II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 31.08.2020 14:00 do: 31.08.2020 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 4162/19
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 27 Cdo 32/2019-246 ze dne 8. 10. 2019
Stručná charakteristika: Právo na spravedlivý proces a soudní ochranu
Označení navrhovatelů: Dr. S. P.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
V řízení před obecnými soudy se stěžovatel vůči žalované společnosti ENVI a.s. v likvidaci (vedlejší účastnici řízení před Ústavním soudem) domáhal zaplacení částky 110 000 Kč jako náhrady vzniklé škody odpovídající rozdílu mezi výší jeho vypořádacího podílu a hodnotou jeho obchodního podílu. Nejvyšší soud v nynější věci rozhodoval podruhé, poté, co jeho předešlé rozhodnutí o odmítnutí stěžovatelova dovolání bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2303/15 ze dne 18. 12. 2018 (text nálezu je dostupný zde: nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx 
) pro rozpor s právem stěžovatele na spravedlivý proces. Stěžovatel má za to, že Nejvyšší soud v nyní napadeném rozhodnutí nerespektoval závazný právní názor vyslovený Ústavním soudem v uvedeném nálezu.
Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým podle něj bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 01.09.2020 14:00 do: 01.09.2020 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3540/18
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7.8.2018, č. j. 21 Co 152/2018-192
Stručná charakteristika: Právo na spravedlivý proces. Náklady řízení při vymáhání výživného
Označení navrhovatelů: H. T., H. Š., H. Š.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelé jsou dětmi (dvě stále nezletilé, jedno od roku 2018 již zletilé) rodičů, jejichž manželství bylo pravomocně rozvedeno v roce 2015, nicméně rozchod manželů nastal již dříve. Okresní soud v Kladně proto rozsudkem v dubnu 2013 svěřil stěžovatele do péče matky a otci uložil hradit výživné na stěžovatele k rukám matky. Dle matky otec výživné platil velmi příležitostně, z toho důvodu matka podala jménem stěžovatelů v roce 2016 návrh na výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy otce, a to jak pro dlužné výživné, tak i pro výživné splatné v budoucnu (toto řízení je předmětem přezkumu Ústavního soudu). Usnesením Okresního soudu v Kladně z března 2016 byl nařízen výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy otce. Ten se domáhal od počátku zastavení výkonu rozhodnutí s tvrzením, že ve skutečnosti výživné platil matce v hotovosti a ničeho stěžovatelům nedluží. Ve věci byla do června 2017 nařízena a konána řada jednání za účelem prokázání argumentace otce. Probíhajícím výkonem rozhodnutí byla malá část dlužného výživného vymožena, otec však opustil zaměstnanecký poměr a o novém zaměstnání neinformoval. V mezidobí došlo k vypořádání společného jmění manželů, čímž otci vznikla za matkou pohledávka z důvodu majetkového vyrovnání za dosud společně vlastněný dům. Stěžovatelé podali 28. 7. 2017 návrh na provedení exekuce na dlužné a budoucí výživné, přičemž navrhli, aby tak exekutor učinil přikázáním pohledávky otce z vypořádání společného jmění manželů. V srpnu 2017 matka zaplatila svůj dluh otci na účet exekutora a ten jej obratem odeslal stěžovatelům (prostřednictvím matky) jako vymožené výživné, čímž byl dluh otce na výživném z velké části umořen. Advokátka stěžovatelů telefonicky informovala Okresní soud v Kladně, že výživné bylo vymoženo a v nejbližší době požádá o zastavení výkonu rozhodnutí. V prosinci 2017 o totéž ze stejného důvodu požádal otec a v únoru 2018 poté oficiálně i matka a stěžovatelé. Okresní soud v Kladně usnesením z března 2018 návrhu vyhověl a výkon rozhodnutí na mzdu otce zastavil. Zároveň otci (dále také jako „povinný“) uložil dle § 271 občanského soudního řádu nahradit stěžovatelům (dále také jako „oprávnění“) náklady za právní zastoupení v celkové výši 112 327 Kč. Povinný podal proti předmětnému usnesení odvolání do výroku o náhradě nákladů řízení. Dle něj oprávněným neměla být náhrada nákladů vůbec přiznána. Tvrdil, že mu matka zadržovala poštu a o spoustě věcí vůbec nevěděl a že oprávnění nepodali návrh na zastavení výkonu rozhodnutí bezprostředně po uhrazení dluhu na výživném. Postup oprávněných považoval za rozporný s dobrými mravy, oni zavinili zastavení řízení a zabránili mu prokázat nedůvodnost výkonu rozhodnutí. V neposlední řadě poukazoval na nesprávný výpočet nákladů řízení. Krajský soud v Praze napadeným usnesením odvolání povinného vyhověl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů výkonu rozhodnutí. Došel k závěru, že hlavním důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí nebylo chování povinného v tomto řízení, ale úspěšnost oprávněných v řízení jiném, týkajícím se nicméně stejného dluhu. Povinný procesně nezavinil zastavení řízení a nemůže jej stíhat povinnost hradit oprávněným jejich náklady dle § 271 o. s. ř.
