III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.08.2022 09:00 do: 30.08.2022 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 882/22
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 1. 2022 č. j. 13 Co 337/2021-170
Stručná charakteristika: právo rodiče na výchovu dítěte, řádné odůvodnění rozhodnutí podle kritérií Ústavního soudu
Označení navrhovatelů: P. B.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel je otcem dvou nezletilých ve věku 9 let a 6 let. Matka nezletilých v dubnu 2020 i s oběma dětmi opustila společnou domácnost, rodiče hodlají ukončit manželství uzavřené v roce 2017 rozvodem a matka s dětmi žije v domácnosti s novým partnerem, se kterým se jí narodila v březnu 2021 dcera. Oba rodiče do rozhodnutí nalézacího soudu přibližně rok realizovali fakticky střídavou výchovu nezletilých. Matka nezletilých podala návrh na svěření nezletilých do své výlučné péče. Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 9. 6. 2021 byli i pro dobu po rozvodu manželství nezletilí svěření do střídavé péče obou rodičů a oběma rodičům bylo stanoveno výživné. Matka nezletilých podala proti rozsudku odvolání s tím, že se střídavou péčí dlouhodobě nesouhlasí, protože se o syny fakticky stará sama, otec nedodržuje základní výchovné postupy a dohoda mezi rodiči není možná. Odvolací soud změnil rozsudek nalézacího soudu tak, že i pro dobu po rozvodu manželství svěřil nezletilé do péče matky a stěžovateli zvýšil výživné. Změnu rozsudku nalézacího soudu odůvodnil odvolací soud v podstatě konstatováním, že střídavá péče u dětí v tomto věku není obecně dětskými lékaři a psychology považována za vhodnou, neboť klade značné nároky na všechny zúčastněné a především na adaptaci dětí. Nezletilí sice v řízení opakovaně vyjádřili svůj souhlas se střídavou péčí, neboť jim vyhovuje být s oběma rodiči stejnou měrou, ale podle názoru odvolacího soudu nezletilí nedisponují odpovídající rozumovou, citovou a volní vyspělostí. Jako problematickou viděl odvolací soud komunikaci mezi rodiči, která následně ovlivňuje osobnostní vývoj dětí, a v této souvislosti vyhodnotil nesouhlas matky se střídavou péčí jako důvodné hledisko pro své rozhodnutí.
V ústavní stížnosti otec nezletilých namítá, že rozhodnutí krajského soudu odporuje judikatuře Ústavního soudu zabývající se otázkou svěřování dětí do péče po rozchodu rodičů. Jako stěžovatel má za to, že splňuje všechna čtyři kritéria, která jsou minimem při rozhodování obecných soudů o vhodnosti rodiče pro svěření dětí do péče. Nesouhlasí s názorem krajského soudu, že pro děti v tomto věku není střídavá péče vhodná.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.08.2022 14:00 do: 30.08.2022 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1987/22
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost směřující proti usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 26. 5. 2022 č. j. 31 Nt 11017/2022-24
Stručná charakteristika: Právo na spravedlivý proces, povinnost soudu odůvodnit rozhodnutí
Označení navrhovatelů: P. S., zastoupený advokátem Mgr. Miroslavem Krutinou
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel v současnosti vykonává trest odnětí svobody, přičemž předpokládaný konec výkonu trestu odnětí svobody připadá na 24. 4. 2026. Ústavní stížností napadeným usnesením byla zamítnuta jeho žádost o upuštění od výkonu zbytku trestu odnětí svobody. Stěžovatel namítá, že ač soud rozhodoval v neveřejném zasedání, své rozhodnutí nijak neodůvodnil a připravil tak stěžovatele o možnost seznámit se s důvody, ze kterých při svém rozhodnutí vycházel.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti zejména namítá, že rozhodnutí okresního soudu obsahuje toliko následující odůvodnění: „Podle § 136 odst. 3 tr .ř. rozhodnutí neobsahuje odůvodnění, neboť se jedná o rozhodnutí ve vykonávacím řízení a proti tomuto není stížnost přípustná“. Stěžovatel konstatuje, že ve své žádosti uvedl argumenty z oblasti trestního práva i rodinných vztahů, pro které se domáhal upuštění od výkonu zbytku trestu. Soud však na tyto argumenty nijak nereagoval. Tím, že soud rozhodoval v neveřejném zasedání a ani v rozhodnutí samém stěžovateli nesdělil důvody, pro které byla jeho žádost zamítnuta, nebyly podle stěžovatele naplněny požadavky na transparentnost a kontrolovatelnost soudních rozhodnutí.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.08.2022 14:30 do: 30.08.2022 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 868/21
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost směřující proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 1351/2019-239 ze dne 24. 4. 2019, unesení Městského soudu v Praze č. j. 14 Co 416/2018-208 ze dne 10. 12. 2018 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 14 C 253/2016-198 ze dne 18. 9. 2018,
Stručná charakteristika: Právo na přístup k soudu, poplatková povinnost
Označení navrhovatelů: J. K., zastoupený advokátem JUDr. Radkem Ondrušem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnost
Stěžovatel se v řízení před obecnými soudy domáhal žalobou ze dne 24. 10. 2016 po České republice – Ministerstvu spravedlnosti zaplacení částky 2 000 000 Kč s příslušenstvím jakožto náhrady nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup podle zákona č. 82/1998 Sb. Obvodní soud pro Prahu 2 žalobu stěžovatele zamítl. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání. Následně byl obvodním soudem vyzván k úhradě soudního poplatku za odvolání ve výši 20 000 Kč podle položky 22 bod 2 Sazebníku poplatků (tj. přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb.). Stěžovatel měl za to, že podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění zákona 296/2017 Sb. (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), není odvolání v řízení podle zákona č. 82/1998 Sb. zpoplatněno a soudní poplatek ve stanovené lhůtě neuhradil. Následně však (po lhůtě) z procesní opatrnosti uhradil soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. Obvodní soud pro Prahu 2 řízení o odvolání stěžovatele podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, ve znění zákona č. 296/2017 Sb., zastavil (výrok I), neboť stěžovatel ve stanovené lhůtě nezaplatil soudní poplatek za odvolání. Pod výrokem II rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a dále rozhodl, že stěžovateli se vrací po právní moci tohoto usnesení zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši 2 000 Kč (výrok III). Městský soud v Praze usnesení obvodního soudu potvrdil (výrok I) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). Dovolání stěžovatele proti usnesení Městského soudu v Praze usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2019 odmítnuto (výrok I) a dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (výrok II).
