Aktuálně

Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.

Výpis aktualit

Přehled jednání Ústavního soudu pro 35. kalendářní týden roku 2021

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 31.08.2021 13:30 do: 31.08.2021 14:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1644/21
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 26. 8. 2020, č. j. 59 Co 179/2020-60, a usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 18. 5. 2020 č. j. 25 EXE 238/2019-34.
Stručná charakteristika:  právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů:  P. B.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Okresní soud ve Zlíně rozhodl tak, že návrh povinného (v řízení o ústavní stížnosti stěžovatele) ze dne 26. 8. 2019 na zastavení exekuce nařízené pověřením soudního exekutora, vydaným Okresním soudem ve Zlíně ze dne 6. 2. 2019, zamítl. Okresní soud nepřisvědčil námitce stěžovatele, že by rozhodčí smlouva, na základě níž byl vydán v exekučním řízení vykonávaný titul, byla sjednaná neplatně. Určovala totiž konkrétního rozhodce a splňovala požadavky na rozhodčí smlouvu kladené z pohledu transparentnosti. Rozhodce měl podle okresního soudu ve věci pravomoc rozhodnout a rozhodčí nález je způsobilým exekučním titulem. Smluvní pokutu i sjednané úroky z prodlení okresní soud neshledal s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu, na niž v napadeném rozhodnutí odkázal, za nepřiměřené. K odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně tak, že rozhodnutí okresního soudu potvrdil. Pro posouzení okolností, při jejichž splnění by bylo nutno v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu exekuci z rozhodčího nálezu zastavit, okresní soud podle odvolacího soudu správně hodnotil eventuální (ne)mravnost rozhodčím nálezem přiznaných dílčích plnění ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi stěžovatelem a právním předchůdcem oprávněné. Dospěl k závěru, že všechna podstatná smluvní ujednání úvěrové smlouvy byla přiměřená, a to jak v rozsahu týkajícím se sjednaných úroků z jistiny ve výši 20 % za sjednané období 13 měsíců, kdy - přepočteno na období jednoho roku - úroková sazba činila 18,46 %, což je podle krajského soudu sazba nijak se nevymykající obecně uznávaným judikaturním závěrům ohledně přiměřenosti sjednaných úroků. Rovněž tak celkové náklady ve výši 10 800 Kč za poskytnutý úvěr včetně administrativního poplatku krajský soud nepovažoval za nepřiměřené ve smyslu referenční judikatury, když celková procentní roční sazba nákladů na daný úvěr činila 90,46 % z poskytnuté jistiny. Nepřiměřeným krajský soud neshledal ani mezi stranami úvěrové smlouvy sjednaný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně. Krajský soud neměl konečně pochybnost o tom, že by si právní předchůdkyně oprávněné nedostatečně zvážila schopnost stěžovatele úvěr splatit, což krajský soud dovodil z toho, že stěžovatel splatil téměř polovinu jemu poskytnuté jistiny. Krajský soud se tak podle svého názoru úvěrovou smlouvou zabýval jak v jejích dílčích částech, tak komplexně, přičemž neshledal důvody pro závěr, že by v projednávané věci byla dána některá ze zákonných podmínek pro zastavení exekuce, tedy že by byly dány podmínky pro vyhovění návrhu stěžovatele.

Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména upozorňuje, že na základě úvěrové smlouvy mu byla poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč, když ovšem celkové náklady daného spotřebitelského úvěru se skládaly z administrativního poplatku, z úroku ve výši 20 % a dále z úplaty, která však v úvěrové smlouvě není nijak definovaná a ve svém důsledku dosahuje výše 7 350 Kč. Podle stěžovatele takto úvěrovou smlouvu právní předchůdkyně oprávněné koncipovala proto, aby zakryla skutečnost, že úroková sazba je ve skutečnosti pětkrát vyšší, než úvěrová smlouva výslovně uvádí. Smluvní úrok tak není uváděných 18,46 % ročně (resp. 20 % na období 13 měsíců), ale ve skutečnosti dosahuje výše 101,96 % ročně. Uvedená částka 7 350 Kč pak podle stěžovatele nemůže představovat ani úplatu podle § 499 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen „obchodní zákoník“), neboť právní předchůdkyně oprávněné žádné náklady s rezervací finančních prostředků v období mezi sjednáním smlouvy a skutečným poskytnutím úvěru nevznikly, jelikož finanční prostředky byly stěžovateli vyplaceny při podpisu úvěrové smlouvy. Přiměřeností uvedené úplaty, která měla podle oprávněné představovat plnění ve smyslu § 499 obchodního zákoníku, se však obecné soudy vůbec nezabývaly a jejich rozhodnutí jsou v tomto ohledu nepřezkoumatelná. Stěžovatel se domnívá, že obecné soudy rovněž vůbec nezohlednily závěry nálezu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012, v němž Ústavní soud zdůraznil, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které vědomě poškozují práva svých klientů, jimž poskytují úvěry. Obecné soudy podle stěžovatele rovněž nedostály své povinnosti plynoucí z nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 a nehodnotily, zda právní předchůdkyně oprávněné důsledně posoudila úvěryschopnost stěžovatele.

 

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 31.08.2021 14:00 do: 31.08.2021 14:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 1507/21
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: Prof. JUDr. Pavel Šámal Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti příkazu k zatčení Okresního soudu v Benešově ze dne 13. dubna 2021 č. j. 10 T 170/2020-125
Stručná charakteristika:  právo na osobní svobodu, právo na seznámení se s důvody zbavení osobní svobody
Označení navrhovatelů:  D. K., zastoupen advokátem Mgr. Bc. Vladimírem Volným
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Na stěžovatele byla u Okresního soudu v Benešově podána obžaloba pro přečiny výtržnictví podle § 358 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku a posléze mu byl trestním příkazem okresního soudu ze dne 11. 11. 2020 uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců.  S ohledem na skutečnost, že trestní příkaz a obžalobu se stěžovateli nepodařilo doručit, vydal okresní soud podle § 69 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížností napadený příkaz k zatčení, na základě kterého byl stěžovatel zatčen Policií České republiky dne 27. 4. 2021 v 15:20 hodin a dne 28. 4. 2021 v 13:50 hodin bylo konáno vazební zasedání. Daný příkaz k zatčení obsahuje stručný popis skutku, pro nějž je stěžovatel stíhán, označení trestného činu, který se v tomto skutku spatřuje, a jako důvod pro vydání příkazu k zatčení okresní soud uvedl, že stěžovateli nelze doručit trestní příkaz a obžalobu. Po výslechu byl stěžovatel usnesením okresního soudu ze dne 28. 4. 2021 podle § 69 odst. 5 trestního řádu ze zatčení propuštěn, neboť v průběhu vazebního zasedání byl stěžovateli daný trestní příkaz doručen. 

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že napadený příkaz k zatčení není dostatečně odůvodněn a jeho vydání bylo v rozporu s právy zaručenými Listinou a Úmluvou, neboť jím byl fakticky dočasně zbaven osobní svobody a bylo zasaženo do jeho cti a důstojnosti. Je přesvědčen, že pro odůvodnění příkazu k zatčení nemůže postačovat konstatování, že se nedaří doručit trestní příkaz a obžaloba.

 

 

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 31.08.2021 14:00 do: 31.08.2021 14:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 40/17
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ing. Jiří Zemánek CSc.
Stručná charakteristika:  Návrh na zrušení § 33 odst. 9 a § 33d zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi
Označení navrhovatelů:  Senátoři Parlamentu ČR
Typ řízení:  Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Napadená ustanovení regulující poskytování doplatku na bydlení osobám v hmotné nouzi byla do zákona o pomoci v hmotné nouzi vložena v rámci novely s účinností od 1. 6. 2017. Podle této úpravy může obec, na jejímž území se nacházejí místa, ve kterých se ve zvýšené míře vyskytují sociálně nežádoucí jevy, požádat pověřený obecní úřad o vydání opatření obecné povahy, jímž se vyhlašuje oblast se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů (tzv. bezdoplatková zóna). Případní noví obyvatelé těchto bezdoplatkových zón, kteří by jinak měli nárok na doplatek na bydlení, tuto dávku pomoci v hmotné nouzi od Úřadu práce nedostanou (na již uzavřené nájemní smlouvy se opatření nevztahuje).

Skupina 17 senátorů spatřuje nesoulad dané úpravy s ústavním pořádkem především v tom, že napadená ustanovení odpírají některým osobám v hmotné nouzi právo na doplatek na bydlení, a to diskriminačním způsobem. Podle jejího názoru je taková právní úprava, která odebírá právo na zajištění minimálního standardu základních životních podmínek, bezprecedentním útokem na lidskou důstojnost a rovnost.