Stěžovatelé namítají, že jestliže jim odvolací soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, aplikoval jednoduché právo ryze formalisticky a výsledkem je zjevná nespravedlnost. Napadené usnesení nemá podklad v provedeném dokazování a je v rozporu s judikaturou Ústavní soudu, dle které je otázku nákladů řízení třeba posuzovat v širších souvislostech. V neposlední řadě stěžovatelé mají za to, že rozhodnutí Krajského soudu je překvapivé a disponovali legitimním očekáváním, že je před vydáním usnesení odvolací soud požádá o vyjádření či nařídí k projednání odvolání ústní jednání.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 02.09.2020 10:00 do: 02.09.2020 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: 1 US 1408/20
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Vladimír Sládeček DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2020 č. j. 30 Co 75/2020-475
Stručná charakteristika: Právo na spravedlivý proces a zákonného soudce.
Označení navrhovatelů: JUDr. V. S.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel se v řízení před civilními soudy domáhá náhrady škody, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Škoda měla podle stěžovatele spočívat ve snížení hodnoty jeho akcií společnosti Neograph, k níž mělo dojít v důsledku nezákonnosti rozhodnutí státní zástupkyně o zajištění akcií a nesprávného úředního postupu státu při správě těchto akcií v době od 4. 12. 2013 do 17. 4. 2014, kdy trvalo jejich zajištění provedené v rámci trestního řízení a stěžovateli bylo zakázáno vykonávat s nimi spojená hlasovací práva. Soud prvního stupně rozhodl samosoudkyní mezitímním rozsudkem tak, že základ žalobního nároku je dán. V řízení před soudem prvního stupně se stěžovatel domáhal náhrady škody po České republice zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových. Odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně podalo Ministerstvo financí (dále jen „vedlejší účastník“) s odkazem na § 6 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Odvolací soud usnesením rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (výrok I) a současně nařídil, aby věc projednal a rozhodl jiný senát soudu prvního stupně (výrok II). Výrok I odvolací soud odůvodnil tím, že se soud prvního stupně dopustil několika zásadních procesních pochybení spočívajících v nedostatečném odůvodnění, nesprávné identifikaci předmětu řízení a vedení řízení s nepříslušnou organizační složkou státu. Podle odvolacího soudu pochybil soud prvního stupně též věcně, když učinil předčasný závěr o naplnění všech podmínek odpovědnosti státu za škodu způsobenou stěžovateli nesprávným úředním postupem. Podle názoru odvolacího soudu nebyl prokázán ani nesprávný postup, ani existence škody na straně stěžovatele. Výrok II odvolací soud odůvodnil závažnými vadami, k nimž v řízení před soudem prvního stupně došlo.
Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že uvedeným rozhodnutím odvolacího soudu došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. K tomu mělo dojít v důsledku nesprávného postupu odvolacího soudu, který nedostatečně a v rozporu se základními pravidly soudního řízení odůvodnil změnu soudce. Odvolací soud podle něj nerespektoval skutečnost, že vykládat § 221 odst. 2 občanského soudního řádu lze pouze restriktivním způsobem a je přitom nutné šetřit ústavně zaručená práva účastníka řízení.