I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.08.2025 09:30 do: 27.08.2025 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 404/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. PhDr. Jan Wintr Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku
Stručná charakteristika: Právo na soudní a jinou právní ochranu, zbavení osobní svobody, stíhání, obvinění, zadržení a zatčení
Označení navrhovatelů: J. F., zastoupený JUDr. Tomášem Štípkem, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Proti stěžovateli je vedeno trestní stíhání pro zločin podvodu. Stěžovatel byl vzat do vazby, která byla následně nahrazena finanční zárukou. Krajský soud v roce 2019 vydal odsuzující rozsudek, který vrchní soud v roce 2021 zrušil. Ve věci znovu rozhodoval soud prvního stupně, stěžovatel se však opakovaně omlouval z nařízených hlavních líčení ze zdravotních důvodů. Krajský soud dospěl k závěru, že stěžovatel své zdravotní problémy zveličuje a hlavnímu líčení se aktivně vyhýbá. Rozhodl tak o vzetí stěžovatele do vazby, neboť je zde jednak obava, že se bude stěžovatel skrývat a dále, že bude pokračovat v páchání trestné činnosti. Vazbu následně třikrát prodloužil. Stěžovatel se proti rozhodnutí o vzetí do vazby a jejich prodloužením neúspěšně bránil stížnostmi u vrchního soudu. Ve věci zasáhl Ústavní soud, který zrušil rozhodnutí obou soudů, kterými byla vazba podruhé prodloužena. Ústavní soud zejména zdůraznil, že obstrukce stěžovatele, kterými zdržoval hlavní líčení, nezakládají obavu, že se stěžovatel bude skrývat, a tedy nepředstavují vazební důvod. To platí tím spíše při prodlužování vazby, v rámci něhož je navíc třeba vzít v potaz tzv. doktrínu zesílených důvodů. V mezičase podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona proti všem čtyřem pravomocným vazebním rozhodnutím krajského soudu, potvrzených vrchním soudem (následně vzal stížnost zpět proti těm rozhodnutím, které Ústavní soud zrušil). Nejvyšší soud rozhodl, že první a třetí rozhodnutí o prodloužení vazby porušuje zákon. Zamítl však stížnost proti samotnému rozhodnutí o vzetí do vazby, neboť obava z páchání další trestné činnosti sice naplněna není, nicméně je zde dán útěkový důvod vazby. Obstrukční jednání stěžovatele lze považovat za naplnění obavy ze skrývání se.
Stěžovatel se domáhá zrušení výroku rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým částečně zamítnul stížnost pro porušení zákona. Tvrdí, že nebyly dány důvody útěkové vazby. Argumentuje rovněž již vyhlášeným nálezem sp. zn. III. ÚS 1966/24 v jeho věci. Jednání stěžovatele nebylo možné považovat za skrývání se ve smyslu § 67 písm. a) trestního řádu.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.08.2025 10:00 do: 27.08.2025 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 743/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Dita Řepková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení a rozsudku
Stručná charakteristika: Právo obviněného v trestním řízení
Označení navrhovatelů: V. F., zastoupený JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel byl rozsudkem krajského soudu uznán vinným přečinem ublížení na zdraví ve stádiu pokusu a zločinem vydírání. Skutků se měl dopustit tak, že udeřil holí do plotu, kterého se poškozená držela rukou a následně jí vyhrožovat smrtí. Dle krajského soudu směřoval úmysl stěžovatele k udeření poškozené do ruky, což měl za prokázané jednak ze způsobu úderu zachyceného na kamerových záznamech (úder byl razantní) a tvrzení stěžovatele, který uvedl, že kdyby chtěl poškozenou udeřit (což nechtěl), tak má ruce zlomené.
Ohledně tvrzeného vydírání proti sobě stála tvrzení stěžovatele a poškozené, kdy krajský soud označil za nevěrohodného stěžovatele. Stěžovatel a poškozená spolu měli dlouhodobé sousedské spory, oboustranné násilné a hrubé chování bylo mezi běžnou normou. Poškozená v minulosti vystupovala násilněji než stěžovatel. Vrchní soud zhodnotil, že krajský soud závěr o vině stěžovatele získal po logickém zhodnocení všech před ním provedených důkazů. Rovněž Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl s tím, že závěry obecných soudů jsou logické a přesvědčivé a nevykazují znaky libovůle při hodnocení důkazů. Uložení trestu stěžovateli by navíc mělo přispět k uklidnění sousedských sporů, byť šlo o vzájemný konflikt.
Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení rozsudků obecných soudů, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, právo nebýt stíhán jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon a zároveň došlo k porušení principu presumpce neviny a zásady in dubio pro reo.