Stěžejní námitka stěžovatele směřuje k postupu soudů při vyměření soudního poplatku za odvolání, resp. k zastavení odvolacího řízení z důvodu neuhrazení nezákonně vyměřeného soudního poplatku. Stěžovatel uvádí, že postup soudů je v příkrém rozporu nejen se zákonem o soudních poplatcích, resp. s přechodnými ustanoveními zákona č. 296/2017 Sb., ale také s judikaturou Ústavního soudu k této problematice, zejména pak s nálezem sp. zn. IV. ÚS 3283/18 ze dne 21. 5. 2019.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 31.08.2022 09:00 do: 31.08.2022 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 381/22
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 11. 2021, sp. zn. 14 To 81/2021 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 71 T 3/2021.
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů: P. K.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Městský soud v Praze rozhodl o uznání a výkonu cizozemského rozhodnutí tak, že se výrokem I. podle § 124 odst. 1 zák. č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (dále jen „ZMJS“) s odkazem na článek 13 odst. 1 písm. a) Úmluvy o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinu zveřejněné pod č. 33/1997 Sb. (dále jen „Úmluva“), na území České republiky uznává rozsudek švýcarského Federálního trestního soudu v celém rozsahu výroku o vině stěžovatele, a částečně ve výroku o trestu, konkrétně ve výroku o uložení náhradní hodnoty ve prospěch Švýcarské konfederace ve výši 12.439.383 CHF, jímž byl stěžovatel, státní občan České republiky, uznán vinným trestným činem podvodu dle § 146 švýcarského trestního zákoníku (StGB) a trestným činem opakovaného závažného praní špinavých peněz dle § 305 bis odst. 2 StGB, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce třiceti šesti měsíců, z toho šestnáct měsíců nepodmíněně, dále k peněžitému trestu ve výměře 200 denních sazeb ve výši 43 CHF, a to podmíněně se zkušební dobou v délce dva roky, a dále k zaplacení náhradní hodnoty ve prospěch Švýcarské konfederace ve výši 12.439.383 CHF. Jednání stěžovatele přitom podle českého zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“) mohlo být posouzeno jako zvlášť závažný zločin podvodu dle § 209 odst. 1, 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, a zvlášť závažný zločin legalizace výnosů z trestné činnosti dle § 216 odst. 2 alinea první, odst. 4 písm. b), odst. 5 písm. a), b) c) tr. zákoníku. Výrokem II. rozsudku bylo rozhodnuto tak, že podle § 124 odst. 2 písm. a) ZMJS s odkazem na článek 13 odst. 1 písm. a) Úmluvy se současně rozhoduje tak, že se na území České republiky vykoná trest propadnutí náhradní hodnoty dle § 71 odst. 1 tr. řádu, a sice dále specifikovaných peněžních prostředků, zaknihovaných cenných papírů, pozemků. Odvolání stěžovatele proti uvedenému rozsudku vrchní soud po vypořádání se s námitkami stěžovatele zamítl s tím, že neshledal odvolání důvodným a neshledal vady ani v řízení vedeném před městským soudem.
Stěžovatel nesouhlasí s uznáním rozsudků švýcarských soudů, neboť se domnívá, že pro uznání a výkon cizozemských rozhodnutí nejsou v jeho věci splněny zákonem stanovené podmínky. Obecným soudům vytýká, že se v řízení o uznání cizozemských rozhodnutí nezabývaly vůbec či pouze sporadicky jeho námitkami, nevypořádaly se s jeho důkazními návrhy, jím tvrzené skutečnosti nijak neověřily a nejsou tak zřejmé důvody jejich rozhodnutí. Městský soud i vrchní soud tak podle něj zatížily svá rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti.