústavu a jejím dalším držení ve zdravotním ústavu o odměně stěžovatele jako určeného opatrovníka. Okresní soud konkrétně stěžovateli přiznal za dva úkony právní služby mimosmluvní odměnu ve výši 800 Kč podle ustanovení § 7 bodu 2, § 9 odst. 5, § 11 odst. 1 písm. b), g) a § 12a odst. 1 advokátního tarifu, dále náhradu hotových výdajů ve výši 600 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu i náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z těchto částek ve výši 294 Kč podle ustanovení § 137 odst. 3 a § 151 odst. 2 občanského soudního řádu, celkem tedy 1 694 Kč. Toto rozhodnutí napadl stěžovatel odvoláním, jemuž Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, nevyhověl a v rozhodnutí nalézacího soudu jako věcně správné potvrdil.

Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména namítá neústavní postup při (dvojím) krácení odměny soudem jmenovaného opatrovníka. Podle něj neexistuje žádný rozumný důvod pro to, aby byla za stejnou práci poskytnuta odlišná odměna u soudem jmenovaného opatrovníka a opatrovníka zastupujícího účastníka řízení na základě plné moci. Poukázal přitom zvláště na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 4/19 ze dne 24. 9. 2019 a na jeho nosné závěry, které považuje za přiměřeně použitelné i na nyní posuzovaný případ. Ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu podle jeho názoru porušuje mimo jiné též princip akcesorické rovnosti podle čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 26 odst. 3 Listiny, podle nějž má každý právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 25.08.2020 14:00 do: 25.08.2020 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I.ÚS 799/20
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti výroku II. rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 29 Co 413/2019-155 ze dne 5. 12. 2019
Stručná charakteristika:  Právo na spravedlivý proces Náhrada nákladů řízení u sporu o přiměřené zadostiučinění
Označení navrhovatelů:  J. S.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel se žalobou domáhal vyslovení výroku, že jeho neoprávněným vzetím do vyšetřovací vazby v řízení vedeném u Okresního soudu v Českých Budějovicích došlo k porušení jeho práva na osobní svobodu zaručeného článkem 8 Listiny. Spolu s tím se stěžovatel domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši celkem 951 105 Kč s příslušenstvím. O žalobě rozhodl Obvodní soud pro Prahu 2 tak, že žalobu v části požadující vyslovení porušení základního práva zamítl (výrok I.), žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti uložil povinnost zaplatit stěžovateli částku 164 605 Kč spolu s 8,05% ročním úrokem z prodlení z této částky od 27. 7. 2017 do zaplacení (výrok II.) a co do zbývající požadované částky v rozsahu 786 500 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok III.). Žalované též uložil povinnost uhradit stěžovateli náhradu nákladů řízení ve výši 8 618,72 Kč (výrok IV.) a současně rozhodl o nákladech řízení státu, přičemž žalované uložil zaplatit částku 506,24 Kč (výrok V.) a stěžovateli pak částku 293,76 Kč (výrok VI.). Rozsudek nalézacího soudu ve výroku III., jakož i v akcesorických výrocích o nákladech řízení, napadl stěžovatel odvoláním, jemuž Městský soud v Praze rozsudkem ve věci samé částečně vyhověl a výrok III. změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit stěžovateli 480 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 27. 7. 2017 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu, jinak rozhodnutí nalézacího soudu v témže výroku jako věcně správné potvrdil. Současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů podle zásady úspěchu ve věci, a to tak, že žalovanou zavázal povinností nahradit žalobci náklady řízení ve výši 39 683 Kč k rukám jeho advokáta do 15 dnů od právní moci rozsudku. Odvolací soud rovněž změnil rozsudek obvodního soudu ve výrocích o nákladech státu tak, že se účastníkům tato povinnost neukládá.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že výše přiznaného zadostiučinění spočívá zcela na úvaze soudu. V takovém případě při posuzování otázky náhrady nákladů řízení dle jeho názoru nepřichází v úvahu aplikace ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, nýbrž ustanovení § 142 odst. 3. Pakliže tak městský soud neučinil, pominul aplikovat kogentní ustanovení občanského soudního řádu, a tím vybočil i z ustálené judikatury, což s sebou nese důsledky, jež nabývají ústavněprávního rozměru.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 25.08.2020 14:30 do: 25.08.2020 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2757/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti příkazu k úhradě nákladů exekuce vydaným dne 1. 6. 2018, č. j. 018 EX 07084/17-141, soudní exekutorkou Mgr. Lenkou Černoškovou, Exekutorský úřad Prostějov a usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 28. 6. 2018, č. j. 34 EXE 3464/2017-187
Stručná charakteristika:  čl. 36 Listiny - spravedlivý proces, čl. ll Listiny - vlastnické právo Náklady exekuce Odměna exekutora
Označení navrhovatelů:  Ing. P. J., Ph.D.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Soudní exekutorka byla Okresním soudem v Opavě pověřena vedením exekuce proti stěžovateli pro uspokojení pohledávky oprávněného (vedlejšího účastníka) ve výši 17 085 109 Kč s příslušenstvím. Dne 21. 11. 2017 bylo stěžovateli prostřednictvím právního zástupce doručeno vyrozumění o zahájení exekuce. V návaznosti na doručení výzvy k úhradě dlužného plnění složil stěžovatel dne 23. 11. 2017 u soudní exekutorky zálohu na úhradu vymáhané pohledávky, nákladů exekuce a nákladů oprávněného v celkové výši  24 253 039 Kč. Dne 24. 11. 2017 podal stěžovatel návrh dle § 44a odst. 2 exekučního řádu (dále jen „EŘ“) na zrušení zákazu podle § 44a odst. 1 EŘ a § 47 odst. 6 EŘ, načež usnesením soudní exekutorky byl zákaz a omezení stěžovatele k nakládání s majetkem dle citovaných ustanovení zrušen. O čtyři dny později vydala soudní exekutorka příkaz k úhradě nákladů exekuce, ve kterém určila výši nákladů exekuce částkou 1 467 615 Kč a výši nákladů oprávněného částkou 62 605,40 Kč. V tomto příkazu k úhradě nákladů exekuce byla vyčíslena odměna exekutora a náklady exekuce v poloviční výši, neboť exekutorka vycházela z plnění povinného dle § 44a odst. 2 EŘ, když povinný uhradil pohledávku dle výzvy k plnění. Začátkem prosince podal stěžovatel návrh na odklad a zastavení exekučního řízení, čímž byl podle orgánů státní moci změněn charakter uhrazené jistiny. Ta nově nebyla považována za úhradu dle § 44a odst. 2 EŘ, ale dle § 54 odst. 5 EŘ. V návaznosti na uvedené vydala soudní exekutorka dne 1. 6. 2017 příkaz k úhradě nákladů exekuce, v němž byly stěžovateli stanoveny náklady exekuce v částce 1 551 965 Kč. Současně bylo stěžovateli sděleno, aby takto stanovené náklady neplatil, neboť již byly uhrazeny. O podaných námitkách rozhodl Okresní soud v Opavě ústavní stížností napadeným usnesením tak, že napadený exekuční příkaz potvrdil. Ve svém odůvodnění poukázal na rozdíl mezi složením peněžní částky podle § 44a odst. 2 EŘ a mezi složením jistiny dle § 54 odst. 5 EŘ. Zatímco prvně jmenované složení peněžní částky má za následek splnění dluhu, pak druhé jmenované složení jistoty má za následek rozhodnutí soudního exekutora o zrušení zákazu povinnému nakládat s majetkem postiženým exekučními příkazy a tím i eliminaci nepříznivých následků, které jsou pro povinného s tímto zákazem spojeny. Pokud stěžovatel podal návrh na zastavení exekuce, v němž rozporuje vykonatelnost exekučního titulu jako okolnost rozhodnou pro provedení exekuce, pak podle okresního soudu nelze v žádném případě dovodit jeho úmysl tímto složením dobrovolně plnit dluh a přivodit tak stav provedení exekuce ať už ve smyslu § 44a odst. 2 nebo § 46 odst. 6 EŘ. Počátkem ledna 2018 byl exekutorkou vydán příkaz k úhradě nákladů exekuce, kterým byla určena výše nákladů oprávněného částkou 31 302,70 Kč, představující odměnu právního zástupce oprávněného za jeden úkon právní služby, a to za vyjádření oprávněného k návrhu na zastavení a na odklad exekuce a paušální náhradu nákladů v souvislosti s poskytnutím jednoho úkonu právní služby.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že podle usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2150/15 nelze po skončení exekuce požadovat další náklady exekuce a náklady oprávněného. To ani v situaci, kdy stěžovatel podal návrh na odklad a zastavení exekuce. Soudní exekutorka podle názoru stěžovatele pochybila, když po složení celé jím požadované částky a po vydání potvrzení, že celková částka nákladů exekuce byla již uhrazena, požadovala po stěžovateli další úhrady, o kterých nebylo doposud pravomocně rozhodnuto.